Budou moci chodit do školy kratší dobu, a pokud se rozhodnou jít do praxe už po střední, získají vyšší kompetence. Tak by měl vypadat nový, právě schvalovaný systém vzdělávání zdravotních sester, který má do zdravotnictví přilákat více pracovníků a který zdravotnickým asistentům/praktickým sestrám umožní roční dostudování na všeobecnou sestru na VOŠ. Na druhou stranu se ale zvedají obavy, že klesne úroveň vzdělání těch, kdo budou odcházet do praxe – jak kvůli zkrácení doby vzdělávání, tak pro nižší úroveň studentů středních zdravotnických škol či jejich rozdílnou vzdělávací kvalitu. Otázkou pak také je, jak vlastně budou vypadat nové vzdělávací programy či přesné kompetence praktických sester, na nichž se v tuto chvíli pracuje.
„Je na místě upozornit, že rozsah dalších kompetencí u profese zdravotnického asistenta/praktické sestry je z pohledu systému považován za rizikový. Analýzy absolventů základních škol definují, jaký vzorek žáků je přijímán na střední školy a na jisto se lze domnívat, že skutečnost kvalitních absolventů všeobecné sestry ze SZŠ, jak tomu bylo v minulosti, je již historií, která se nebude opakovat,“ poukázala v rámci připomínkového řízení k novele zákona 96/2004 Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR spolu s Unií zaměstnavatelských svazů.
Konstatování nižší úrovně studentů středních zdravotnických škol je v otázce změny vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků jedním z mála bodů, na kterém se shodnou snad všechny strany – v tom, jak věc řešit, už se ale zásadně rozcházejí.
„V současné době není tak těžké dostat se na většinu středních škol, jako tomu bylo třeba v 90. letech, kdy se děti na přijímací testy připravovaly i delší dobu a panovala kolem toho poměrně velká nervozita. Dnes už střední školy tolik neřeší, jaký prospěch mělo dítě na základní škole. To se týká i středních zdravotnických škol. Síto pro přijímání nových studentů sice už není tak přísné, na druhou stranu ale pak vlastní studium oddělí „zrno od plev“ a student, který zjistí, že výběr zdravotnické školy nebyl správný, může přejít na jinou střední školu,“ říká prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová, která je pro zachování současného systému. „Dříve patřila zdravotnická škola k prestižním školám, kam studentky nastupovaly s vyznamenáním a po absolvování přísných přijímacích zkoušek. Dnes se na střední zdravotnické školy hlásí studenti, kteří patří k horšímu průměru či podprůměru. Jejich úroveň je významně horší a i jejich zájem o práci ve zdravotnictví je významně nižší. Tím pádem jich k lůžku pacienta míří zanedbatelná menšina,“ uvádí Dita Svobodová, náměstkyně ředitelky VFN v úseku pro nelékařská zdravotnická povolání.
Mohlo by vás zajímat
Pomohly by jednotné přijímačky?
Trochu jinak důsledky problému vnímá poslankyně Jana Pastuchová (Ano). „To, že nastupují na zdravotnické střední školy studenti s horšími známkami, než tomu bylo dříve, je bohužel smutný fakt. Já se ale ptám, jak tedy mohou projít studiem na střední škole a ještě pak jít na VOŠ či vysokou školu? Není tu něco špatně? Navíc, při porovnání střední zdravotnické školy s následným vyšším odborným nebo bakalářským studiem je zjevné, že tu máme identické předměty. Absolventi středních zdravotnických škol tedy prochází dvakrát tím samým, což považuji za ztrátu času, po který by již mohli pracovat v nemocnicích,“ myslí si poslankyně, která je zastánkyní změny systému. Podle ní přitom za zhoršení úrovně studentů mohou normy platné od roku 2004. „Za hlavní chybu považuji to, že po čtyřech letech studia na střední škole jsou z absolventů pouze zdravotní asistenti. Zájem o tyto školy tedy logicky klesl. Další problém vidím v boji o studenty. Jak střední, tak vyšší odborné a vysoké školy bojují o každého studenta, mnoho škol nedělá ani přijímací zkoušky, což celý systém degraduje a škola i dané povolání ztrácí potřebnou prestiž. Jsem tedy pro zavedení přijímacích zkoušek, jednotných, jak tomu bylo dříve. Rovněž bude nutné změnit rámcový vzdělávací program na těchto školách,“ říká Pastuchová.
