Ředitelé nemocnic vnímají nedostatek personálu jako stále palčivější problém. Zhoršila se podle nich také kvalita a dostupnost péče. Čím dál tím víc se ovšem rozevírají nůžky mezi tím, jak situaci vidí ředitelé menších nemocnic a šéfové zařízení fakultních. Druzí jmenovaní totiž problémy zdaleka problémy nevnímají tak černě a například co se týče nedostatku lékařů, zásadní potíže nemají. Zjištění vyplývají z průzkumu Barometr českého zdravotnictví z pohledu ředitelů nemocnic 2016 prováděném HealthCare Institutem, do něhož se zapojilo 77 ředitelů nemocnic.
„Ředitelé fakultních nemocnic jsou nejoptimističtější v celém segmentu zdravotnictví. Může to plynout z toho, že je všeobecně rozšířený dojem, že do fakultních nemocnic plynou dotace od zřizovatele, nicméně já, byť jsem ředitelem víc jak 16 let, jsem provozní dotaci neviděl ani jednou. V průzkumech se ale ukazuje, že začíná být poměrně velký problém v rozdělení nemocnic, které jsou sloučeny v Asociaci nemocnic ČR, což jsou všechny přímo řízené a krajské nemocnice, a mezi těmi malými, kde převažují městské a soukromé. Je to jeden z výstupů, na které se asi bude třeba zaměřit, protože vnímání mezi managementy začíná být dramaticky jiné,“ konstatuje ředitel FN Motol Miloslav Ludvík.
Podle březnového průzkumu, na který ze 155 oslovených ředitelů zareagovalo 77 (loni to bylo 64), totiž žádný ze zapojených ředitelů fakultek neuvedl, že by rozhodně vnímal zhoršení kvality péče, čtvrtina se pak připojila k tomu, že ke zhoršení spíše došlo než nedošlo. Naopak u soukromých společností jasně vnímá zhoršení péče celých 62 procent ředitelů a dalších deset procent se k němu spíše přiklání. Obdobně větší či menší zhoršení dostupnosti péče potvrzuje dohromady čtvrtina ředitelů fakultních nemocnic, ale celých 71 procent šéfů zařízení soukromých. Jedno z možných vysvětlení rozdílnosti názorů se ale asi skrývá v tom, že zatímco ze soukromých společností pocházelo 21 respondentů, z fakultních nemocnic to byli jen čtyři a vzorek tedy nemusí být tak vypovídající.
Chybí lékaři, sestry i administrativa
Na čem se ale více či méně shodnou všichni poskytovatelé péče, je nedostatek zdravotnického personálu. Nedostatek lékařů pociťuje 83 procent všech ředitelů (loni to bylo o deset procent méně), u sester 81 procent (loni o 11 procent méně). Stoupl dokonce i podíl ředitelů, kteří uvádějí, že nemají ani dostatek nezdravotnických pracovníků například v oblasti administrativy. Zatímco loni chyběli v devíti procentech zařízení, jejichž ředitelé se zapojili do ankety, letos to bylo 35 procent. Problematicky také ředitelé vidí přesčasy zdravotníků, ovšem zatímco u lékařů letos stejně jako loni toto označují za komplikaci necelé tři čtvrtiny ředitelů, palčivěji začali vnímat situaci u sester. Loni totiž jejich přesčasy označilo za problém 35 procent ředitelů, letos to ale bylo už 54 procent.
Situaci by měly alespoň částečně řešit novely zákonů 95 a 96/2004 ošetřující vzdělávání lékařů a sester. První z návrhů má přitom v příštím týdnu probírat sněmovní zdravotnický výbor, druhý ve stejné době projedná legislativní rada vlády. „Úprava umožní na pozici sestry u lůžka větší počet lidí, což je správné. Druhý problém, který to nevyřeší a který vidíme, když si děláme průzkum mezi zaměstnanci, je, že dnešní generace do 30 let má mnohem větší preferenci nastupovat do práce později než její předchůdci. Když dnes chcete dostat 18leté děvče do práce, je to skoro nemožné, protože preferuje pokračovat ve studiu. Dřív byly největší zásobárnou absolventky zdravotnických škol, které šly v 18 či 19 letech do práce. To už dnes není a nevyřešíme to. Jde o generační problém, k němuž se musíme nějak postavit,“ konstatuje Miloslav Ludvík.
