Onkologie je extrémně náročný obor, který se navzdory klesajícímu počtu zdravotníků musí starat o rostoucí počet pacientů. O tom, jak to dělat co nejlépe a nejmoderněji, a to nejen ze strany lékařů, ale také zdravotních sester, v těchto dnech pojednává mezioborové kolokvium PragueOnco. Nejnovější poznatky od včerejška do pátku představují v Praze přední čeští, ale i světoví odborníci (program najdete zde).

 

„Naše pracovní podmínky jsou rok od roku složitější. Každý rok se diagnostikuje kolem 70 tisíc nových onemocnění, v současné době je 518 tisíc pacientů se zhoubným onemocněním, které není vyřešeno. K tomu přibývají desetitisíce pacientů, které sledujeme, protože už jednou zhoubným onemocněním onemocněli. To vede k přetížení onkologických center a určité frustraci necentrových pracovišť, která nemají všechny léčebné kompetence. Mladí lékaři a absolventi lékařských fakult nemají o takto náročný obor velký zájem. Chybí nám i sestry, což je způsobeno tím, že je jejich práce podceněná a zájem klesá. To je situace, v níž se snažíme dělat dobrou onkologii,“ popisuje současnou situaci v oboru vědecká sekretářka konference docentka Pavla Tesařová z Onkologické kliniky 1. LF a VFN.

Pro onkologickou společnost i PragueOnco je tak hlavním tématem vzdělávání, a to jak pregraduální, tak postgraduální. Na kolokvium proto mají jak studenti, tak mladí lékaři vstup zdarma.

Mohlo by vás zajímat

„Příští rok chystáme speciální studentskou sekci, takže rozšíříme program kolokvia. Co se týče postgraduálního vzdělávání, je konference hlavně edukační. Tristní personální situace, v níž se nyní nacházíme, se ale odráží i na PragueOnco. Každý rok jsem se všemi mladými onkology, kteří jsou přihlášeni na kongres, v kontaktu, protože se dohadujeme o struktuře programu. Letos jsem se o to znovu pokusila, ale dvě třetiny přihlášených mi odpověděly, že se programu nebudou moci z provozních důvodů na svých mateřských pracovištích zúčastnit. Ve výboru odborné společnosti teď diskutujeme, jak by měl ideálně vypadat onkologický kongres, je ale otázka, jestli až ho vyprecizujeme, budeme mít komu obsah přednášet. Lékaři se kvůli přetíženosti nemohou akcí zúčastňovat,“ konstatuje docentka Tesařová.

Potěšující skutečností ovšem na druhou stranu je, že zatímco řada odborných společnostní bije na poplach kvůli plánovaným změnám v oblasti vzdělávání a zamýšlenou redukcí oborů, onkologové změnu vítají. „Zatím to vypadá tak, že by to pro onkologii bylo velmi dobré. Měli bychom základní onkologický kmen, který by byl společný pro radiační i klinické onkology. Po dvou letech by se vzdělávání rozdělilo. Oběma odborným společnostem tento model vyhovuje a byli bychom rádi, kdyby model takto definitivně vypadal,“ potvrzuje souhlas s návrhem novely zákona 95/2004 o postgraduálním vzdělávání lékařů docentka Jana Prausová, přednostka Onkologické kliniky 2. LF a FN Motol a předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP.

Méně může někdy znamenat více

A jakým tématům se letos multioborové kolokvium PragueOnco věnuje? „Neustále se mluví o tom, jaké novinky do onkologie přicházejí v rámci léčby a základního výzkumu a co dalšího můžeme pacientům nabídnout. Málo se ale mluví o tom, že se musíme zamýšlet nad tím, co všechno pacientům z možností, které máme, udělat nemusíme. Zachraňujeme je totiž ne pro dalších 14 dní nebo příští rok, ale pro co nejdelší život v co nejvyšší kvalitě. K tomu také směřuje onkologický výzkum, který se postupně zavádí do praxe,“ přibližuje Pavla Tesařová.

Že méně někdy v léčebném přístupu znamená více, už se probíralo např. na vánočním San Antonio Breast Cancer Sympsium. Trendem u časných stadií karcinomu prsu tak je bedlivé zvažování léčby, aby na jednu stranu pacient pochopitelně nebyl ohrožen, na stranu druhou ale nebyl vystavován nadměrné a zbytečné léčbě zatěžující organismus. Diskutuje se tak třeba o možnosti odpustit vybraným pacientkám po padesátce, které jsou po prs šetřícím výkonu a na systémové terapii, adjuvantní radioterapii s tím, že je její přínos beztak malý.

