Zcela protichůdné názory a silné emoce včera na sněmovním zdravotnickém výboru vyvolalo téma letecké záchranné služby. Maximální cenu jejího provozování do roku 2020 má přitom v pondělí projednat vláda. Zatímco někteří z poslanců jsou s dosavadním postupem vlády, která přiklepla policii a armádě v nadcházejícím období dvě základny navíc a zkrátila smlouvy na provozování na čtyři roky, spokojeni, další považují její rozhodnutí za rozvracení fungujícího systému.

 

Nového tendru na leteckou záchranku se ministerstvo zdravotnictví už od počátku obávalo. Ustavilo proto pracovní skupinu, která měla vypiplat jeho podmínky. Jenže když bylo po dlouhých diskusích hotovo, hodila vláda na popud Andreje Babiše návrh pod stůl. Nakonec rozhodla, že si armáda a policie vezmou po stanovišti navíc a na zbylých šest základen vypíše zakázku ne na osm, ale na čtyři roky.

„Loni v létě se na ministerstvu začala scházet pracovní skupina a tvořilo se něco, co vypadalo velmi průhledně. Pokračuje to tak, že nakonec průhlednost mizí, zadání se mění na polovinu, pak se objevují další velké tlaky a vláda rozhoduje, že chce tuto službu pojmout neziskovou formou jako státní záležitost. Zadává úkol ministerstvu zdravotnictví, aby v průběhu čtyř let službu transformovalo do neziskové formy organizační složky státu, třeba jako hasiči,“ shrnul na včerejším zasedání zdravotnického výboru dosavadní vývoj poslanec a záchranář Milan Brázdil (Ano). Právě on už na lednovém zasedání výboru upozorňoval na to, že podle evropské legislativy armáda a policie vůbec leteckou záchranku provozovat nesmějí. Včera se k jeho varování před nezákonným postupem připojil také poslanec Stanislav Mackovík (KSČM).

„V lednu to nekomentoval, když se ale bohužel do toho hodily vidle a po třiceti letech provozu rozbíjíme fungující leteckou záchrannou službu, což není vina ministerstva zdravotnictví, jdeme s právními věcmi na stůl. Armáda ČR ani Policie ČR nemá licenci k provozování obchodní letecké dopravy jako civilní poskytovatel letecké záchranné služby podle evropských právních předpisů. Jestli jsme nevystoupili z EU, musíme dodržovat evropskou legislativu. U letecké služby policie vrtulníky nejsou v rejstříku na Úřadu civilního letectví, mají svůj vlastní rejstřík. U obou dvou státních provozovatelů se pilotní průkazy udělují uvnitř organizací, ne jak je to běžné v Evropě. Nejsou tedy registrováni na Úřadu civilního letectví a nespadají pod evropský úřad letectví EASA. Nenašel jsem v EU stát, který by provozoval leteckou záchrannou službu armádou nebo policií. I Německo tohle před několika lety opustilo,“ zdůrazňuje Mackovík. Státní záchranku mají podle něj pouze ve Slovinsku, kde provozuje kvůli nedostatku jiných možností jednu základnu.

Mohlo by vás zajímat

Jednoznačně nejdražší varianta? Armáda

Důvodem, proč se Andrej Babiš zasadil o zahození odvedené práce, byla údajně vysoká cena. Jak už ale dříve informoval Zdravotnický deník a jak také včera připomněl poslanec Mackovík, převedení celé letecké záchranky pod armádu by přišlo násobně více.

„Když jsme se tady v lednu bavili o výběrovém řízení a o tom, že zakázka byla původně předražená a že to šetří policie, ještě jsme neměli na stole vyjádření ministerstva vnitra a obrany, za kolik státní provozovatelé létají. Dopisem Martina Stropnického ze dne 15. února 2016 se nám dostalo na stůl, za kolik létá armáda na jednom středisku v Plzni. Vyplývá z toho, že nám armáda létá za částku za rok 126 779 116 korun. Z dopisu šéfa letecké služby policie ministru Chovancovi z 26. února 2016 vyplývá, že letecká služba policie to na letišti Praha – Ruzyně provozuje za 58 474 291 korun. Pak tady máme kalkulaci privátních provozovatelů, kteří létají za 48 984 650 korun,“ uvádí Mackovík.

