Kolik máme v trávicím systému bakterií, co byste jako ministr zdravotnictví udělali s nedostatkem zdravotních sester či jak vnímáte obraz sestry, který prezentují televizní seriály – to jsou některé z otázek, na něž odpovídali uchazeči o studium oboru všeobecná sestra na 3. lékařské fakultně UK. Ti, kdo by se chtěli stát lékařem, se zase museli vypořádat s dotazy týkajícími se možného využití parazitů při léčbě chorob, měli načrtnout některé etické problémy medicíny nebo shrnout plusy a minusy legalizace rekreačního užívání konopí. Z celkem zhruba dvou a půl tisíc uchazečů o studium lékařství ovšem budou mít jen zhruba dvě stovky lidí to štěstí, že se na školu dostanou. Velký zájem je přitom také o obory, jako je dentální hygiena (z 500 uchazečů se jich bere necelých třicet) či fyzioterapie, současná krize související s nedostatkem sester z důvodu nízkých platů a přetěžování se ovšem nijak výrazně nepodepisuje ani na zájmu o studium zdravotní sestry. „Chodím do školy proto, že chci pracovat tam, kde chci, takže by můj názor ani práce za stávajících podmínek nezměnila. Jinak bych tu nebyl,“ říká uchazeč Pavel z Ústí nad Labem.
Je úterý osm ráno a vstupní hala 3. lékařské fakulty se pomalu plní uchazeči, kterým se po písemném testu minulý týden povedlo dostat do druhého kola. „Jste na řadě až za hodinu, tak si ještě dejte kafe a počkejte,“ říká jedné ze slečen studentka, která má na starosti registraci uchazečů. Většina přítomných k mému překvapení nevypadá nijak zvlášť nervózně; povídají si s jinými čekajícími nebo se svým doprovodem a z jejich výrazů lze spíše tušit zvědavé očekávání než přehnané napětí. Ti, kdo mají jít dle rozpisu pomalu na řadu, ukážou pozvánku, občanku a maturitní vysvědčení – pak už mají zákaz se vzdalovat, aby neprošvihli přesun na „potítko“. Tady si mají nastudovat text, který se stane hlavním tématem následné ústní zkoušky. Potenciální sestřičky se tak musí vypořádat s článkem o bakteriích v lidském těle, adepty na lékaře zase čeká rozbor textu o helmintech.
Z celkové čtvrt hodiny, kterou uchazeči stráví s tříčlennou komisí, zabere zhruba polovinu pohovor o přečteném textu. Ve druhé, pro laického posluchače zajímavější části zkoušející testují uchazečův přehled o tom, jak vypadá praxe nebo kde hledat příčiny a řešení problému, který teď v českém zdravotnictví leží v centru zájmu, tedy nedostatku zdravotních sester. „V Česku si asi sester tolik nevážíme, jinde je to povolání respektovanější,“ myslí si jedna z uchazeček. „Nedostatek je daný podmínkami včetně platů,“ říká k příčinám současné situace.
Každá desátá potencionální sestra je muž
Proč vlastně zdejší uchazečky a uchazeči volí raději studium všeobecné sestry na vysoké škole místo VOŠ? „Vysokou jsem si zvolila, protože jsem povahou ambiciózní a s vyšší odbornou bych se nespokojila. Zkoušela jsem i obor všeobecné lékařství, ale ten mi nevyšel, takže se hlásím na všeobecnou sestru. Budu přemýšlet, že bych lékařství zkusila ještě za rok. Každopádně pokud by to šlo, pokusila bych se i o magisterské studium,“ říká uchazečka Kateřina z Vansdorfu. Počet lidí, kteří stejně jako ona zkouší vedle zdravotní sestry také medicínu, není zanedbatelný – jen na 3. LF to letos bylo kolem třicítky uchazečů (a další se pochopitelně mohou ucházet o studium souběžně na jiných školách).
Další uchazeči oceňují to, že by vysoké školy měly sunout současný stav poznání dopředu. „Když chcete postoupit dál a zvyšovat kvalitu, je k tomu potřeba akademické zázemí a znalosti, co se týká postupů a výzkumu. Na vyšších odborných školách tak, jak je to nyní nastaveno, je podle mého potřeba spíše to, aby se sestřičky školily ve zručnosti a schopnostech péče pacienta u lůžka,“ myslí si Pavel z Ústí nad Labem.
