Národní centrum pro zdravotnickou statistiku (National Center for Health Statistics) vydalo novou zprávu, z níž vyplývá, že v USA se snižuje počet úmrtí dětí na onkologická onemocnění. Jak píše Nicholas Bakalar v The New York Times, mezi lety 1999 a 2014 došlo k zásadnímu snížení mortality ve všech sledovaných skupinách pediatrických pacientů, a to bez ohledu na jejich rasový původ či věk. Za poklesem nestojí žádný průlomový jev, spíše drobné změny v léčbě, provedené na základě klinických studií.

 

Počet úmrtí dětí na maligní nemoci poklesl o 20 procent, přičemž ve věkové skupině 1-19 let poklesl podíl úmrtí na 100.000 dětí z hodnoty 2,85 na 2,28. Nejvyšší úmrtnost byla zaznamenána u dětí ve věkovém rozmezí 15-19 let, i u této skupiny adolescentů nicméně ve zmíněném časovém období počet fatálních případů rakoviny poklesl o 22 pricent. Rozdíly v poklesech počtů úmrtí mezi bělošskými (17 %) a černošskými dětmi (23 %) nebyly statisticky významné, zhruba o 30 procent častěji však umírali chlapci než děvčata. V roce 1999 měla přibližně jednu třetinu úmrtí na svědomí leukémie a čtvrtinu mozkové nádory. Do roku 2014 se tento poměr obrátil – na leukémii zemřelo 24,9 procenta dětí a na mozkové nádory 29,9 procenta.

Rodiče ochotně souhlasí se zařazením dětí do studií

Dle názoru Dr. Julie Glade Benderové, docentky pediatrie působící v Medical Center při Columbia University, nestojí za uvedeným snížením úmrtnosti žádné převratné objevy, jako spíše realizované klinické studie a menší úpravy léčby, které byly na jejich podkladě zavedeny do praxe. “U léčby rakoviny přirozeně mnozí z nás doufáme v nějaký velký průlom nebo zásadní objev, dopředu nás však většinou posouvají série správně koncipovaných výzkumných studií, v rámci nichž zkoumáme drobné změny ve standardech léčebné péče. I díky tomu tak v uplynulých desetiletích mohlo dojít v přežívání onkologických pacientů této věkové skupiny k tak výrazným úspěchům. Lékaři jsou dnes u těchto onemocnění schopni stále lépe stanovovat prognózu a mohou tak příslušným způsobem intenzifikovat léčbu jen u pacientů s vyšším rizikem. A naopak jsou schopni omezit použití chemoterapie i její nežádoucí účinky u dětí s méně závažnými formami těchto nemocí,” uvádí Benderová.

I přesto, že žádný zázračný všelék doposud objeven nebyl, na zlepšení výsledků léčby ve sledovaném období mělo určitě podíl i několik nových léčiv, které vzešly z výzkumu. Článek zmiňuje například inhibitor tyrozinkinázy imatinib (uvedený firmou Novartis na trh v USA, Kanadě a Jihoafrické republice pod názvem Gleevec, v Evropě, Latinské Americe a Austrálii pak pod obchodním názvem Glivec), který byl původně vyvíjen k léčbě chronické myeloidní leukémie dospělých a který nakonec vykazuje dobrou účinnost při terapii akutní lymfoblastické leukémie právě u dětí.

V léčbě mozkových nádorů, jejichž léčba je samozřejmě komplikovanější se dosáhlo jen méně výrazných pokroků. Chirurgická řešení s sebou logicky nesou riziko poškození důležitých oblastí mozku, ozařování těchto nádorů je spojeno s významnými dlouhodobými vedlejšími efekty a bohužel mnoho potenciálních léčiv neprochází přes hematoencefalickou bariéru.

Mohlo by vás zajímat

Pokrokům v onkologii 21. století také nahrává to, že v USA nyní již drtivá většina rodičů souhlasí se zařazováním svých nemocných dětí do klinických studií. Dr. Benderová situaci komentuje takto: „V dnešní době je to tak, že již nejsme ani tak limitování nedostatkem pediatrických subjektů pro zařazení do onkologických studií, ale spíše nižším počtem zahajovaných projektů, a to především z důvodu omezenějších finančních zdrojů pro tyto výzkumy“.

-ipo-