Chřipka i zápaly plic seniory zabíjí, přesto se nechá očkovat jen minimum z nich
Domovy seniorů mohou být z hlediska šíření infekčních onemocnění stejně rizikové jako třeba mateřské školy. Ale zatímco častá nemocnost malých dětí vyvolává obavy jejich rodičů, u seniorů jsou zdravotní problémy mylně považovány za důsledek vysokého věku. Přitom řadě onemocnění i následných komplikací, včetně těch nejtěžších v podobě úmrtí, lze snadno zabránit účinným očkováním. Chřipka, pneumokokové infekce, ale také pásový opar nebo klíšťová encefalitida mají ve vyšším věku horší průběh, který může zhoršit zdravotní stav seniora natolik, že se již nepodaří jej úplně stabilizovat. Přesto o možnostech ochrany v podobě očkování senioři často ani netuší, a to přesto, že některé vakcíny mají hrazené úplně a na další mohou využít příspěvky zdravotních pojišťoven.
Onemocnění srdce a cév, horší funkce ledvin i jater, diabetes II. typu a k tomu nutnost trvale užívat léky, to je běžná součást zdravotní dokumentace mnoha seniorů. Aniž by si to uvědomovali, setkává se u nich hned několik rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost, že onemocnění infekčními chorobami. „Vysoký věk, kdy přirozeně vyhasíná funkce imunitního systému, a současně zátěž v podobě chronických onemocnění, která imunitní systém také oslabují, vytváří ze seniorů jednu z nejrizikovějších skupin,“ popisuje profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP, a také vedoucí katedry epidemiologie na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Senioři tak spadají do rizikových skupin osob, které by měly být přednostně chráněny očkováním, a to nejen kvůli svému věku.
Senioři jako malé děti
Malé děti a senioři se sice liší už na první pohled, ale fungování jejich imunitního systému je do jisté míry podobné. Velmi malé děti stejně jako staří lidé patří mezi rizikové skupiny, pokud jde o celou řadu infekčních onemocnění. Zatímco malé děti jsou očkovány plošně, senioři často proplouvají zdravotnickým systémem, aniž by se o možnosti chránit se očkováním vůbec dozvěděli. Přitom se s infekcemi setkávají velmi často a také jsou vůči nim stejně jako malé děti velmi vnímaví. Zdrojem infekce jsou obvykle místa, kde se seniorům dostává vůbec největší péče. Domovy seniorů, léčebny dlouhodobě nemocných, stejně jako lůžková oddělení nemocnic – všude tam mohou staří lidé onemocnět. „Všechny osoby žijící v ústavních zařízeních pro seniory, ale také ty, které jsou hospitalizovány v nemocnicích nebo v LDN, lze považovat za ohrožené,“ upozorňuje docent Rastislav Maďar, prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny a současně odborný garant očkovacích center Avenier.
Senioři se tak překvapivě dostávají do podobné situace, jako malé děti, které navštěvují třeba školku nebo jesle. Zatímco starým lidem imunitní systém už nepracuje tak dobře, malým dětem se ještě nestačil dostatečně vyvinout. „Domovy seniorů, léčebny dlouhodobě nemocných nebo nemocnice mohou být obdobně rizikové jako třeba mateřské školy. I zde se na jednom místě koncentruje hodně lidí, u kterých se infekce šíří velmi snadno,“ popisuje docentka Iva Holmerová, místopředsedkyně výboru České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP. Byť je prostředí sociálních i zdravotnických zařízení na první pohled velmi čisté, ve skutečnosti je rizikové. Infekce se zde šíří velmi snadno, čemuž nahrává i fakt, že proti preventabilním onemocněním, jako je chřipka nebo pneumokokové infekce, je očkován jen malý zlomek seniorské populace.
Mohlo by vás zajímat
Pro seniory je obecně každé infekční onemocnění velmi rizikové. „Infekční choroby zhoršují základní onemocnění, které se už nemusí nikdy podařit vrátit do normálních hodnot,“ doplňuje docent Maďar. Diabetes II. typu, chronické onemocnění ledvin, porucha funkce sleziny nebo chronická obstrukční plicní nemoc, to všechno jsou choroby provázející vyšší věk a zhoršující už tak oslabený imunitní systém. Nejčastěji se v této věkové kategorii vyskytuje zdánlivě banální chřipka či pneumokokové infekce. Objevit se může i závažná meningokoková meningitida. Všechna tato onemocnění bohužel mají ve vyšším věku těžší průběh. „Seniory postihují zejména infekce dýchacích cest způsobené širokým spektrem původců, včetně takzvaných atypických, jako jsou mykoplasmy, chlamydie, případné legionely. Časté jsou i infekce močových cest,“ popisuje odborných na infekční onemocnění.
