Bitva o peníze pro zdravotnictví pokračuje. Tento týden jí sice nemá vláda přímo na programu, ale lze předpokládat, že k nějaké přestřelce dojde na středečním zasedání, a to v rámci bodu „Návrh střednědobých výdajových rámců na léta 2017 až 2019“. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) dodržel slib, který dal lékařské komoře a odborům a poslal do vlády dva různé materiály, které navrhují podstatné zvýšení odvodů za státní pojištěnce. Jeden tak činí změnou zákona prostřednictvím pravidelné valorizace a druhý jednorázovým nařízením vlády. Ten první, velice mírný, byl už jednou ve vládě odmítnut, zejména díky odporu ministra financí Andreje Babiše (ANO). Němeček návrh na valorizaci, který původně přepokládal navýšení současných nákladů státního rozpočtu pouze o 3,5 miliardy, přepracoval a v nové verzi už uvádí 8,44 miliardy korun. To je pro správce státní kasy nepřijatelné. Němeček však zašel ještě dál. Ví, že času není nazbyt a preferuje druhý způsob, jak dostat další peníze do zdravotnictví a tím je nařízení vlády, v něm však požaduje navíc dokonce 9,88 miliardy korun. Jak zjistil Zdravotnický deník, tento návrh se v připomínkovém řízení setkal s nesouhlasem nejen ministrů z hnutí ANO, ale i Svazu průmyslu a Hospodářské komory. Naopak ho pochválila lékařská komora a odbory, ty ovšem požadují ještě mnohem víc – aby stát přidal již v příštím roce dalších 34 miliard korun.

 

Jak už jsme uvedli minulý týden, Svatopluk Němeček už sám příliš nevěří, že by se mu podařilo skokové navýšení plateb za státní pojištěnce prosadit v plné výši. Hovoří tedy o minimální variantě 4 miliard korun, která by umožňovala (spolu s vyšším výběrem pojistného) zvýšit platy zdravotníků v nemocnicích o 10 procent. Andrej Babiš je ochoten dát pouze dvě miliardy.

Návrh ministerstva zdravotnictví

Vláda, včetně ministra financí, už zdravotníkům ale 10procentní růst platů slíbila, pokud zvýší platby za státní pojištěnce jenom o 2 miliardy, dostane se celý systém veřejného zdravotního pojištění do deficitu. Alespoň tak vycházejí počty jak Svazu zdravotních pojišťoven, tak VZP. Dosud ale všechny částky létají ve veřejném prostoru jako rachejtle, ale žádná z nich neplatí. Nejprve musí vzniknout dohoda a pak příslušný materiál pro vládu.

Zatím jediným materiálem, který je už připraven a vláda o něm ještě nejednala, je návrh na zvýšení plateb za státní pojištěnce formou nařízení vlády, který připravil Svatopluk Němeček. Návrh je velice jednoduchý, v podstatě obsahuje jednu větu: „Vyměřovací základ pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené státem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát, se stanoví ve výši 7 459 Kč na kalendářní měsíc.“ Díky tomuto vyměřovacímu základu by výsledná měsíční částka pojistného za jednoho státního pojištěnce činila 1 007 korun a celkové meziroční navýšení odvodu pojistného za tuto skupinu by pak činilo cca 9,88 miliardy korun.

Ve zdůvodnění ministr Němeček neprozrazuje, jakým mechanismem dospěl ke konkrétní částce. Pravděpodobně začal takříkajíc „odzadu“. Řekl si, kolik zdravotnictví potřebuje peněz navíc, respektive kolik slíbil lékařům (10 miliard ročně) a touto částkou zhruba „ocenil“ navýšení plateb státu za své pojištěnce. Argumentuje zejména personální stabilizací rezortu. Další výdaje systému veřejného zdravotního pojištění očekává v oblasti moderních technologií, léčivých přípravků, finanční podpory zdravotních služeb poskytovaných osobám, kterým se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb i podpory poskytování zdravotních služeb v odlehlých regionech. „Za účelem naplnění těchto cílů je nezbytné navýšit příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění meziročně celkem o 17,5 mld. Kč. Zbývajících 7,6 mld. Kč bude získáno v důsledku předpokládaného meziročního nárůstu ve výběru pojistného od ekonomicky aktivních skupin pojištěnců a osob bez zdanitelných příjmů,“ píše Němeček v důvodové zprávě.

