Sdružení praktických lékařů ČR (SPL) oznámilo, že jsou jeho členové připraveni uspořádat 21. září „varovnou protestní akci formou uzavření ordinací“. Ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka tím praktici rozčílili natolik, že označil jejich akci za „stávku milionářů“. Takovou nálepku použil naposledy před deseti lety tehdejší ministr zdravotnictví David Rath na adresu lékárníků. Němeček ji vrátil do mediálního prostoru, protože jej praktici zaskočili z jeho pohledu náhlým ultimátem, jež si vysvětlil jako politickou hru související s blížícími se krajskými volbami. Praktici takový výklad vehementně odmítají. Mají pocit, že primární péče nemá takovou podporu, jako zasluhuje, a že jsou preferovány nemocnice. Navíc vláda důrazem na navyšování platů a mezd ve zdravotnictví vzbudila velká očekávání ve všech jeho segmentech. Lékaři a další zdravotníci si říkají: kdy jindy si máme říci o peníze, když ne teď, kdy je vláda ochotna je dát. Jak zjistil Zdravotnický deník, přes zdánlivě hluboký mediální příkop mají obě strany vůli se dohodnout a k zavření ordinací vůbec nemusí dojít. Již dnes se pokusí najít kompromis SPL na jednání s náměstkem ministra Tomem Philippem.
Ministra Němečka rozzlobilo, že by se měly ordinace zavřít v době vrcholící kampaně před krajskými a senátními volbami a navíc den před konáním mimořádného sjezdu České lékařské komory. Nelibě nese, že i když se mu podařilo do rezortu dostat opakovaně peníze navíc, zástupci lékařů dávají v médiích průchod své nespokojenosti. Praktičtí lékaři jej překvapili, jejich protest přišel jako blesk z čistého nebe. Podle něj mají 200 tisíc korun měsíčně a ministerstvo bylo připraveno jim vyjít vstříc i při přípravě nové úhradové vyhlášky. Měli prý nejprve vyčkat na její projednávání a ne rovnou zavírat ordinace. K ministrovi se připojily zdravotní pojišťovny – jak VZP, tak prostřednictvím svého svazu i ostatní pojišťovny – a vyzvaly praktiky, aby se svého protestu vzdali. Naopak lékařská komora se postavila za své kolegy. „Praktičtí lékaři nepožadují nic jiného, než aby se zvýšení ceny lékařské práce, které již před rokem prosadila komora, promítlo do příjmů i jejich ordinací,“ napsal médiím prezident Milan Kubek a vyzval ministra Němečka, aby „upustil od výroků dehonestujících praktické lékaře – členy ČLK“.
Rozbuškou byly stáže, ale jde především o kapitace
Sdružení praktických lékařů přišlo s třemi základními požadavky: 1. shodit návrh na povinné stáže praktiků v nemocnicích se stolu, 2. navýšit platbu za kapitaci a 3. rozšířit praktikům možnosti předepisovat léky.
Rozbuškou, která protesty zažehla, byl první bod. Jestliže ministr říká, že ho praktici překvapili náhlým vyhlášením úmyslu zavřít ordinace ještě před jednáním o úhradách, jejich zástupci namítají, že oni byli překvapeni dříve, a to hotovým návrhem na povinné stáže v nemocnicích, který se objevil znenadání a bez varování ve sněmovně při projednávání zákona o vzdělávání. Návrh nebyl s nikým z nich konzultován. Lékaři dobře vědí, že sice šlo o poslanecký návrh, ale vypracovaný na ministerstvu zdravotnictví. Jako „nucené práce“ tento bod ostře odmítla i lékařská komora a zatím byl z projednávání stažen, nikoliv však definitivně.
