Muži v Koreji se líčí. Muži v Gabonu taky. Bez lepku a beze smyslu. Když komáry zabíjí krev.
Mohlo by vás zajímat
Korejci se malují, aby nepřišli o práci…
V Jižní Koreji se ročně utratí za pánskou kosmetiku miliarda dolarů. Navíc odborníci očekávají, že útrata se v následujících pěti letech ještě o polovinu zvedne.
Podle kulturního analytika Kyungheeské univerzity Alexe Taek-Gwang Leeho je to dáno tím, že v Koreji znamená vzhled téměř vše. „Máme takové přísloví: Pokud si chcete něco koupit, musíte si vybrat to, co dobře vypadá,“ citovali Leeho v americké televizi CNN.
Takže zatímco před lety si muži vystačili jen s pěnou na holení a vodou po holení, dnes sahají po krémech proti vráskám, pleťových maskách a gelech.
Podle Leeho jim v podstatě nic jiného ani nezbývá. Konkurence je v zaměstnáních tak velká, že si společnosti mohou vybírat i podle povrchních měřítek. Často mají kandidáti stejné vzdělání, zkušenosti a tak jediné, co je odlišuje, je jejich vzhled.
Podle CNN je typickým zákazníkem Chris Hong, kterému letos bude čtyřicet. Dvakrát ročně chodí na botoxové injekce a na laserové vyhlazení vrásek a přiznává, že péči o svůj zevnějšek věnuje víc času než jeho manželka. „Nechci vypadat starší,“ říká.
Na novém trendu samozřejmě vydělávají velké mezinárodní kosmetické společnosti, ale roste jim konkurence i na místním trhu. Všechny dohromady se předhánějí v tom, kdo mužům nabídne větší a lepší spektrum kosmetiky. Například místní společnost Amore Pacific začala vyrábět speciální řadu zaměřenou na vojáky, protože podle jejích průzkumů kosmetiku používá až 70 procent jihokorejských vojáků. A to není zrovna malý trh.
…gabonští muži proto, že můžou a baví je to
Když už jsme u toho: Gabonští muži objevují kouzlo zkrášlujících procedur. Chtějí se líbit ženám, které prý mají rády upravené a elegantní muže a zároveň je to pro ně vyjádřením určité společenské prestiže.
Salonů krásy je v metropoli čím dál tím více. A tam, kde dříve klientelu tvořily výhradně ženy, přichází v posledních několika letech stále více mužů, konstatuje Malaya Mail.
Tento jev se netýká jen bohatých mužů. Je příznačný i pro rodící se střední třídu, přestože je omezena. Podle Africké rozvojové banky patří dnes, po dvou desetiletích ekonomického růstu na kontinentu, do této kategorie třetina Afričanů.
Důkazem toho, že mužská krása není výsadou bohatých, je to, že se manikúra a pedikúra často dělají na chodníku, za řevu klaksonů. Na křižovatce v chudinské čtvrti Rio v Librevillu čeká na své zákazníky tucet malých pestrých slunečníků. Třeba student Lesly si podle Malaya Mailu každé dva týdny nechává dělat nehty v přepočtu za osm set korun. „U muže to je normální, je to otázka čistoty: když jdu po ulici, nechci, aby se lidé dívali na mé špinavé nohy,“ říká.
Trudná zjištění o bezlepkových dietách
Bezlepková dieta je jednou z nejpřísnějších úprav stravovacích návyků. Její obtížnost nevyplývá ani tak ze širokého spektra „zakázaných“ potravin, jako spíše z jejich charakteru. Jde totiž o nejzákladnější složky evropské kuchyně.
Zatímco o vhodnosti bezlepkové diety pro celiaky či osoby s ještě vzácnější alergií na lepek nelze pochybovat, zvláště v Americe a západní Evropě se rozmohla móda různých bezlepkových diet i mezi zcela zdravými jedinci. Nikoho tak nepřekvapí, že se tomuto fenoménu rozhodli podívat na zoubek i medicínští odborníci.