Mohlo by vás zajímat

Výhrady ministerstva financí

V připomínkovém řízení se proti Němečkovu návrhu nařízení vlády na navýšení plateb za státní pojištěnce postavilo ministerstvo financí a další ministerstva řízená ministry z hnutí ANO. Výhrady, které MF formulovalo, jsou základními kameny, které po ministrovi zdravotnictví metá a metat v médiích až do krajských voleb bude ministr financí Andrej Babiš:

  1. Nelze akceptovat skokové meziroční navýšení o téměř 10 miliard korun (+16 %).
  2. Chybí analýza vztahu mezi navýšením platů o 10 procent a stabilizací a počtem zdravotnického personálu.
  3. Chybí analýza nedostatku zdravotníků z hlediska místa i odborností. Podle MF je větším problémem nedostatek sester než lékařů a není celoplošný.
  4. MF žádá kvantifikaci jednotlivých priorit, na které mají být použity požadované dodatečné prostředky státního rozpočtu.
  5. MF žádá vyjmenování a ocenění nových technologií a léčivých přípravků.
  6. MF nesouhlasí s poklesem rezerv zdravotních pojišťoven, období vysokého hospodářského růstu je prý ideální pro vytváření rezervního polštáře, který bude moci být použit v době recese či výraznějšího zpomalení růstu.
  7. Máme moc lůžek a lékařů a neregulovanou poptávku po zdravotních službách. Je třeba nejprve řešit neefektivitu a až potom žádat peníze. MF proto žádá analýzu a koncepci lůžkové péče, včetně strategie v oblasti investic a nákupu přístrojů, zavést systém tzv. gate-keeping, definovat nárok na péči plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a vytvořit tak prostor pro možnost dobrovolné spoluúčasti a soukromého připojištění. Tato doporučení jsou shodná s požadavky OECD a EK.
  8. Pak má ale MF své vlastní nápady, od nichž si slibuje „zvýšení efektivnosti a transparentnosti“. Sem patří open data v českém zdravotnictví (na jednom místě zveřejnit provozní náklady nemocnic, faktury, smlouvy, jednotkové nákupní ceny materiálu, léčiv a služeb), zveřejnění vyúčtování péče mezi poskytovateli zdravotních služeb a pojišťovnami, tedy veškerých úhradových dat, a také požaduje změnit složení přístrojové komise, kde by posílilo zdravotní pojišťovny. Prý by pomohla i mapa rozmístění, ceny a využití přístrojů. Měl by se vytvořit „benchmark ukazatelů hospodaření přímo řízených nemocnic MZ“ podle vzoru, který „kdesi“ vzalo MF a chce, aby ho MZ používalo. A nakonec si MF maluje centrální katalog na úrovni přímo řízených nemocnic, s cenami pro soutěžení, objednávání, rozpočtování, nastavování limitů spotřeby i reporting. Zkrátka MF vidí zdravotnictví jako státem centrálně řízenou firmu.

Výše uvedené připomínky jsou konglomerátem jednak logického postoje každého ministra financí, který se zdráhá peníze vydávat, jak si rezorty usmyslí, jednak některých myšlenek, prosazovaných v minulosti ministry zdravotnictví z ODS či TOP 09, dále pak víry v centrální řízení a nakonec některých představ z řízení podniků typu Agrofertu.  Pravicové myšlenky může levicová ČSSD těžko přijmout (spoluúčast, posílení zdravotních pojišťoven), naopak centralistické představy by jí měly vyhovovat. Ministr Němeček ale nechce udělat stejné chyby, k jakým docházelo v minulosti a plánovat a řídit zdravotnictví na základě nesmyslných dat. Spoléhá na projekt DRG Restart a zkušeného docenta Ladislava Duška, který mu vtisknul smysluplnou fazónu. Výsledky se ale nedostaví hned a netrpělivý Babiš nechce čekat.

Podpora pro Babiše

Méně podrobně, avšak v podobném duchu podpořila připomínky MF, také ministerstva obrany, životního prostředí a částečně i spravedlnosti, všechna řízená ministry hnutí ANO.

S ministerstvem financí souzní i Svaz průmyslu a dopravy (SP ČR) a Hospodářská komora (HK). Průmyslníci viní ministerstvo zdravotnictví z nesystémovosti a navrhují, aby se spolu se zvyšováním mezd, řešila restrukturalizace „sítě lůžkových zařízení, která by mohla ukázat, že nedostatek personálu není tak závažným problémem“. Svaz nesouhlasí s žádným navyšováním peněz ze strany státu do zdravotnictví. Stát prý nemůže dlouhodobě udržet takovou skokovou dynamiku růstu plateb za své pojištěnce, jak navrhuje MZ. Solidarita je vychýlená. Navýšení plateb za státní pojištěnce „nedostatek personálu nevyřeší“, píše Svaz a dodává: „Je to ale dobrý nástroj v předvolebním boji.“ Proto požaduje nejdříve řešit vzdělávání, úhrady péče a vést diskusi o spoluúčasti a komerčním připojištění.

Totožné postoje jako MF zastává Hospodářská komora. „České zdravotnictví má přitom obrovský potenciál pro úspory, na který opakovaně upozorňuje například Evropská komise. Týká se to mimo jiné využití lůžkové a ambulantní péče,“ píše ve svém stanovisku. Komora se pouští do rozboru veřejného zdravotního pojištění z hlediska státního rozpočtu (zdraví jako veřejný statek) i autonomního pojišťovacího systému (zdraví je soukromým statkem) a dochází k závěru, že: „Existující struktura nařízení s vyměřovacím základem spolu s aktuálním zdůrazňováním novely nařízení jako nástroje ke zvýšení platů zdravotníků situaci spíše znepřehledňuje“.   V konkrétní připomínce pak Hospodářská komora vyslovuje pochybnosti, zda MZ vůbec ví, odkud se oněch 9,88 miliardy korun má vzít.