Ministr Stropnický i poslanec Mackovík přitom připomínají, že je nutno započíst také nákup 12 nových vrtulníků, přičemž jeden armádní vrtulník Sokol stojí 165 milionů korun. Nutné by byly také vyšší personální kapacity. „V České republice v současné době schází více než stovka pilotů – třicet v civilu, 71 jich vyčíslila armáda, 12 schází policii. Jsme v EU, kde pilot vrtulníku na záchrance musí mít nalétáno tisíc hodin. Jestliže armádě chybí 71 pilotů a začala by je cvičit dnes, tak za čtyři roky chcete nalétat 71 tisíc letových hodin?“ ptá se Mackovík s poukazem na to, co to udělá s technikou. „Když jsem se ptal premiéra Sobotky, že přece šlo o co nejnižší náklady, odpověděl mi, že už nejde o peníze, ale o to, aby si to stát uhlídal. Ale i pro stát platí to, že by zakázka neměla být předražená, a jestliže si spočítáme, kolik stojí jedna letová hodina, což je u Sokola 74 tisíc, tak si to vynásobte, jestliže bychom měli vycvičit oněch 71 pilotů. Já si myslím, že je to pro státní pokladnu ruinující tendr,“ nechápe zvolený přístup poslanec.

Schází personální kapacity

Další otázkou podle Mackovíka je, zda vůbec máme dostatečné kapacity instruktorů na výcvik – tento týden bylo navíc schváleno, že naši instruktoři pojedou cvičit piloty do Afghánistánu. A aby toho nebylo málo, armáda na rozdíl od ostatních subjektů provozujících u nás leteckou záchranku zajišťuje také celou posádku. Ostatní provozovatelé mají vrtulníky a piloty, zatímco lékaře a záchranáře zajišťují krajské záchranky. Oproti tomu armáda má i zdravotníky ve služebním poměru jako vojáky z povolání, takže je otázka, zda tyto kapacity dokáže zajistit.

„Slyšel jsem, že se vezmou piloti z civilu, kteří budou létat v armádě. To mi přijde úplně stupidní, protože to současná branná legislativa neumožňuje. U policie by to s velkou obezličkou šlo, ale u armády cestu nevidím, protože nejsme ve válce,“ dodává Mackovík.

Vedle astronomických nákladů a nedostatečných personálních kapacit jsou tu i další praktické komplikace. Jednou je velikost a váha vojenských vrtulníků Sokol, které mají 6400 kilogramů. Stanislav Mackovík proto žádá po ministerstvu seznam nadzemních heliportů, které jsou na něj koncipovány. Sám totiž ví pouze o dvou – ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích a v Liberci. Oproti tomu třeba v největší české nemocnici v Motole by po nasazení armádních vrtulníků přišel střešní heliport za miliony nazmar a letecká záchranka by musela přistávat na zemi, načež by pacienty k nemocnici převážela sanita.

Už brzy by mohli odlišné parametry armádních vrtulníků pocítit také v Jihočeském kraji. „Vejde se Sokol, který má od 1. ledna nastoupit do Českých Budějovic, do hangáru, anebo budeme za 50 milionů opravovat hangár v Bechyni, kam by se vešel? Hejtman Jihočeského kraje Zimola se nechal slyšet, že za peníze kraje investovali do letecké záchranné služby v Hosíně, ale Sokol je větší,“ vznáší další dotaz Mackovík.

Nepoužitelný posudek VŠE

Poslanci se na včerejším zasedání zdravotnického výboru zabývali také rámcovou úmluvou s Rakouskem o přeshraniční spolupráci v oblasti záchranky. Ta má v hraniční oblasti zajistit lepší dostupnost péče nejen díky výjezdům sanitek, ale také vrtulníků.

„Let vojenského letounu do zahraničí se hlásí předem a jsem zvědavý, jak budete létat k hromadnému neštěstí ze záchranky v Českých Budějovicích s vrtulníkem, který má ze zákona o záchrance na vzlet dvě tři minuty,“ načrtává další problematickou oblast Mackovík.

Navzdory všemu výše řečenému jsou ale někteří poslanci s postupem vlády navýsost spokojeni. „Já si myslím, že vláda rozhodla správně a záleží na tom, jak bude postupováno během čtyř let. Já něco málo o té letecké záchranné službě vím. Nejsem s nikým spojen, s žádným soukromým provozovatelem, policií ani armádou, ale jde mi o to, aby služba byla kvalitní, odpovídající a nepřiživovala se na tom spousta dalších lidí, jak je zvykem,“ říká Jiří Štětina (Úsvit).

Právě on byl tím, kdo podal trestní oznámení kvůli údajně předražené letecké záchrance na bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS). Jak se ale ukazuje, posudek, kterým se oháněl a jež měl dokazovat vysokou cenu tehdejšího tendru, protože odhadl jeho hodnotu na 1,7 miliardy, byl zpracovaný tak špatně, že je nepoužitelný.

