Sotva dokážou chodit, a už jim lékaři předepisují přípravky na psychiatrické diagnózy pro dospělé. Malých dětí, které užívají pro svou věkovou skupinu neotestovaná antidepresiva a antipsychotika, dnes ve Spojených státech přibývá. Nikdo přitom přesně neví, kolik dětí léky bere, ani jaké může mít jejich podávání vedlejší účinky.

 

Andrew Rios začal trpět epileptickými záchvaty, když mu bylo pět měsíců. Od té doby se jeho zdravotní stav zhoršoval, až u něj v 18 měsících antiepileptické léky vyústily v násilné chování a neuroložka mu předepsala antipsychotikum Risperdal. Ten se běžně používá k léčbě schizofrenie a bipolárních poruch u dospělých, jen naprosto výjimečně se nasazuje u dětí mladších pěti let. Když pak Andrew začal křičet ze spaní a reagovat na lidi, kteří tam nebyli, našla si jeho matka podrobnosti o léku na internetu. Ke svému zděšení zjistila, že přípravek nikdy nebyl schválen ani testován na dětech tak malých, jako je její syn.

„Bylo to prostě jen: vezměte si tohle, žádný problém – jako kdyby to byly Tic Tac,“ popsala pro New York Times matka Genesis Riotová z Kalifornie.

Mohlo by vás zajímat

Co říkají k podávání psychiatrických léků u dětí úřady? Antidepresivum Prozac je k léčbě deprese schváleno americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) pro děti od osmi let, u obsedantně-kompulzivní poruchy pak od sedmi let. Většina antipsychotik na schizofrenii a bipolární poruchu je indikována od deseti let věku. Risperdal je možno předepsat od pěti let, ovšem pouze na podrážděnost spojenou s autismem. Další psychiatrické léky, jako je Valium (u nás Diazepam) nebo klonazepam (u nás pod obchodním názvem Rivotril) je možno předepsat na nezvladatelné záchvaty už v raném věku. Přestože jejich dopad na mladý mozek zůstává neznámý, zastavení záchvatů ospravedlňuje podle doktorky Amy R. Brooks-Kayalové, šéfky dětské neurologie na Children’s Hospital Colorado, jejich občasné užití. Americká akademie pediatrů, Americká akademie dětské a dorostové psychiatrie ani Americká neurologická asociace ovšem nemají žádná doporučení ohledně užití antidepresiv a antipsychotik u dětí mladších než tři roky.

Odhady hovoří o deseti tisících kojencích a batolatech na psychofarmacích

Bohužel data ukazují, že případů, kdy jsou předepisovány léky na extrémní násilné nebo depresivní chování dětem mladším než dva roky, přibývá. V loňském roce tyto děti dostaly celkem 20 tisíc receptů na účinné látky risperidone, kvetiapin a další antipsychotika, zatímco ještě rok předtím to bylo o osm tisíc méně. Předepisování antidepresiva Prozac se pak u dětí do dvou let meziročně zvedlo téměř o čtvrtinu na 83 tisíc receptů. Protože jeden pacient může během roku dostat několik předpisů, není jasné, kolik dětí léky užívá, podle dosavadních studií to však bude minimálně deset tisíc. Data také nevypovídají nic o diagnóze, na kterou byly předepsány – lékaři totiž mají příležitostně možnost vydat recept i ve sporných či neotestovaných případech.

Mnoho odborníků se ovšem užívání léků pro dospělé, které mohou být jen s nejvyšší obezřetností nasazeny dětem školního věku, u batolat velmi obává. Není totiž zmapována ani účinnost přípravků, ani jejich možné vedlejší důsledky.

Dvanáct dětských psychiatrů a neurologů oslovených New York Times prohlásilo, že nikdy neslyšeli o tom, že by antidepresiva či antipsychotika dostaly děti mladší než tři roky. Předpokládají, že důvodem předpisů je snaha lékařů a rodičů zmírnit záchvaty vzteku, kvůli kterým dítě nemůže zůstat v jeslích nebo ve školce, případně potlačit silné deprese, letargii či odmítání mluvit. „Lidé se snaží dělat dostupnými prostředky to nejlepší. Rodiny, jejichž děti trpí, jsou zoufalé a pomocí, kterou nabídne většina poskytovatelů péče, je recept,“ domnívá se pediatrička a dětská psychiatrička Mary Margaret Gleasonová z Tulane University School of Medicine. Zároveň ovšem varuje před tím, že u několik měsíců starých dětí se mozek vyvíjí velmi rychle, a neotestované léky mohou způsobit, že tento růst bude významně ovlivněn. Právě to je také důvod, proč se zmiňované léky na kojencích a batolatech nikdy netestovaly v klinických studiích. „Studie nemáme a já na ně ani netlačím,“ dodává Gleasonová.

Možné důvody? Nedostatek pedopsychiatrů či nepojištění rodiče

Někteří odborníci se pak domnívají, že se předpisy dají vysvětlit i jinak. Ve skutečnosti totiž léky mohou být určeny rodičům, kteří nejsou pojištěni, ale předpis se vydá na jméno dítěte v rámci zdravotního programu Medicaid.

„Kvůli ochraně dětí bychom to ale měli ověřit. Měli bychom zjistit, o jaké případy jde. Možná jich není deset tisíc, ale bylo by velmi nešťastné, i kdyby jich bylo několik stovek,“ upozorňuje bývalý prezident Americké akademie dětské a dorostové psychiatrie Martin Drell.

Podle mnoha odborníků pak může předepisování léků v raném věku souviset s brzkou diagnostikou psychických onemocnění. Podle zprávy CDC loni poskytovatelé péče diagnostikovali ADHD minimálně u deseti tisíc dětí ve věku dva až tři roky a následně předepsali psychostimulant Adderall mimo doporučení Americké akademie pediatrů. „Jenže zkrátka nemůžete diagnostikovat žádnou z těchto poruch u dětí v tomto věku. To, co lidé považují za prototyp dítěte, je velmi úzce dáno. Odchylky je pak vedou k tomu, aby vyhledávali intervence, jako jsou tyto. Myslím, že je to nesmysl,“ domnívá se Ed Tronick, profesor na Massachusettské univerzitě v Bostonu.

Ačkoliv jsou lékaři, kteří nasazování Risperdalu u dětí obhajují (mnoho z nich je finančně podporováno farmafirmami), mnozí ho odsuzují jako krátkozraké řešení komplexnějšího problému. „Máme behaviorální způsoby, jak s těmito problémy pracovat, které jsou lepší než medikace. Co u dětí působí takový strach, zlost či stažení se? Co frustruje nebo stresuje rodiče? To jsou věci, které musíme prozkoumat. Ale znamená to čas a peníze,“ uzavírá doktor Tronick.

Zároveň je tu ještě jedno vysvětlení nárůstu užívání psychiatrických léků u dětí všeho věku, a tím je nedostatek dětských psychiatrů (který trápí i Českou republiku). Ve Spojených státech je 8350 pedopsychiatrů (v ČR jich je sedm desítek), řada z nich má ale dlouhé čekací doby a také je mnohem dražší než rodinní pediatři. Ti však nejsou v dětské psychiatrii vyškoleni, přesto je po nich v praxi vyžadována.

-mk-