Navzdory názvu oboru, na který se Pavel hlásí, tedy všeobecná zdravotní sestra, není ani on mezi uchazeči žádnou velkou výjimkou. „Mužů je do deseti až 15 procent. To víceméně odpovídá profesionální struktuře. Tím, jak se ošetřovatelství stává náročnější technologicky a znalostně, nejde už zdaleka o obor, který by studovaly pouze ženy. A netýká se to jen psychiatrie. Muži – sestry pracují ve všech oborech, což je dobře,“ přibližuje proděkan pro výuku a studium 3. LF David Marx.
Jsou vysokoškoláci ochotni vynášet nočníky?
I když se zřejmě těch, kdo se od října stanou studenty oboru všeobecná zdravotní sestra na 3. LF, ještě bezprostředně nedotkne plánovaná změna ve vzdělávání sestřiček, i oni už většinou mívají na věc jasný názor. Možnost ročního doškolení zdravotnického asistenta (nově praktické sestry) na všeobecnou sestru se například příliš nezdá uchazeči Pavlovi. „Domnívám se, že byl lepší starý systém, kdy bylo studium čtyřleté s maturitou a pak když studenti chtěli, studovali dál vysokou školu. Tento navržený systém je podle mě nekoncepční. Těžko lze očekávat, že po letech studia budou chtít kvalifikovaní odborníci dělat méně kvalifikovanou práci. Mělo to zůstat, jak to bylo,“ říká Pavel.
Co se týče náplně práce sester a toho, že dnes kvůli nejasnému rozdělení rolí v nemocnici dělají často sestřičky práce, které by měly připadnout spíše nižšímu zdravotnickému personálu, část uchazečů už přichází do studia smířena s tím, že je někdy nemine vynášení nočníků či převlékání postelí. „Mám ráda lidi a snažím se jim pomoct, jak to jde. Asi to bude méně příjemná součást práce, ale nejsem taková, že bych se toho štítila. Prostě je to potřeba a někdo to udělat musí, tak proč ne já?“ dívá se na věc s nadhledem uchazečka Kateřina.
Za hranice odchází desetina promujících, část se ale vrací
Dalším aktuálním tématem, na němž se dnes často neshodnou ani sami lékaři, jsou odchody do ciziny. I mezi uchazeči o studium medicíny na 3. LF jsou přitom takoví, kteří po studiu uvažují o práci za hranicemi. „Odchod do ciziny by pro mě byl variantou. Nevím, jaké budou podmínky v zemi, ve které bych pracovala a jak by to bylo s uznáváním atestací, ale spíše bych odešla natrvalo. Plat pro mě není prvořadý, ale prvořadé jsou podmínky při atestaci, jakou šanci bych měla na získání plného úvazku, protože je řada absolventů, kteří dělají postgraduální vzdělávání na 0,1 úvazku, nebo nakolik mi nemocnice umožní další vzdělávání, účast na kongresech a tak dále,“ shrnuje svoje priority Monika z Prahy.
Že někteří mladí lékaři skutečně svá slova dodrží, potvrzuje proděkan Marx – ovšem s tím, že počet těch, kteří o odchodu uvažují, se liší od množství těch, kteří skutečně odejdou. „Zpětně si zjišťujeme, kde jsou. Dlouhodobě odchází kolem 11 až 12 procent promočního ročníku. Je ale potřeba říci, že už se začínají vracet. Po pěti šesti letech se často vrátí, protože chtějí, aby jejich děti chodily do školy v České republice. Já osobně nevidím na získání praxe v zahraničí nic špatného, je to vesměs pozitivní věc. A u sester jde jen o zanedbatelné procento, spíše odcházejí po nějaké praxi a dle toho, jaké jim daný region skýtá příležitosti. Tam je ale hlavním problémem odchod mimo obor nebo mimo lůžková zařízení třeba do lázní, wellness či rekreačních zařízení, kde je výrazně menší pracovní zátěž a vyšší finanční ohodnocení,“ poukazuje David Marx. U sestřiček z příhraničních regionů ovšem práce v zahraničí ve hře zůstává. „Dost o tom přemýšlím, protože jsem si udělala jazykový diplom z němčiny. Právě toto by byla cesta, které bych chtěla využít,“ říká Kateřina, která to má z Vansdorfu do Německa doslova, co by kamenem hodil.