Do nemocnice kvůli úrazu, výsledkem je zápal plic
Pokud je pak senior dlouhodobě hospitalizován v nemocnici nebo v léčebně dlouhodobě nemocných, je pak na místě i obava z toho, že jeho organismus kolonizují resistentní patogeny, jako například MRSA (methicilin – rezistentní Staphylococcus aureus – pozn. redakce). To také vysvětluje bohužel běžnou situaci, kdy je senior hospitalizován kvůli jiným zdravotním problémům nebo ho čeká běžný operační zákrok, a on v nemocnici onemocní třeba zápalem plic. Toto následné onemocnění pak pro něj může být ještě náročnější než jeho původní zdravotní problémy. I zprvu dobře se vyvíjející stav po úraze či operaci se tak může náhle zhoršit vlivem infekce a v krajním případě vést dokonce k ohrožení života.
S postupujícím věkem dochází ke změnám v lidském organismu, kdy ubývá nejen kostní a svalová hmota, ale také se snižují adaptační a funkční rezervy. „I méně závažná změna či nemoc může ve vyšším věku vést k větší poruše homeostázy neboli rovnováhy v organismu,“ dodává gerontoložka. Nejohroženější jsou lidé s takzvaným syndromem fragility neboli křehkosti, který se týká zejména lidí starších 80 let a souvisí jak s chronickými onemocněními, tak s úbytkem svalové hmoty. „Svalová hmota ubývá opravdu rychle a každé ulehnutí je rizikem jejího dalšího úbytku,“ upozorňuje docentka Holmerová. I dříve vitální senior tak v důsledku běžné infekce a nutnosti pobytu na lůžku slábne a možné komplikace tak pro něj mohou být fatální, byť si je mnoho lidí nespojuje s něčím tak běžným, jako je třeba chřipka. „To je důvod, proč by se senioři měli vyvarovat i zdánlivě banálních onemocnění, pokud je to jen možné,“ doplňuje lékařka. Podle ní je zdravotnictví obvykle vnímáno jako něco, co je velmi moderní a efektivní, a však jen málo související s dlouhodobou péčí o člověka. Podle ní v mnoha lidech převládá pocit, že infekční onemocnění se dají poměrně snadno a rychle zvládnout moderními léky. „Preventivní opatření máme tendenci opomíjet, což se bohužel týká i očkování,“ dodává docentka Holmerová
Čím víc očkovaných, tím míň nemocných
Od roku 2010 je v Česku hrazené očkování proti pneumokokům u malých dětí, pokud jsou první tři dávky podány do sedmi měsíců věku. Nejedná se o očkování povinné, ale dobrovolné, které však hradí stát. Je na pouze na rodičích, zda své dítě nechají očkovat. Přesto se podařilo dosáhnout výrazného poklesu výskytu onemocnění dětí způsobených pneumokoky. „V roce 2011 v nejmladší věkové skupině 0 až 11 měsíců, která je cílovou vakcinační skupinou pro pneumokokové konjugované vakcíny, nebylo zjištěno žádné onemocnění způsobené typem pneumokoka, proti kterému je vakcína určena. Tento nulový výskyt byl zaznamenán poprvé za dobu sledování výskytu pneumokokových onemocnění, což lze jednoznačně označit za úspěch zavedené plošné vakcinace,“ vysvětluje Jana Kozáková, vedoucí Oddělení vzdušných nákaz bakteriálního původu a Národní referenční laboratoře pro streptokokové nákazy Státního zdravotního ústavu.
Dosáhnout podobné situace u pneumokokových infekcí je cílem vakcinologů i v případě seniorské populace. Podle studie publikované v Journal of Infectious Diseases v roce 2005 je riziko pneumokokového onemocnění 10x vyšší u pacientů s chronickým onemocněním srdce a 7x vyšší s chronickým onemocněním jater. Šestkrát vyšší riziko je pak u nemocných, kteří současně trpí diabetem 2. typu. „Na základě 60 studií víme, že celková incidence komunitních pneumonií je v Evropě u seniorů starších 65 let dokonce 14x vyšší, než u běžné populace,“ upozorňuje profesor Chlíbek. Vyšší riziko je už pouze u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí. Právě bakterie Streptococcus pneumoniae je jedním z nejčastějších původců komunitních pneumonií, který je zodpovědný za nejtěžší průběhy zápalů plic v dospělosti. Podle Světové zdravotnické organizace jsou ve vyšším riziku pneumokokových infekcí také ti, co prošli transplantací některého z orgánů, patří mezi onkologické pacienty a užívají imunosupresivní terapii.
