V osmém ročníku soutěže Batist – „Nejsestřička Sympatie 2016“ a s největším počtem hlasů od veřejnosti zvítězil Jakub Šesták z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) FN Brno. Jakub Šesták coby všeobecná zdravotní sestra byl v soutěži jediným mužem. „Vzhledem k jeho odborným schopnostem a také domácí péči nemocným, ve které se věnuje plicní ventilaci pacientů, se stal vítězem Nejsestřička Sympatie,“ píší nám z tiskového oddělení nemocnice. Do soutěže se vždy přihlásí několik stovek zdravotních sester z nemocnic či různých sociálních a zdravotních zařízení v České republice, přičemž porota musí vybrat dvanáct z nich, které jdou do finále. V něm pak hlasuje jak veřejnost (cena Nejsestřička Sympatie), tak odborná porota (Batist Nejsestřička 2016). Z FN nám poslai také rozhovor s vítězem, který vám nyní nabízíme.

 

Kdo Vás nominoval do soutěže „Nejsestřička 2016“?

Do soutěže jsem byl nominován vedením FN Brno potažmo paní náměstkyní Mgr. Ernou Mičudovou, čehož si velice vážím.

Jako finalista soutěže jste zde jediný muž. Považujete to za výhodu či nevýhodu?

Mohlo by vás zajímat

To, že jsem jediným mužem ve finále „Nejsestřička 2016“ za nevýhodu určitě nepovažuji. Za celou dobu pořádání této soutěže bylo ve finále jen pár mužů.  Samozřejmě jsem rád za účast a chtěl bych popřát všem finalistkám hodně štěstí.

Co Vás vedlo k tomu, že jste se stal všeobecnou sestrou ?

Každý si asi myslí, že muže vede na zdravotní sestru to, že studuje se spoustou krásných žen. Musím se přiznat, že u mě to bylo podobné, avšak hlavním důvodem byl můj těžce nemocný dědeček.

Proč jste si ve své práci vybral právě KARIM?

Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych pracoval na jiném oddělení než právě na KARIM. Práce na této klinice je sice velice psychicky náročná a je zde nejnovější zdravotnická technika, kterou každá sestra musí ovládat, ale ten pocit, když se přijde pacient, který byl po těžkém úrazu nebo infekci, rozloučit a poděkovat personálu za záchranu života, je to, co mě žene dál.

Je o Vás známo, že se věnujete také domácí umělé plicní ventilaci. Jak jste se k tomu dostal?

Před několika lety jsem byl přizván jako koordinátor projektu DUPV. Starám se o pacienty, u kterých došlo z důvodu vážné nemoci či úrazu k nutnosti napojení na umělou plicní ventilaci. Dříve jsme si nedovedli představit, že pacient neschopný dýchat může být doma. V dnešní době již přístroje o velikosti knihy zvládají pacienta ventilovat v domácím prostředí bez potíží. V této práci mohu být přítomen u toho, když někteří pacienti znovu začnou mluvit, nebo se vrátí po několika letech pobytu v nemocni tam, kde to mají nejraději a to domů ke své rodině.

Jakým koníčkům se věnujete ve svém volném čase?

Moc volného času mi nezbývá, ale když přece jen nějaký je, věnuji se své rodině a automobilovým veteránům.

 

Mgr. Pavel Žára, M.A., Centrum komunikace Fakultní nemocnice Brno