Odboráři bijí na poplach, ale příležitost prý už propásli a restart DRG je ještě daleko

Dvě akce, prakticky ve stejný čas, musí dnes zvládnout ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). V obou jde o financování zdravotnictví. Odboráři budou přesvědčovat nejen Němečka, ale i ministra financí a premiéra, že nedostatek peněz a personálu ohrožuje poskytování zdravotní péče. O pár kilometrů dál představí docent Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS, spolu se svým týmem, pokroky v projektu DRG Restart. Symbolicky tak budou stát denní problémy a akutní požadavky proti sofistikované naději, která ale ještě potřebuje čas. „Ta akce se měla uskutečnit před 30. červnem tohoto roku, kdy vláda rozhodovala o navýšení plateb za státní pojištěnce, kdy tam byl spor s panem ministrem financí,“ řekl na adresu odborářů v rozhovoru pro Zdravotnický deník Svatopluk Němeček.

Ministr potvrdil, že se zúčastní obou akcí. Nejprve zahájí konferenci o DRG a pak se přesune na odborářskou poradu. Těžko si lze představit, že odboráři na poradě s ministry a premiérem dosáhnou ještě nějaké změny financování pro příští rok, to by zřejmě musel svůj postoj přehodnotit správce státní kasy Andrej Babiš (ANO). Na dopracování dlouhodobě spravedlivějšího přerozdělení peněz a tedy  DRG je třeba počkat ještě minimálně další dva roky. Ministr Němeček ovšem upozorňuje, že bude nutné hledat odbornou a politickou shodu nad tím, co všechno se bude do DRG započítávat.

Odboráři požadují okamžitou nápravu podle nich nevhodného financování zdravotnictví, co jim může nabídnout DRG?

Pokud máme dlouhodobě pomoci zdravotní péči tak, aby v jejím financování zavládla elementární spravedlnost, potřebujeme mít férový úhradový systém. A ten nebudeme mít bez toho, že se odpracuje a spustí nový systém DRG. Nevím jaké jsou představy odborářů, ale nejde to udělat ani za rok, ani za dva. Minimální doba, kterou potřebujeme, jsou tři roky.  Nemáme zázračné proutky, kterými bychom řešili všechny problémy českého zdravotnictví.

Co můžete odborářům nabídnout z krátkodobých řešení?

Načasování akce není úplně efektivní. Měla se uskutečnit před 30. červnem tohoto roku, kdy vláda rozhodovala o navýšení plateb za státní pojištěnce, kdy tam byl spor s panem ministrem financí. Kdyby tato akce proběhla třeba v květnu, přišel by na ni pan ministr financí a odboráři by ho pomohli přesvědčit, aby kývl na větší zvýšení plateb za státní pojištěnce, mohli jsme mít více peněz v systému a mohli jsme jinak koncipovat úhradovou vyhlášku a zase o něco málo navýšit platby zaměstnanců v nemocnicích. Dnes je dáno, kolik je peněz v systému a pětiprocentní navýšení tarifů je maximum, kam jsme mohli jít.

Odboráři tvrdí, že nemocnice trpí nedostatkem peněz i personálu a že je ohrožena péče, máte stejné signály?

Tyto signály nemám. Samozřejmě existují nemocnice, kde mají problémy především se sesterským personálem. Situace je – a vždycky to tak bylo – napjatá v Praze, protože tady mají více pracovních možností. Co si pamatuji ze svého působení ve zdravotnictví, přichází tyto problémy ve vlnách, Praha na tom vždycky byla hůře, když nastupovala konjuktura. Ve čtvrtek jsem mluvil s řediteli fakultních nemocnic, což není úplně reprezentativní vzorek všech nemocnic, protože jsou na tom trochu lépe, ale jak jsem se dozvěděl, třeba v Ostravě je 1800 míst sester a neobsazené jsou pouze čtyři. Není to tedy plošná záležitost. Dokonce podle dat, která máme z ÚZIS, dochází k nárůstu počtu zdravotnických zaměstnanců. Ale vím, že v některých nemocnicích tento problém mohou mít.  Na straně druhé situace, kdy je nedostatek lidí na trhu práce, může zaměstnancům pomoci. Dává to totiž poměrně velkou vyjednávací sílu profesním skupinám i odborářům, především tam, kde jsou zaměstnanci placeni podle zákona o mzdě – to znamená v obchodních společnostech. Pokud nemocnice lidi nezaplatí, tak je nebude mít.

Zmínil jste poradu s řediteli fakultních nemocnic. Podle toho, co se objevilo v médiích, jste hovořili o tom, že by měla zdravotnická zařízení za stejné výkony, či diagnózy, dostávat stejné platby. Je to opravdu reálné?

Pan ředitel Dušek na poradě prezentoval nový DRG systém a hovořilo se tam o tom, že pokud chceme stejné platby za stejné diagnózy, tak ty diagnózy musejí být opravdu stejné. Nelze, jako teď ve starém DRG, platit stejně například za operaci v oblasti hlavy, když je tam subdurální hematom jako když je tam onkologická diagnóza. V médiích toto klišé, že by se platilo za stejnou diagnózu stejně, nebylo přesně pochopeno. Ony ty diagnózy dnes nejsou úplně porovnatelné. Pokud je dostatečně homogenně rozdělíme a musí to být velmi přesně a možná velmi úzce vymezené diagnózy, pak teprve je možné hovořit o stejných platbách.

Čili specializovanější nemocnice budou mít složitější diagnózy a z toho vyplynou vyšší platby?

Zcela určitě ano. Pan docent Dušek otevřel otázku, kterou si pak musíme zodpovědět a která bude souviset s financováním zdravotnictví: Co všechno je reálné započítat do DRG, patří tam například odpisy budov? Pokud ano, pak nikdy nebude stejná hodnota diagnózy ve fakultní nemocnici, která má obrovské budovy v porovnání s malou nemocnicí, kde budou náklady reálně nižší. Řekneme-li, že tam odpisy nepatří, pak je třeba debatovat o tom, jak budou financovány investice tohoto typu.

Je to otázka odborná nebo politická?

Obojí, ale myslím, že férové je říci, že k rozhodnutí o DRG patří. V okamžiku, kdy bude DRG nastaveno a připraveno, je třeba dát k veřejné diskusi a k politickému rozhodnutí, jestli všechny náklady, včetně investičních, se započítají a půjdou přes pojištění anebo tu bude nějaký fond, který bude financovat nákladné investice. Zatím to hradili většinou zřizovatelé, potažmo stát, i když ne úplně.

Tomáš Cikrt