Druhý bod je pro praktiky důležitější. Jsou přesvědčeni, že v době, kdy se daří hospodářství, do nemocničního sektoru opakovaně směřují peníze určené na platy a mzdy a kdy se zvýšila cena práce lékaře, která se promítá do odměn za výkony, je načase zvednout o šest procent kapitační platby, které se neměnily od roku 2009. Tento požadavek ovšem nesou úkorně zejména zdravotní pojišťovny, které mají na kapitace již delší dobu spadeno. Raději by posilovaly výkonovou složku a odměňovaly lékaře za konkrétní činnosti, protože se jim zdá, že v rámci kapitace toho moc nedělají. Sdružení praktiků ovšem připomíná, že kapitace tvoří 75 procent jejich příjmů a že mají svůj hluboký smysl, neboť vedou lékaře ke skutečné péči o zdraví pacienta, na rozdíl od honby za body přes provádění co největšího počtu výkonů. „Pokud jde o kapitační platbu, tak většina zdravotních pojišťoven nabízí bonifikace nad rámec úhradové vyhlášky a není tak pravdou, že by se celková výše kapitační platby dlouhodobě neměnila a celková výše úhrady nerostla,“ napsal ovšem Zdravotnickému deníku prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. Podle něj se pojišťovny nebrání posílení rozsahu péče praktických lékařů při léčbě chronických pacientů. „Odborně obhajitelné posílení rozsahu péče by pak pojišťovny smluvně pokryly a za úspěšnou léčbu, která by měla i přispět k úspoře neefektivních nákladů, jsme připraveni poskytnout i navýšení úhrad,“ uvádí Friedrich. Jak ale sdělila ZD Jana Uhrová z předsednictva SPL, praktičtí lékaři nemají příliš časového prostoru navyšovat počty výkonů či rozšiřovat je o nové, chtějí posílit kapitaci, protože ta tvoří 75 procent jejich příjmů a zahrnuje výkony, které odlišují praktické lékařství od ostatních oborů a ve svém důsledku zlevňuje celý systém.
Otevřenou otázkou zůstává výše příjmů jedné průměrné ordinace praktického lékaře. V médiích padají částky od 130 tisíc až 220 tisíc korun. VZP rozeslala novinářům informaci, že průměrná roční úhrada VZP praktickému lékaři činí 1 268 000 korun, což představuje částku 105 tisíc korun měsíčně. Později rozeslala další zprávu, v níž uvádí, že celkově jsou příjmy ordinace praktika na 200 tisících korunách. Zdravotnický deník se ale i při započtení příjmů od dalších pojišťoven a jiných plateb, které ordinace má, dostal zhruba na částku 170 tisíc korun. Tomu by odpovídaly i údaje z tzv. analytické komise, která připravuje podklady pro úhradovou vyhlášku, z nichž plyne, že do celého segmentu praktického lékařství (tedy i s dětskými lékaři) šlo od všech zdravotních pojišťoven za minulý rok 14,4 miliardy korun. Při 7,5 tisíci lékařů by vycházelo, že od pojišťoven dostane průměrný praktik 160 tisíc korun měsíčně, kdybychom pak připočetli cca 15 tisíc dalších plateb za různá potvrzení a nehrazené výkony, jsme opět někde mírně nad hranicí 170 tisíc korun. Je ale možné, že ve VZP při svém odhadu celkových příjmů započetli nějaké nové údaje z letošního roku. V každém případě by bylo nanejvýš vhodné, kdyby si všichni zúčastnění k těmto údajům udělali nějaký konstruktivní dýchánek a médiím pak sdělili nějako konsensuální číslo. Měli by také znovu zdůraznit, že to je částka, od níž je třeba odečíst všechny náklady, které jsou s praxí spojeny – včetně platu sestry, energií, leasingů atd.
Podaří se nalézt kompromis?
Třetí požadavek SPL se týká možností předepisování léků praktickými lékaři. O této problematice Zdravotnický deník nedávno podrobně informoval. Samozřejmě že nemůže ani ministerstvo, pojišťovny, ba ani Státní ústav pro kontrolu léčiv (jak se někdy lékaři mylně domnívají) takovou změnu nařídit nějakým úředním rozhodnutím. Pravidla daná zákonem říkají, že jsou to především odborné společnosti, jejichž názor je určující pro uvolňování předepisování konkrétních léků z hájemství lékařů–specialistů do rukou praktiků. Vůle specialistů v tomto směru samozřejmě není zrovna velká, ale ministerstvo zdravotnictví by zde mohlo působit jako moderátor, který změnu alespoň akceleruje. Pokud to s podporou primární péče myslí vážně.
A to je vlastně pointa celé aktuální vyostřené situace: Je skutečně primární péče prioritou vlády a ministra zdravotnictví? Pokud ano, a není důvod nevěřit, že by to mělo být jinak, pak je namístě o požadavcích praktiků vážně jednat, i když ministra nemile překvapili. Oni by měli na oplátku vzít v potaz, že jejich příjmy nejsou zase tak špatné a že je pro ně větším ziskem kompromis než zavření ordinací a válka s ministrem, který je znám tím, že když se zasekne, nepohne s ním ani zemětřesení. Bylo by rozumné, kdyby se při jednáních hovořilo nejenom o tom, za „kolik“ budou praktici pracovat, ale znovu probralo i to, co mají přesně dělat. Není cestou rušit či omezovat kapitace, ale požadovat po prakticích odpovídající kvalitu a rozsah služeb. Dnes je šance udělat první krok. Obě strany v kuloárech deklarovaly snahu se dohodnout a vyhnout se eskalaci náhle zažehnutého konfliktu.
Tomáš Cikrt
