Nikdy jsme si nepředstavovaly, že budeme věnovat tolik našeho času rodičům, kteří odmítají pravděpodobně jeden z největších vynálezů medicíny. Díváme se na rodiče, jenž dobrovolně své děti a také společnost jako celek vystavují reálnému riziku smrtelných chorob, které už dávno měly být vymýceny. Tak popisují své zkušenosti dvě pediatričky z amerického státu Michigan. Phoebe Danziger a Rebekah Diamond se rozhodly své mnohdy frustrující zkušenosti s rodiči odmítajícími očkování zveřejnit v online magazínu Slate.com. „Jako pediatři v předatestační přípravě, jedna z nás matka tří malých (a plně očkovaných) dětí podáváme svědectví o každodenních zázracích moderní medicíny, které se objevují na jednotkách intenzivní péče a pediatrických ordinacích,“ píší lékařky, které zažívají beznaděj při kontaktu s rodiči odmítajícími očkování.
„Vzestup antiočkovacího hnutí a následný návrat smrtících a vysilujících chorob, jako jsou spalničky, černý kašel a meningitida, jsou už staré zprávy. Otázky, které byly vzneseny ohledně bezpečnosti, účinnosti a nezbytnosti vakcín, už byly položeny a také zodpovězeny. Věda již prokázala obrovské výhody a minimální dobře popsaná rizika očkování,“ vysvětlují obě pediatričky, které se snaží podobně jako další členové vědecké komunity a další lékaři i lékařky pochopit, proč někteří rodiče odmítají očkování a jak proti jejich přesvědčení efektivně zasáhnout. „Zkoušely jsme kampaně, jejichž cílem je vyvolat strach a obavy. Šířily jsme tvrdá chladná data a skutečné děsivé statistiky o úmrtích kojencích. Zkoušely jsme nabídnout zábavné související analogie, jako fakt, že je více antigenů – ty cizí stimulují tělo k vytváření ochranných protilátek – na jedné klice od dveří, než ve všech vakcínách podaných během celého dětství,“ popisují lékařky své pokusy o vysvětlení významu očkování.
Očkování patří k lidským právům a žádnému dítěti by nemělo být odepřeno
V rámci své práce se obě lékařky setkávají s mnoha různými situacemi, které zažívají rodiče nemocných dětí. Sledovaly třeba vývoj miminka, které se narodilo v 28. týdnu těhotenství a v nemocnici strávilo tři měsíce, než bylo dostatečně silné na to, aby mohlo být propuštěno do domácí péče. Díky moderní medicíně toto miminko dostalo šanci na dlouhý a zdravý život. Vídají ale i případy, kdy rodiče nejsou schopni se o své děti dostatečně postarat, protože jsou příliš chudí. Staly se svědky situace, kdy mladou svobodnou matku začal vyšetřovat úřad na ochranu dětí, protože nebyla přítomna se svým dítětem v nemocnici. Vyšlo najevo, že žena má dvě zaměstnání na plný úvazek, aby dokázala uživit své tři děti, a tak není schopna být s jedním z nich, které je stále hospitalizované v nemocnici. „Po několika okamžicích kolektivní frustrace, vzteku a především smutku jsme se vrátily zpět ke své práci, otřeseny dalším příkladem chudých, znevýhodněných rodičů. Případy jako je tento jsou pro nás obzvláště bolestivé, protože jsou v ostrém kontrastu s jinou situací podle nás vážnějšího zanedbání ze strany rodičů, kteří upírají svým dětem základní a nezbytnou lékařskou péči v podobě očkování,“ přibližují své zkušenosti lékařky.
„Vidíme matku, která pracuje na dvě směny za minimální mzdu, traumatizovanou vyšetřováním úřadu na ochranu dětí, protože není schopna být u nemocničního lůžka svého dítěte. Vidíme rodiny, jejichž dětem byl znemožněn vstup do školy, protože nejsou plně očkovány, a to ne proto, že jsou jejich rodiče proti očkování, ale protože nemají možnost, jak se dopravit k lékaři a vzít si volno. A pak se díváme na rodiče, kteří dobrovolně své děti a celou společnost vystavují reálnému riziku smrtelných chorob, které už měly být vymýceny,“ shrnují s tím, že rodiče odmítající očkování pochází takřka vždy z privilegovaných vrstev. Nejčastěji se jedná o vzdělané a bohaté bělochy, kteří ale za to, že své děti neočkují, nejsou nijak potrestáni. Lékařky kritizují skutečnost, že je očkování bráno jako „věc osobního přesvědčení“ a odmítnutí vakcinace neznamená pro rodiče žádný postih. „Jako lékaři jsme žádáni o to, abychom opustili naši povinnost vůči jednotlivým pacientům a naši kolektivní zodpovědnost chránit a podporovat zdraví všech dětí bez ohledu na víru rodičů, barvu pleti nebo výši bankovního konta,“ píší pediatričky s tím, že nastal čas uznat, že jako společnost nevíme, jak překlenout propast mezi lékaři a rodiči váhajícími ohledně očkování. O to je náročnější najít způsob, jak zvládnout to, že tu jsou rodiče, kteří svoje děti nenechají očkovat.
