Pro někoho potvrzení vcelku jasné situace, pro někoho překvapivá novinka – péče poskytovaná porodními asistentkami má vyšší rizika než ta pod taktovkou lékaře. Alespoň s tím přišla velká novozélandská studie mapující situaci v zemi po dobu celkem pěti let. Nový Zéland je totiž spolu s Nizozemím jedinou vyspělou zemí, kde porody vedou hlavně asistentky. Novozélandská vláda je, na rozdíl od českých porodníků, daty zaskočena a situaci chce dále analyzovat.
Péče poskytovaná porodními asistentkami na Novém Zélandu má mnohem horší výstupy než ta, kterou poskytují lékaři. K tomuto zjištění dospěla studie výzkumníků z University of Otago, kteří její výsledky zveřejnili tento týden. V zemi, kde mohou asistentky pracovat samostatně a starají se o ženu před porodem, při něm i poté, je v jejich péči více než 80 procent rodiček. Zdraví dětí, které přišly na svět za pomoci praktika nebo porodníka, je ovšem podle výzkumu signifikantně lepší.
Studie zahrnula celkem 244 tisíc porodů mezi lety 2008 a 2012. Podle ní mají matky v péči lékaře o 55 procent nižší riziko, že jejich dítě při porodu postihne kyslíková deprivace (perinatální asfyxie), a o 39 procent nižší riziko encefalopatie, která může vést ke smrti či trvalému poškození mozku. Děti přicházející na svět díky lékařům pak mají také vyšší Apgarovo skóre, což je mezinárodně užívaný bodovací systém posuzující zdravotní stav dítěte hned po narození. Vyjadřuje se třemi čísly v rozpětí od nuly do desítky, které odrážejí stav novorozence (puls, dech, svalové napětí, reakce na podráždění a zbarvení kůže; vždy jsou označeny nulou až dvěma body) v první, páté a desáté minutě života. Za standardní se považuje skóre osm až deset bodů. Čím nižší výsledek, tím méně příznivý je stav dítěte – pod pět bodů vyžaduje okamžitou lékařskou péči. Co se týče Apgarova skóre, měly děti z péče porodních asistentek o 48 procent vyšší rizika.
„Přestože má Nový Zéland celkově výsledky srovnatelné se zahraničím, závěry studie naznačují, že se mohou stále objevovat komplikace, kterým se lze vyhnout,“ uvádějí autoři studie Ellie Wernhamová a její kolegové. „Výsledky mohou vyvolávat otázky ohledně některých aspektů bezpečnosti modelu péče vedené asistentkami, přinejmenším v novozélandském kontextu,“ dodávají výzkumníci.
Příčiny rozdílu jsou zatím neznámé
Podle Wernhamové, bývalé porodní asistentky studující v současnosti medicínu, jsou ovšem potřeba další studie a review, které by výsledky ověřily a poodhalily jejich příčiny. Ty totiž mohou spočívat v celé řadě faktorů. „Roli mohou hrát rizikové matky, které nedostávají řádnou péči porodní asistentky, dále záležitosti týkající se personálu, spolupráce, úrovně školení, kterého se asistentkám dostává, anebo prodlevy, než jsou matky odeslány k lékaři,“ shrnuje podle The Guardian Wernhamová.
Nový Zéland původně měl, podobně jako většina vyspělých zemí, systém založený na lékařích. V 90. letech minulého století ale došlo k dalekosáhlé reformě, která vedla k přesunu rodiček do péče porodních asistentek. Podle Wernhamové měly tyto změny posílit postavení žen, poskytnout jim autonomii a podrobovat je menšímu počtu lékařských zákroků. Tyto změny ovšem ještě čekají na podrobnou analýzu.
Roli mohou hrát i sociální aspekty
Jak ovšem přiznávají i sami autoři nové studie, jejich výzkum má řadu slabin. Na ty také poukázala ředitelka New Zealand College of Midwives Karen Guillilandová, podle níž výzkum nezohledňuje některé faktory, s nimiž se asistentky při kontaktu s pacientkami setkávají. „Studie ve své podstatě srovnávala péči porodních asistentek a porodníků. Jenže výzkum zjistil, že asistentky častěji dohlížejí na chudší, nemocnější pacientky, které se mohou registrovat později, kouří, jsou to Maorové či pocházejí z Tichomoří. Když si můžete dovolit porodníka, nespadáte ani do jedné z těchto skupin,“ poukazuje Guillilandová.
To částečně potvrzují už v úvodu studie i Wernhamová a její kolegové. Zatímco naprostá většina žen rodí v péči asistentek, kterou hradí stát, porodníci pečující jen o něco málo přes pět procent rodiček mají dvě různé skupiny pacientek. Jednou jsou ženy v riziku, které mají lékařskou péči v porodnici bezplatně, druhou jsou rodičky využívající soukromé sféry, jež si za péči připlácejí.
Konzultaci odborníka většinou asistentky nedostanou
Problém je ovšem podle Guillilandové také jinde. „Většina našich porodnic nemá dostatek personálu a často má problém okamžitě reagovat, když porodní asistentky žádají lékaře. To způsobuje, že rodící ženy musí čekat na specialistu, což vede k nepřijatelným zpožděním. Žádná z našich hlavních porodnic nemá na místě porodníka – konzultanta mimo hlavní dobu a o víkendech, kdy je ovšem porodů nejvíce,“ zdůrazňuje Guillilandová.
Ministerstvo zdravotnictví na Novém Zélandu v reakci na studii konstatovalo, že výsledky tamního systému jsou srovnatelné s Austrálií či Británií a komplikací je málo. I ono poukázalo na to, že se výzkum nezabýval důvodem vyššího počtu komplikací u rodiček v péči porodních asistentek. K výsledkům může podle něj přispívat to, že tyto ženy jdou často mladší, mají nadváhu, jsou neevropského původu, mohou být v nouzi nebo kouří. Studií by se nyní měla zabývat národní monitorovací skupina pro mateřství, která tak má ministerstvu poradit, co dál.
-mk-
