Trochu jiný pohled na problematiku odchodů mladých lékařů do ciziny, než jaký prezentuje ČLK, nabídl včera zveřejněný průzkum mezi studenty vyšších ročníků lékařských fakult. Podle něj většina mediků očekává nástupní plat v rozmezí 20 až 30 tisíc korun, což jsou obvykle schopna svým zaměstnancům dát i menší zařízení. Ředitelé některých nemocnic a sami studenti pak poukazují na to, že pro velkou část mladých lidí hraje větší roli než výše platu množství volného času – tedy to, kolik přesčasů se po nich bude žádat.
Žádné přemrštěné platové požadavky – tak by se dal shrnout výsledek průzkumu mezi studenty čtvrtých, pátých a šestých ročníků devíti českých lékařských fakult. Více než tři čtvrtiny těch, kteří plánují pracovat v Česku, by chtěli nástupní plat v rozmezí 20 až 30 tisíc, po zapracování v rozmezí pěti až deseti let pak 69 procent studentů očekává plat mezi 30 až 60 tisíci korun. Ti, kteří uvažují o práci v zahraničí, na začátek chtějí zhruba 25 až 35 tisíc korun, později 40 až 80 tisíc.
„Výše očekávaného nástupního platu v zahraničí není tak vysoká, jak bych čekal. Nejvíce respondentů ji označilo v pásmu 30 až 35 tisíc korun, což je částka, kterou například v prachatické nemocnici i v dalších jihočeských nemocnicích jsme schopni mladým lékařům nabídnout. Pak samozřejmě částka po zapracování je řádově o 10 až 20 tisíc korun vyšší. Není ale zřejmé, zda zapracováním je myšleno například dokončení základního kmene a zda do ní započítávají i služby. Podle mých zkušeností z krajských jihočeských akciových společností dochází po ukončení kmene ke zvýšení základního platu o tři až pět tisíc korun a lékaři mohou sloužit, což jim implikuje další příjmy,“ přibližuje Michal Čarvaš, předseda představenstva Nemocnice Prachatice.
V některých nemocnicích tak naopak mohou být absolventi ohledně odměňování příjemně překvapeni – jenže řada z nich má větší priority, a to právě vzhledem k přesčasům. „Tři nebo čtyři roky si děláme průzkum spokojenosti zaměstnanců. Pozoruhodné je, že na hodnotové stupnici nám plat vychází až na pátém místě. U absolventů a mladší generace do 30 let jako absolutní priorita vychází volný čas – preferují tedy to, že nebudou v práci od nevidím do nevidím. Co se týče platových stupnic, výsledky průzkumu mě potěšily, protože to odpovídá tomu, jak jsou dnes lékaři hodnoceni. Ze strany lékařské komory zaznívá demagogie, že lékaři mají 25 tisíc, což není pravda – jde o tarif. Mladý lékař je na základním tarifu, který je daný tabulkami, měsíc či dva, pak dostane osobní ohodnocení a jak začne sloužit, jde to výš. Průměrný plat doktora v Motole je dnes 65 tisíc, a v tom jsou započítáni i mladí. Kdybych odboural ty, kdo nejsou atestovaní, dostane se průměrný plat někam k 80 tisícům korun. Je také třeba zdůraznit, že v celém českém zdravotnictví je trend snižování počtu služeb, protože jde o správní delikt a jsou za to milionové pokuty. Všichni se tedy snažíme hledat cesty, aby podíl služeb klesal, a on skutečně klesá,“ komentuje ředitel FN Motol Miloslav Ludvík, jehož slova o požadavku volného času u mladé generace potvrzuje i šéf FN Plzeň Václav Šimánek a prezident Asociace studentů medicíny Pavol Vasko.
Školy berou odchody do ciziny jako běžný trend
Do průzkumu uskutečněného v listopadu loňského roku se zapojilo celkem 435 studentů, z nichž 35 procent tvořili muži. Celkem 28 procent dotazovaných uvedlo, že po škole uvažuje o práci v zahraničí. Daniel Vavřina, šéf HealthCare Institutu, který průzkum provedl, ovšem na tomto místě zdůrazňuje, že nemáme srovnání ani v rámci času, ani s jinými obory – a jde tedy těžko říct, zda jde o číslo nízké či vysoké.
