Farmaceutický průmysl nechce prozradit jména politiků, s nimiž se stýká. Čeho se bojí?

Farmaceutický průmysl se rád chlubí tím, jak je v posledních letech transparentní. Zdravotnický deník chtěl zjistit, jakým způsobem asociace, které sdružují nejen farmaceutické firmy, ale i distributory léků a výrobce zdravotnických prostředků, komunikují s politiky a úředníky. Chtěli jsme po nich seznam schůzek a jména lidí, s nimiž jednali v tomto roce.  Považovali jsme to za standardní požadavek, jenž by neměl činit transparentním organizacím žádné potíže. Namísto konkrétních odpovědí se nám však dostalo několika obecných frází, nebo dokonce kategorického odmítnutí. Budeme se tedy ptát dál a naše otázky postupně pošleme všem členským firmám a pokud neuspějeme, obrátíme se na jejich zahraniční „matky“.

Nemáme ve Zdravotnickém deníku žádný problém s tím, že farmaceutický a šířeji zdravotnický průmysl mluví s politiky a úředníky, lobuje za své zájmy, informuje pacienty a jejich sdružení. Naprosto zásadním požadavkem však je, aby tak činil transparentně, aby se veřejně vědělo, kdo s kým, kde jednal. Připomínáme, že se farmaceutické a další firmy ucházejí o peníze veřejného zdravotního pojištění. Pravidla, jakými jsou veřejné prostředky alokovány (zejména vyhlášky, zákony) musejí vznikat pod veřejnou kontrolou.

Inspiroval nás také nedávný příběh, kdy politik podsunul sněmovně návrh na změnu zákona, kterou mu napsal lidé z průmyslu, aniž by jeho kolegové a veřejnost o tomto návrhu i jeho původu věděli předem – viz Poslanec ANO: Jak u farmaceutických firem nakoupil, tak se snažil prodat.

Pět otázek, s nimiž má průmysl problém

Otázky jsme zaslali:

Jakubovi Dvořáčkovi, výkonnému řediteli Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP),

Martinu Mátlovi, výkonnému řediteli České asociaci farmaceutických firem (ČAFF),

Miroslavu Palátovi, prezidentovi České asociace dodavatelů zdravotnických prostředků (CzechMed),

a Tomáši Votrubovi výkonnému řediteli Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL).

Otázky byly položeny zcela konkrétně:

1. S jakými politiky a státními úředníky jste se sešel v tomto roce (tedy od 1. ledna 2015 až po dnešek). Prosím o datum, téma schůzky, kde se konala a kdo platil případné pohoštění.
2. Jakým způsobem komunikujete s poslanci a senátory? Zvete je na schůzky, obědy, komunikujete přes jejich asistenty nebo „napřímo“?
3. Použili jste na rok 2014 a 2015 někoho z poslanců nebo jejich asistentů k předložení interpelace nebo pozměňujícího návrhu zákona? Prosím o konkretizaci, kdy se tak stalo a o jaké téma, formulaci, či informaci se jednalo.
4. Jaký má vaše asociace rozpočet na kalendářní rok a kolik z těchto peněz věnujete na lobbing, případně z jakých dalších zdrojů a v jaké částce lobbing financujete (prosím o specifikaci)?
5. Používáte k lobbingu pacientské organizace? Financujete, nebo finančně přispíváte pacientským organizacím? Prosím v obou případech jmenovat organizace, a pokud je to možné uvést částky.

Fráze i konsternace

Nejobsáhleji nám odpověděl ředitel AIFP (sdružuje výrobce originálních léků) Jakub Dvořáček, ale pouze v obecných větách, které bychom si uměli i sami vymyslet. „Ano, setkáváme se vždy veřejně, příprava na setkání probíhá skrze sekretariáty, témata jsou domluvená předem, setkání probíhá na veřejném místě, buď v sídle daného úřadu nebo v rámci Výboru, a schůzky nikdy nejsou jeden na jednoho, ale schůzek se účastní i další osoby. Je to zavedený standard,“ uvedl Dvořáček. Proč má tedy problém s tím uvést konkrétní jména a data schůzek? Stejně tak, jestliže připouští: „AIFP informuje hlavní partnery o tom, čeho chceme dosáhnout, tzn. SÚKL, Ministerstvo zdravotnictví, Komoru lékařskou i lékárenskou“ – v čem je tedy problém uvést s kým konkrétně, kde a kolikrát se pan ředitel setkal? Jistě má kalendář a jeho sekretariát o schůzkách vede svůj přehled.

Ještě frázovitější byl Martin Mátl, ředitel ČAFF (zastupuje výrobce generických léčiv). „Naše činnost a prosazování zájmů našich členských firem se odvíjí v řadě zcela konkrétních témat, která jsou veřejně známa,“ touto větou uvozuje další tři, které jsou stejně nekonkrétní. V tomto případě pan ředitel novinářské otázky arogantně zcela ignoroval.

Tomáš Votruba, bývalý ředitel firmy Roche, který nyní vede AVEL, je ve funkci od 1. srpna. „Takže odpovědi na otázky 1. až. 3. jsou velmi jednoduché – s nikým, nijak, ne,“ napsal nám, což je sice odpověď velice stručná, ale alespoň konkrétní. Samozřejmě se budeme tedy ptát dál jeho předchůdce.

Miroslav Palát, dlouholetý prezident CzechMed, neodpověděl písemně vůbec. V telefonickém rozhovoru autorovi článku sdělil, že je otázkami konsternován a že pokud by odpovídal písemně, stejně by musel použít fráze. Alespoň byl upřímný a nehrál s námi hru typu: zeptejte se na co chcete, já vám odpovím na co chci já. Pochopení pro jeho postoj však ZD nemá a nerozumí důvodům, proč není možné na otázky odpovědět.

Pokud jde pacientské organizace, shodují se AIFP i AVEL, že je k lobbingu nepoužívají. AIFP ovšem přiznává, že „v případě pacientů se zaměřujeme na vzdělávání a podporu jejich kapacit ne přímé financování“. Blíže to však nespecifikuje, protože prý „vše transparentně ukazujeme přes AIFP“. ČAFF tuto otázku ignoroval zcela.

Jak, už je uvedeno v úvodu článku, Zdravotnický deník se bude ptát dál jak členských firem, případně jejich nadnárodních centrál, tak znovu zástupců asociací. Věříme, že bariéru mlčení a mlžení prorazíme.

Tomáš Cikrt 

Zaujal vás náš článek? Budeme rádi, když dáte svůj hlas Zdravotnickému deníku v anketě

Křišťálová lupa zde.