„Posudek pro účel trestního řízení ve věci předchozí zakázky je z Institutu oceňování majetku VŠE, a pak je tu posudek ČVUT, který si ministerstvo zdravotnictví nechalo zpracovat ve fázi přípravy zadávací dokumentace podle původního zadání. Částky se lišily. Ve chvíli, kdy jsme dostali za úkol stanovit maximální nepřekročitelnou cenu podle nového zadání, chtěli jsme vybrat ústav, který by to byl schopen udělat. Proto jsme oslovili Institut oceňování majetku VŠE, zda by nám byli schopni stejnou metodikou posoudit stávající zadání a zpracovat posudek pro účely stávající zakázky. Bohužel Institut oceňování majetku toto odmítnl – řekli, že se v této kauze cítí podjati a tudíž nejsou ochotni ani schopni posudek zpracovat. Oslovili jsme proto asi šest znaleckých ústavů vysokých škol, aby byla zajištěna dostatečná nezávislost a odbornost. Nabídky jsme dostali tři, od ČVUT, Vysoké školy báňské a Jihočeské univerzity, přičemž druhé dvě nabídly dvojnásobnou cenu než ČVUT. Abychom znali důvod rozdílu posudků, požádali jsme ČVUT, zda by to porovnali, když to nebyla ochotna udělat sama VŠE. Dostali jsme odborné stanovisko, které bohužel ukazuje, že posudek VŠE má celou řadu vad. Jednak nerespektuje platnou legislativu v té době, má řadu formálních nedostatků a vyčíslili zhruba 1,2 miliardy nákladových položek, které tam prokazatelně VŠE opomněla zahrnout. Z toho důvodu jsme s cenou VŠE nemohli dál pracovat, protože není příliš důvěryhodná,“ popisuje náměstek ministra zdravotnictví Petr Landa s tím, že odborné stanovisko předá členům vlády.

Pracovní skupina ještě může plány vlády změnit

Vláda už také od ministerstva dostala výše zmíněnou maximální možnou cenu nového zadání tendru, kterou mu uložila dodat. Znalecký posudek dopravní fakulty ČVUT ji stanovil na 1 354 254 000 bez DPH. „Předpokládáme, že ve výběrovém řízení získáme cenu lepší. Podle ceny se vybere nejlevnější nabídka, protože nabídková cena zůstala jako jediné kritérium,“ podotýká Landa s tím, že předpokládaná hodnota zakázky byla na základě toho, co ministerstvo platí nyní, stanovena na 1,2 miliardy.

Ačkoliv je patrné, že maximální cena za šest základen na čtyři roky je vyšší než končící zakázka zahrnujících osm základen na osm let za 3,1 miliardy (obojí bez DPH), poslanec Štětina je spokojen. „Já jsem si spočítal, že suma 1,35 miliardy na čtyři roky je krát dvěma 2,7 miliardy. Víme, že vrtulníky se v minulosti nekalkulovaly dle žádného posudku, byla to dohodnutá suma. Suma ve vyšetřování policie ČR je o 880 milionů vyšší. Poslední posudek je reálný, 2,7 miliardy je cena velmi dobrá,“ konstatuje Štětina.

Výsledkem je, že ministerstvo zřejmě bude za leteckou záchranku platit obdobnou sumu jako doposud, ocitá se ale v situaci, kdy k 1. lednu příštího roku nemusí být zajištěna péče. Armáda a policie budou muset narychlo převzít dvě základny, jeden soukromý provozovatel kvůli zmatkům končí a budoucnost leteckých záchranek zůstává ve hvězdách. Slova náměstka Landy ovšem ještě dávají naději, že nesmyslná a předražená řešení ještě nemají vyhráno.

„Součástí vládního usnesení byl úkol pro ministra zdravotnictví zřídit meziresortní pracovní skupinu, ve které má účast ministerstvo obrany, vnitra, financí, zdravotnictví, úřad vlády a asociace krajů. Úkolem skupiny bude připravit koncepci po roce 2020 s tím, že žádné jednoznačné zadání není definováno. Není tedy ani vyloučena varianta, že nadále tuto službu budou moci zajišťovat soukromníci. Spíš jde o to, aby meziresortní skupina vyhodnotila jednotlivé možnosti, které mohou být od jednoho pólu, což je zajištění státem – ministerstvem obrany nebo vnitra, přes společnost, která bude veřejnoprávní organizací, kde budou mít jednotlivé složky účast, až po druhý pól, což je varianta, jako je to dnes, tedy zajištění soukromníky. Pracovní skupina by měla mít řešení zhruba do podzimu letošního roku tak, aby byl dostatek času variantu, která se schválí, technicky připravit,“ uzavírá Landa.

Michaela Koubová