Dát lidem svobodu je efektivnější než jim vnutit svou konzervativní představu o morálce zákonem. Počet prováděných interrupcí je ve vyspělých zemích na svém historickém minimu a to díky tomu, že ženy zde mají možnost se samy svobodně rozhodnout o tom, kolik dětí a kdy chtějí mít. Naopak v zemích, kde ženy nemají přístup k antikoncepci, je míra potratovosti stále vysoká. Ženy tam navíc riskují své zdraví při pokoutně prováděných zákrocích.
Liberální přístup, kdy si ženy samy mohou zvolit, zda a kdy se stanou matkami, nese své plody v podobě historicky vůbec nejnižšího počtu prováděných interrupcí. Naopak restriktivní zákony, které ženám znemožňují, aby podstoupily interrupci, nepřináší očekáváný efekt v podobě poklesu potratovosti. Ukazuje to nová rozsáhlá studie publikovaná v prestižním žurnálu Lancet. Podílely se na ní renomované instituce jako americký Guttmacher Institute a Světová zdravotnická organizace, ve spolupráci s fondem UNICEF a Světovou bankou. Jedná se o vůbec nejkomplexnější studii mapující celosvětové trendy v oblasti interrupcí a antikoncepci. Jak také dokládá nová studie, jde o úzce související témata: „Pokračující pokles potratovosti ve vyspělých zemích je dán z velké části tím, že vzrostlo využívání moderní antikoncepčních metod, které daly ženám kontrolu nad načasováním a počtem dětí,“ shrnula vedoucí výzkumného týmu Gilda Sedgh, která působí na newyorském Guttmacher Institute: „Nicméně v rozvojových zemích nejsou služby pro plánování rodiny tak dostupné, aby odpovídaly rostoucí touze po menších rodinách. Více než 80 % nechtěných těhotenství se týká žen, u nichž nebyla uspokojena potřeba po moderních metodách antikoncepce, a mnoho nechtěných těhotenství končí potratem.“
Nejvyšší potratovost byla ve východní Evropě
Studie analyzovala data a statistiky o počtu prováděných interrupcí z různých zdrojů, ať už národních reprezentativních výzkumů, oficiálních statistik a dalších publikovaných i nepublikovaných studií. Spolu s tím se výzkumný tým zaměřil také na výši neuspokojené potřeby antikoncepce a prevalenci používání různých antikoncepčních metod. Výsledkem je statistický model pro trendy v incidenci interrupcí ve všech hlavních částech světa od roku 1990 do roku 2014. Během těchto let klesla potratovost u žen v plodném věku (15-44 let) nejvýrazněji ve vyspělých zemích světa. V roce 1990 připadalo na 1 000 žen 46 interrupcí, v roce 2014 to pak bylo 27 umělých ukončení těhotenství.
K nejvyššímu poklesu pak došlo v zemích východní Evropy, kde se po pádu železné opony radikálně proměnila situace žen z hlediska jejich svobody v oblasti plánování rodičovství. Zlepšila se dostupnost různých antikoncepčních metod a také se změnila i legislativa, která se dotýká provádění interrupcí. Například v Československu sice mohly ženy o provedení interrupce legálně požádat i před rokem 1989, avšak byly nuceny absolvovat ponižující rozhovor před tzv. potratovými komisemi, jež měly právo rozhodnout o osudu ženy. V Rumunsku pak byly interrupce diktátorem Nicolaem Ceaușescu zcela postaveny mimo zákon a hrozily za ně tvrdé tresty. Výsledkem takto striktního přístupu, spolu se značně omezenými možnostmi antikoncepce, pak byla velmi vysoká potratovost, kdy se v Československu prováděl každý rok prakticky stejný počet interrupcí, jako v daném roce proběhlo porodů. Podle studie publikované v žurnálu Lancet připadalo v regionu východní Evropy v roce 1990 na 1 000 žen 88 interrupcí, v roce 2014 to bylo 42.
Mohlo by vás zajímat
K poklesu počtu interrupcí došlo v dalších vyspělých zemích světa. Na jihu Evropy klesl počet provedených interrupcí z 38 na 26 na 1 000 žen, v severní Evropě z 22 na 18 na 1 000 žen a v Severní Americe z 25 na 17 na 1 000 žen. V těchto zemích se moderní antikoncepční metody staly dobře dostupnými. Například v USA uvádí 99,1 % žen, které vedou sexuální život, že používají antikoncepci. Pro srovnání v roce 1982 to bylo 94,8 % žen. Podle údajů OSN pak některou z antikoncepčních metod používá více než 70 % žen ve většině evropských zemí. Navíc během posledních let se zvýšila i nabídka antikoncepčních metod. Dlouhodobě působící a současně vratné antikoncepční metody, jako jsou podkožní implantáty či moderní nitroděložní systémy, se objevily v posledních dvaceti letech. Tyto metody jsou velmi spolehlivé, když během jednoho roku na 100 uživatelů dojde k méně než 1 těhotenství, což znamená obrovský posun proti kondomům, při jejichž ročním používání dojde k 18 těhotenstvím na 100 uživatelů, a to i ve srovnání s hormonální antikoncepcí v tabletách, kdy při běžném ročním používání 100 uživateli dojde k 8 těhotenstvím.
