O stereotypech, předsudcích a málo lákavém byznysu aneb Proč ještě nemáme mužskou antikoncepci

Kondom a vasektomie jsou dnes prakticky jediné formy antikoncepce, které mohou využívat muži. Oproti pilulkám hormonální antikoncepce, náplastem, injekcím, vaginálním kroužkům, podkožním implantátům, nitroděložním tělískům či pesarům, z nichž si mohou vybírat ženy, je to poněkud chudá nabídka. Důvodem je, že spermie na rozdíl od vajíčka vznikají neustále, takže je náročnější se s nimi vypořádat, a také, že doposud vyzkoušené metody měly příliš mnoho nežádoucích účinků nebo reprodukční schopnost poznamenaly trvale. Jak se ale říká, když se chce, všechno jde – a právě to je problém u mužské antikoncepce. Její největší překážkou byly předsudky, stereotypy a vlažný přístup farmaceutických firem.

Kořeny nápadu týkajícího se mužské antikoncepční pilulky sahají až do roku 1957, kdy se jím zabýval jeden z vynálezců hormonální antikoncepce Gregory Pincus. Od té doby, navzdory řadě nápadů, se však nic nepodařilo dotáhnout do konce. A tak v době, kdy medicína dokáže léčit řadu dříve smrtelných onemocnění, transplantovat životně důležité orgány a pomalu si otevírá cestu ke střihání genomu, stále pánové nemají možnost za pomoci moderních postupů a reverzibilně ovlivňovat svou plodnost.

„Stále čekáme. Vývoj metody, kterou by muži přijali, přinesl desítky let frustrace, přesto jsou si odborníci jisti, že jsou blízko překonání vědeckých překážek. Ovšem výrobci se vždycky k antikoncepci stavěli váhavě, zvláště co se týče výrobků pro muže – a dnes má celé odvětví zaměřující se na antikoncepci potíže. Kdo tedy pomůže mužské antikoncepční pilulce na svět?“ ptá se Andy Extance, novinář zaměřující se na vědu v článku na webu Mosaic.

V minulosti to přitom několikrát vypadalo, že je to s mužskou antikoncepcí na spadnutí. Téma bylo předmětem zájmu například v 70. letech při snaze řešit problém přelidnění země. Tehdy vystoupil na konferenci Spojených národů v roce 1974 lékař Elsimar Coutinho s lékem, který testoval na brazilské Federal University of Bahia. „Konference byla plná žen. Chtěl jsem jim říct, že antikoncepci brát nemusejí, pokud nebudou chtít. K mému překvapení mě umlčely a vypískaly,“ vzpomíná sexuolog a odborník na plodnost s tím, že se ženy odmítly vzdát kontroly nad plodností.

Mohlo by vás zajímat

Ředitelé nemocnic ocenili spolupráci s VZP, oproti loňsku se zlepšila

Antikoncepce ze zbytků bavlny

Přípravek gossypol, který Coutinho testoval, však zajímal chudší země s rychle rostoucí populací. Dal se totiž snadno extrahovat ze zbytků bavlny. Právě tak si ho také lékař všimnul – navštívil brazilské farmáře, kteří zbytky bavlny krmili býky. Ti pak byli sexuálně aktivnější, neprodukovali ale dostatek spermatu (dnes se ví, že množství spermií nemusí být na nule – u muže je normální víc než 15 milionů spermií na mililitr spermatu, méně než milion už je spolehlivou antikoncepcí).

Coutinho na vývoji přípravku začal spolupracovat s čínskou vládou a v roce 1972 odstartovaly testy s téměř devíti tisíci mužů. Denní dávka zredukovala sperma dostatečně, bohužel se ale objevily nežádoucí účinky. Dvěma třetinám mužů totiž klesla hladina draslíku v krvi a hlavně, množství spermií se po vysazení přípravku často nevracelo na původní úroveň. Po dalším výzkumu na krysách se ukázalo, že gossypol nezabraňuje spermiím pouze v pohybu, ale poškozuje také výstelku nadvarlete, kde jsou zralé spermie skladovány. V roce 1986 nakonec Čína oznámila, že už přípravek nepovažuje za moc slibný. Coutinho však neztratil naději – podle něj by nevratnost procesu činila z gossypolu alternativu k vasektomii. Po začátku tisíciletí se proto vědci pokusili přimět brazilskou vládu, aby přípravek prodala (kvůli postoji římskokatolické církve, která zakazuje antikoncepci), to se ale nepovedlo a gossypol byl po třech desetiletích výzkumu uložen k ledu. „Pracovali jsme na tom spoustu let a zjistili jsme, že se muži velmi obávají ztráty mužnosti. Možná že ti, kteří náš lék posuzovali, byli mezi nimi,“ vysvětluje si neúspěch Elsimar Coutinho.

