Přístup ke zdravotní péči pro cizince a její úhrada rozdělily českou vládu na křídla idealistů a pragmatiků. Idealisté, zejména ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, nebo ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, ale také vedoucí úřadu vlády či ombudsmanka, argumentují lidskými právy a údajnou povinností Česka zajistit téměř všem cizincům přístup do našeho systému veřejného zdravotního pojištění. Pragmatici – ministři vnitra Milan Chovanec, zdravotnictví Svatopluk Němeček a financí Andrej Babiš – se obávají, že by dveře do široka otevřené cizincům mohly také náš systém veřejného zdravotního pojištění destabilizovat, pokud by se stal terčem cílené zdravotní turistiky. Navrhují proto část cizinců vyjmout ze zdravotního pojištění a hradit jejich léčbu přímo ze státního rozpočtu a další část zcela ponechat v režimu komerčního pojištění. Nejednotu mezi ministry vnesla i legislativní rada vlády, které nechce upravovat soukromoprávní pojištění ve veřejnoprávním předpise (zákon o pobytu cizinců a zákon o veřejném zdravotním pojištění). Vnitro proto požaduje, aby novou samostatnou normu připravilo ministerstvo financí, kterému se do toho ale moc nechce. Vláda na svém včerejším zasedání rozhodnutí odložila.
Vláda již v roce 2014 rozhodla na základě Analýzy zdravotního pojištění cizinců při jejich pobytu na území České republiky, že je třeba tuto problematiku upravit v zákoně č. 326/1999, o pobytu cizinců (přidáním nové hlavy zákona). Návrh společně zpracovala tři ministerstva: financí (vypracovalo samotný návrh úpravy povinného zdravotního pojištění cizinců), zdravotnictví (v zákoně č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění vymezilo hrazení péče) a vnitra (provedlo změny v zákonech o pobytu cizinců, o azylu a o dočasné ochraně cizinců). Jako cíl si všechny tři úřady stanovily „omezit počet cizinců, kteří při pobytu na území České republiky nejsou kryti zdravotním pojištěním, a zabránit tzv. zdravotní turistice“.
Ochránit veřejné pojištění, upravit komerční
Novela zákona o pobytu cizinců by jasně rozdělila cizince do tři kategorií:
- Cizinci, kteří zůstanou v systému veřejného zdravotního pojištění. Jsou to dlouhodobě pobývající vědci, dále lidé, jimž byl udělen azyl, doplňková ochrana, nebo dočasná ochrana a nezletilé děti (umístěné na základě předběžného opatření). Všechny tyto osoby jsou už pojištěnci veřejného zdravotního pojištění v současnosti. Je u nich splněna i podmínka užší vazby k České republice, či dlouhodobějšího pobytového oprávnění. Kromě vědců budou všichni ostatní státními pojištěnci, tj. plátcem pojistného za ně bude stát, ovšem jen tehdy, pokud nebudou mít příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti. Také v tomto ohledu se situace nemění. Ministerstvo vnitra a také soudy budou mít nově povinnost informovat VZP tom, do jaké kategorie konkrétní cizinec patří. Návrh nepočítá s tím, že by do této kategorie přibyla nějaká nová skupina osob (jak požadují odpůrci tohoto řešení).
- Cizinci, kteří nezůstanou v systému veřejného pojištění, ale náklady za zdravotní služby za ně bude hradit náš stát, konkrétně ministerstvo zdravotnictví. Rozsah hrazených služeb bude v rozsahu služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Do této kategorie patří žadatelé o mezinárodní ochranu, nebo o dočasnou ochranu, pak různé „podkategorie“ vyjmenované v § 48 zákona o pobytu cizinců na území ČR (například, jimž bylo uděleno vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu). Do této kategorie vlastně přechází část osob, které až dosud byly účastny ve veřejném zdravotním pojištění. Podle navrhovatelů však původní řešení bylo nesystémové a nahodilé. Bude ale nutné přidat ministerstvu zdravotnictví na zajištění této agendy peníze. Uleví se zdravotním pojišťovnám, respektive VZP, která nese téměř celou zátěž nákladů na cizince, zejména žadatele o mezinárodní ochranu. Ti sice byli státními pojištěnci, ale příspěvek státu samozřejmě nepokryl celé náklady na jejich léčení. Měsíčně je evidováno cca 580 – 650 žadatelů o mezinárodní ochranu, stát za ně měsíčně na pojistném uhradí přes půl miliónu korun, náklady na jejich léčbu ovšem dosahují 15 miliónů korun ročně. Také se do této kategorie nově dostávají nezaopatřené děti vědců s dlouhodobým pobytem – ty až dosud byly kryté pouze komerčním pojištěním, což bylo předmětem kritiky a protestů českých vědců.
