Příliš mnoho ADHD? Nejmladší děti v ročníku mají nejvyšší riziko diagnózy

Diagnózu ADHD může ovlivnit fakt, že dítě ve školní třídě patří mezi mladší. Vyplývá to z taiwanské studie, která nyní vyšla v časopise Journal of Pediatrics. Lékaři totiž při diagnostice vycházejí také z informací učitelů – kteří ovšem porovnávají žáky v ročníku mezi sebou, což může ovlivnit jejich hodnocení. Podle studie je tak nejméně dětí s ADHD narozených v září, přičemž jejich počet dle měsíce narození kontinuálně roste až do srpna, kdy poruchou trpí 4,5 procenta dětí. Oproti tomu mezi „zářijovými“ dětmi jich má ADHD diagnostikováno jen 2,8 procenta.

„ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, hyperkinetická porucha, pozn. red.) je nejčastěji diagnostikovaná neurovývojová porucha. Začíná v dětství a projevuje se neschopností soustředit se, udržet pozornost a ovládat aktivitu a impulzivitu,“ přibližuje vedoucí studie Mu-Hong Chen z oddělení psychologie při taiwanské Všeobecné nemocnici pro veterány.

Výzkum provedený na 400 tisících dětech ve věku od čtyř do 17 let ukázal, že počet diagnostikovaných souvisí s měsícem narození. U chlapců se od září do srpna zvedá procento dětí s poruchou z 2,8 na 4,5 procenta, u dívek z 0,7 na 1,2. „Když se podíváme do celkové databáze, děti narozené v srpnu měly větší riziko, že u nich bude diagnostikováno ADHD a dostanou na něj medikaci, než ty narozené v září. Relativní věk jako indikátor neurokognitivní vyspělosti může hrát zásadní roli. Naše zjištění podtrhují důležitost zvážení věku dítěte v daném ročníku při diagnostice a léčbě,“ zdůrazňuje Mu-Hong Chen. Autoři tak poukazují na to, že řada případů je způsobena tím, že učitelé ve třídě srovnávají mladší děti s jejich o téměř rok staršími spolužáky.

Výsledkem je nadměrná diagnostika ADHD a také zbytečné předepisování medikace. Například v Británii je dle odhadů kolem 400 tisíc dětí s ADHD (v ČR se jejich počet odhaduje na 100 až 150 tisíc), přičemž řada z nich bere lék Ritalin na lepší pozornost ve škole. Jeho spotřeba se přitom za posledních deset let v Británii zdvojnásobila – zatímco v roce 2007 se předepsalo 420 tisíc receptů, nyní je to 922 tisíc. Přípravek však může mít vedlejší účinky, jako je ztráta hmotnosti, postižení jater či sebevražedné sklony. Krátkodobě také může potlačovat růst v pubertě.

Mohlo by vás zajímat

Nemocnice přeškoluje zaměstnance na konzultanty, kteří pomáhají pacientům se zrakovým postižením při ošetření a hospitalizaci

Léčit jde i bez léků

„Když dáte psychostimulanty mladým zvířatům, dojde k systémovým změnám. Vyžadují mnohem více stimulace, aby dosáhli stejného stupně zábavy. Konkrétně musí sníst více jídla, aby dosáhli stejného stupně uspokojení. Potřebují více rizikové věci k tomu, aby dosáhli alespoň nějakého vzrušení. Není to bezpečný jev. Užívání léků ovlivňuje organizmus způsobem, kterému ne vždy zcela rozumíme,“ uvedl v minulosti pro The Observer přední americký odborník na neurovědu Bruce D. Perry, který působí na Child Trauma Academy v texaském Hustonu.

Podle Perryho dokonce ADHD vůbec není skutečná choroba. Domnívá se, že lékaři diagnózu často používají jako nálepku a předepíšou dětem psychostimulanty, aniž by pátrali po hlubších příčinách problému. „Když se podíváte na to, jak s touhle nálepkou skončíte, je to zvláštní. Každý z nás by totiž časem splňoval přinejmenším pár kritérií ADHD,“ myslí si Perry.

„Studie zdůrazňuje, jak důležité je posuzovat ADHD důsledně a spoléhat na více zdrojů včetně rodiny a školy. Tyto informace je pak třeba spojit s těmi získanými z klinického rozhovoru u specialisty. Možnost nasadit léky není brána na lehkou váhu a měly by být zvažovány také psychologické přístupy,“ uvádí Kuben Naidoo, předseda britské ADHD Foundation. To zdůrazňuje také Bruce Perry. „Je tu řada nefarmakologických způsobů léčby, které mohou být velmi účinné. Některé z nich pomáhají dospělým, kteří jsou s dětmi v kontaktu. Další užívají somatosenzorické terapie, jako je jóga, nebo motorickou aktivitu při hře na buben. Všechny mají nějakou účinnost. Když je dáte dohromady – vychováte dospělé, dáte dětem dosažitelné cíle a příležitost se usměrňovat, můžete minimalizovat velkou část problémů, které jsem viděl u dětí označkovaných diagnózou ADHD,“ uzavírá Perry.

-mk-