Jak už ale informoval Zdravotnický deník, nejsou pro mladé lékaře někdy ani tak důležité finanční podmínky, ale volný čas nebo nezávislost. Potvrzuje to například Tereza z Nového Boru, která se po zkušenosti se studiem lékařství na 1. lékařské fakultě, jež kvůli kombinaci s prací nezvládala, hlásí na 3. LF na obor veřejné zdravotnictví. „Jsem dost podnikavá, takže bych ráda dělala spíš sama na sebe,“ podtrhuje důležitost nezávislosti Tereza.
Součástí výuky už je i komunikace
Co bývá důvodem, proč si studenti volí právě 3. LF? „Jedna motivace u našich uchazečů je, že je škola menší. Vedení fakulty se také snaží o to, aby se posilovaly činnosti, které bezprostředně nesouvisí s výukou, ale prohlubují sociální roli lékaře a vědomí toho, že je součástí komunity. Bují tu tedy spolkový život, a to jak v rámci jednotlivých oborů, tak jimi napříč – dochází k integraci včetně té mezi jazykovými skupinami. Co se týče odlišnosti ve studiu, učí fakulta všeobecné lékařství podle vzoru Maastrichtu, Mnichova či Cambridge. Nezačínáme poznáváním kostí, jako je to v Básnících, ale celý první ročník je věnován učení o buňce a dějích, které v ní probíhají. Je tam tedy hodně histologie, imunologie, biochemie či molekulární genetiky. Dnešní moderní lékař diagnostikuje a léčí na základě znalostí celulárních a subcelulárních procesů. O kosti studenti nepřijdou, k těm se dostanou v druhém ročníku. Další věc, kterou se snažíme dělat, je od začátku studia prezentovat studentům pacienty – už když se učí o metabolismu cukrů a glukózy, vidí diabetika. Výuka také probíhá integrovaně, takže když se v druhém ročníku dostanou k anatomii a učí se třeba anatomii srdce, dozví se zároveň o jeho fyziologii. Řadě studentů toto vyhovuje a vede je to k nám,“ shrnuje argumenty uchazečů a studentů David Marx.
3. lékařská fakulta ovšem nezapomíná ani na složku, bez které se dnes dobrý lékař ani sestřička neobejde – totiž umění komunikace. Po celých šest let mají studenti medicínskou etiku, výuka komunikace k tomu probíhá jednak formou povinné výuky například v rámci předmětu Úvod do studia klinické medicíny, případně dále ve čtvrtém ročníku, jednak jsou k dispozici různé kurzy. „Ale pochopitelně to stále není dostatečné. V rámci kurzů máme i práci s herci, ale je to dost drahé. Plánujeme však investice do simulačního centra, jehož součástí určitě budou i živí simulátoři,“ říká David Marx.
Fakulta se zároveň může pochlubit tím, že v hlavních oborech, tedy všeobecném lékařství, všeobecné sestře, fyzioterapii a dentální hygieně kontinuálně zaznamenává nárůst zájmu. „Letos nám nejvíc ze všech lékařských fakult přibyly přihlášky na magisterský obor všeobecného lékařství, a to jak v absolutním vyjádření, tak procentuálně. U všeobecné sestry je zhruba čtyřprocentní nárůst přihlášek do denního studia. Cílová skupina, tedy čerství maturanti, kteří mají zájem o pomáhající profese, tedy nejsou ti, na které by argumentace příjmem tak silně dopadala. Ti mají hlavně zájem prohlubovat si vzdělání. Nárůsty je zároveň potřeba posuzovat i v souvislosti s demografickými změnami – teď jsme v demografickém nadiru, kdy jsou dvacetiletí lidé ti, kteří se rodili z populačně nejslabších ročníků. Mírný pokles zhruba o dvě procenta pak byl u sester kombinovaného studia. Tam těžko říci, zda je to efekt nedobré mediální kampaně, nebo už si to ti lidé vystudovali dříve,“ vypočítává zájem o jednotlivé obory Marx. A kteří uchazeči nyní nejčastěji uspějí? „Loni poprvé jsme měli více absolventů gymnázií, předtím to byly spíše zdravotnické školy. Ti mají pozitivní handicap v oblasti praktické, ale na druhé straně se absolventi gymnázií umí učit a jsou to dobří kandidáti pro studium. Chybějící praxi si rychle nahradí,“ uzavírá David Marx.
Michaela Koubová