- Cizinci, kteří si musí povinně sjednat cestovní, vstupní nebo soukromé zdravotní pojištění. Většina ekonomicky aktivních cizinců s dlouhodobým pobytem na území ČR je již integrována ve veřejném zdravotním pojištění a nová úprava se jich nedotkne. Vztahuje se na ekonomicky neaktivní cizince s dočasným (dlouhodobým) pobytem na území České republiky a OSVČ. Tito cizinci v dnešní době spadají pod rozsah soukromého zdravotního pojištění, který je obecně užší než rozsah veřejného zdravotního pojištění. Návrh je založen na tom, že krytí nákladů na péči bude ve stejném rozsahu, jako jsou kryty z veřejného pojištění. Vzhledem k tomu by ale poskytovatelé zdravotních služeb měli mít dostatečné záruky úhrady nákladů za jimi poskytnuté služby, čímž by měl být odbourán i diferenciovaný přístup cizinců ke zdravotním službám. Navrhovatelé počítají s dohledem ČNB, aby bylo zajištěno, že pojišťovny nebudou nabízet produkty v rámci konkurenčního boje, které by je dostaly do platební neschopnosti. Spolupracovat by měly jak pojišťovny, tak ministerstvo vnitra a policie při poskytování informací o cizincích. Poskytovatelé zdravotních služeb by měli mít možnost ověřit, zda daný cizinec je kryt soukromým zdravotním pojištěním (V roce 2014 bylo zaznamenáno přes 5 000 nelegálních pobytů cizinců). Pojišťovně bude zákonem uložena povinnost vydat cizinci doklad o uzavření pojištění. Novela zřizuje Kancelář zdravotního pojištění cizinců jako profesní organizaci pojišťoven provozujících na území ČR povinné zdravotní pojištění s povinným členstvím. Kancelář bude spravovat garanční fond, vytvářený jejími členy. Z tohoto fondu bude poskytováno pojistné plnění v zákonem stanovených případech (např. v případě předchozího zániku povinného zdravotního pojištění ošetřovaného cizince, zániku pojišťovny a rovněž v případě, že náklady na zdravotní služby přesáhnou stanovený limit pojistného plnění).
LRV: musí vzniknout zcela nový zákon, MF nesouhlasí
Legislativní rada vlády (LRV) ale vznesla k novele zákona množství připomínek. Nejzávažnější je, že vytvořením nové hlavy XIIIa došlo k narušení základní koncepce zákona o pobytu cizinců a že právní úprava pojištění je ze své podstaty soukromoprávní a nemá tak opodstatnění ve veřejnoprávním předpise. Rada proto vládě doporučila návrh neschválit a namísto něj vypracovat a předložit návrh samostatného zákona o povinném zdravotním pojištění cizinců.
Ministerstvo vnitra se s výhradami legislativců ztotožnilo, naopak ministerstvo financí nikoliv a ministr Andrej Babiš dokonce vyjádřil svůj nesouhlas v dopise ministru Jiřímu Diienstbierovi (který je ministrem nejen pro lidská práva, rovné příležitosti, ale také pro legislativu).
Vnitro pak sepsalo jednoduchou analýzu, kdo by měl návrh nového zákona vypracovat a vyšlo mu – paradoxně, či škodolibě – že by to mělo být ministerstvo financí. To prý je věcně odborným orgánem v oblasti pojišťovnictví a pojistného trhu a má pro ni i specializované oddělení, většina problematiky se ho týká a mělo by mít i významné pravomoci, například ve vztahu ke Kanceláři zdravotního pojištění cizinců. Jenže ministerstvo financí není nakloněno samostatnému zákonu ve své gesci, neboť se obává, že by si pak mohly podobný samostatný specifický pojišťovací zákon nárokovat třeba cestovní kanceláře a jiné subjekty, jichž se týká povinné pojištění.
Přesto ministerstvo vnitra navrhovalo vládě, aby byl připraven nový zákon a aby „zpracování návrhu zákona o povinném zdravotním pojištění cizinců uložit 1. místopředsedovi vlády pro ekonomiku a ministru financí.“. Vláda ale včera další rozhodnutí odložila.
Idealisté vs. pragmatici
Jak už jsme uvedli výše, někteří členové vlády se proti návrhu na upravení poskytování a úhrad zdravotní péče pro cizince ostře postavili v připomínkovém řízení. „Rozpory jsou spíše ideologické a politické povahy,“ míní předkladatelé.