Zatímco rakovina prsu už dnes patří mezi ty šťastnější diagnózy, které jsou v raných stadiích takřka ve všech případech léčitelné a vyléčitelné, stále zůstávají takové, jejichž prognóza je doslova prachmizerná. „Není tak úplně jedno, kterým zhoubným nádorem onemocníte – někdy to znamená, že si vytáhnete Černého Petra, kdy vy, vaše rodina i ošetřující lékař přihlížíte tomu, jak choroba postupuje. Pak tu jsou „šťastné“ diagnózy, které když se zachytí včas, jde jen o kosmetickou epizodu a přestože jde o rakovinu, je osud pacientů velmi příznivý,“ říká docentka Tesařová.

Mezi ony Černé Petry patří zejména rakovina slinivky břišní, některé nádory mozku a malobuněčný karcinom plic. Těmto tzv. zapomenutým nádorům přitom navíc není věnována dostatečná pozornost onkologické komunity a kvůli léčebným neúspěchům paradoxně klesá i finanční podpora výzkumu.

Černý Petr onkologie snad získá částečnou šanci na léčbu

Co se týče rakoviny slinivky břišní, pět let od diagnózy žije jen tři až pět procent pacientů. Ve čtyřech z pěti případů už je přitom onemocnění rozpoznáno jako generalizované, a i když je u cca 15 až 20 procent pacientů v pozdním stadiu možno provést operaci (což je jediná léčba dávající šanci na dlouhodobější přežití, protože je nádor chemorezistentní a radiorezistentní), beztak u nich pětileté přežití nepřesahuje tři procenta. Také proto by odborníci měli u každého pacienta přihlédnout ke všem faktorům a zvážit, zda neléčit není někdy lepší.

Přesto ovšem nyní v léčbě této nelítostné choroby svítá světélko naděje. I když to vypadalo, že u rakoviny slinivky břišní nebude nadějí ani jinak nyní velmi slibná imunoterapie, už jsou studie, které ukazují, že by tu nakonec přece jen přínos být mohl. „Nádory, které mají nejvíce mutací, produkují takzvané neo-epitopy, které vzbuzují imunogenitu. Sem patří nádory, jako je melanom, plicní rakovina, renální karcinomy. Nádory pankreatu jsou až dál, což znamená, že jejich vzbuzování imunitní odpovědi je velmi malé a patří takzvané studené imunitní nádory. Byl tu tedy názor, že imunoterapie vůbec nemá význam, ale jedna výzkumná skupina ukázala, že příčina je někde jinde. V případě vakcín, které se používají u nádoru pankreatu, nebylo dosaženo žádné odpovědi, při použití inhibitoru kontrolních bodů také ne, ale při kombinaci obou těchto imunitních metod dojde k indukci lymfocyty částečně zprostředkované reakce. Je to možná cesta, kterou by se nám karcinom slinivky břišní mohlo v omezeném množství podařit porazit,“ doufá profesor Luboš Petruželka z Onkologické kliniky 1. LF a VFN.

Profesor Petruželka přináší ještě jednu dobrou zprávu, která se týká pro změnu rakoviny žaludku. Konktrétně jde o formy onemocnění, které jsou spojeny s infekcí virem Epstein-Barrové čili EB virem. Jde o herpesvirus, kterým je promořeno až 90 procent populace a který má podíl na vzniku nádorů nosohltanu, Hodgkinovy choroby, speciálního typu lymfomu a právě rakoviny žaludku. „Naštěstí je tento virus odpovědný jen za jedno procento zhoubných nádorů. Ukazuje se, že u karcinomu žaludku došlo k poklesu incidence z důvodu poklesu eradikace helikobakteru. Narůstá ovšem karcinomů v oblasti mezi jícnem a žaludkem, a 10 procent z nich je ve spojitosti právě s EB virózou. Objevily se nové naděje na vyléčení tohoto karcinomu, protože skupina amerických vědců objevila novou molekulu inhibující protein, který kóduje EP virus. Možná jde o cestu pro EPV pozitivní nádory a vzniká tak nová naděje léčby karcinomu žaludku,“ dodává Luboš Petruželka.

Michaela Koubová