Českému biomedicínskému výzkumu chybí větší spolupráce s průmyslem, vědci si stěžují i na financování

Využití akustické analýzy řeči při studiu neurodegenerativních onemocnění, léčba diabetiků s kritickou končetinovou ischemií či studie zaměřující se na efektivitu dostupných typů léčby vysokého krevního tlaku. To jsou jen některé z projektů, které byly oceněny během dosavadních pěti ročníků ceny Discovery Award udělované v oblasti biomedicíny vědcům do 40 let. Soutěž je přitom jedním z mála příkladů podpory české vědy ze strany průmyslu, v tomto případě společnosti Novartis. Právě nedostatečná spolupráce vědecké sféry a průmyslu nebo také nedostatek dlouhodobější grantové podpory směrem k výzkumným týmům, které tak přežívají z roku na rok, byly tématem včerejšího kulatého stoku, který se při příležitosti 5. ročníku Discovery Award konal na půdě Univerzity Karlovy.

„Naši vědci, absolventi našich škol, kteří jsou velmi nadaní a pracovití, odcházejí často na západ, což není špatně, kdyby se nám vraceli. A to je o podmínkách, které tady vytváříme. Nejde jen o peníze, ale aby nacházeli úrodnou půdu vhodnou pro další práci. V České republice máme poměrně robustní základ a kvalitní historii, to ale nestačí,“ říká vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Na druhou stranu ovšem konstatuje, že situace není nijak tragická – oproti ostatním státům bývalého východního bloku se nám totiž poměrně hodně mladých vědců z ciziny zase vrací.

Abychom dosáhli toho, že budeme schopni vytvářet atraktivní podmínky, je podle Bělobrádka potřeba několika věcí. „Pro nás je důležité, aby byly veřejné prostředky, které jsou v tomto směru používány, využívány efektivně. Druhá věc je spolupráce podniků, privátního sektoru. Stále zaostáváme v tom, kolik privátní sektor do vědy a výzkumu dává oproti jiným zemím. Určitě se nemůžeme ohlížet na Izrael, který je výjimečný a má čtyři procenta HDP ze soukromých prostředků. My ale zaostáváme i za zeměmi, které jsou srovnatelné, co se týká objemu peněz a hospodárnosti vynakládání veřejných prostředků. Z toho důvodu se i v rámci národní politiky ve vědě a výzkumu, kterou vláda schválila v zimě, snažíme mít větší ambice, abychom spolupráci mezi privátním sektorem a výzkumnou komunitou podpořili a odstranili bariéry, které jsou na obou stranách,“ nastiňuje Bělobrádek s tím, že právě toto je cesta k větší uplatnitelnosti výzkumu v praxi.

Jeho slova potvrzuje také rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, který s povděkem kvituje cenu Discovery Award. „Je to takový pionýrský průnik do toho, že společnosti podporují nějakou formou výzkum. Bohužel Česká republika je na tom vedle významných evropských zemí velmi špatně, protože podíl, který dávají firmy do výzkumu, je velmi malý – a když něco dávají, dávají to do vlastního výzkumu. Problém u farmaceutických firem v České republice je ten, že už vlastně žádná firma není česká. Pokud hovoříme o reprezentativních firmách, ty podporují hlavně výzkum ve svých mateřských zemích, a takovou společnost my tady v tuto chvíli nemáme,“ shrnuje profesor Zima.

Institucionální peníze i kontraktové plnění

Co trápí samotné mladé vědce v oblasti biomedicíny, konkrétně laureáty ceny Discovery Award? Ester Mejstříková, která byla oceněna v roce 2014 za léčbu specifické podoby dětské akutní lymfoblastové leukemie, poukazuje na problematiku kontinuity financování. „Když víte, že je grantová soutěž vypisovaná každý rok, musíte každý rok nějak plánovat s tím, že budete psát grant. Pak ho podáte a minimálně tři čtvrtě roku nevíte, jestli jste ho dostal nebo ne. S tím se trochu špatně pracuje, když má na sebe člověk navázaný nějaký tým. Přitom jsou granty významná část toho, co nám vůbec umožňuje práci dělat,“ přibližuje situaci Mejstříková. „Je to limitující z hlediska perspektivy a rozvoje – žijete z roku na rok a nemáte základní jistotu, zda budete moct v práci pokračovat,“ připojuje se Tomáš Koblas, který byl oceněn v ročníku 2015 (ceny se předávaly teď na konci září) za přeprogramování buněk u diabetiků tak, aby produkovaly inzulin.

V tomto směru by se snad vědci mohli dočkat zlepšení. Podle Pavla Bělobrádka bude totiž posíleno institucionální financování tak, aby výzkumníci měli dlouhodobější perspektivu a také nemuseli v grantech soutěžit o peníze na samotný provoz svého pracoviště. Do budoucna by pak měly v rámci těchto peněz dostávat více ta pracoviště, za která budou jejich výsledky mluvit nejlépe.

