Nobelova cena za lékařství pro takzvanou tradiční čínskou medicínu?!?
Prestižní vědecké ocenění získala Číňanka Tchu Jou-jou za objev vedoucí k celosvětově nejpoužívanějšímu léku proti malárii. Oceněni byli také parazitologové Ir William C. Campbell a Japonec Satoši Omura, kteří se věnovali terapii říční slepoty a lymfatické filariózy, což jsou další závažná onemocnění způsobená parazity. “Letošní laureáti vyvinuli způsoby léčby, které znamenaly revoluci v léčení jedněch z nejničivějších parazitických chorob, jež postihují stamiliony lidí ročně, především v těch nejchudších oblastech světa,“ uvedl švédský Karolinska Institut v prohlášení k letošní volbě oceněných Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství. U všech oceněných se jedná o objevy, které učinili už před mnoha desítkami let, avšak pomáhají zachraňovat životy stovek tisíců lidí dodnes.
Asi největší pozornost vzbudilo ocenění vědkyně Tchu Jou-jou, jež se stala vůbec první čínskou laureátkou Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství, jejíž práce je pevně spjata se zemí středu. Dnes čtyřiaosmdesátiletá žena se ke svému životnímu objevu dostala na příkaz Mao Ce-tunga, předsedy Komunistické strany Číny. Jak upozorňuje zpravodajský portál britského deníku The Guardian, Čína byla v té době „v sevření kulturní revoluce, během níž univerzity a školy po celé zemi zavíraly své dveře před Rudými gardami“. V zemi vládl chaos a nepokoje. Tehdy devětatřicetiletá vědkyně působila na Akademii tradiční čínské medicíny v Pekingu. „Práce byla mou největší prioritou, a tak jsem samozřejmě byla ochotná obětovat svůj život,“ vzpomínala později. Stala se součástí tajného vědeckého projektu s označením 523, který vznikl na přímý příkaz Mao Ce-tunga, jenž doufal, že se podaří najít lék schopný zastavit šíření malárie mezi severovietnamskými vojáky. Čína byla tehdy uzavřena před světem, tedy i před moderní medicínou, a nezbývalo jí nic jiného než „vzkřísit mrtvolu tradiční čínské medicíny“.
Dávné rukopisy a léta mlčení
Mohlo by vás zajímat
Tchu Jou-jou na vlastní oči zažila, jak zničující malárie dokáže být. „Viděla jsem mnoho dětí v poslední fázi malárie. Tyto děti velmi rychle umíraly,“ vzpomínala pro New Scientist v roce 2011. Stejně jako další čínští vědci a lékaři neměla tehdy kontakt s vývojem medicíny na západě nebo v USA, a tak podobně jako ostatní hledala v jedněch z mála přístupných materiálů, jež měla k dispozici. Ve stovkách let starém textu pojednávajícím o řešení akutních zdravotních problémů narazila na informaci o bylině Artemisia annua, což je druh pelyňku. Ta byla spolu s tisícovkami dalších bylin vybrána jako potenciálně vhodná pro vývoj léku proti malárii. Později se ukázalo, že látka artemisinin získaná z tohoto pelyňku je účinná při léčbě malárie u zvířat, avšak nebylo jasné, zda není toxická pro lidi.
„Jako vedoucí výzkumného týmu se Tchu rozhodla, že se stane prvním člověkem, jenž lék otestuje na sobě,“ popisuje historii vývoje léku zpravodajský portál britského deníku The Telegraph. Výsledky své práce publikovala Tchu Jou-jou v roce 1979 v Čínském medicínském žurnálu a zpočátku narážela na skepsi svých kolegů, protože artemisinin byl poněkud nestálý, což komplikovalo jeho cestu k tomu, aby se stal plnohodnotným lékem. Nemluvě o problémech, jimž čelila sama Tchu a její rodina. „I když by takový objev mohl na západě Tchu přinést značnou slávu, v maiostické Číně se jí nedostalo žádného uznání,“ upozorňuje The Telegraph. Všichni vědci a intelektuálové byli v té době přinejmenším „podezřelí“, a tak se její objev nemohl dostat na západ a ani být spojován s jejím jménem.
Během dalších let se látka syntetizovaná z čínské byliny stala nezbytnou součástí léčby malárie po celém světě. Sama Tchu Jou-jou se uznání dočkala až o mnoho let později. Jak dodává The Guardian, teprve v roce 2011, když získala prestižní Lasker DeBakey cenu za medicínský výzkum, vzala ji čínská komunistická strana na vědomí a straničtí funkcionáři se pokusili zachránit její rodný dům. Vědkyně navíc nikdy neočekávala celosvětovou pozornost a mediální slávu. V rozhovoru pro hongkongskou televizi v roce 2007 uvedla, že se nerozhodla pro medicínu, aby se dostala do novinových titulků. „Nechci slávu,“ prohlásila tehdy. Lék, u jehož zrodu stála, přitom dostává každý rok půl milionu nemocných, byť se stále více objevují případy rezistence proti němu.
Je to věda, ne „tradiční čínská medicína“
Spojitost Tchu Jou-jou s „tradiční čínskou medicínou“ i historie objevu artemisininu vyvolává otázky, zda Nobelův výbor vlastně neocenil něco, co stojí v rozporu s medicínou běžně praktikovanou v nemocnicích, či snad nejde přímo o políček do tváře skeptikům, kteří mají s tím, co bývá označováno jako „tradiční čínská medicína“, problém. Podle docenta Jana Konvalinky, prorektora pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy, který současně působí na Přírodovědecké fakultě UK, se rozhodně nejedná o úspěch „tradiční čínské medicíny“. „Toto je úspěch poctivé vědy a kritického myšlení. Nobelova cena byla udělena za to, že se vědeckými metodami ověřila účinnost pelyňku, izolovala se účinná látka artemisin a změřila v přísných testech její aktivita,“ upozorňuje vědec.
Podobně se na ocenění dívá také Maroš Rudnay, lékař a jeden ze zakladatelů Lovců šarlatánů. „Medicína se nedělí na čínskou, evropskou, americkou a jinou. Medicína je vždy jen jedna, tedy vědecky ověřené postupy, které mají prokazatelně pozitivní účinek bez ohledu na to, zda počátek léku je v přírodě či v laboratoři syntetické chemie,“ vysvětluje. Čerpat inspiraci na různých místech, ať už to jsou přírodní léčitelské postupy izolovaně žijících kmenů nebo dávné svitky či staletí používané byliny, není v historii medicíny ničím novým. To ale není „alternativní medicína“.
„Není problém zkoumat metody šamanů, čínských léčitelů nebo kohokoliv jiného, ale to, co vedlo v tomto případě k objevu léku, nebyla „tradiční čínská medicína“, ale postupy medicíny založené na důkazech, tedy kritické zkoumání a vyhodnocování výsledků,“ zdůrazňuje Leoš Kyša, předseda Českého klubu skeptiků Sisyfos. Takto medicína postavená na důkazech postupuje běžně. Zkoumá, vyhodnocuje, a pokud se objeví vědecky prokázané důkazy, přijímá nové poznatky. „Jde o důkaz, že se věda ničemu nebrání. Medicína založená na důkazech není žába na prameni, co se brání něčemu novému. Tou je naopak „alternativní medicína“, jež žádný skutečný výzkum neprovádí,“ dodává.
Ludmila Hamplová
Zaujal vás náš článek? Budeme rádi, když dáte svůj hlas Zdravotnickému deníku v anketě
Tomáš Cikrt