Tým rakouských výzkumníků nejprve objel všechny významnější vídeňské supermarkety a nakoupil bezlepkové potraviny spolu s jejich klasickými obdobami. V laboratoři se jim tak brzo nashromáždila různá balení mouky, pečiva, těstovin, cereálií, sušenek, dezertů i polotovarů.
Experti si vypsali údaje o jejich složení a porovnali je s oficiálními databázemi výživových hodnot různých surovin. Potom už stačilo vytvořit vhodné páry klasických a bezlepkových potravin, údaje nahrát do počítače a přečíst výsledky statistické analýzy.
Jejich zjištění sice jen potvrdilo výsledky dřívějších dílčích studií, ale i tak by mělo zaujmout zejména zdravé příznivce bezlepkové diety.
Bezlepkové potraviny nejen že nejsou v žádném ohledu zdravější než jejich klasické verze, ale navíc mají v některých ohledech výrazně nižší výživovou hodnotu. Vesměs například obsahují méně než poloviční množství bílkovin.
Také v nich nalezneme extrémně nízké hodnoty sodíku, nemluvě o některých důležitých vitamínech a minerálech, které jsou součástí standardních potravin nebo se do nich přidávají. Tyto nedostatky, které si celiakové musejí kompenzovat například pomocí doplňků stravy, si tak vlastně zdraví příznivci striktně bezlepkové diety ordinují sami.
Největší rozdíl mezi klasickými a bezlepkovými potravinami se ovšem netýkal výživových hodnot, nýbrž ceny, která se v případě některých potravin vyšplhala téměř na trojnásobek a nikdy neklesla pod dvojnásobek.
Vzhledem k tomu, že medicína dosud neobjevila žádný důvod, proč by měl lepek negativně ovlivňovat zdravé jedince, je tak pravděpodobné, že za oblibou bezlepkové diety mezi zdravými jedinci stojí spíše psychologické efekty. Případně pocit z něčeho exkluzivního – „něco tak drahého přece musí být lepší“.
Pití krve by komárům mohlo přestat chutnat
Podle studie, která probíhá v západoafrickém státu Burkina Faso, by masové podávání ivermektinu lidem v kritických malarických oblastech mohlo zabít nebo alespoň oslabit malarické komáry. Pokud by se to povedlo, ivermektin by významně zasáhl do zhoubného cyklu přenosu malárie.
Pokud by v oblasti výskytu malárie měl dostatečný počet lidí ivermektin v krvi, některé samičky komárů by po nasátí uhynuly. Obrázek: Flickr
Ivermektin je známý především díky tomu, že zabíjí parazitické hlístice, včetně hlístic druhu Onchocerca volvulus, které jsou původcem říční slepoty, anebo vlasovce mízní (Wuchereria bancrofti), kteří mají na svědomí elefantiázu. Odborníci ale už dlouho vědí, že tato látka může zabít hmyz, když ji do sebe nasaje, píše webová verze časopisu Forbes.
Lékařský entomolog Brian Foy z Coloradské státní univerzity ve Fort Collins míní, že by se z ivermektinu mohl stát klíčovuý spojenec v boji proti malárii. Pokud by v oblasti výskytu malárie měl dostatečný počet lidí ivermektin v krvi, některé samičky komárů by po nasátí uhynuly a další by zase zeslábly natolik, že by nebyly schopné přenášet malárii. Foy v laboratorním experimentu doložil, že by to mohlo fungovat. Založil také síť výzkumných pracovišť, která na tomto konceptu dál pracuje.
Experiment v Burkina Faso skončí v průběhu listopadu. Foy a jeho kolegové ale nedávno na výročním setkání American Society of Tropical Medicine & Hygiene prezentovali předběžnou analýzu, podle níž ivermektin doopravdy omezuje malarické komáry a tím i na šíření malárie.
Ondřej Fér, Týden