Změna rámcového vzdělávacího programu skutečně střední zdravotnické školy nemine. Důvodem je mimo jiné to, že zdravotničtí asistenti/praktické sestry již nebudou muset pracovat pod odborným dohledem. „Kompetence, které bude praktická sestra vykonávat samostatně bez indikace nebo na základě indikace, je nutné vymezit ve vyhlášce o činnostech a dle těchto činností vytvořit pro obor praktická sestra rámcový vzdělávací program. Nový rámcový program vypracuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví. V současné době se projednávají návrhy na vymezení kompetencí praktické sestry, které bude vykonávat bez odborného dohledu bez indikace nebo na základě indikace, následně budou zahájeny práce na úpravě vzdělávacích programů. Zdravotnické školy budou i nadále spadat pod MŠMT. MZ je s MŠMT v úzkém kontaktu a změny v rámcových vzdělávacích programech nebo změny v minimálních požadavcích na studijní programy se provádí vždy po dohodě obou úřadů,“ přibližuje mluvčí ministerstva zdravotnictví Ladislav Šticha. Podle něj je přitom nutné připravit takový návrh, který by jasně vymezil kompetenční rozdíly mezi praktickou a všeobecnou sestrou. „Jde o dvě rozdílné profese s jiným obsahem a rozsahem přípravy na výkon povolání a pro tyto dvě profese tedy nelze vymezit činnosti shodně. Určitý průnik mezi činnostmi všeobecné sestry a praktické sestry lze připustit, nicméně zásadní kompetenční rozdíly musí existovat,“ dodává.
Zdravotnické zařízení by mělo kompetence ověřovat
Otázkou ovšem zůstává, nakolik budou kompetence nastaveny plošně a nakolik budou muset zdravotnická zařízení kontrolovat, že jimi zaměstnanec skutečně reálně disponuje. „To není automatické a při počtu našich lékařských a zdravotnických škol nelze očekávat, že mají všichni stejné optimum dovedností a kompetencí – k tomu ostatně slouží zaškolování. Je třeba jasně stanovit kompetence, ale to není to nejdůležitější. Kompetence je živý organizmus – není to jen o tom, že někdo vystuduje školu a pak už má celý živost stejné kompetence. Ty praktické narůstají a pak třeba klesají, když člověk zestárne. Moderní zdravotnická personalistika počítá s tím, že se pravidelně hodnotí, jak reálně člověk pracuje, a na základě toho se mu přidávají, ubírají nebo ponechávají kompetence. Péče o pacienty je příliš rizikový prostor na to, abychom na aktivní personalistiku rezignovali. Krok říct, že zdravotnický asistent má ty a ty kompetence, je krokem prvním. Tím druhým je ověřit, zda je opravdu má a jestli o ně nepřišel,“ zdůrazňuje proděkan pro výuku a studium 3. LF a ředitel Spojené akreditační komise David Marx.
S tím pochopitelně souvisí to, zda a jak daná zdravotnická škola absolventa kompetencemi vybavila. „Dle nových asistentů, kteří k nám na oddělení nastupují, je jasně vidět, že rozdíly ve vzdělání ze střední školy jsou, a to mnohdy až propastné. Otázkou je, kde je na vině sama škola a kdy nezájem studenta. Spektrum dnešních deváťáků se oproti těm před 15 lety dost změnilo. Myslím si ale, že je to spíše dnešní dobou a výchovou dětí než školami,“ domnívá se zdravotnický asistent z Rehabilitační kliniky Malvazinky David Svoboda.
Odstranění duplicitního vzdělávání, nebo další nedomyšlenost?
Nejde ovšem jen o kvalitu škol. „Jistě jsou špičkové stření školy a jistě jsou horší. Otázka ale stojí tak, že i kdyby byly diamantové, ve stanoveném časovém prostoru nejsou schopny sestry přiměřeně vzdělat. Kdyby tomu tak bylo, tak by nám podobné země například v EU systém vzdělávání neměnily. Domnívám se, že model čtyři plus tři odpovídá jak potřebám uchazeče, tak potřebám praxe a budoucích pacientů,“ říká k tomu David Marx.
