Úterý 6. září se zapíše do historie jako den, kdy na finanční trh vstoupily první dluhopisy veřejně obchodovaných soukromých firem, které nesou záporný výnos. To znamená, že ten, kdo si je koupí, bude emitentovi platit za to, že mu mohl půjčit své peníze. Tento zcela nový jev však už není nic neobvyklého u dluhopisů, které vydávají některé státy. Zejména ty, které platí eurem.

 

Nová emise soukromých korporátních dluhopisů je další z mnoha důsledků politiky Evropské centrální banky, která před více než dvěma lety poslala základní úrokové sazby do záporných hodnot. Tím dosud nevídaně snížila náklady na půjčování peněz.

Nízké riziko, nízký výnos

Podle listu Financial Times skupina Henkel vydala dluhopisy v objemu 500 milionů eur (13,5 miliard korun) se splatností dva roky a výnosem na úrovni minus 0,05 procent. V případě francouzské farmaceutické skupiny Sanofi agentura Reuters hovoří o dluhopisech v objemu 1 miliardy eur (27 miliard korun), které jsou splatné v roce 2020. Úroková míra je na stejné úrovni. Sanofi prý ještě zvažuje i další emisi v hodnotě 1 až 1,15 miliard eur se splatností v roce 2027.

Výnosnost dluhopisů se snižuje z mnoha příčin. Tou bezprostřední je však jejich cena, která roste díky zvyšující se poptávce po finančních produktech s nízkým rizikem. Obě zmíněné společnosti jsou hodnoceny ratingem v pásmu „A“, tedy velmi nízké riziko. Sanofi i Henkel jsou reprezentanty takzvaných proticyklických odvětví. Zjednodušeně řečeno poptávka po lécích i výrobcích pro domácnost (úklidové a prací prostředky) je víceméně stabilní, ať už hospodářství prochází růstem nebo poklesem.

Investice do dluhopisů se záporným výnosem na první pohled nedává smysl. Jenže v současné době, kdy eurozóna doslova přetéká hotovostí díky extrémně uvolněné politice Evropské centrální banky, to svou logiku má. „Investoři se obvykle snaží najít ´parkoviště´ pro své peníze tam, kde je to nejvýnosnější,“ řekl listu Financial Times Rupert Lewis z banky BNP Paribas, který obě zmíněné emise dluhopisů obsluhoval. „Je třeba si uvědomit, že výnosy ze státních dluhopisů jsou dnes ještě nižší,“ vysvětluje s tím, že v případě Henkelu i Sanofi je poměr rizika a výnosnosti velice příznivý.

Mohlo by vás zajímat

Jen pro srovnání, dluhopisy německé spolkové vlády se dnes pohybují kolem úrovně minus 0,67 procent, takže investice do obligací Henkelu v sobě zahrnuje rizikovou prémii 0,52 procentního bodu (rozdíl mezi úrokovým výnosem německých vládních dluhopisů a dluhopisů Henkelu).

První korporátní dluhopisy se zápornou úrokovou sazbou vydala státem vlastněná železniční společnost Deutsche Bahn, a to letos v červnu. Úroková sazba dosáhla minus 0,006 procenta. Sanofi a Henkel jsou tak první ryze soukromé společnosti, kterým se podobný kousek podařil.

Za vším hledej ECB

Na záporné úrokové sazby bychom si měli začít zvykat. V případě státních dluhopisů dorazil tento nenormální jev i k nám. Obyvatelé eurozóny však již se zápornými sazbami musejí počítat i u některých svých bankovních vkladů. Prvotní příčinou je extrémně uvolněná měnová politika Evropské centrální banky. Ta má za cíl udržovat roční míru inflace na úrovni kolem 2 procent. To se jí však díky zbytkům dědictví hospodářské krize už více než dva roky nedaří, protože inflace se pohybuje v mírně záporném pásmu. Proto se snaží do oběhu dostat stále více peněz, od čehož si zvýšení inflace slibuje. Technicky se tak děje prostřednictvím snižování úrokových sazeb.

V červnu 2014 však Evropská centrální banka narazila na nulu a zdálo se, že už není kam klesat. Opak byl ovšem pravdou. Již více než dva roky se základní úroková sazby ECB, za kterou si u ní komerční banky mohou uložit peníze, nachází v minusu. Kromě toho Mario Draghi a spol. vychrlí každý měsíc do ekonomiky eurozóny 80 miliard eur tak, že na trhu nakupuje dluhopisy. Nejprve státní, dnes už i dluhopisy samospráv nebo vybraných korporací.

Komerční banky tak ve svých bilancích drží obrovské množství peněz a nevědí, co s nimi. Když je uloží u ECB, ještě za to platí. Proto hledají jiné alternativy, proto jsou ochotny kupovat dluhopisy se záporným výnosem. Vlastně jen minimalizují své ztráty.

Tento stav má svá rizika, ale i své přínosy. Pozitiva spočívají v tom, že společnosti si mohou lehce opatřit zdroje pro financování svých investic. To pravděpodobně dělá právě Sanofi nebo Henkel. Mohou třeba i splatit své staré dluhy a nahradit je novými, za které ještě dostanou zaplaceno. Riziko naopak číhá v nebezpečí, že se firmy předluží a až se situace změní (k čemuž dojde, až inflace vzroste), mohou se dostat do potíží. Proto investoři zůstávají obezřetní a pečlivě vybírají, komu své peníze půjčí. Stát, státní firmy, ale i Henkel či Sanofi, ti všichni byli nejspíše vyhodnoceni jako spolehliví dlužníci. Teprve budoucnost ukáže, zda měli investoři pravdu.

Petr Musil