Mohlo by vás zajímat

Ředitelem hradecké fakultní nemocnice je od včerejška biochemik Palička

Vicepremiér navíc poukazuje na to, že právě závislost na grantech může vést k demotivaci od spolupráce s průmyslem kvůli nedostatku kapacit. S tím by mohl pomoci další krok, který plánuje sekce pro vědu, výzkum a inovace – jde o návrat k systému na principu kontraktového plnění. „Ministerstvo nebo jiná instituce řekne: dobře, je tu společný zájem, potřebovali bychom, abyste se věnovali dejme tomu Alzheimerově chorobě či cukrovce. Tady máte nějakou částku, je na pět let a vy nám budete říkat, co se děje. Dosáhneme-li kýženého stavu, prodloužíme to. Tento způsob by dával určitou stabilitu a zároveň by nebránil spolupráci s privátním sektorem,“ načrtává Bělobrádek.

UK podpoří vznik mezinárodních týmů 

Rezervy má náš systém podle Michala Dubského, laureáta ceny z roku 2012, který byl odměněn za léčbu diabetiků s kritickou končetinovou ischemií, také u podpory postdoktorandů. „Pro člověka, kterému je kolem 35 let, má několik publikací, ale nemá tak velký H-index, aby sám mohl sepsat velký grant, mohou být zdroje problematické,“ uvádí Dubský.

Alespoň částečně by na tomto poli měla pomoci Karlova univerzita. Ta letos vyhlásila soutěž Primus, která má podpořit špičkové pracovníky při zakládání nových týmů a laboratoří. Přihlásit se mohli zájemci, kteří dokončili doktorské studium maximálně před 12 lety. Pokud budou vybráni, dostanou příležitost realizovat projekt zejména se zapojením studentů magisterského a doktorského studia, podmínkou je ovšem také účast alespoň jednoho člověka ze zahraničí.

Na další problém, s nímž se vědci v oblasti biomedicíny setkávají, poukazuje Petr Baláž. On a jeho kolegové zavedli novou operační metodu u pacientů s aneurysmatem, k čemuž vyvinuli i vlastní chirurgický nástroj (jehož splacení jim následně umožnila cena Discovery Award 2012) – jenže nyní narážejí na to, jak techniku dostat do širšího povědomí. „Teď to děláme tak, že dle vlastní databáze kontaktů obcházíme kolegy, známé cévní chirurgy či akce. Když už se ale něco vytvoří, bylo by dobré dostat to dál,“ říká Petr Baláž.

Budeme mít ministerstvo pro vědu?

Které hlavní kroky by přitom podle Bělobrádka neměly prostředí, v němž se dělá česká věda, minout? „Naším hlavním cílem je systém zjednodušit. Je totiž poměrně roztříštěný, má určité relikty minulosti a zároveň nemá dlouhodobou vizi a koncepci. Snažíme se dát mezi jednotlivé prvky systému souvislost. Chtěli bychom tedy, aby tu bylo metodické řízení a abychom alespoň dosáhli toho, že když si jeden výzkumník nebo tým žádá o peníze z různých zdrojů, tak aby nebyly navzájem se vylučujícím způsobem stanovené podmínky, ale aby to dávalo smysl a synergii. Lepší a efektivnější využití prostředků může být významným prvkem, který vylepší práci a sníží administrativní náročnost. Ta je asi všude na světě, ale u nás je přece jen příliš velká,“ míní Bělobrádek.

Vicepremiér přitom navrhoval také cestu, že by Agentura pro zdravotnický výzkum (AZV), která spadá pod ministerstvo zdravotnictví, byla z jeho působnosti vyčleněna – zejména proto, aby (ať už domněle či reálně) nedocházelo k protěžování některých skupin či oborů. Tomu ministerstvo nakloněno nebylo, a tak chce sekce pro vědu, výzkum a inovace alespoň sjednotit a sdílet postupy obdobných institucí ve výše načrtnutém duchu.

Že někdy AZV činí pochybná rozhodnutí, přitom potvrzuje i šéf SÚKL Zděněk Blahuta, který v posledních letech zasedá jako člen komise Discovery Award. „Nepříjemně mě překvapilo, že veškerý farmaceutický výzkum má v AZV stopku z toho důvodu, že všechno bylo spláchnuto do komerčního výzkumu. To není pravda,“ poukazuje Blahuta. Přestože lékový ústav nemá možnost se na výzkumu podílet, chtěl by ho Blahuta alespoň nějak podpořit. „Mohli bychom snad do budoucna přispět tím, že v rámci spolupráce s regulovanými subjekty bychom mohli například bezplatně či ve zvýhodněném režimu poskytovat science advice a tak se podílet na konstituci a vývoji léčivých přípravků moderní terapie,“ navrhuje šéf SÚKL.

Vraťme se na závěr k sekci pro vědu, výzkum a inovace. Vicepremiér Pavel Bělobrádek by si totiž přál, aby se v budoucnu proměnila v ministerstvo. Věcný záměr zákona, který by mu dal vznik, už schválila v srpnu vláda. Nyní běží jednání například se zástupci Akademie věd o tom, jak přesně by měl zákon vypadat. „Snažíme se najít co největší konsenzus ještě předtím, než materiál pošleme do meziresortního připomínkového řízení, protože je to velmi komplikovaná záležitost. Máme tu vysoké školy, Akademii věd, soukromé organizace a tak dále. Proto považujeme za důležitější, než aby to bylo připraveno v rychlém režimu, aby proběhla diskuse a byl co největší konsenzus. I za tu cenu, že něco připravíme a následovníci v jiných barvách to budou realizovat,“ uzavírá Bělobrádek s tím, že by paragrafované znění mělo zamířit do sněmovny na jaře.

Michaela Koubová