Zákon o postgraduálním vzdělávání má za sebou cestu sněmovnou. Jak se dalo očekávat, diskuse se ve třetím čtení soustředila hlavně na jedno téma, totiž vzdělávání pediatrů. Ačkoliv ale měli dětští praktičtí lékaři, kteří usilovali o zachování samostatného oboru, ve sněmovně celou řadu příznivců – dokonce podle hlasování víc než odpůrců, nakonec to na změnu novely nestačilo. Návrh tak putuje do Senátu v podobě zahrnující komplexní pozměňovací návrh plus několik dalších odsouhlasených pozměňováků týkajících se funkčních kurzů, lékařek na mateřské či vypuštění podmínky licence při výkonu povolání hlavního nebo vedoucího lékaře či farmaceuta.
Podporu komplexnímu pozměňovacímu návrhu dalo hned na začátku projednávání ministerstvo zdravotnictví (které se na něm ostatně podílelo). Ministr Svatopluk Němeček se pak vyslovil i pro některé další návrhy. „Cílem novely je zejména zavést taková opatření, která napomohou ke stabilizaci počtu lékařů v některých oborech, zajistí vzájemnou prostupnost některých oborů, rozšíří možnost motivující k dalšímu vzdělávání a v neposlední řadě zlepší sladění vzdělávání s rodinným životem lékařů. Chtěl bych vás tímto požádat, abyste při hlasování podpořili pouze ty pozměňovací návrhy, které mohou k dosažení uvedených cílů přispět. Takovým je například pozměňovací návrh pana poslance Kasala, podle něhož dojde zápočtem praxe k podpoře lékařů ve specializačním vzdělávání v oboru pediatrie, pozměňovací návrh, který upravuje revizní činnost jako výkon povolání lékaře s odbornou způsobilostí, a též úprava upřesňující provádění funkčních kurzů,“ uvedl ve sněmovně Němeček.
Poslanci také následně jeho prosbu vyslyšeli – všechny ministerstvem doporučené návrhy schválili, přidali k nim ovšem navíc ještě vypuštění podmínky licence udělované komorou pro výkon povolání hlavního nebo vedoucího lékaře a farmaceuta.
Dodejme, že ačkoliv byl zákon celkově schválen a proti němu bylo jen 13 z 168 přítomných poslanců, o tom, zda budou výše naznačené cíle beze zbytku splněny, zdaleka všichni přesvědčeni nebyli. Někteří tak už v diskusi poukázali, že naplní možná půlku ze slibovaných přínosů – ovšem, jak se říká, lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše. Jedním z oněch 13, kteří se ovšem postavili proti schválení novely, byl Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) – který tak zůstal jediným koaličním poslancem hlasujícím proti; zbylých 12 byli poslanci ODS.
„Konzultoval jsem tento zákon s lékařem gastroenterologem, školitelem, který byl zklamán z toho, že zákon neobsahuje to podstatné, to znamená vymezení toho, co může lékař v určitém stupni vzdělávání dělat, jaké bude mít kompetence. To je to klíčové, co tento zákon bohužel neobsahuje,“ upozorňuje Ludvík Hovorka.
ODS se jednotně postavila za dětské praktiky
Od čeho naopak Němeček hned na úvod odrazoval, bylo schválení samostatného oboru praktický lékař pro děti a dorost, tedy pokračování stavu, který je ve vzdělávání nyní. „Nemohu se ztotožnit s návrhem na zachování dvou oborů v oblasti péče o děti, a to dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost. Smyslem novely zákona je vytvořit jeden společný vzdělávací program pro obor pediatrie. Stávající úprava rozdělení vzdělávání na dva obory nemá opodstatnění a nedůvodně stěžuje profesní pohyb a zaměstnatelnost lékařů v této oblasti,“ myslí si Němeček.
Právě toto téma pak dominovalo diskusi trvající přes hodinu. Pro zachování samostatného oboru se vyslovila například celá ODS. Její poslanci poukazují na to, že zatímco původně se redukce s argumentem větší prostupnosti týkala většího počtu oborů, nyní zůstala hlavně u sloučení dětských praktiků s nemocniční pediatrií.
„Reálně se o žádnou redukci nejedná, týká se pouze tohoto jediného oboru, ve kterém jsme my ostatní, kteří nejsme lékaři, nezaznamenali větší problémy než v jiných oborech. Pak nevidíme žádný důvod, proč měnit stav, který vyhovuje – vyhovuje rodičům, vyhovuje široké skupině lékařů. Proto doporučuji, abychom se přidrželi konzervativní hodnoty a konzervativního přesvědčení, že když něco funguje, tak nemusím experimentovat a pokoušet se měnit nějakým návrhem shora, v tomto případě změnou zákona,“ domnívá se Zbyněk Stanjura (ODS). Na kvalitu současného systému poukazuje také Stanjurův stranický kolega Radim Holeček. „Včera jsem si tu zahrál na pošťáka a rozdal stanovisko Evropské konfederace primárních pediatrů. Jejich výkonný výbor zasedl 6. 11., a já bych z toho vypíchl hlavně to, že podle aktuálně publikované evidence dat vykazuje Česká republika jedny z nejlepších výsledků péče o dítě v Evropě. Jakákoli změna tohoto efektivního systému by mohla významně zhoršit zdravotní ukazatele péče o děti a negativně ovlivnit celý systém zdravotní péče,“ říká Holeček.