„Jsou z toho evidentní tři dobré zprávy – medicína je disciplína, jíž je otevřen celý svět a jejíž absolventi jsou žádáni, jsou potřební a nacházejí velmi snadno uplatnění. Jsou to právě naši medici, kteří do tohoto vzorce zapadají. Vidíme také, že naše medicínské školství představuje standard a připravuje odborníky, kteří jsou uplatnitelní v celém světě. Komplikující zpráva je, že musíme hlídat, aby medici jen neodcházeli do zahraničí, ale aby špičkoví biomedicínští odborníci byli ochotni učit na našich fakultách,“ říká k průzkumu děkan 1. LF UK Aleksi Šedo.
Jako vesměs pozitivní věc vnímá odchody absolventů do ciziny také prorektor Karlovy univerzity. „Jsem vděčný, že naši studenti odcházejí do zahraničí, protože reprezentují naše univerzity. Není to nic abnormálního – běžme se podívat na univerzity do zahraničí a zeptejme se studentů, kteří tam jsou. Odcházejí taktéž, pohyb je z východu na západ. K nám se dostávají Slováci a Ukrajinci, z Münsteru jdou zase do Anglie nebo Ameriky. To je dnes běžný trend. Můžeme ale očekávat i trend opačný, protože se v současné době ukazuje, že o Českou republiku je zájem i ze strany západních zemí. Budou se k nám dostávat studenti ze Španělska či Francie,“ poukazuje prorektor UK pro zahraniční styky a mobilitu profesor Jan Škrha.
Podle Aleksi Šeda by navíc měla být praxe v zahraničí součástí univerzitního vzdělání, takže důležitou otázkou spíše je, zda se absolventi poté vracejí. „Pakliže to bude pod naší racionální kontrolou, může nám fenomén odchodu do zahraničí pomoci v kultivaci medicíny,“ doplňuje děkan 1. LF UK.
Kontraproduktivní kampaň?
Michal Čarvaš z prachatické nemocnice se pak domnívá, že situaci stran odchodů do zahraničí zbytečně zhoršuje postoj odborů a lékařské komory, kteří zdůrazňují krizi ve zdravotnictví a nízké platy. „Negativní kampaň ohledně nedostatku personálu v našich nemocnicích a pomalého zvyšování mezd v kombinaci s pozitivní kampaní zahraničních nemocnic lákajících naše absolventy má za následek, že je „moderní“ či „módní“ jít do zahraničí. Ty negativní pracovní zkušenosti, obdobné množství přesčasů, postavení cizince z východu a další už se v kampani neobjevují. Prosadit se jako lékař v zahraničí jde, podobně jako v jakémkoli jiném oboru či ve sportu, je to ale možné s velkou pílí, nasazením a jen pro ty nejlepší,“ říká Michal Čarvaš s tím, že bychom v rámci českého zdravotnictví měli zdůrazňovat pozitivní zprávy.
A kam by ti, kteří uvažují o odchodu do ciziny, chtěli jít pracovat? Více než polovina preferuje Německo, s velkým odstupem je to Británie, USA, Švédsko a Rakousko. Studenti šestých ročníků, které čeká rozhodování o budoucnosti nejdříve, uvádějí Německo dokonce v 61 procentech, v 11 Švédko, po šesti procentech má Británie a Švýcarsko a tři procenta by chtěly do Kanady.
Nejčastějším důvodem pro vycestování respondenti uváděli lepší plat, získání zkušeností a možnost studia cizího jazyku. „Důležitým faktorem při rozhodování o odchodu do zahraničí je možnost dalšího vzdělávání. V Česku není dořešená novelizace atestační přípravy a z toho pramení nejistota,“ poukazuje Pavol Vasko z Asociace studentů medicíny (rozsáhle diskutovaná novela zákona 95/2004 je nyní v parlamentu).
Michaela Koubová
