Ministr financí Andrej Babiš (ANO), v reakci na kampaň České lékařské komory, která požaduje zásadně navýšit mzdy lékařů, přešel do ofenzívy. Kritizuje za špatné řízení ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD) a dovolává se přitom vnějších autorit jako jsou Evropská komise (EK), OECD a WHO. Zdravotnický deník se proto postupně podívá na zprávy a stanoviska těchto institucí k českému zdravotnictví, aby je konfrontoval s interpretací ministra financí. Začínáme zprávou, kterou pro Evropskou komisi vypracovali její úředníci a poslali na koni února do Česka. Podle naší analýzy textu zprávy jí Andrej Babiš chápe poněkud zkresleně (není to poprvé, podobně zacházel i se Studií o korupci, jak jsme psali již v roce 2014). Navíc stejná zpráva hodnotí plnění doporučení pro zdravotnictví z minulého jako „určitý pokrok“, což bychom mohli přirovnat ke školní známce 3. Plnění několika doporučení v daňové oblasti, které má v přímé gesci ministr financí, mají však hodnocení stejné, či horší a v jednom „předmětu“ dokonce Andrej Babiš propadá.
„Nejsem sám, kdo kritizuje české zdravotnictví, kritizuje ho evropská komise i OECD,“ hřímal Andrej Babiš v Událostech České televize 14. dubna a pokračoval: „Oni říkají …sestřičky, lékaři … péče je výborná, problém je netransparentnost a hospodaření toho rezortu,“ a později ještě dodal: „Protože evropská komise nám to napsala, koncem února řekla, jaký je problém českého zdravotnictví a to je netransparentnost, neefektivní řízení, nehospodárnost.“ Z dalších vyjádření je zřejmé, že Andrej Babiš si myslí, že kdyby byl rezort lépe „řízen“, pod čím si představuje výměnu ředitelů a centrální řízení všech nemocnic ministerstvem zdravotnictví a kdyby se v rezortu lépe hospodařilo (přestalo „kradnúť“), čím zase myslí především centrální nákupy, české zdravotnictví by ušetřilo závratné peníze. „Stopro“, jak říká Babiš, by se podle něj dalo ušetřit až 10 procent, což ze současného objemu kolem 260 miliard by dalo pěkných 26 miliard korun a ty, kdyby se přesunuly na platy, jistě by lékařskou komoru na nějaký čas uspokojily. Rezervy v systému určitě jsou, ale nelze k nim dojít tak jednoduše, jak si představuje ministr financí. Ani Evropská komise taková jednoduchá řešení nenavrhuje a ani si netroufá vyčíslovat nějaké závratné úspory. Co tedy české vládě skutečně napsala?
Pracovní dokument
Doufejme, že se díváme na stejný dokument, o jakém hovořil Andrej Babiš, ale těžko si představit, že by existoval ještě nějaký jiný ze stejné doby a s podobným obsahem. Pod hlavičkou Evropské komise je volně dostupný dokument datovaný v Bruselu 26. února pod názvem COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT Country Report Czech Republic 2016. Čili je to Pracovní dokument úředníků Evropské komise, zpráva o České republice 2016. Jak se zdůrazňuje v jeho úvodu „nevytváří oficiální pozici Komise ani jí nepředjímá.“.
Zpráva se zabývá zdravotnictvím, stejně jako důchody, v kontextu veřejných financí, tedy zejména státního rozpočtu a veřejných výdajů. V úvodu hovoří o trendech, které představují riziko pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Předpokládá, že podíl veřejných výdajů na zdravotnictví vůči hrubému domácímu produktu (HDP) poroste z 5,7 % v roce 2013 na 6,7 % v roce 2060. Nákladová efektivita zdravotnického odvětví zůstává „výzvou“ ačkoliv aktuální přijatá opatření „jdou správným směrem“. Za největší přednost zdravotnictví v Česku je ve zprávě opakovaně označena dobrá dostupnost péče.
O korupci se zpráva zmiňuje obecně, nikoliv specificky v oblasti zdravotnictví. Píše se v ní v kapitole o konkurenceschopnosti. Nemocnice jsou pak v této kapitole zmíněny v podkapitolce o veřejném obstarávání (výběrových řízeních), a to spolu se školstvím ve smyslu, že agregované, či centrální obstarávání plánuje centrální vláda, ale nikoliv samospráva a „takové odvětvové organizace jako jsou nemocnice a školy.“ Dál toto téma rozebíráno není a nikde není ani vypíchnuto jako hlavní problém českého zdravotnictví, jehož odstranění by ho spasilo.
