Vojáci, kteří přežili výbuch, mohou mít poranění mozku nerozpoznatelná při standardních vyšetřeních. Ačkoliv mají někteří přeživší závažné neuropsychiatrické problémy, jako jsou potíže s pamětí či spánkem nebo deprese, nebyly na snímcích jejich mozků nelezeny žádné abnormality. Co za nimi stojí, zřejmě ale zjistila studie publikovaná v časopise Lancet Neurology. Podle ní problém typicky vzniká v oblasti, kde se v mozku setkávají dva typy tkáně.
O tom, co se děje v mozku člověka, který přežil explozi, dosud měli vědci jen pramálo poznatků. Nová zjištění na tomto poli nyní přinesl výzkum odborníků z Uniformed Services University of the Health Sciences v Massachusetts, kteří se tématem detailně zabývali. Zranění mozku způsobená výbuchem s sebou totiž nesou řadu dopadů na zdraví. Vojáci často popisují bolesti hlavy, problémy se spánkem, nevyrovnanost, potíže s pamětí či deprese. Zarážející ale je, že běžné zobrazovací techniky nejsou schopny zachytit ani vysvětlit důvod těchto problémů. Příznaky sice naznačují, že došlo k strukturálnímu poškození mozku, na snímcích ovšem není nic vidět.
„Protože neznáme patofyziologii, která za tím vězí, máme tyto „neviditelné rány“ problém diagnostikovat a léčit,“ přiblížil pro Medical News Today jeden z autorů výzkumu Daniel Perl. On a jeho kolegové proto porovnali mozky osmi bývalých vojáků, kteří přežili explozi a později zemřeli z jiných příčin, s patnácti mozky civilistů s traumatickým poraněním mozku způsobeným například při dopravní nehodě či kontaktním sportu. Prozkoumali také mozky ovlivněné dlouhodobým užíváním opioidů a jeden s chronickou traumatickou encefalopatií, což je degenerativní onemocnění lidí, kteří opakovaně prodělali mozkové trauma.
Vědci nalezli zjizvenou tkáň
Co se zjistilo? Pět z osmi mozků vojáků vykazovalo jedinečný typ nervového poranění. Oblasti, které zahrnovaly několik funkcí včetně těch kognitivních, spánkových a paměti, byly výrazně trvale zjizveny. V jenom mozku byla poškozena také oblast, která obvykle bývá zasažena při posttraumatické stresové poruše. Nervové zjizvení známé jako astroglióza přitom bylo zjištěno ve specifických částech nervového systému. Autoři uvádějí, že poškození se nacházelo v okolí mozkomíšního moku podél hranice mezi bílou a šedou hmotou mozkovou a kolem cév. Zdá se, že kvůli interakci zahrnující extrémní tlak a rozdílnou hustotu tkání jsou v riziku hlavně oblasti, kde se setkávají dva biologické materiály. Takováto poškození přitom byla nalezena na mozcích vojáků, kteří přežili více než půl roku od výbuchu, ale také u těch, kdo zemřeli čtyři až 60 dnů od exploze. Z toho vyplývá, že za poranění zřejmě může právě výbuch.
„Naše poznatky poprvé naznačují, že by tu mohl být předvídatelný typ fyzického poškození lidského mozku po výbuchu, který zatím neumí odhalit standardní klinické zobrazovací techniky,“ uvádějí autoři studie. „Přestože o účincích rázové vlny při výbuchu na lidský mozek je známo málo, jedinečný typ poškození, který jsme našli, je v souladu se známými poznatky o účincích rázové vlny na lidské tělo,“ doplňuje Perl.
Je třeba více poznatků
Protože šlo ale o případovou studii, nemohou vědci dokázat kauzalitu – zatím tedy není možné jednoznačně prohlásit, že exploze způsobují astrogliózu. Protože ale typ poranění nebyl nalezen u kontrolních subjektů, je pravděpodobnost, že na vině je výbuch, pravděpodobná. Doktor Perl zároveň upozorňuje na nedostatek vědeckých poznatků na tomto poli. „Je prakticky nemožné získat kompletní historii poranění hlavy, abychom vyloučili předchozí traumatické poranění mozku nebo získali spolehlivá data o závažnosti zahrnující například počet detonací, jejich sílu a vzdálenost, v níž se poraněný vyskytoval,“ říká Daniel Perl.
Téma by mělo být předmětem zájmu i do budoucna, protože počet vojáků i civilistů, kteří jsou vystaveni účinkům rázových vln po výbuchu, přibývá. Vysoce účinné výbušniny dnes stojí za 60 procenty obětí válečných bojů. Odhaduje se, že kolem 300 tisíc Američanů, kteří sloužili v Iráku nebo Afghánistánu, prodělali alespoň jedno traumatické poranění mozku způsobené výbuchem. Vědci proto doufají, že díky dalším studiím bude možné porovnat typy poranění u vojáků s anamnézou, abychom lépe pochopili dopady zranění na živý mozek.
-mk-
