Často se traduje, že hraní počítačových her není pro omladinu ten nejlepší způsob trávení volného času. To ovšem neplatí u dětí, které mají poruchu autistického spektra (PAS). Těm naopak může pomoci v rozvoji a sociální komunikaci. Své o tom vědí rodiče Bartoloměje Doležala, teenagera s vysoce funkčním autismem, který díky hře pochopil, co se skrývá za výrazy obličeje. Rozpoznat zlost, radost či smutek z tváře totiž pro něj byla do té doby jedna velká neznámá.
Něco vás bolí a on se vám směje, chcete ho obejmout a dostanete pěstí. Takové mohou být reakce člověka s PAS, která se vyznačuje mimo jiné špatnou sociální inteligencí. Gesta a výrazy, které jsou všem „běžným“ lidem vlastní, znamenala do nedávna jednu velkou neznámou také pro dnes třináctiletého Bartoloměje. To se ale změnilo, když dostal od rodičů k Vánocům PlayStation a arkádovou hru Little Big Planet.
„Díky možnosti vytvořit si postavičku s vlastním výrazem se Bertík začal orientovat ve výrazech v lidských tvářích. Najednou pochopil, že zvednuté obočí něco signalizuje. Dřív byl schopný na člověka, který se mračil, reagovat úsměvem – naprosto se neorientoval v lidské mimice. Díky hře si začal kreslit studie a pronásledoval nás s tím, co výrazy znamenají. Z postaviček, které kreslil, je jasně patrné, co signalizují – a on už ví, že když se zlobím, nějak se tvářím, i když nemusím křičet. Jakoby se tato složka v mozku odblokovala a on díky hře začal vnímat, jak se lidé tváří a co to s sebou nese,“ přibližuje Bertíkova matka Alena.
A přínos neměla hra jen v tom, že se Bertík začal učit rozpoznávat výrazy obličeje, ale také v komunikaci. Od mala měl totiž raději angličtinu než češtinu – na internetu v ní našel všechno, co ho zajímalo, a ani její gramatika není tak náročná. Pak se ale rozhodl, že musí výrobcům hry napsat dopis, a aby mu všichni rozuměli, chtěl ho napsat v češtině. „Najednou měl chuť zjišťovat, jestli jsou slova dobře. Zase jsme se dostali o kousíček dál,“ popisuje Alena Doležalová.
Mohlo by vás zajímat
Hraní na PlayStationu je navíc jedním z mála prostředků, jak si Bertík může hrát se svou sestrou. Je to také věc, kterou chce sdílet se svými rodiči, i téma, o němž touží povídat si s ostatními. „Jednou jsem ho našla, jak si v angličtině na PlayStationu píše s dvanáctiletým chlapcem z Dánska. Autista, chlapec, u kterého jsme před deseti lety nevěděli, jestli nám někdy řekne mami a tati. V posledním roce se u něj podařilo nastartovat věci, které do té doby byly někde uvnitř uzamčeny a je otázka, jestli bychom je jinak někdy dokázali najít,“ dodává Alena Doležalová.
Hry jako prostředek ke sbližování i vybití agrese
Že hraní počítačových her může být pro autisty velkým přínosem, už prokázali i odborníci. Například podle studie Daniela Bormanna z Institutu Psychologie na Univerzitě ve Freiburgu pomáhají hry, které vyprávějí příběh, zlepšovat sociální interakci. Některé společnosti už také vyvíjí speciální hry a aplikace pro děti s autismem, které se tak snaží naučit navazovat oční kontakt či právě porozumět výrazům obličeje (více jsme psali zde). Vznikl dokonce také speciální server oblíbené hry Minecraft určený speciálně hráčům s PAS. Tato verze nazvaná Autcraft, jejímž tvůrcem je Alan Moore, sám autista a otec syna s autismem, přichází s bezpečnějším a nekonfliktním prostředím ušitém na míru lidem s PAS (více jsme psali zde).
„Počítačové hry a sociální sítě jsou jednou z věcí, která pomáhá sbližovat lidi s PAS s běžnými vrstevníky. Číslem jedna je hra Minecraft, číslem dvě je You Tube, spadají sem i konzolové hry,“ říká Julius Bittman, terapeut se zaměřením na kognitivně-behaviorální terapii z Národního ústavu pro autismus (NAUTIS, dříve APLA Praha). „Druhá oblast, ve které hry využíváme, je eliminace problémového chování. Řada klientů s PAS řeší své emoce neadekvátně, vybuchují, používají verbální nebo fyzickou agresi. Pokud chce klient spolupracovat, je hraní her jedním z významných preventivních faktorů – pakliže bývá naštvaný, radíme, aby se při určité míře naštvanosti sebral a ventiloval to při hraní her. Doporučujeme hry s agresivní tematikou, kde se klient vystřílí a pak se cítí lépe,“ přibližuje Bittman. Protože je pro lidi s PAS typická fascinace digitálním světem, je hraní také silnou motivací například ke spolupráci na terapii. V neposlední řadě pak mají hry přínos také v rozvoji myšlení a ve výuce, kdy si mohou hráči trénovat logiku nebo rozšiřovat svoje obzory.
Vznikne česká studie?
Bartolomějův příběh by ovšem měl mít v Česku dohru, z níž bude těžit mnohem více lidí s PAS a jejich rodin. Když totiž Bertík napsal na českou pobočku PlayStation, nezůstal jeho dopis bez odezvy. „Tento příběh nás opravdu překvapil a inspiroval. Chceme proto tuto aktivitu více rozvinout a spolupracovat s NAUTISem na širším zavedení konzole PlayStation do terapeutické praxe. Proto jsme se rozhodli darovat ústavu potřebné vybavení. Zároveň chceme podpořit vznik studie, která by se věnovala právě vlivu hraní her na děti s poruchami autistického spektra,“ uvádí Jakub Holý, marketingový manažer PlayStation.
Studie je zatím teprve u svého zrodu. Právě tento týden se mají odborníci z NAUTIS, PlayStationu a katedry psychologie Karlovy univerzity sejít, aby vytvořili její anotaci. „Tu pak zadáme výzkumnému týmu na katedře psychologie a na základě toho sestavíme metodologii a koncept, jak by studie měla probíhat. Pak budeme s PlayStation dohadovat podmínky, jestli to zafinancují a v jakém rozsahu,“ vysvětluje ředitelka NAUTIS Magdalena Čáslavská.
Autismem trpí jedno ze 68 dětí. Lidé s PAS vnímají svět jinak než jejich okolí (lépe pochopit jejich odlišný pohled na svět můžete v edukačním testu, který najdete zde). Častými projevy jsou mimo jiné sociální neobratnost, opožděný či atypický vývoj řeči nebo nadměrná fixace na určité aktivity či předměty. Vzhledem k tomu, že jde o souhrn několika diagnóz, jako je dětský autismus, atypický autismus či Aspergerův syndrom, se ovšem projevy mohou velmi lišit. Problém v Česku přitom přetrvává s diagnostikou lehčích případů, které nezřídka propadávají sítem – a to zejména kvůli nedostatku odborníků, kteří by se problematikou zabývali. O problémech, které trápí lidi s PAS a jejich rodiny, jsme psali např. zde, zde, zde, zde, zde či zde.
Michaela Koubová