Polovina mužů by byla pro

I když se ale někteří pánové dívají na mužskou antikoncepci s nedůvěrou, zdaleka to neplatí obecně. V roce 2005 publikovali němečtí výzkumníci průzkum mezi devíti tisíci mužů z devíti zemí na čtyřech kontinentech, ve kterém zjistili, že pro mužskou antikoncepci je zhruba polovina dotazovaných (dle konkrétní země od tří desetin do sedmi desetin; jiný průzkum ukázal, že nejvíce pro byli muži v Kapském městě, nejméně v Hong Kongu). Podobně pak v roce 2011 vyšla britským odborníkům malá studie mezi muži jednoho anglického města. Někteří dotazovaní ovšem nevěděli, jak se k věci postavit. „Je to zvláštní nápad. Jsem zvyklý, že pilulku užívají ženy,“ uvedl jeden z respondentů. Další se pak obávali vedlejších účinků. „Říkali: viděl jsem, co pilulka udělala s mojí přítelkyní, a ptali se, jaké budou dlouhodobé dopady na jejich plodnost a jestli si mohou být jisti, že se jim plodnost vrátí. To jsou rozumné obavy,“ komentuje výsledky jedna z autorek výzkumu Susan Walkerová z University of Chemlsford.

Britský průzkum se zaměřil také na názor 134 dam, z nichž by zhruba polovina nechala své partnery užívat antikoncepční pilulku. Více než polovina se ale obávala, že by ji muži neužívali pravidelně (tuto obavu ale sdílela jen šestina mužů). Nutno ovšem podotknout, že zapomínání se týká i žen – jak ukázala studie z roku 1996 na stovce žen, které dostaly automatické dávkovače, průměrně ženy zapomněly užít 2,6 tablety měsíčně.

Vedlejší účinky a malé zisky

Faktem tedy je, že je řada mužů, kteří by pilulku užívali, a některé ženy by jim v tom důvěřovaly, i když se média někdy snaží dokázat opak. „Kdykoliv je publikována nějaká studie, vyjde reportér do ulic a ptá se žen, zda by důvěřovaly mužům ohledně užívání pilulek. Pochopitelně všechny prásknou do bot. Pokud se ale zeptáte žen, jestli věří svému partnerovi, s nímž mají děti, bankovní účet i společnou postel, dostanete jinou odpověď,“ upozorňuje Richard Anderson, profesor reprodukční medicíny na University of Edinburgh.

Právě odborníci z Edinburghu vzbudili na přelomu tisíciletí naděje, že se jim podaří vyvinout mužskou hormonální antikoncepci. Za pomoci progesteronové pilulky (která zabránila mužskému mozku v produkci lutropinu a folitropinu a tím pádem v produkci spermatu) a implantátu uvolňujícího testosteron (jehož produkce se účinkem progesteronu také zastaví a pro prevenci nežádoucích účinků, jako je ztráta sex drivu a ochabnutí svalstva, je třeba ho dodat zvenčí) byla provedena studie na třicítce mužů. Firma Organon, která přípravky dodávala, se nato spojila se společností Schering a v letech 2003 spustily větší studii se třemi stovkami mužů. Bohužel se ale ukázalo, že mají přípravky vedlejší účinky jako akné, pocení, změny váhy, nálady a libida. Některé nežádoucí příznaky, jako sebevražedné tendence, byly navíc život ohrožující.

