Pracovní nasazení, starost o domácnost, ale také péče o děti, partnera nebo třeba stárnoucí rodiče, to vše znamená pro ženy velkou zátěž, která se podepisuje také stavu jejich srdce a kardiovaskulárního systému. Nová rakouská studie zjistila, že právě až přílišná péče o ostatní a s ní spojený stres, může zvyšovat riziko rozvoje kardiovaskulárních chorob. Příznaky těchto onemocnění navíc mohou být u žen oproti mužům odlišně, což komplikuje diagnostiku i následnou léčbu.

 

Stále lepší výsledky péče o kardiologické pacienty jsou bezpochyby tím, na co může být moderní medicína pyšná. Počet lidí, kteří přežívají, i když mají za sebou infarkt myokardu, v posledních dvaceti letech výrazně vzrostl, což je samozřejmě dobrá zpráva. Přesto se ukazuje, že jsou skupiny pacientů, přesněji žen pacientek, které ze systému péče o kardiologicky nemocné neprofitují tolik, jako by mohly. Studie rakouské Medizinische Universität Wien, jenž byla zveřejněna u příležitosti Mezinárodního dne žen, ukazuje, že rizika spojená s onemocněním srdce a cév u žen rozhodně neklesají, spíš naopak. Proto je na místě ženským srdcím věnovat dostatečnou pozornost právě s ohledem na genderové odlišnosti.

Žena není muž, medicínsky vzato

Rakouská studie, která byla publikovaná v odborném časopise European Heart Journal, pod názvem Gender in cardiovascular diseases: impact on clinical manifestations, management, and outcomes, ukazuje, jaký má význam se v oblasti medicíny zabývat genderovou problematikou. Podle autorů a autorek studie jsou u většiny kardiovaskulárních onemocnění dobře popsány rozdíly mezi muži a ženami z pohledu epidemiologie, patofyziologie, klinických projevů, efektu léčby i celkových výsledků. Tyto rozdíly jsou dány jak biologickými rozdíly, tedy rozdíly v genové expresi pohlavních chromozomů i hormonálními odlišnostmi, které následně ovlivňují fungování kardiovaskulárního systému. Proto může srdeční svalovina reagovat na stres odlišně právě s ohledem na pohlaví nebo může být stejná léčba různě úspěšná, pokud je léčen muž nebo je léčena žena. Tyto pohlavní rozdíly se dají vcelku dobře reprodukovat i u zvířecích modelů, protože se týkají pouze biologie.

Jak ale upozorňuje vědecký tým, vedený profesorkou medicíny genderu Alexandrou Kautzky-Willer, existují také genderové rozdíly, které jsou specifické právě pro člověka, a proto není možné jejich dopady sledovat na zvířatech. „Tyto rozdíly vznikají ze sociokulturních procesů, jako je odlišné chování mužů a žen, vystavení specifickým vlivům prostředí, rozdílná výživa, životní styl, míra stresu či odlišné postoje vůči léčbě a prevenci,“ konstatují autoři a autorky studie. Vzhledem k tomu, že je prakticky nemožné oddělit od sebe pohlavní (tedy biologické) a genderové (tedy sociální) rozdíly, zabývá se studie oběma typy odlišností ve vztahu ke kardiovaskulárním chorobám.

Mohlo by vás zajímat

Právě nemoci srdce a cév jsou v Rakousku u žen starších 65 let a mužů starších 45 let nejčastější příčinou úmrtí. Každý rok 47 % žen a 38 % mužů zemře u našich jižních sousedů právě v důsledku kardiovaskulárních chorob. Za zvýšenou úmrtností stojí známé rizikové faktory, jako je kouření, zvýšená hladina tuků v krvi, naopak nízká hladina LDL cholesterolu, vysoký krevní tlak, diabetes a nedostatek pohybu. Většina z těchto rizikových faktorů má u žen horší dopady než u mužů. Navíc u žen hrají roli další specifické vlivy, jako je nepravidelný menstruační cyklus, časný nástup menopauzy, komplikace těhotenství, tedy gestační diabetes nebo preeklampsie, a užívání hormonální antikoncepce či nasazení hormonální substituční terapie v období přechodu. Nástup klimakteria sám o sobě pak zvyšuje rizika rozvoje onemocnění srdce a cév, protože dochází ke zvýšení krevního tlaku a zvýšení hladin tuků v krvi, spolu se změnou rozložení tukových zásob organismu.

