Trpělivě naslouchají svým pacientům, navazují na dlouholetou tradici a milují své povolání. Svobodní lékárníci jsou všude po Evropě ohroženým druhem zdravotníků, jimž hrozí zánik. Deník Irish Times věnoval svou zdravotnickou přílohu malým rodinným lékárnám. Aktuální situace i obavy nezávislých lékáren v Irsku jsou velmi podobné našim v Česku (o budoucnosti svobodného lékárenství u nás jsme psali zde). Mnoho z nich postupně přebírají řetězce a role farmaceutů se mění.
“Není nás v Irsku mnoho, kteří můžeme říci, že jsme třetí generací, zabývající se farmacií,“ říká Rosemary Conwayová. Její dcera Caoimhe šla studovat farmacii na Trinity College v Dublinu s vidinou, že jednou převezme lékárnu v Ashbourne, kde už šest let pracuje společně se svojí maminkou. Sean O’Conmhi, otec Rosemary, lékárnu před 60 lety založil. Tenkrát mělo Ashbourne 250 lidí, dnes jich tam žije na 14 tisíc. „Když otec přišel do Ashbourne, byl na tu dobu velmi mladý a vnesl do komunity svěží vítr. Byl populární a zapojil se do všech místních aktivit. Lidé na něj strašně moc dali, protože byl také místním radním. Pamatuji si, že nebylo večera, kdy by někdo nepřišel k nám domů, protože potřeboval pomoci. Tatínek znal každého jménem,“ vypráví paní Conwayová.
Když se všichni znají…
Jistá familiárnost provází i práci Elenory Hoganové a její sestry Marie McConnové, které provozují Hoganovu lékárnu v Limericku. Jejich tatínek jí otevřel před 75 lety a od té doby jí zůstávají věrné celé generace zákazníků. “Po léta budujete vztahy se zákazníky a máme celkem hodně rodin už ve čtvrté generaci, které u nás nakupují a které k nám tradičně přicházely za časů našeho tatínka, mé sestry i nyní, když tu pracujeme společně. Přátelství, více než cokoliv jiného, je k nám znovu přivádí a také skutečnost, že vědí, že se nás mohou zeptat na cokoliv a my jim poradíme nejlépe, jak dovedeme. Když říkají, že jdou k Hoganovým, vědí, že jdou k jednomu z nás,“ usmívá se Elenora.
Veronica Cosgroveová převzala (a rekonstruovala) Cosgroveovu lékárnu v Monkstown až v roce 1994, ale navázala na tradici, která se táhne do roku 1882 k zakladateli George Lane McCormackovi. Přestože ona sama neměla na lékárnu rodinné vazby, zjistila, že místo se starobylou tradicí má pro zákazníky obrovskou hodnotu. Restaurovala všechen starý nábytek a mosazné doplňky. Držela se tradice natolik, že zachovala všechny originální farmaceutické stojatky, voňavé nádoby a lékárnické váhy.
Mohlo by vás zajímat
“Bylo tu určité uspořádání stojatek, když jsem lékárnu převzala a myslím, že lidé v Monkstown byli rádi, když jsme je zachovali, ony nikdy nevyjdou z módy. Udržujeme je tak, aby vypadaly dobře a kdybychom to změnili, lidé by byli zklamaní, že se ten starobylý vzhled ztratil. Nepůsobí to tak ‚klinicky‘, když sem vejdete,“ míní Cosgroveová.
Pan Boles – přes 60 let ve službě
Přestože si lidé cení místních nezávislých lékáren, povolání lékárníka se podstatně změnilo. Pětaosmdesátiletý William Boles se narodil v dublinské čtvrti Inchicore, v místnosti nad lékárnou svého otce. Ta byla založena v roce 1928. Jeho maminka byla také lékárnice, což v té době bylo v Irsku poměrně neobvyklé. Pan Boles začal pracovat jako lékárník ve svých 21 letech, ale rodičům pomáhal už „někdy v šesti nebo osmi letech“, jak řekl listu Irish Times. Do důchodu odešel až letos. Do nedávna pracoval na plný úvazek 60 hodin denně. Byl jedním z prvních, kdo i přes protesty místních, začal před dvaceti lety vydávat methadon lidem, závislým na opiátech. Před pěti lety byl v lékárně přepaden zlodějem, který byl lapen a odsouzen. Případu byla věnována široká publicita a pan Boles pak investoval 4 tisíce eur do lepšího zabezpečení lékárny.
