Když se v českém parlamentu diskutovalo o zákazu kouření, někteří poslanci proti němu vystupovali s tím, že ohrožuje naší svobodu. Jiní jejich kolegové se jim kvůli této obavě smáli. Jenže, jakkoliv je kouření nezdravé, může být v některých končinách, sužovaných strachem o život a utrpením, symbolem vzdoru a touhy po svobodě. Spektakulárně s ním bojovat v zemích, které se nacházejí ve válce, může být nakonec trapné. Islámský stát i prezident Asad v Sýrii kouření potírají. Nezapadá totiž do jejich světa kontroly lidských životů a disciplíny. Světová zdravotnická organizace (WHO) má samozřejmě jiné, ušlechtilé, motivy, avšak v poslední době jakoby ztratila cit pro kontext. “Navzdory současné krizi v zemi”, mají syrské úřady a občané spolupracovat na kontrole užívání tabáku a vodních dýmek, doporučila začátkem června WHO. Způsobila tím šok a vysloužila si jízlivé komentáře ve světových médiích. „Je to jako říci pasažérům na Titaniku, že ‚navzdory ledovci‘ mají spolupracovat s posádkou na úklidu paluby,“ vysmívá se WHO komentář Christophera Snowdona v The Spectatoru.
Jakoby v Sýrii nikdy nebyla válka, neexistoval teror, mučení… V poslední době WHO takto nepříjemně překvapila již podruhé. Na jaře totiž pořádala summit k tabáku v Turkmenistánu a notovala si tam s místním totalitním vládcem. Podobnými kroky ovšem defacto legitimizuje diktátory a vrahy.
Očkování v Sýrii je úspěchem WHO…
WHO jako součást Organizace spojených národů má působit nestranně a snažit se chránit zdraví, zejména pak bránit šíření nemocí. Měla by si však ujasnit priority. V Zdravotnickém deníku jsme tuto organizaci několikrát pochválili za očkovací program proti obrně, který zachránil Sýrii a ostatní země regionu před katastrofou. Proočkovanost v Sýrii kvůli válce klesla z 91 procent v roce 2010 na 68 procent v roce 2012 a dál se snižovala. V roce 2013 WHO potvrdila 10 případů nemocných dětí syrských běženců s akutními projevy ochrnutí a začala bít na poplach. Počet případů dál rostl (je popisováno, že na jeden případ ochrnutí připadá 199 infikovaných dětí), objevily se i další přenosné nemoci, proti kterým se očkuje, jako jsou spalničky. WHO zorganizovala obrovskou akci napříč Středním Východem, během které bylo naočkováno 27 miliónů dětí v několika zemích – Sýrii, Iráku, Libanonu, Jordánsku, Egyptě, Íránu a na palestinských územích. V samotné Sýrii byly očkovány až tři milióny dětí a to ve všech oblastech ať už je kontrolují vládní jednotky, rebelové nebo džihádisté. Tento příběh je příkladem, kdy je role WHO nezastupitelná, prospěšná a politicky neutrální.
…rady ke krabičkám cigaret však blamáž
Letos začátkem června představitelka WHO v Syrii doktorka Elizabeth Hoffová varovala, že tabák a vodní dýmky ohrožují zdraví a životy svých uživatelů. Také prohlásila, že vodní dýmky zvané šíša (nargileh), používané v tomto regionu již po staletí, jsou 20krát nebezpečnější než kouření cigaret. WHO proto žádá akci. Kupodivu nikoliv proti dýmkám, ale otočíme-li to – proti dvacekrát bezpečnějším cigaretám. Nabádá syrské úřady, aby přijaly “plain packaging”, tedy sjednotily krabičky cigaret a opatřily je zdravotním varováním tak, aby tak snížily jejich “atraktivitu a přitažlivost”.
V syrské válce, jak připomíná agentura AP, bylo zabito několik stovek tisíc lidí, má je na svědomí jak Islámský stát, tak syrský prezident Bašár Asad. Ale dr. Ahmad Khlefawy, náměstek syrského ministra zdravotnictví říká, že válka nemůže omluvit Syřany z toho, že ohrožují své životy konzumací tabáku. A samozřejmě připomíná, že Sýrie byla jednou z prvních zemí, která podepsala rámcovou úmluvu WHO pro kontrolu tabáku. Od roku 2010 zakázala dekretem diktátora Asada kouřit na veřejnosti.
Načasování doporučení WHO je, podle komentáře Robert Fiska, korespondenta the Independent na Středním Východě, “nesmyslné, absurdní a bláznivé“. OSN není schopna zajistit potřebnou pomoc pro tisíce Syřanů obklíčených ve svých vesnicích a městech, ať už rebely nebo vládními jednotkami. Nedokázala vytvořit humanitární koridor napříč zemí, který by zachraňoval nevinné a nemocné. Selhávají snahy o příměří a přerušení bojů. Co by teď měli asi tak Syřané s doporučením WHO, aby nekouřili, dělat? „Spojené národy selhávají v ochraně Syřanů před válkou a hladem, ale přitom je nabádají, aby přestali kouřit. Bizarní, výstřední, bezprecedentní,“ píše Fisko v Independentu. Neví snad OSN, co se ve světě děje? Jistě jednou přijde mír a s ním čas a prostor řešit i taková témata jako jsou zdravotní rizika tabakismu. Na Syřany ale nyní dopadají bomby a oni nemají čas ani chuť myslet na to, jak se chránit před rakovinou plic.