Nejdřív se starat o sebe, až pak o ostatní

Genderově specifický je také stres, který patří k významným rizikovým faktorům rozvoje kardiovaskulárních onemocnění. Jak upozorňuje studie, dopady psychosociálního stresu byly u žen dlouhá léta podceňovány, mimo jiné i proto, že ke společenským očekáváním o „přirozené úloze ženy“ patří péče o druhé, tedy partnera, děti i stárnoucí rodiče. Tato péče znamená sama o sobě značnou zátěž a také sociální tlak spojený s tím, že ženy musí uspět jako partnerky, manželky, matky, či dcery nebo snachy a to bez ohledu na vlastní přání a potřeby. Mnohonásobné stresové zatížení, tedy zaměstnání, domácí práce, péče o rodinu mohou vést k problémům, které zcela konkrétně ovlivní stav srdce a cév. „Vedle nadváhy a diabetu mohou hrát významnou roli také posttraumatické stresové poruchy,“ shrnula profesorka Alexandra Kautzky-Willer.

Pro akutní úlevu pak Kautzky-Willer doporučuje, aby ženy začlenily do svého programu také dobu odpočinku a zároveň se dostatečně hýbaly, protože relaxace a fyzická aktivita zmírňují dopady stresu. Právě různé relaxační a odpočinkové programy by pak podle studie měly být součástí nabídky zdravotnických zařízení, byť ženy obecně mají tendenci podceňovat význam vlastního odpočinku právě s ohledem na potřeby ostatních. Obávají se, že když se budou věnovat samy sobě, vlastně tím zanedbávají domácnost a své blízké. V konečném důsledku si tak ale škodí.

Chyba v posuzování příznaků

Příznaky kardiovaskulárních chorob mohou být odlišně hodnoceny právě s ohledem na pohlaví a to jak ze strany zdravotnického personálu, tak pacientů samotných. Studie publikovaná v roce 2013 v žurnálu Circulation: Cardiovascular Quality and Outcomes ukázala, že u žen ve věku od 30 do 53 let, u kterých došlo k infarktu, je léčba zahájena se zpožděním. Důvodem bylo, že ženy samy příznaky infarktu vyhodnotily jako nesouvisející se srdcem, což komplikovalo diagnostiku i následné zahájení léčby. Podle kanadského Women’s Heart Health Centre ženy nesprávně vyhodnocují projevy onemocnění srdce jako úzkost, depresi či projevy menopauzy, a proto nevyhledají lékařskou pomoc včas.

„Ženy nejdou k lékaři, protože se bojí a také proto, že je pro ně na prvním místě rodina. Stále je mnoho žen, které jsou doslova v šoku z toho, že také ony mohou mít infarkt,“ vysvětluje Nieca Goldberg, ředitelka Joan H. Tisch Center for Women’s Health at NYU’s Langone Medical Center a také dobrovolnice American Heart Association. „I když ženy i muži mohou při infarktu pociťovat tlak na hrudi, jakoby jim na hrudníku seděl slon, ženy mohou prožít infarkt, aniž by se u nich projevil tento příznak. Místo toho mohou cítit dušnost, bolest v dolní části hrudníku nebo horní části břicha, závratě, světloplachost nebo extrémní únavu,“ přibližuje lékařka. Všechny tyto příznaky jsou důvodem k neodkladné návštěvě lékaře.

Ludmila Hamplová