Že klesne kvalita vzdělání pracovníka po zkráceném studiu, je reálné nebezpečí i podle šéfky zdravotních a sociálních odborů Dagmar Žitníkové. „To ale musí řešit zákonodárce. Jestli se za jeden rok odborného vzdělání doplní všechno, co člověk má mít, ukáže praxe. Já o tom přesvědčená nejsem, protože všechny profese se posouvaly z hlediska stupně vzdělání. Sestry měly původně středoškolské vzdělání, pak se společenským konsenzem došlo k tomu, že by měly mít vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání a bylo sděleno, že se takto posunou i původní ošetřovatelky, které svým způsobem nahradí zdravotničtí asistenti. Ti je nenahradili, ale vytvořila se samostatná a trochu umělá profese, která se z hlediska kompetencí velmi blíží ošetřovatelkám. Celé to bylo nedotažené a nyní se k tomu přidává další věc, která není koncepční,“ myslí si Žitníková.
Nutno ovšem podotknout, že podle ministerstva nebudou mít všechny praktické sestry při dostudování na sestru všeobecnou automaticky zaručený jen rok studia na VOŠ (nemluvě o tom, že absolventi jiných škol budou studovat na všeobecnou sestru stejně jako dosud). „Uchazeč o toto studium bude přijat do vyššího ročníku vyšší odborné školy, pouze splní-li podmínky přijímacího řízení, tedy prokáže znalosti a schopnosti na požadované úrovni postupu do vyššího ročníku,“ uvádí mluvčí Šticha.
Háček není v systému vzdělávání, ale v podmínkách práce
Problém na poli středních zdravotnických škol ovšem nyní spočívá i jinde. „Všechny školy mají akreditované programy a jsou předepsané činnosti, které v rámci studijního programu musí student zvládnout. Teoreticky tedy úroveň vzdělávání nastavena je, ale praxe se od teorie vždycky liší. Mezi školami jsou obrovské rozdíly – některé studenty vzdělávají v činnostech, které nemohou vykonávat. Nemohou píchat intramuskulární injekce, přesto to v rámci výuky běžně dělají. Pak z toho vznikají frustrace, protože se studenti něco naučí a pak přijdou do praxe, kde jim řeknou, že to nemohou dělat, protože to neumožňuje vyhláška. Člověk v průběhu studia získá představu, co bude dělat, ale praxe je úplně jiná,“ konstatuje Dagmar Žitníková.
Podle ní je ovšem podobný problém nejen u zdravotnických asistentů, ale i u všeobecných sester. „Ony dnes vystudují vysokou školu a myslí si, že budou manažerky ošetřovatelské péče, ale to není úplně pravda – mají stejné kompetence, jako měly původní sestry ze středních škol. Změnil se jen stupeň vzdělání, je na ně kladeno více nároků, ale výkon činnosti a ošetřovatelská péče jako taková je ne lepší, ale možná ještě horší než byla před nějakými deseti lety. X let se nenavyšovaly platby za státní pojištěnce a tedy ani úhrady nemocnicím, které se tak nemohly personálně rozvíjet a přijmout další personál. Je to tedy uzavřený kruh, kdy se problémy v návaznosti na sebe neřeší. Vždycky se něco vytrhne a řeší se jen jedna věc. Dopadne to tak, že to přinese problém někde jinde,“ domnívá se Žitníková.
Hlavní potíž tak dle odborářky není v systému vzdělávání, ale v objemu peněz ve zdravotnictví a s tím souvisejícím nízkým počtem personálu. „Nefunguje tu to, co bylo původně plánováno, tedy že bude diferencovaný ošetřovatelský proces – pomocný zdravotnický personál, nižší zdravotnický personál a sestry, které budou zajišťovat péči z hlediska ošetřovatelského procesu. Zákon je východiskem z nouze, pokusem, jestli se to povede nebo ne. Já osobně nejsem přesvědčená o tom, že to zafunguje a přivede do zdravotnictví další lidi. Pokud se nezmění pracovní podmínky zaměstnanců, tak do něj noví chtít nebudou a ti, kdo v něm ještě pracují, vyhoří a budou odcházet. Za odbory jsme navrhovali posílení zaměstnanců, novelu personální vyhlášky a kampaň tak, aby se povolání zatraktivnilo. Sestrám, ale i dalším pracovníkům ve zdravotnictví by se mělo finančně přidat. Je prostě potřeba změnit pracovní podmínky a systém práce,“ dodává Žitníková.
Více o tématu jsme psali také např. zde.
Michaela Koubová