Pomůže zjednodušení pracovního povolení u sester z Ukrajiny?
Podle Ludvíka je přitom pozitivní úsilí ministerstev usnadnit příliv zdravotních sester z Ukrajiny. Pracuje se totiž na zjednodušení pracovního povolení, které umožní nábor sestřiček, jichž je naopak na Ukrajině přebytek. „Nemůžeme ale čekat, že nám to problém vyřeší, jedná se o desítky až stovky zdravotních sestřiček,“ připomíná náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová s tím, že materiál usnadňující pracovní povolení bude během léta předložen na vládu.
Další háček při shánění sestřiček je pochopitelně odměňování. „Nabídka volných pracovních míst a finanční ohodnocení v jiných oblastech je natolik lákavá, že alespoň z toho, co sleduji na některých místech Vysočiny, si mnohé sestry řekly, že už toho mají dost. Za práci, i když třeba manuální, dostanou stejné peníze, nechodí do ní ale o sobotách a nedělích, nemají noční a lidé jim nenadávají. To je jeden střípek do mozaiky. Stále jim říkáme, jak si jich vážíme, ale nikde to není vidět. Pohár prostě přetekl,“ doplňuje poslanec, hejtman Vysočiny a předseda správní rady VZP Jiří Běhounek. Podle něj by ale novela zákona 96 mohla zkrácením vzdělávání pomoci. „Když si uděláte skutečný průzkum v terénu, nechtějí se sestry vzdělávat sedm osm let. Na Vysočině jde devět z deseti sester s titulem do jiné oblasti činnosti,“ myslí si Běhounek.
Co se týče nedostatku lékařů, dá se navíc v některých odbornostech očekávat prohlubování problému. „Jedna věc je absolutní nedostatek personálu, další nedostatek v rámci některých oborů. Co vidím mezi svými spolužáky je, že hodně z nich se při výběru specializace rozhoduje podle toho, jaká je pracovní doba a ohodnocení. Řada z nich si vybere obory, které mají relativně dobré platové ohodnocení za kratší pracovní dobu, jako je například kožní a oční lékařství či ORL. Málo z nich se chce věnovat interně a chirurgii,“ říká k tomu prezident Asociace studentů medicíny Pavol Vasko.
Přizpůsobit síť vývoji medicíny je problém
Další z otázek, na kterou se průzkum tázal, byl také dopad nového občanského zákoníku. „Ptali jsme se, jak je to se školením personálu a dalšími vícenáklady v oblasti pojištění, popřípadě soudních řízení. Máme možnost vidět, že v rámci soudních řízení se mašinérie asi ještě na takové obrátky nerozběhla, ale ředitelé nemocnic to primárně pocítili u pojištění,“ komentuje zakladatel HealthCare Institute Daniel Vavřina.
Zajímavou oblastí, na kterou se barometr zaměřuje, jsou rezervy v nemocniční péči. Na prvním místě s 87 procenty se objevily hned tři položky – vedle vcelku předvídatelných mezd je to také komunikace s pacienty a personálem. Mezi další rezervy patří elektronizace, investice do kvality nebo větší efektivita práce. „Na první místa, které ředitelé vnímají, se tento rok dostalo osm či devět oblastí s relativně stejným zastoupením. Ředitelé tak zřejmě začali vnímat problematiku zlepšování zdravotnictví komplexněji, nehovoří se jen o mzdách, ale i o komunikaci na pracovišti, modernizaci, elektronizaci a tak dále,“ uvádí Pavol Vasko.