A to byl vrchol zájmu farmaceutických firem. Když Schering koupil německý Bayer, spolupráce skončila a zájem ztratil i Organon. Dnes je navíc odvětví ve velmi složitém stavu (mimo jiné kvůli soudům a odškodněním za následky trombóz způsobených užíváním hormonální antikoncepce u žen). „Je mnohem výnosnější vyvinout nový lék proti rakovině. Antikoncepce je maloobchod – prodává se hodně, ale vydělává málo,“ říká Coelingh Bennink, bývalý viceprezident Organonu a zakladatel společnosti Pantarhei Bio. Zatímco v roce 2013 utratili lidé po celém světě za antikoncepční prostředky kolem 16 miliard dolarů, za onkologické přípravky to bylo v roce 2014 sto miliard – a odvětví stále roste.

Jde to i bez hormonů. Přes suchý orgasmus či Vasalgel

Jak poukazuje profesor Anderson, největší překážky tak nejsou vědecké. „Snížit mužskou plodnost na únosnou úroveň je těžké, ale ne nemožné. Máme za sebou mnoho let zkušeností, jak to provést. Co ale toto hřiště postrádá, je šampión se spoustou peněz a entuziazmu,“ poukazuje Anderson.

Dnes je jednou z největších kolébek výzkumu mužské antikoncepční pilulky National Institute of Child Health and Human Development (NICHD) v Marylandu, který vede Diana Blitheová. Ačkoliv ale mají řadu slibných nápadů, z nichž na některé už mají i klinické studie, pro to, aby se nějaký produkt dostal na trh, potřebují partnera v podobě farmafirmy – a toho nemají.

Nepracuje se ale zdaleka jen na hormonální antikoncepci. Do nehormonální pilulky už se v Británii pustil Nnaemeka Amobi z King’s College London’s, který vyvinul tzv. „tabletku suchého orgasmu“. Ta zabrání vystříknutí semene, ačkoliv orgasmus normálně proběhne. Celý nápad vznikl díky lékům, které způsobovaly „suchý orgasmus“ jako vedlejší efekt. Výzkumníci tedy odstranili původní účinek a zaměřili se jen na zabránění ejakulaci – a na zvířatech uspěli. „Použili jsme berany, protože krysy a králíci nemají semeno jako lidé. Zkusili jsme kance, ale ti produkují 250 mililitrů semene. Dovedete si to představit? Berani mají jeden mililitr, což je lidským dvěma až pěti mililitrům trochu blíže,“ popisuje Amobi. Testy zatím ukázaly, že je metoda účinná během tří až čtyř hodin a vydrží den. Ženy tedy mohou zkontrolovat, že si muž piluli vzal, a mít tak jistotu. Navíc se touto metodou snižuje riziko chorob přenášených prostřednictvím semene, jako je HIV.

Potenciálním sponzorem léku se stala kalifornská Parsemus Foundation, která se zaměřuje na nehormonální antikoncepci u mužů. Její zakladatelka Elaine Lissnerová se ale nakonec rozhodla podpořit jiný projekt, totiž hydrogelové injekce do chámovodů zvané Vasalgel. Ten propustí semeno, ale ne spermie, které jsou pak vstřebány imunitními buňkami. Přípravek lze ve chvíli, kdy chce muž být opět plodný, injekčně odstranit. „Lidi po Vasalgelu šílí, zoufale ho chtějí. V mailing listu máme 32 tisíc lidí, kteří čekají na klinické studie,“ říká Lissnerová. Prozatím se povedlo získat finance pro testy na paviánech, na klinickou studii na lidech ale budou zapotřebí mnohem vyšší částky. Vzhledem k současné situaci se ale Lissnerová nechce spoléhat na vládu či farmaceutický průmysl. Místo toho plánuje oslovit potenciální koncové příjemce a získat peníze od veřejnosti.

„Zdá se jasné, že pokud nová mužská antikoncepce dosáhne dospělosti, bude to díky snahám lidí, jako jsou Blitheová a Lissnerová. Ony se jako nikdo jiný snaží vytvořit prostředí, kde může vzniknout ta správná technologie. Ovšem bez většího zájmu průmyslu, na nějž jsme při dodávce antikoncepce tradičně spoléhali, to vyžaduje ohromné úsilí,“ uzavírá Andy Extance.

-mk-