Syrie má také své disidenty a revolucionáře Arabského jara. Jsou mezi nimi levicoví aktivisté i ženy-spisovatelky, lidé sekulárního zaměření, často zástupci utlačovaných z chudých regionů (více například zde). Například ti, kteří se hlásí k odkazu tuniského mladíka Muhammada Buazízího, který se v roce 2010 upálil na protest proti špatným podmínkám své země, vykouří čtyři krabičky cigaret denně. Tím se staví do kontrastu k obrazu „správného“ islamisty. Mnozí lidé, ač jsou si vědomi škodlivosti kouření pro zdraví, kouří prostě z protestu a protože tak mnohou ve svém mikrosvětě podpořit odpůrce režimu.
Islámský stát jde na kuřáky s bičem
Zákaz kouření vydal i Islámský stát (IS), je údajně v rozporu s islámem. Tedy přesněji řečeno, islám kouření nezakazuje, ale ultrakonzervativní výklad práva šaría ano, protože je odsuzuje jako formu pomalé sebevraždy. Když chytí například v iráckém Mosulu, ovládaném IS, kuřáka s cigaretou v puse nebo dokonce s celou krabičkou cigaret v kapse, dostane v lepším případě pokutu. Spíše je ale pravděpodobně, že schytá 20 až 40 ran kovovým drátem nebo kusem pneumatiky, případně skončí ve vězení. Jak však informovaly the Los Angeles Times, byl zaznamenán případ stětí úředníka Islámského státu – zástupce policejního šéfa – jehož hlavu s cigaretou v ústech oddělenou od těla nalezli spolu se vzkazem, že „To není přípustné, šajch.“
Obyčejným Syřanům dnes Islámský stát a Asadův režim splývá v jedno nenáviděné monstrum, které vraždí, mučí, omezuje jejich svobodu a … také zakazuje kouření.
Přes přísné zákazy v Sýrii i drastické tresty v Islámském státu se nadále v regionu ve velkém holduje tabáku. „I když v Sýrii prudce vzrostla cena cigaret o tisíce syrských liber na jedné krabičce, nepřestaneme kouřit,“ je fráze, kterou podle Enab Baladi, nezávislé neziskové mediální organizace, často opakují syrští kuřáci v reakci na pád tamní měny, která zdražila život v zemi. Pět let války vyšroubovalo ceny tabákových výrobků až na devítinásobek.
Přes zákazy se cigarety do Islámského státu pašují. Kuřivo dorazí přes hranice s Tureckem do oblastí kontrolovaných méně militantními frakcemi bojovníků IS. Podle Los Angeles Times existuje mnoho způsobů, jak je dál distribuovat. Například schovat do plechovek, nebo pytlů s moukou, či arabskými chlebovými plackami. Nejoriginálnější přístup zvolil řidič kamiónu, který přivezl zboží na iráckou hranici do města Qaim, kde není kouření zakázáno. Odtud vypouštěl poštovní holuby, na něž připevnil krabičky cigaret, aby je dopravili do domácností ve městě Raqqa, vzdáleném téměř 300 kilometrů.
Šéfky WHO si s vůdcem vyměnily vyznamenání
WHO si už letos uřízla pořádnou ostudu, když uspořádala konferenci evropských ministrů zdravotnictví k rámcové dohodě o kontrole tabáku v Turkmenistánu. Totalitní stát vedený zubařem Gurbangulidem Berdymuhamedovem, tyranem, který se nechává nazývat Arkadag (patron, opora), je v boji proti kouření premiantem. V zemi ale jsou kromě kouření zakázána nezávislá media, balet i homosexualita a jiný názor se trestá vězením. Zdravotnictví tam prakticky neexistuje, protože ho prý obyvatelstvo podle svého vůdce ani nepotřebuje. Turkmenistán je na černém seznamu Amnesty International, Human Rights Watch nebo Lékařů bez hranic. WHO má tuto zemi naopak na listině vzorných žáků. Generální ředitelka WHO Margaret Chanová předala diktátorovi ocenění WHO za boj proti tabáku. Berdymuhamedov zase ocenil státním vyznamenáním ředitelku evropské kanceláře WHO Zsuzsannu Jakabovou.
Dvojdenní regionální schůze WHO vyhnala 50 evropských delegátů daleko od domova. Nevadí, jejich státy to nic nestálo, účastníci byli hosty turkménského autokrata, jak uvádí například slovenský portál Konzervatívny výber. Portál také upozorňuje, že se WHO v totalitní zemi inspiruje i v nedemokratických praktikách. V říjnu 2014 vyloučila akreditované novináře ze svého zasedáni v Moskvě, v roce 2012 udělila anticenu Špinavý popelník celé Evropské unii, za to, že trvala na svém právu harmonizovat daně apod.
Quo vadis WHO?
Kam kráčí WHO? V boji proti kouření se spojuje s ďábelskými režimy a ignoruje skutečné potřeby lidí, když čelí válce, mají strach a hlad. Selhává v důležitých chvílích. Například nedokázala koncentrovaně a efektivně reagovat na epidemii eboly, která zabila přes 11 tisíc lidí.
“Pěkné slogany, stanoviska a sliby nás nepřipraví na další kalamitu,” varuje nizozemská ministryně zdravotnictví Edith Schippersová pro portál Politico. Nizozemci předsedají EU a volají WHO k odpovědnosti a akčnosti. Světová zdravotnická organizace se musí naučit včas a účinně reagovat na akutní hrozby a ujasnit si priority. WHO prostě potřebuje ozdravnou kůru.
Tomáš Cikrt