Jako problémová ale managementy nemocnic vnímají i méně diskutovaná témata. „Musíme řešit některé věci, které nezaznívají v médiích nebo se o nich nemluví. Já si třeba nemyslím, že je problém to, že absolventi vysokých škol odchází do zahraničí – to je naopak dobře, protože jednak neodcházejí všichni, jednak se valná většina jednou vrátí a je to v každém případě obohacení pro české zdravotnictví, protože mají zkušenosti i jiné pracovní návyky, které tu potřebujeme. To, co bychom ale v delším časovém horizontu měli řešit, je, jak se dokáže síť poskytovatelů přizpůsobovat tomu, jak se vyvíjí medicína. V posledních desetiletích jdou možnosti medicíny exponenciálně nahoru, dochází k superspecializaci i v rámci jednotlivých odborností, používáme čím dál víc velmi drahé technologie – zkrátka je všudypřítomný jev, že se nám medicína tlačí do center. Protože ale leckdy nemáme správnou odpovědnost k tomu, abychom tento jev reflektovali, tak se ne úplně pružně tomuto fenoménu přizpůsobujeme. Jde tedy o velký zdroj neefektivity a v budoucnu nás může v některých oblastech dohnat k tomu, že si budeme říkat, jestli nejsme na hraně lege artis,“ říká předseda představenstva Jihočeských nemocnic Martin Bláha.
Finanční rezervy se mohou najít v racionálním nákupu technologií
Rezervy, zvláště z pohledu ekonomického, pak máme podle Jakuba Kováře ze společnosti Nexia také v oblasti vybavenosti technologiemi. Právě do nákupu přístrojů a vybavení přitom nejčastěji investuje 89 procent nemocnic. „Ve vnímání politiků se leckdy zaměřuje kvalita péče s vybaveností zařízení zdravotními přístroji. Dělali jsme analýzu a je neskutečný nepoměr mezi jednotlivými typy nemocnic a zřizovateli, co se týče zařízení, jako jsou počty infuzních pump na lůžko a podobně. Ve zdravotnictví by se získaly prostředky, pokud se bude sledovat efektivita vynakládání investičních peněz na zdravotní přístroje. Tady by se dalo ušetřit velké množství peněz a přerozdělit je na mzdy, ten mechanismus ale nefunguje. Celá situace je navíc podpořena systémem dotací těchto nákupů. Management nemocnic leckdy nemůže ani provést běžné investiční posouzení před nákupem, protože neprovedení nákupu se ve vnímání zřizovatelů jeví jako ztráta finančních dotačních prostředků. Důsledkem jsou tak zdaleka nevyužité kapacity nákladných zařízení a zatížení provozního hospodaření nemocnic provozními náklady,“ poukazuje Kovář.
„Další věc, která nás poměrně zaráží, je mechanismus sledování výkonosti nemocnic. Zejména v provozní oblasti jde udělat jednoduše poměrové ukazatele, které lze porovnávat mezi nemocnicemi. Jsou to tak triviální údaje, jako je spotřeba energie a tepla na lůžko či počet osob v kuchyních na výrobu jednoho jídla. Nejsme si úplně jisti, jestli třeba u přímo řízených organizací existuje struktura takovýchto ukazatelů, které by ministerstvo zdravotnictví sledovalo a pracovalo s nimi,“ dodává Jakub Kovář. S tím, že by v nemocnicích byla na místě opatření vedoucí ke zefektivnění jejich chodu, přitom souhlasí 64 procent ředitelů. Přesto ale 56 procent považuje hospodaření za efektivní.
Na závěr ale dobrá zpráva – i když má většina ředitelů nemocnic k fungování našeho zdravotnictví své výhrady, celkem 93 procent ho v rámci Evropy považuje za kvalitní.
Michaela Koubová
