Nabídka potravin se sníženým obsahem soli je stále nízká, kritizují odborníci
Výrobci potravin by měli více usilovat o to, aby se rozšířila nabídka méně slaných výrobků. Na semináři s názvem Příliš soli škodí dětem i dospělým pořádaném v polovině prosince Českou pediatrickou společností se na tom shodli odborníci přes výživu i pediatrii. Česko je totiž ve spotřebě soli mezi evropskými špičkami – více se solí jen v Maďarsku a na Balkáně. Průměrný Čech tak denně sní třikrát více soli, než doporučuje Světová zdravotnická organizace.
Závislost na soli začíná už v raném dětství – a zůstává s námi celý život. Na to, že by se změny ve stravovacích návycích měly dotýkat i těch nejmenších, upozornil letošní Salt Awarreness Week, který se koná od roku 2008.
„Chuť na sůl a slaná jídla je naučená (na rozdíl od chuti sladké, pozn. red.), proto je zásadní, aby si děti na prvním místě tuto chuť nevyvinuly. Vysoký příjem soli v dětství může navíc ovlivnit krevní tlak a vytvořit tak předpoklady k řadě chorob, jako je hypertenze, osteoporóza, dýchací onemocnění, rakovina žaludku nebo obezita,“ uvádí k letošnímu týdnu organizace World Action on Salt and Health (WASH), která akci pořádá. Vyzývá zároveň výrobce, aby zredukovali obsah soli zejména ve výrobcích, které jsou určeny pro děti, a nezaměřovali na ně inzerci slaných jídel.
Mohlo by vás zajímat
Právě z kupovaných výrobků přitom přijímáme 80 procent soli, pouze pětina je z domácího dosolování. Kde je obsah obzvlášť vysoký? V rybích výrobcích, jako jsou marinované sledě, může být až 14 procent soli, v bílých sýrech typu balkán či jadel je až šest procent. Modré sýry mívají čtyři až pět procent, uzená masa kolem čtyř až šesti procent. Pekařské výrobky se pak na příjmu soli podílejí asi 20 až 30 procenty. Sůl navíc bývá i v jídlech, kde byste ji vůbec nečekali. „Častým nešvarem je, že se ve školních jídelnách podsolují sladká jídla, nejčastěji krupicová kaše. Když ji trochu podsolíte, spotřebujete méně cukru a ona vypadají sladší. Totéž se dělá u kompotu a sladkých nápojů,“ poukazuje profesorka Věra Adámková, přednostka pracoviště preventivní kardiologie v pražském IKEM. Vysoký obsah sodíku pak obsahují stolní minerální vody, jako je Poděbradka a Hanácká kyselka, což spotřebitelé často nevědí.
Balamucení obsahem sodíku už nehrozí
Právě uvádění pouhého sodíku (který stojí za výše zmíněnými zdravotními komplikacemi) místo soli bylo v minulosti častým trikem, jak na oko vyvolat ve spotřebiteli dojem, že je pokrm méně slaný. Abychom totiž získali ze znalosti obsahu sodíku obsah soli, je nutno číslo vynásobit 2,4 krát. To už ale v současnosti není možné.
„Od 13. prosince loňského roku se podle nařízení legislativy EU musí uvádět v tabulce nutričních hodnot nikoliv sodík, ale sůl. Nutriční tabulky budou povinné až od prosince 2016, pokud je ale výrobce uvádí, což je většina, musí je od loňského prosince uvádět v daném tvaru. U výrobků, kde nutriční tabulka není, je nutno uvádět obsah soli, až když překročí 2,5 procenta,“ vysvětluje profesorka Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy na VŠCHT.
Ke kontrolám obsahu kupovaných potravin nabádá spotřebitele vedle profesorky Dostálové také organizace WASH. Dle doporučení Světové zdravotnické organizace je přitom doporučený příjem soli pět až šest gramů u dospělých, do pěti gramů u adolescentů, do čtyř gramů u školních dětí a do dvou gramů u batolat, realita je ale jinde. „U nás jsou sedmnáctiletí adolescenti, kteří mají příjem 17 gramů,“ konstatuje profesor Jan Janda z České pediatrické společnosti ČLS JEP. Výsledkem je, že prevalence vysokého krevního tlaku se u dětí pohybuje kolem jednoho procenta a u mladých dospělých bývá zhruba 15 procent. „Krevní tlak by se proto měl při pravidelných preventivních prohlídkách měřit od tří let věku. Řada pediatrů ale tvrdí, že není možné změřit dítě v klidu, protože přichází brečící a matka si nepřeje, aby bylo dále stresováno,“ poukazuje na jeden z problémů profesorka Adámková.
Problémy? Nedodržování diety či neužívání předepsaných léků
Bohužel s vysokou spotřebou soli u dětí přichází navazující problém: sůl vyvolává žízeň, takže dítě konzumuje větší množství slazených limonád a přibývá na váze. Obezita je přitom sama o sobě významným rizikovým faktorem pro vznik hypertenze, k němuž se navíc přičítá vliv sodíku.