Premianti v dostupnosti, slabší v efektivitě výdajů
Na zdravotnictví se více zaměřuje kapitola věnovaná rozpočtovému rámci a dlouhodobé fiskální udržitelnosti veřejných financí. Česko je z tohoto pohledu zemí ve středním riziku. Ono riziko představuje primárně stárnutí populace a s ním související předpokládané výdaje právě na zdravotnictví, ale také na důchody.
Zpráva Česko vyloženě chválí za to, že si v porovnání s ostatními členskými státy unie vede velmi dobře v dostupnosti zdravotní péče. Péče je snadno přístupná, protože jí v cestě neleží cenové či finanční překážky a také její časová a místní dostupnost je velice komfortní (dále ale pak zpráva doporučuje určité regulace, zejména gatekeeping, které by širokou dostupnost omezily, viz dále). Autoři zprávy tuto českou přednost dávají do souvislosti se zlepšením zdraví populace. Mezi lety 2005 až 2013 se prodloužila tzv. léta ve zdraví o 4 roky a očekávaná délka života o 2 roky, a to u obou pohlaví. Zpráva připouští, že na zdravotní stav mají značný vliv faktory životního stylu. Současně ale připojuje graf, který dává do souvislosti délku života a výši výdajů dané země na zdravotnictví s tím, že to není sice závislost příčinná, ale vypovídá o efektivitě systému. A tu musí (nejen) Česko zlepšit.
Podle expertů Komise má zvážit, jak ukočíruje dlouhodobé výdaje na zdravotnictví. Veřejné výdaje jsou podle zprávy poměrně nízké (5,7 % HDP v porovnání s průměrem EU, který činí 6,9 % – údaj z roku 2013) a mají – jak už jsme uvedli výše – dlouhodobě stoupnout o jedno procento.
Přílišný důraz na nemocnice
Ano je pravda, že EK míní, že před Českem stojí výzva v podobě zlepšení řízení a nákladové efektivity zdravotnického systému. Opírá se přitom o indikátory, které ukazují neefektivitu jak v lůžkové, tak ambulantní péči. Data a jejich interpretaci čerpá zpráva z práce českých autorek J. Votápková P. Žílová (2015), Health care efficiency in the Czech Republic – Evidence for inpatient care. Ačkoliv byl prý zaznamenán určitý pokrok, je zřejmé, že se české zdravotnictví orientuje především na nemocnice, které ovšem obecně poskytují dražší péči než ambulantní služby. I když se sbírají nezbytná data, nezdají se být využívána efektivně pro plánování lůžkových kapacit a racionalizaci akutních lůžek. Zpráva zmiňuje i to, co bylo široce publikováno minulý týden a o čem hovořil i evropský komisař na návštěvě Prahy, totiž, že máme příliš vysoký počet akutních lůžek na 100 tisíc obyvatel, konkrétně je to 436,9 zatímco průměr EU je 355,2 (opět data z roku 2013). Pokud se podíváme na délku pobytu v nemocnici, podařilo se jí v posledních letech zkrátit na 6,6 dne a je jenom lehce nad průměrem EU, jenž činí 6,3 dne. Právě s ohledem na financování nemocniční péče je podle zprávy nutno zaměřit pozornost na „upgrade“ stávajícího systému úhrad pro nemocnice tak, aby se zvýšila efektivita celého nemocničního sektoru, který v současnosti trpí „množstvím nedostatků“ (jejich výčet je opět převzat z práce dvojice Votápková/Žílová, jedná se o problémy s DRG, malý vzorek referenčních nemocnic, individuální index úhrady, nedostatečná homogenita v DRG skupinách, a upcoding – nadměrné kódování).