S Němečkem a ještě výš

Z úplně jiné planety, než výše zmíněné připomínky, pocházejí stanoviska lékařské komory a odborů.

Lékařská komora se ani neunavuje tím, že by opakovala své dřívější argumenty. Jejím trumfem jsou přísliby ministra zdravotnictví (že se pokusí vybojovat navíc 10 miliard korun ročně), ale i dalších členů vlády, včetně premiéra a ministra financí (že se platy zvýší o 10 procent). „Dne 18.3.2016 veřejně slíbil ministr zdravotnictví – MUDr. Svatopluk Němeček, MBA zástupcům Krizového štábu a České lékařské komoře, že v příštím roce, ale i následujících třech letech, bude navyšována, tj. poroste, platba za státní pojištěnce, a to každoročně o 10 miliard Kč,“ píše prezident České lékařské komory Milan Kubek.  Požaduje postupné navyšování platby státu za státní pojištěnce, a to tak, že v příštím roce by vyměřovací základ odpovídal návrhu ministra Němečka, tedy 7 459 korunám za měsíc, v roce 2018 by vzrostl na 8 474 korun a v roce 2019 na 9 489 korun. Podle komory je to „nezbytný předpoklad pro stabilizaci situace ve zdravotnictví České republiky“.

Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) sice aktivitu MZ vítá, ale „v kontextu všech problémů, které se ve zdravotnictví hromadily několik let je navrhovaná částka zvýšení nízká, neumožní nemocnicím zvýšit počet zaměstnanců a tím zabezpečit udržení a další rozvoj zdravotní péče, vývoj nových technologií a také řešit neúnosnou situaci v hrazení zdravotní péče v sociálních službách hrazených ze zdravotního pojištění“. České zdravotnictví je podle odborů podfinancované. „Stát se tak stal největším dlužníkem, protože za osoby, za které je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění stát, hradí 870 Kč za kalendářní měsíc, osoby bez zdanitelných příjmů odvádějí 1334 Kč, osoby samostatně výdělečně činné cca 1900 Kč, zaměstnanci spolu se zaměstnavateli odvádějí skoro 3500 Kč a tento nepoměr mezi pojištěnci pak roste,“ uvádí ČMKOS. Požaduje proto, aby se platby za státní pojištěnce vyrovnaly s platbami osob bez zdanitelných příjmů – tzn., aby stát hradil za osoby, za které je plátcem pojistného v roce 2017 částku 1 334 korun za měsíc. Podle propočtu odborů jde přibližně o částku 34 miliard korun.

Tato částka se jenom „jeví jako enormní“, ve skutečnosti, ale prý pravicové vlády vyvedly zvyšováním DPH ze zdravotnictví (a nemocnic zvláště) miliardy, které nebyly kompenzovány a negativní vliv měly i kroky ČNB. „Zvýšením plateb za státní pojištěnce se ČR přiblíží k standardnímu objemu HDP vydávanému na zdravotnictví v EU ve výši 9,2 %,“ argumentuje také ČMKOS.

Tip ZD: zvítězí lidovci

Zopakujeme si tedy základní čísla ve vzestupném pořadí: Andrej Babiš je ochoten ze státní kasy přidat navíc pouze dvě miliardy. Svatopluk Němeček hovoří o 4 miliardách jako minimu a místopředseda vlády a šéf lidovců Pavel Bělobrádek s touto částkou souhlasí. Původní valorizace dle Němečka měla přinést 3,5 miliardy, přepracovaný návrh už počítal s 8,44 miliardy korun. Další Němečkův návrh – na vydání nařízení vlády, o němž tu výše podrobněji píšeme – měl vygenerovat ještě vyšší částku 9,88 miliardy korun. Lékařská komora požaduje 10 miliard korun ročně a všechny trumfují odbory, které jenom v příštím roce chtějí navíc ze státního rozpočtu 34 miliard korun.

Jisté je, že konečná cifra vzejde z kompromisu. Vláda se bude držet dvou nutností – první je dodržet slib 10procentního růstu platů a druhou nedostat systém veřejného zdravotního pojištění do deficitu. Zdravotnický deník tipuje, že kompromis bude mít hodnotu 4 miliardy a ze všech nejméně zabolí Andreje Babiše, protože ustoupí jenom o kousek (o dvě miliardy). Ministr Němeček už prohlásil, že 4 miliardy je minimum (tím se stalo maximem) a hlavně tuto částku podporují lidovci. A ti mají na kompromisy čuch. Stejně tomu bylo i loni. Lékařská komora a odbory zůstanou neuspokojeny a radikalizují se. Centrální téma spadne do krajských voleb a tamní kandidáti se budou divit, jak málo záleží na nich samotných.

Tomáš Cikrt