Jednoduchá situace není ani u dospělých, z nichž hypertenzí trpí více než třetina. Problém se zvyšuje s věkem, takže před ochodem do důchodu má vysoký krevní tlak 72 procent mužů a 65 procent žen. Dnes jsme naštěstí schopni díky farmakoterapii řadě pacientů pomoci, u některých však lékaři narážejí na bariéry způsobené neinformovaností.
„Velký problém je u rezistentní hypertenze, kdy má pacient tři a více antihypertenziv a stále mu nejsme schopni tlak zkorigovat. Ukazuje se, že u dospělé populace je třeba znovu začít s edukací a vysvětlením léčby. Vysoké procento pacientů totiž prostě léky nejí – nechají si je předepsat, nechají se poučit a pak si je nevezmou. Když se udělají metabolity, je tam spotřeba léků pouze na papíře,“ říká Věra Adámková.
Častým nešvarem je také to, že pacienti při spotřebě soli spoléhají na diuretika, nedodržují dietu a domnívají se, že látky vyloučí – což je ovšem podle odborníků mylná představa. Vedle zdravé životosprávy lékaři doporučují také aerobní aktivitu, tu si však řada lidí vykládá nesprávně. „Většina pacientů s počínající hypertenzí si koupí dres a jdou do fitka. Tam si k tomu koupí nějaký iontový nápoj, v němž vůbec neví, co je – a my taky ne, a pak si dají silová cvičení. Za posledních deset let tak není snad jediný rok, kdy by nedošlo k úmrtí velmi mladých lidí, třicátníků, ve fitku,“ dodává profesorka Adámková.
Co je tedy třeba udělat pro to, aby se situace zlepšila? V první řadě odborníci apelují a podporují informovanost široké veřejnosti, aby si byla vědoma toho, že nadměrné solení škodí. „Jako zdravotníci bychom také měli tlačit na otázku meziresortní, tedy kontakt s výrobci potravin a přesvědčování o postupném snižování v produktech. Byly zkoumány různé fastfoodové řetězce a zjistilo se, že ve více než 90 procentech obsahuje jeden produkt minimálně gram soli. Děti si ale nedají jeden produkt, konzumují toho víc. Často jde o více než polovinu denního příjmu,“ vysvětluje profesor Janda. Připomíná také, že jsou rozdíly v používání soli, co se týče stejných fastfoodových řetězců v různých zemích. Pokud si tedy dáte hranolky třeba na Kostarice, dostanete v nich mnohem více soli než v tom samém podniku v Británii. Například český McDonald se ale dušuje, že se ve spotřebě soli řídí britským vzorem (kde se daří obecně snižovat solení).
„Od roku 2012 jsme v našich produktech obsah soli snížili o 20 procent, a to nejen v hranolcích, ale i houskách, omáčkách, sýrech a všem, kde se přemíra soli vyskytovala. Snižovat budeme i dál,“ slibuje Zuzana Svobodová, která má v českém zastoupení McDonald´s na starosti PR. Dodává také, že v každé pobočce už je možné objednat si hranolky bez soli.
V Británii snížili spotřebu soli díky kampani o 15 procent
Ačkoliv letošní kampaň WASH byla namířena hlavně proti fastfoodům, v českém prostředí zůstává problém s výrobci potravin obecně. „Existuje doporučení rozšířit výběr potravin s nižším obsahem soli, ale mám pocit, že se tím výrobci příliš neřídí. Obsah soli by však měli snižovat pomalu, protože jakmile ho sníží razantně, sníží si i odbyt. Měli bychom se přitom zaměřit hlavně na potraviny s vysokou spotřebou, jako jsou pekařské a masné výrobky či některé sýry,“ podotýká profesorka Dostálová. Dodává, že i když byly snahy vyrobit analogicky k náhradám cukru také náhrady soli, ze senzorických důvodů je toto opatření téměř nemožné.
Že obsah soli skutečně v potravinách lze účinně snižovat, už se potvrdilo na případu Velké Británie. Tamní kampaň cílená na laickou veřejnost a aktivní jednání s potravinářskými firmami za pomoci vlády a parlamentu vedla ke snížení spotřeby na osobu a den z 9,5 na 8,1 gramu, tedy o 15 procent. Průměrná spotřeba je tam tak nyní oproti Česku poloviční, což v Británii vedlo ke snížení rizika náhlých mozkových příhod mrtvic a infarktů. Podobně se daří snižovat spotřebu soli také ve Finsku.
V Česku bohužel ale nemáme ošetřeno ani stravování ve školních jídelnách. Státní zdravotní ústav může dávat pouze doporučení, jaká jídla se ale nakonec dětem předkládají, zůstává na daných zařízeních. SZÚ se proto alespoň snaží zdravé stravování podporovat např. projektem Zdravá školní jídelna, v jehož rámci pracovníky jídelen proškoluje. Další projekt zaměřený na jídelny běží od loňska. „Na základě pilotní studie v několika školách vznikla metodika na stanovení sodíku ve školních obědech. Na základě této metodiky byl stanoven úkol hlavního hygienika tak, že nyní pracovníci hygienických stanic odebírají v náhodně vybraných školách vzorky školních obědů a stanovuje se celá řada nutrientů včetně soli,“ přibližuje Marie Nejedlá z Centra podpory veřejného zdraví při SZÚ.
-mk-
Michaela Koubová