Mírné pokroky spíše na papíře
Zpráva vypichuje přijatá opatření, zejména restart DRG od ledna 2015, avšak s vědomím, že jeho výstupy budou k dispozici nejdříve v roce 2018. Poukazuje na vysoký počet návštěv u lékařů v ambulancích (11,1 v porovnání s EU průměrem 6,9), což podle zprávy naznačuje omezenou roli praktických lékařů jako gate-keeperů (těch, přes něž pacient vstupuje dál do systému). Komise jednoznačně tento gate-keeping podporuje jako nástroj omezení spotřeby zbytné, či nepotřebné péče. „Naopak poplatky v ambulancích byly v roce 2015 zrušeny, což vede ke zvýšení spotřeby služeb,“ uvádí zpráva.
Hodnocení českého zdravotnictví i navrhovaná doporučení vykazují poněkud jiné priority, než jak je vidí Andrej Babiš. Evropská komise preferuje spíše cestu systémových změn, než že by zdravotnictví zachránili zázrační manažeři, kteří by najednou začali nemocnice lépe řídit. Mnohá doporučení v čerstvé zprávě z února roku 2016 jsme již mnohokrát v minulosti slyšeli. Opět ale není nikdo, kdo by se jich ujal se vší vehemencí, ani oba škorpící se ministři se k tomu nechystají. Svatopluk Němeček za zdravotnictví se drží stranického programu, který žádné systémové změny nepřipouští a Andrejovi Babišovi jako správci státní kasy uniká, co to vlastně systémová změna je a snaží se na zdravotnictví naroubovat příliš jednoduché recepty z pěstování řepky a prodeje uzenin.
Zpráva nicméně nevyznívá negativně. Připomíná, že množství opatření ke zlepšení nákladové efektivity a řízení ve zdravotnickém odvětví obsahuje vládní prohlášení a Strategie Zdraví 2020 a že jsou v současnosti v různých stadiích implementace. Autoři si všimli jak záměru centralizovaně nakupovat některé léky (i když tady ministerstvo zdravotnictví zařadilo zpátečku) i zřízení přístrojové komise a také zveřejňování smluv se zdravotními pojišťovnami, což by prý mohlo zvýšit transparentnost. EK také ví, že vláda má záměr převést vybrané nemocnice na neziskové subjekty a že se plánuje nový způsob hrazení zdravotnických prostředků (ovšem už neví, že jsou tyto dva záměry momentálně u ledu). Naopak změnu přerozdělení, která více zohledňuje nemocnost kmene pojištěnců, už ministr Němeček prosadil.
Zjednodušení daní: za pět
Zpráva je zakončena přílohami, z nichž nejdůležitější je ta, která shrnuje plnění cílů z minulého roku tzv. Country-specific recommendations (CSRs). Používá přitom hodnocení pokroku (progress) v pěti stupních (pořadí si můžete představit i jako známky ve škole): 1. plně implementováno, 2. zásadní pokrok (substantial progress), 3. určitý pokrok (some progress), 4. malý pokrok (limited) a 5. žádný pokrok (no progress).
První CSR se týkalo rozpočtu se zaměřením na „další zlepšení nákladové efektivity a řízení zdravotnictví“. Jeho plnění je hodnoceno jako „určitý pokrok“ s tím, že se efektivita a řízení zlepšily, ale dost opatření je teprve v různých fázích zavádění, speciálně je jmenován nový systém úhrad (čímž se myslí v podstatě Restart DRG) a převod vybraných veřejných nemocnic na neziskové (tady ale vůbec není jasné, co si od této změny EK slibuje ve vztahu k ekonomické efektivitě). A to je všechno, nic víc ve zprávě na téma zdravotnictví není.
Mnohem více je tam úkolů pro rezort financí. Pan ministr financí tam sice dosáhl několikero „určitých pokroků“ (zmíněna je i elektronická evidenci tržeb), ale i jednoho pouze „malého pokroku“ (daňové zatížení lidí s nízkým příjem) a dokonce i jednoho nulového, či „žádného pokroku“ a to v oblasti zjednodušení daňového systému. Kdybychom to převedli na školní známky a přiřkli je velice zjednodušeně ministrům, pak Němeček je hodnocen pouze v jednom předmětu a ten má za tři (učitel mu ale věří, že ještě dodělá, co slíbil) a Babiš má několik trojek, jednu čtyřku a jednu pětku. Když už tedy ministr financí volá po tom, aby ministr zdravotnictví začal svůj rezort „konečně řídit“, protože nás kritizuje Evropská komise, měl by možná nejprve zlepšit sám, aby u stejné instituce nepropadal.
Tomáš Cikrt
