Zavítal na dva dny k nám a představil se jako výtečný řečník, který na vysokého úředníka EU používá srozumitelný jazyk a vyjadřuje jasné názory. Energický litevský lékař zúročuje životní zkušenosti z boje proti komunismu i z funkce poslance či ministra zdravotnictví. Evropský komisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Povilas Andriukaitis je nadšeným Evropanem, který si ale právě ve zdravotnictví uvědomuje, jak rozdílné jednotlivé státy jsou. Je odhodlaným zastáncem vědy i očkování. Překvapilo ho, „jak velký strach mají obyvatelé Česka z migrace vzhledem k tomu, jak málo tady máte uprchlíků.“ Zdravotnickému deníku poskytl rozhovor krátce před odjezdem z Česka.
Evropská komise vydala zprávu o zdravotnictví v jednotlivých členských zemích. Jaká doporučení jste dal svým českým partnerům?
Ministrovi Němečkovi jsem řekl, ať podporuje národní kontaktní body, aby byly aktivnější v informování. Doporučil jsem také vylepšit komunikaci ve zdravotnictví prostřednictvím digitalizace. Podporuji rovněž využívání elektronického receptu a karty pacienta. Členské státy by se hlavně měly naučit propojovat svoje zdravotnické systémy a vzájemně využívat své silné stránky.
Absolutním základem je spolupráce všech. Mrzí mě, když slyším, že něco je Brusel a něco členské státy. Tak to přece není. Všichni jsme součástí jednoho evropského systému. Všechna rozhodnutí na úrovni Rady přijali i čeští zástupci.
Mohlo by vás zajímat
Směrnice o přeshraniční zdravotní péči je konkrétním příkladem unijní spolupráce. Váže se k ní také zdravotní turistika – jde o využívání příležitostí, které nabízí blízkost sousedních států. Jak Evropská komise podporuje zdravotní turistiku v členských státech?
Snažím se oživit toto téma, konzultuji to se všemi hráči, kterých se to týká. Důležitý je funkční systém úhrad. Musíme vytvořit širší síť spolupráce. Hlavním cílem je zkrácení čekacích lhůt na operace. Lidé ale o spolupráci v přeshraniční péči velmi málo ví, podle našich průzkumů je to jen 5 procent obyvatel.
Věříte, že v budoucnosti, třeba i vzdálené, může vzniknout jednotná zdravotní politika EU?
Já v žádném případě nepodporuji unifikaci zdravotnictví v EU. To by byla špatná cesta. Systémy veřejné zdravotní péče jsou velmi rozdílné. Většina je sice založena na vzájemné solidaritě, ale je rozdíl mezi Británií, severskými státy, Německem a Středomořím. Odlišnosti jsou také ve střední Evropě. Unifikace je tedy těžko představitelná. Panevropský přístup se ale dá uplatnit u vzácných onemocnění, kdy potřebujeme rozsáhlá data a specializované pracovníky. Tady nemá smysl, aby měl každý stát vlastní výzkum. Podporuji inovativní přístup k medicíně a využívání „big data“, které probíhá i v rámci programu Horizontu 2020.
Do jaké míry by si měly členské státy regulovat reexport léků?
Situace je paradoxní a asymetrická. Máme jednotný trh, ale v případě léků jde o oddělené trhy s odlišnými systémy úhrad. To způsobuje paralelní obchod. Každý stát si musí situaci vyhodnotit a případně regulovat a zveřejnit, proč k rozhodnutí došlo, což se třeba nestalo na Slovensku, v Řecku nebo Bulharsku. Rozjíždíme projekt PRIME, který zjednoduší procedury autorizace. Jiným projektem je EURIPID, což je systém informování o cenách. Potřebujeme pevná data. Spolupráce je ale dobrovolná.
Jaký je váš názor na očkování?
Podporuji očkování. Osobně se nechávám každý rok veřejně očkovat proti chřipce – dávám to na web, twitter, facebook. Je nutné ukázat osobní příklad.
Co byste řekl rodičům, kteří odmítají očkovat své děti?
Nejdříve ze všeho bych jim řekl, že porušují Deklaraci o právech dítěte. Každé dítě má právo na ochranu svého zdraví. Všechny státy tuto deklaraci podepsaly a nesou za její dodržování zodpovědnost. Musíme bojovat proti desinformacím, že očkování způsobuje autismus nebo že všechno řídí nadnárodní korporace. Hlavně na sociálních sítích používá antivakcinační hnutí pseudovědecké přístupy. Díky přísnému očkování nás chrání kolektivní imunita. Musíme za to být vděční.
V České republice se mnoho lidí obává zdravotních rizik v souvislosti s migrací. Jde podle vás o reálnou hrozbu?
Evropská komise od počátku analyzuje situaci v Sýrii, Libyi a Libanonu. Podobně i na Ukrajině, kde nyní mají pět případů obrny. Migranty a především děti jsme začali očkovat a zavedli jsme přechodné zdravotní záznamy pacientů. V současné době ale uprchlíci zdravotní riziko nepředstavují. Musím říct, že jsem překvapen, jak velký strach mají obyvatelé Česka vzhledem k tomu, jak málo tady máte uprchlíků. Podobné je to v Litvě. Často i říkám, že když jde o peníze ze strukturálních fondů, stávají se z mnoha lidí Evropané na „plný úvazek“. Jakmile jde o problémy migrantů, tak se stávají Evropany jen na půl úvazku.
České ministerstvo zdravotnictví podporuje tradiční čínskou medicínu a vznik specializované kliniky v Hradci. Jaký je váš názor na využití čínské medicíny?
V medicíně potřebujeme především vědecky ověřené postupy. Každý stát se k čínské medicíně, homeopatii či bylinné léčbě staví jinak. Například v Německu něco proplácí pojišťovna (Naturmedizin), jiné země nemají vůbec žádnou regulaci.
Gita Zenknerová
Úvod a fotografie Tomáš Cikrt
Vytenis Povilas Andriukaitis
Narodil v roce 1951 v Jakutsku ve východní Sibiři, kam byli jeho rodiče deportování v roce 1941.
Rodina se mohla vrátit do Litvy, když bylo chlapci sedm let.
Ve svých devatenácti letech se zapojil do podzemního hnutí odporu proti Sovětskému svazu.
V roce 1975 absolvoval lékařskou fakultu v Kaunasu (vystudoval pak i historii). Byl chirurgem, specializovaným na úrazy, ortopedii a později na kardiovaskulární chirurgii.
Do politiky vstoupil o rok později jako „undergroundový“ sociální demokrat. Posléze ho pronásledovala a několikrát zadržela KGB.
V roce 1990 byl u vyhlášení nezávislosti Litvy na Sovětském svazu. Spoluzaložil i vedl sociálně demokratickou stranu Litvy, spolupodílel se na vzniku ústavy obnoveného státu.
Ve svobodném litevském parlamentu působil od roku 1990 až do roku 2012, kdy se stal ministrem zdravotnictví.
V roce 2004 působení v parlamentu přerušil, protože se dobrovolně vzdal mandátu poté, co byl nařčen z korupce, konkrétně z přijetí úplatku ve výši 27500 eur. Vinu odmítal, soudně se bránil a uspěl, obvinění byla stažena a dostalo se mu omluvy. Dvakrát také neúspěšně kandidoval na prezidenta republiky.
Komisařem pro zdraví a bezpečnost potravin se stal v roce 2014.