Když začínal s kariérou, bylo vážení a „míchání“ léků podstatnou součástí povolání. Dělal to, čemu se v odborném názvosloví říká individuální příprava léků. Nyní, jak si povzdechl, je už 99 procent receptů vystaveno na tzv. hromadně vyráběné přípravky.
„Už se nelze vrátit zpět. Všechno je přísnější. Staré léky obsahovaly takové látky jako je opium. Třeba směs Collis Browne (směs morfinu a mátového oleje – pozn. redakce) se doporučovala na všechno a není divu, když se podíváte na to, co v ní bylo, mohla opravdu léčit cokoliv. To už samozřejmě nikdy nebude dovoleno“, vysvětluje Cosgroevová.
Namísto přípravy léků nové služby
Individuální příprava léčivých přípravků už není samozřejmostí, a proto se pro farmaceuty hledá nové uplatnění, zejména v oblasti poskytování nových zdravotních služeb, které mají ulevit přetížení praktických lékařů. „Role farmaceutů byla přesunuta a nyní jsou zahrnuti do očkování proti chřipce či urgentní hormonální antikoncepce, stejně jako do mnoha dalších programů, které poskytuje stát,“ říká lékárnice Hoganová.
“Různorodost poskytovaných služeb je otevřena celému lékárenskému sektoru, což je dobře,“ myslí si Rosemary Conwayová s tím, že komunitní farmacie může nabídnout rozsáhlé znalosti, které nelze zúžit jenom na dispenzaci (výdej) léků.
“Celá tatínkova myšlenka byla, že potřebujete naslouchat a zvážit, co bylo řečeno, protože je často dost věcí podceňováno…Všechna ta léta předtím byla role lékárníků ohromně důležitá, protože se věnovali lidem, kteří se necítili dobře – a to stále přetrvává. Často myslím na to, že znalosti medicíny, znalosti nemocí jsou dnes stejně důležité jako před 60 lety,“ domnívá se Hoganová.
Největší výzva? Přežít!
Největší výzvou dneška je pro lokální nezávislé lékárny schopnost se udržet a nemuset „zavřít krám“, je přesvědčen Boles. Cosgroveová souhlasí a upozorňuje na snižování cen léků ze strany státu. V Irsku funguje v podstatě národní zdravotní služba pod hlavičkou Health Service Executive, která řídí i lékovou politiku. Srovnávání cen léků s nejnižšími cenami v Evropě, srovnávání léků v rámci skupin a hrazení dle nejlevnějšího ve skupině apod. – to způsobilo pád cen v Irsku, stejně jako v Česku. Negativní dopady na lékárny jsou podobné, dostávají za léky stále méně peněz.
Další a další přípravky jsou zařazovány do systému referenčních cen (Jak už jsme dříve uvedli, odhadlo Grémium majitelů lékáren, že cenová regulace připravila české lékárenství o 800 miliónů korun ročně). Irští lékárníci říkají, že chápou, když zdravotní systém musí šetřit, ale těžce nesou, že jsou pravidelně vždy první na ráně.
“Očekává se od nás, že budeme poskytovat služby navíc a mnoho z nich poskytujeme zadarmo, ale zaberou nám velké množství času a nedostaneme na ně žádné zdroje. Jsme teď vůbec šťastní, že máme zaměstnány tři farmaceuty,“ uvádí Cosgroveová.
Další tlak přichází od lékárenských řetězců, které mají nižší provozní náklady. Provozovat nezávislou lékárnu je podle lékárníků, oslovených Irish Times, stále těžší. „Je to výzva… Tak dlouho, jak budu moci, bych to tu chtěla provozovat jako rodinnou lékárnu,“ prohlašuje lékárnice.
Součástí komunity
Podle Cosgroveové je důležité, aby zůstaly zachovány nezávislé lékárny, protože hrají důležitou sociální roli v komunitě. Není to jenom otázka ryze farmaceutické odborné péče. “Mám v týmu člověka, který tu pracuje od chvíle, kdy jsme otevřeli. Pro zákazníky je skvělé vidět známou tvář…. Květinářství je taky velmi důležitý vchod hned vedle. Všechna tato místa přispívají k soudržnosti komunity a lidé vědí, že je mohou navštívit. Nejste jenom číslo,“ uzavírá paní magistra z Monkstown.
-cik-