Podle Danzinger a Diamond nastal čas označovat odmítání očkování tak, aby byla vyjádřena skutečná podstata tohoto jednání – lékařské zanedbání. „Můžeme pokračovat v našem akademickém hledání účinnějších způsobů pro přesvědčování rodičů o tom, že vakcíny mají smysl, ale je čas jednoznačně deklarovat, že očkování je lidským právem a žádnému dítěti by nemělo být odepřeno.“
Mohlo by vás zajímat
Autonomie pacienta je dobrá teoreticky, ale špatná v praxi
Kořeny antiočkovacího hnutí jsou podle obou lékařek hluboké a mají mnoho příčin. Jednou z nich je nedůvěra ve zdravotnický systém a také v jeho historické vazby k průmyslu. Svou roli hraje i velké povědomí o neetickém chování během historie jak ve vědeckém výzkumu, tak v každodenní lékařské praxi, na které dopláceli ti nejzranitelnější. Stejně tak mnoho lidí zažívá pocity zklamání a nepochopení, když se setkávají s moderní medicínou a tím, jak mnohdy vidí jen soubor příznaků a chorob, místo toho, aby dokázala vnímat člověka jako celek, včetně jeho sociálního zázemí nebo emočního prožívání. Jako důsledek této nespokojenosti se pak objevil koncept zdravotní péče, v jejímž středu je pacient se svou vlastní autonomií. Teoreticky je tento koncept dobrý, ale v praxi přichází problémy. A právě odmítání očkování je jedním z nich.
„V tom nejlepším vede péče, v jejímž středu je pacient, ke sdílenému rozhodování bez nátlaku, které přikládá význam pacientovi a jeho přáním. Ale v tom nejhorším vidíme hnutí, jako křižácké tažení odpůrců očkování, vyrůstající z nesouvislého, avšak lákavého propojení antiintelektualismu, pseudovědy a neskrývaného individualismu. V čele hnutí proti očkování stojí privilegovaní, kteří se zaštiťují výkřiky o nespravedlnosti, zneužívání a autonomii. Ironií osudu jsou ti samí lidé díky svému postavení chráněni před nerovnostmi, které stále neúměrně zatěžují chudé, slabé a zranitelné,“ kritizující lékařky situaci, která je podle nich úzce spojena s tím, jak ve společnosti narůstá uctívání všeho „přirozeného a přírodního“ a s tím spojeného velkého byznysu postaveného na strachu.
„Jako společnost jsme se rozhodli, že rodiče jsou těmi nejlepšími, kdo může rozhodovat za své děti. Ale také jsme se rozhodli, že existují určité limity, v rámci kterých si rodiče mohou volit. Rodiče musí používat správné autosedačky a bezpečnostní pásy, když jedou se svými dětmi autem, musí o své děti pečovat v bezpečných domech a poskytovat jim dostatek potravin a také musí dodržovat základní lékařské standardy při péči o zdraví svých dětí,“ shrnují pediatričky. Podle nich existuje dostatek případů, které mohou sloužit jako precedens, kdy byla rodičům odejmuta práva rozhodovat o svých dětech, pokud nejednali v jejich nejlepším zájmu. Například v situaci, kdy rodiče odmítnou onkologickou léčbu svého dítěte a chtějí jej „léčit přírodně“. „A přesto, na rozdíl od jakýchkoliv jiných aspektů dětského lékařství a bezpečnosti dětí, pokud rodiče tvrdí, že mají osobní námitky proti očkování, mají dovoleno odpírat svým dětem náležitou péči,“ konstatují Danzinger a Diamond. Například děti vzdělávané doma jsou osvobozeny od požadavku na vakcinaci před vstupem do školy, což dává další prostor mnoha výjimkám. Celostátně nastavená politika, která by vyžadovala dodržování povinnosti očkovat, je v USA spíš výjimkou.
Očkování odmítají privilegovaní, a proto společnost mlčí
„Ti, co odmítají očkování, jsou součástí privilegované vrstvy, a tak je pro nás snazší přivírat oči nad něčím, co je součástí systémového rasismu a diskriminace na základě příslušnosti k sociální třídě, jež jsou stále hluboce zakořeněny v moderní medicíně,“ vyjadřují svůj postoj lékařky, které podle svých slov strávily hodiny a hodiny vysvětlováním úřadu na ochranu dětí, že je pro rodiče bez domova nemožné, aby byli stále se svým vážně nemocným dítětem v nemocnici, když současně řeší to, jak získat bydlení a práci. „Pak jsme se věnovaly léčbě záměrně neočkovaného dítěte s vážnou infekcí mozku, kterou způsobila bakterie, před níž se lze chránit očkováním. Tato léčba nitrožilně podávanými antibiotiky si vyžádala několik týdnů a my sledovaly, jak jeho matka i nadále odmítá očkování pro dítě i jeho sourozence, a my s tím nemohly nic dělat,“ popisují pediatričky.
Podle nich není jediný důvod k tomu, aby s očkováním bylo i nadále zacházeno jinak, než s jakýmikoliv jinými formami zdravotní péče. Očkování musí být chráněno v rámci stejného rámce, který byl vytvořen pro ochranu dětí a proti lékařskému zanedbání. „Existuje mnoho eticky šedých zón medicíny, ale tato to není. Naše zákony to musí jednoznačně a bez výjimek reflektovat a nemohou být v rozporu se standardy na ochranu dětí bez ohledu na rasu, bohatství nebo původ. Tím, že pokročujeme v tolerování výjimek, podporujeme mylnou představu, že očkování je jednou z možností, volbou nebo subjektivním tématem, na které lidé mohou mít různé názory, jenž by měly být respektovány, i když ve skutečnosti důkazy ukazují opak. Nařídit politiku, která je v souladu s vědou, by bylo srozumitelné pro rodiče, z nichž většina jsou milující pečovatelé, kteří chtějí dělat správné věci. Jako společnost selháváme vytvářením nerovných standardů rodičovství, a co hůř, selháváme, když nechráníme naše děti očkováním proti smrtelným chorobám, kterým se dá předcházet,“ uzavírají svůj dopis lékařky, podle kterých ke kompetentnímu rodičovství patří také úplné očkování.
Ludmila Hamplová
