Že pohyb svědčí zdraví, slyšel dnes v podstatě každý. Nejčastěji skloňované důvody jsou prevence obezity či kardiovaskulárních onemocnění. Vědci nyní potvrdili, že do výčtu patří také rakovina – a to nejen ve smyslu jejího předcházení, ale také lepších vyhlídek na uzdravení v případě, že onemocnění propukne.

 

Už před desetiletími vědci zjistili, že mají sportovci nižší riziko výskytu rakoviny než běžná populace. Méně často je trápí například nádory plic, ledvin, prsou, vaječníků či děložního čípku. Běžným vysvětlením bylo, že méně kouří a zdravěji se stravují – jenže nyní se ukazuje, že příčinou je i pohyb samotný.

Jeden z pokusů, který zjištění prokázal, publikovali dánští vědci v březnovém vydání časopisu Cell Metabolism. Podle nich je klíčem k ochrannému efektu adrenalin, který se vylučuje během pohybu. Aby hypotézu prokázali, vzali dvě skupiny myší – jedna z nich měla v klecích kolečko, v němž mohla běhat, druhá ne. Oběma skupinám pak podávali látky či rakovinné buňky způsobující různé typy nádorů.

Výsledek? Podle Pernille Hojmanové, onkoložky, která studii v kodaňské univerzitní nemocnici vedla, se po vystavení látce způsobující rakovinu jater nádor objevil u necelé třetiny myší, které měly k dispozici kolečko, ale u třech čtvrtin těch, které ho k dispozici neměly. Co se týče melanomů a rakoviny plic, byly u sportujících myší nádory o 60 procent menší.

Mohlo by vás zajímat

Cvičení pomáhá proti zánětům

Aby doktorka Hojmanová a její tým zjistili důvod účinků pohybu, prozkoumali odebranou nádorovou tkáň pod mikroskopem. Zjistili, že sportující myši měly více buněk imunitního systému, konkrétně dvojnásobek cytotoxických T-lymfocytů a pětkrát víc tzv. natural killer T-lymfocytů. V dalším pokusu proto tým použil myši, které postrádaly cytotoxické T-lymfocyty, výsledek byl ale obdobný jako u experimentu prvního. Jak tedy dokázal i třetí pokus, za větší odolností stojí natural killers buňky. A potenciál je mobilizovat má hormon adrenalin, jehož hladina se zvyšuje při pohybové aktivitě. To potvrdil další experiment, kde část myší dostala naočkovaný adrenalin a část fyziologický roztok. Přesto však výsledek po naočkování hormonu nebyl takový, jako při pohybu. Ukázalo se, že částečně zodpovědná za větší odolnost vůči rakovině je také molekula interkulin-6, jejíž hladina se taktéž při pohybu zvyšuje. V kombinaci s adrenalinem má naočkování na nádor stejný efekt, jako když se zvíře hýbe.

Tyto dvě látky se tak podle Hojmanové dají využít při léčbě lidí, kteří se nemohou hýbat, protože jsou nemocní nebo staří. Nejde ale o náhradu pro lenochy, a to i proto, že má pohyb vedle zmíněných účinků řadu dalších přínosů. Velmi důležité je přitom zmírňování zánětu, kterým tělo bojuje proti infekcím. S tím, jak stárneme, je totiž organizmus náchylnější k produkci zánětlivých látek. Jak přitom ukázaly mnohé studie, může chronický zánět poškodit DNA uvnitř buněk, čímž je činí náchylnějšími k rakovině. Navíc může vést k tomu, že se některá onkologická onemocnění, jako je rakovina prsu, vracejí.

Jak upozorňuje Daily Mail, právě na tento jev se zaměřili australští výzkumníci. Výsledky letos publikovali v časopise Breast Cancer Research and Treatment. Ve studii, do níž bylo zahrnuto 39 žen po rakovině prsu, se ukázalo, že u dam, které třikrát týdně cvičily, významně ubylo zánětlivých reakcí a snížilo se tak riziko, že se onemocnění vrátí.

Méně je někdy více

A je tu i další látka, která díky pohybu pomáhá bojovat s rakovinou. Podle čínských odborníků, jejichž zjištění byla publikována v časopise Oncogene, jde o dopamin, který, přinejmenším u myší, vede ke zmenšování nádoru. Když totiž hlodavci pravidelně v přiměřeném množství plavali, zvýšila se jim hladina dopaminu a rakovina jater ustoupila. Ve chvíli, kdy myši dostaly látku blokující účinek dopaminu, protinádorový efekt zmizel. Kupodivu se přínos ztratil také tehdy, pokud myši musely plavat hodně – zřejmě kvůli fyzickému vyčerpání.

To, jaké množství cvičení je vůbec na místě, nyní testují také v Británii. Tam se za finanční podpory Cancer Research UK zkouší, nakolik pohyb ovlivňuje rozvoj rakoviny prostaty. Do studie je zahrnuta padesátka mužů, kteří mají počáteční stadium pomalu se rozvíjejícího nádoru prostaty. Polovina z nich se celkem dvě a půl hodiny týdně po dobu jednoho roku bude věnovat aerobnímu cvičení, k čemuž na začátek dostane odbornou instruktáž. Druhá polovina dostane jen informace o přínosu pohybu, odborné vedení ale mít nebude. Cílem je mimo jiné najít tu pravou míru cvičení pro onkologické pacienty, která přinese požadované benefity, ale nemocné nevyčerpá. Jak bylo naznačeno výše, jsou prozatímní důkazy takové, že nejefektivnější je lehký pohyb. „Nemusíte být atlet, abyste z toho těžil,“ poukazuje Liam Bourke z Sheffield Hallam University, který výzkum vede.

Když se na věc podíváme z druhé strany, s nedostatkem pohybu jde ruku v ruce nadváha a obezita. Tukové zásoby kolem žaludku pak podle souhrnu dosavadních studií, který v časopise Cancer Causes & Control publikovali odborníci z European consortium of exercise scientists, zvyšují riziko rakoviny žaludku, jícnu, jater, žlučových cest a také leukémie. U žen pak tlusté břicho znamená větší riziko nádoru ledvin, močového měchýře a kolorekta.

-mk-