Prostupnost, která může vyprázdnit nemocnice
Zastánci sloučení oborů ovšem opakovaně zdůrazňují, že se změna nijak nedotkne systému péče a že se rozhodně nejedná o rušení dětských praktiků, nýbrž pouze o úpravu jejich vzdělávání. Co si o tomto argumentu myslí dětští praktici, respektive šéfka jejich odborné společnosti Alena Šebková, která za zachování stavu urputně bojovala, si můžete přečíst v rozhovoru zde.
Dalším důvodem pro změnu je výše zmíněná prostupnost. „Současný systém omezuje systém primární péče pro děti a dorost, protože dnes, když bohužel půjde nějaký praktický lékař pro děti do důchodu nebo nedejbože zemře, tak ho nikdo nemůže zastoupit, protože lékař, který pracuje na dětském oddělení v nemocnici, tam prostě jít pracovat nemůže. My systém v podstatě vylepšujeme, aby si lékař z nemocnice řekl: dobře, já se toho oboru ujmu a nemusím kvůli tomu dělat žádnou další atestaci. Pořád nevím, jakému lobbingu jste podlehli, že prostě takhle logickou věc nechcete přijmout,“ vzkázal poslancům Pavel Plzák (Ano). V reakci na to poslanec Hovorka připomněl, že Česká pediatrická společnost zastávající sloučení oborů za dětskými praktiky v plédování nijak nezaostávala.
Opatření cílící na lepší prostupnost ovšem nemusí být tak jednoznačné, jak ostatně poukázal Bohuslav Svoboda (ODS). Využil přitom příklad paralely s gynekologií, kterou často používají jako argument zastánci sloučení – gynekologie má totiž v ambulantní i nemocniční sféře vzdělávání společné, přesto funguje. „Máme situaci, kterou zatím nemá pediatrie. U nás lékař, který odatestuje z gynekologie, v okamžiku získává kvalifikaci na všechno. A druhý den po atestaci opouští nemocnici a odchází do ambulantní sféry. To je věc, která způsobila, že dnes na lůžkových odděleních lékaře nemáme. Nemáme hlavně lékaře s kvalifikací, s atestací. A je to věc, která potká určitě i pediatry. V okamžiku, kdy bude volný průnik, dojde k obrácené situaci. Nebudeme mít lékaře v nemocniční péči,“ poukazuje Svoboda.
Válečná sekera mezi odbornostmi
Na jeden podstatný problém, s nímž bude v případě sloučení oborů potřeba se vypořádat, ve své řeči narazil Ludvík Hovorka (KDU-ČSL), předkladatel jednoho ze dvou pozměňováků usilujících o zachování současného stavu.
„Jestliže byla na začátku jednání o tomto zákoně vůle dohodnout se mezi oběma obory, to znamená jak mezi praktickými lékaři pro děti a dorost, tak mezi Českou pediatrickou společností, řekněme o části společného vzdělávání a potom o specializaci v rámci oboru buď směrem k dětskému lékařství v nemocnicích, anebo směrem k výkonu praktického lékaře pro děti a dorost v ambulancích, tak si myslím, že je škoda, že k této dohodě nedošlo. Ale bohužel, jak jsem byl informován a jak sleduji i z posledního vývoje všech dokumentů, které dostáváme k dispozici, tak mezi těmito obory byly vykopány příliš hluboké zákopy a byla vykopána velmi ostrá válečná sekera,“ konstatuje Hovorka. Jak se za takových podmínek bude připravovat společné vzdělávání, tak zůstává velkou otázkou.
Dětským praktikům přitom uniklo „vítězství“ doslova o fous. Alespoň jednoho zastánce měli u všech politických stran. Nejjednotnější ve smyslu záporného stanoviska k pozměňovacímu návrhu zachovávajícímu PLDD jako samostatný obor byla ČSSD, kde se pro vyslovil jen Antonín Seďa, proti bylo 38 poslanců. V Ano bylo pro osm lidí, proti 28, naopak v KSČM bylo pro 26 poslanců a proti jen dva. Podobně na věc nahlíželi i poslanci TOP 09, kde se jako jediný postavil proti Leoš Heger, zatímco 13 dalších dalo pozměňováku své ano, a také KDU-ČSL, kde bylo osm hlasů souhlasných a jeden nesouhlasný. Pro hlasovalo i 14 z 15 přítomných poslanců ODS (jeden se zdržel) a všichni poslanci Úsvitu.
Podtrženo, sečteno, pozměňovací návrh Ludvíka Hovorky dostal 80 hlasů pro a 72 proti, ve finále ovšem rozhodlo 18 poslanců, kteří se hlasování zdrželi. Obdobný návrh Bohuslava Svobody dostal 80 hlasů pro, 74 proti, 17 se zdrželo (v sále mezi hlasováními přibyl jeden poslanec), a ani ten tak neprošel.
O problematice dětských praktiků a novele zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů jsme psali také zde, zde, zde, zde či zde.
Michaela Koubová