Uvnitř vlády tak vzniká celkem vtipná situace: ministři ze stejné strany, tedy ČSSD, mají mezi sebou rozpory „ideologické a politické povahy“, neboť tu stojí proti sobě idealisté Dienstbier a Marksová proti pragmatikům Chovancovi s Němečkem (na jejichž straně je v tomto ohledu snad i šéf ANO Babiš). Jako idealisty je nazýváme proto, že chtějí zahrnout všechny cizince, zejména OSVČ a rodinné příslušníky, do systému veřejného zdravotního pojištění, a to bez ohledu na to, jestli by si pojištění platili sami nebo by je za ně platil stát (tzv. bezpříjmové osoby). Ministerstvo zdravotnictví to odmítá s poukazem na nutnost finanční stability systému veřejného zdravotního pojištění a nutnost potírání tzv. zdravotní turistiky, souhlas s ním ministerstvo vnitra.
Obě skupiny se navíc obviňují z porušování usnesení vlády, potíž je v tom, že se se každá odvolává na jiné. Pragmatici z MZ, MV a MF argumentují usnesením vlády č. 992/2014, kterým jim byla svěřena pravomoc vymezit kategorie cizinců, kteří budou začleněni do systému veřejného zdravotního pojištění a těch, kteří si budou muset sjednat soukromé zdravotní pojištění. Idealisté se odkazují na starší a obecnější usnesení vlády č. 930/2014, kde je založen úkol pro MZ a MV revidovat legislativu směrem k co největšímu začlenění cizinců do systému veřejného zdravotního pojištění.
Připomínky subjektů hájících větší zapojení cizinců do veřejného pojištění jsou si podobné jako vejce vejci. Mají obavy z toho, že se cizinci přes komerční pojištění nedostanou ke stejnému rozsahu péče jako přes veřejné pojištění a že někteří z nich budou diskriminováni, zejména pokud jsou pro svůj zdravotní stav v podstatě nepojistitelní, nebo jen za velmi drahou a tedy nedostupnou pojistku. „Takový návrh je pro mne nepřijatelný… žádám, aby nebyl předložen vládě, ale aby byl v duchu této připomínky přepracován (nezavedení zvláštního systému přímých úhrad Ministerstvem zdravotnictví, rozšíření systému veřejného zdravotního pojištění i na další kategorie cizinců aj.) a předložen znovu do meziresortního připomínkového řízení,“ napsal Jiří Dienstbier.
ČNB nechce dohlížet
Druhou skupinou jsou rozpory s Českou národní bankou (ČNB) a Českou asociací pojišťoven (ČAP). Připomínky spočívají v odlišném odborném pohledu na systém fungování soukromého zdravotního pojištění. ČAP spolu s ČNB nesouhlasí se vznikem Kanceláře zdravotního pojištění cizinců (Kancelář) a jí spravovaného garančního fondu. ČNB odmítá dohled nad, podle jejího názoru, pouhou profesní organizací pojišťoven. Ministerstvo financí jako věcný gestor a spolupředkladatel na vzniku Kanceláře a garančního fondu ovšem trvá, neboť jen tak je podle něj možné „bezpečně zajistit finanční stabilitu systému soukromého zdravotního pojištění a právní jistotu poskytovatelů zdravotních služeb“.
ČAP například nesouhlasí s definicí pojistné události jako vynaložení nákladů zdravotní péče, požaduje ji definovat jako „změnu zdravotního stavu“. Ministerstvo financí však trvá na předložené variantě s tím, že systém bude lépe fungovat jako pojištění škodové, nikoliv pojištění obnosové, jak navrhuje ČAP. „Předmětem daného pojištění není samotná změna zdravotního stavu, jak vyplývá ze vznesených připomínek, ale vynaložení nákladů za poskytnutou zdravotní péči nebo služby, tedy o pojištění finanční ztráty, bez ohledu na to, zda ji vyvolaly náklady na léčení úrazu, nemoci nebo spojené s jinou změnou zdravotního stavu, anebo náklady na prevenci,“ uvádí se ve zprávě pro vládu.
Obě strany – idealisté i pragmatici – usilují o změnu současného stavu, vycházejí ale ze zcela opačných výchozích pozic. A co na to premiér? Dokáže spojit vodu a oheň, nebo bude zvolena síla a přehlasování (s největší pravděpodobností idealistů). Nebo nás čekají další odklady?
-cik-