„Pokud by se podařilo zvýšit proočkovanost seniorů proti pneumokokům, nepochybně by došlo k úspoře nákladů na léčbu nemocných. V některých zemích, kde je vysoká proočkovanost dětí proti pneumokokům, pozorují pokles onemocnění nejenom u očkovaných dětí, ale také u dospělých a seniorů. Je to dáno tím, že děti jsou často zdrojem nákazy pro dospělé. U nás tento efekt bohužel nepozorujeme, možná to souvisí s ne ještě zcela dostatečnou proočkovaností dětí. O to více než v jiných zemích by rozsáhlejší očkování seniorů zcela jistě snížilo současný nejvyšší trend výskytu v této věkové kategorii, snížila by se jejich úmrtnost a náklady na hospitalizace a drahou léčbu,“ shrnuje výhody očkování profesor Chlíbek. Čeští senioři mají hrazené očkování proti pneumokokům, ale pouze v podobě jedné dávky polysacharidové vakcíny. Byť podle odborných doporučení Národní imunizační komise a České vakcinologické společnosti by senioři měli dostat jednu dávku konjugované vakcíny, kterou lze případně doplnit dávkou polysacharidové vakcíny. Obě očkovací látky se navzájem doplňují, a proto je nejvhodnější kombinace obou.
Chřipka zabíjí nenápadně
Dalším onemocněním, proti kterým by senioři měli být očkování je zdánlivě banální chřipka. Typické příznaky jako vysoká horečka, třesavka, bolesti hlavy a svalů, celková slabost a schvácenost se obvykle objevují u dospělých, u dětí a seniorů může infekce probíhat odlišně. U dětí se může objevit průjem nebo zvracení. „U seniorů starších 65 let nemoc vyvolává také zmatenost, apatii a ztrátu soběstačnosti. Rychle se u nich rozvíjí kardiopulmonální nedostatečnost, kdy srdce a plíce nejsou schopné dostatečně pracovat,“ přibližuje Tomáš Richter, primář Geriatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Byť vlastní chřipka obvykle trvá krátce a to 4 až 8 dní, obvykle po ní následuje několikatýdenní rekonvalescence, kdy přetrvává únava, celková slabost i zhoršení chuti k jídlu.
Senioři, kteří onemocní chřipkou, jsou pak nejvíce ohrožení sekundární bakteriální infekcí napadající oslabenou plicní tkáň. Chřipka jednoduše otevře cestu dalším mikrobům a ti následně způsobují zápal plic. Ten se obvykle objevuje až poté, co chřipkové příznaky odezní. „Více ohroženi jsou také pacienti s chronickým onemocněním, tedy diabetici, kardiaci, hypertonici, pacienti s oslabenou imunitou, například lidé po transplantaci nebo onkologicky nemocní,“ vyjmenovává Richter. Ve vyšším riziku jsou i senioři žijící v různých sociálních zařízeních, léčebnách dlouhodobě nemocných nebo pacienti dlouhodobě upoutaní na lůžku. Právě na seniory pak každoročně připadá nejvíce úmrtí v důsledku chřipky, a to jak na samotnou infekci nebo na následnou obtížně zvládnutelnou pneumonii. Každoroční vakcinaci proti chřipce mají hrazenou všichni senioři starší 65 let a také chronicky nemocní pacienti se závažným průběhem onemocnění srdce a cév, ledvin nebo diabetem II. typu. Očkování je také hrazené pacientům v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo osobám žijícím v domovech seniorů.
Riziko pásového oparu roste s věkem
Zdravotní pojišťovny seniorům přispívají také na očkování proti klíšťové encefalitidě a pásovému oparu, byť očkovací látky nehradí úplně. Výskyt pásového oparu stoupá s věkem a to zejména po padesátce. Stačí jako dítě prodělat plané neštovice a virus zůstane v těle. „Tento virus je díky imunitnímu systému udržován jako spící, ale jakmile funkce imunitního systému s rostoucím věkem začne klesat, virus se probudí a hrozí riziko rozvoje pásového oparu,“ přibližuje profesor Chlíbek. U seniorů je pak nejen vyšší riziko samotného onemocnění, ale také dlouhodobých a závažných následků, včetně přetrvávajících těžko zvladatelných bolestí.
Závažnější průběh má ve vyšším věku také klíšťová encefalitida. “Virus klíšťové encefalitidy způsobuje u seniorů těžší případy nemoci s častějším výskytem trvalých následků, včetně úmrtí. Následná porucha zraku, sluchu, řeči, obrna končetin, třes rukou či těžké deprese připraví i předtím zdravou osobu nejen o radost z vnoučat a koníčky, ale i o základní soběstačnost, čím dojde k dramatickému zhoršení kvality života,“ shrnuje docent Maďar.
Ludmila Hamplová
Tomáš Cikrt