Dostat se k antikoncepci je problém, a tak ženy volí interrupce
Mnohem méně optimistická jsou data o míře potratovosti z rozvojových zemí světa. Ve státech Afriky, Jižní Ameriky nebo Asie se počet prováděných interrupcí od roku 1990 do roku 2014 nijak nezměnil nebo dokonce ještě vzrostl. Například v Latinské Americe, což je region s vůbec nejtvrdší protipotratovou legislativou, končí interrupcí každé třetí těhotenství. Studie publikovaná v žurnálu Lancet tak současně ukázala, že restriktivní zákony nepřináší očekáváný efekt v podobě poklesu počtu potratů, právě naopak. Ženy volí interrupce bez ohledu na to, zda jsou legální nebo postavené mimo zákon, a ony musí překovat více překážek, aby se k tomuto zákroku dostaly. V zemích, kde jsou interrupce zakázané nebo povolené pouze pro případ ohrožení života matky, dojde k 37 interrupcím na 1 000 žen. Pokud jsou interrupce legální, dochází k 34 interrupcím na 1 000 žen.
Restriktivní zákony, které znemožňují ženám dostat se k interrupcím legálně, a tedy i ve zdravotně bezpečných podmínkách, panují v zemích, jež se současně staví proti antikoncepci. Jedná se tedy o dva přímo související faktory. Jak ukazuje studie, v rozvojových zemích světa dokonce méně než 20 žen, které vedou sexuální život, používají některou z antikoncepčních metod. „Většina žen žijících v zemích s vůbec nejrestriktivnější legislativou omezující interrupce nemá uspokojenou svou potřebu antikoncepce. To znamená, že tyto ženy chtějí zabránit nechtěnému těhotenství, ale nemají k tomu možnosti ve srovnání s ženami ze zemí s liberální legislativou. A právě to přispívá k počtu interrupcí v zemích s přísnými zákony,“ popsala Gilda Sedgh, vedoucí výzkumného týmu. Kriminalizace interrupcí tak nepřináší to, co od ní zastánci konzervativních postojů očekávají. Nevede k tomu, že by ženy podstupovaly interrupce méně, ale pouze k tomu, že vyhledávají nelegální služby a riskují své zdraví i životy.
Nelegální interrupce navíc znamenají pro ženy značná rizika a přímo se podílí na mnoha zdravotních problémech ženské populace a dokonce mohou vést i k úmrtím. Pokud jsou interrupce legální, nemusí byt prováděny v utajení, často za otřesných hygienických podmínek, třeba na kuchyňském stole, na zemi přikryté kusem igelitu a zrezivělými nástroji. Podle údajů WHO je každý rok vynakládáno na 300 milionů dolarů na léčbu komplikací při prováděných nelegálních a tedy i nebezpečných interrupcí. „Vysoká míra potratovosti popsaná v naší studii je dalším významným důkazem proto, abychom zlepšili dostupnost moderních a účinných antikoncepčních metod. Investice do moderních antikoncepčních metod by byla mnohem méně nákladná než situace, kdy ženy a společnost čelí důsledkům ilegálních interrupcí,“ vysvětlila Bela Ganatra, spoluautorka studie, která pracuje pro Světovou zdravotnickou organizaci.
Česko vs. Polsko
Jaké jsou dopady liberálního a konzervativního přístupu k potratům, můžeme dobře vidět na příkladu dvou sousedních středoevropských zemí. Česko je liberální, antikoncepce je u nás dobře dostupná, sexuální výchova otevřená a podle údajů z roku 2014 bylo u nás – podle dat ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky) – provedeno pouze 21 tisíc interrupcí. V Polsku, které k těmto tématům přistupuje zcela opačně a kde jsou umělá přerušení těhotenství povolena pouze ve třech případech (ohrožení zdraví ženy, deformace plodu, těhotenství v důsledku kriminálního činu), úřady oficiálně uvádějí, že bylo vyvoláno méně než 1000 potratů ročně! Federace pro ženy a plánované rodičovství (Federacja na rzecz Kobiet i Planowania Rodziny) ovšem tato čísla zpochybňuje a odhaduje, že ročně proběhne v Polsku 200 tisíc ilegálních interrupcí.
Ludmila Hamplová
