Miloslav Ludvík, ředitel Fakultní nemocnice Motol, jenž se 1. prosince stane novým ministrem zdravotnictví, je ekonom a právník s okázalým sebevědomím, solidním politickým zázemím a pověstí poněkud upovídaného „malého dítěte“, jak mu v „jeho“ nemocnici občas říkají. Současně se ale tamní zaměstnanci i vnější pozorovatelé z řad odborné veřejnosti shodují na jednom: Ludvík dokázal Motol vytáhnout za téměř 17 let své vlády z velkých ekonomických problémů a udělat z něj největší továrnu na zdraví ve střední Evropě s obratem, který přesahuje 8 miliard korun ročně. Dovedně vymámil z politiků další miliardy na rozsáhlé přestavby celého areálu a defacto na starých základech zbudoval novou dětskou nemocnici. Ředitel Ludvík je razantní manažer, který důsledně rozlišuje mezi tím, co sděluje oficiálně a co jen tak mezi řečí. Jenom jednou unikl záznam z porady s přednosty a primáři nemocnice a vznikla tak Ludvíkova nejslavnější kauza „kulich“. Včera se od prezidenta vracel v dobré náladě s tím, že bude bránit pacienty proti spoluúčasti, zamete s lobbisty a prosadí zákon, z kterého není ještě napsána ani čárka.

 

Říkalo se o něm, že v otázkách financování zdravotnictví stojí napravo od ODS, třebaže je již od roku 1990 členem a v posledním letech také významným funkcionářem ČSSD. To už ale zřejmě neplatí. Nyní drží stranickou linii, což potvrdil včera, když po návštěvě prezidenta Miloše Zemana předstoupil před novináře a ujistil veřejnost, že ochrání pacienty před rostoucí spoluúčastí. Občas mu však nějaká kacířská věta přeci jen ujede a připustí, že se bude muset nějakým způsobem omezit hrazení levné či zbytné péče. A to znamená spoluúčast, byť ji ČSSD zásadně odmítá, stejně jako nerada hovoří o zisku ve zdravotnictví, což je slovo, jímž Ludvík až dosud měřil svůj úspěch.

Spoluúčast ne!

Sociální demokracie naposledy připustila možnost, že by měli pacienti více přispívat na zdravotní péči, v roce 2004 v koncepci ministra zdravotnictví Jozefa Kubinyiho. Ten tak skončil v úřadu po 100 dnech a odešel spolu s Vladimírem Špidlou, jenž se musel poroučet kvůli špatným eurovolebním výsledkům. Tenkrát poslanci za ČSSD prý prosazovali, aby se novým ministrem zdravotnictví stal ředitel Miloslav Ludvík. „Určitě ho Grossovi navrhnu. Je to zkušený manažer, který sice nemá lékařské vzdělání, ale vystudoval ekonomii a práva. A přesně takového člověka nyní resort potřebuje,“ řekla MF Dnes šéfka sněmovního zdravotnického výboru Milada Emmerová. Jenže Ludvíkovi se do vlády moc nechtělo. „Mám sice docela jasnou představu o reformě zdravotnictví, ale ta za nynější situace není přijatelná. Vláda má křehkou většinu, navíc do voleb zbývá dvaadvacet měsíců,“ prohlásil. Milada Emmerová s novým premiérem Grossem skutečně promluvila a stala se sama ministryní. Přečkala i výměnu na postu předsedy vlády, ale ne na dlouho. Stále více jí kritizoval David Rath, v té době prezident České lékařské komory. Jiří Paroubek Emmerovou nekompromisně nahradil právě Rathem. Ještě než se definitivně rozhodl, spekulovalo se jako o možném budoucím ministrovi znovu o Ludvíkovi. Letos mu to tedy napotřetí vyšlo, i když opět se do funkce nehrnul a podle informací Zdravotnického deníku ho premiér přemluvil krátce předtím, než návrh představil veřejnosti. Na rozdíl od minulosti však už není Miloslav Ludvík vnímán především jako manažer, který je shodou okolností členem strany, ale jako její významný funkcionář, šéf pražské organizace, který musel převzít odpovědnost ve chvíli, kdy ho o to předseda ČSSD a vlády v jedné osobě požádal. Znovu je to krátce před volbami (dokonce o polovinu méně času, než když málem vstoupil do Grossovy vlády) a bude tedy zajímavé sledovat, nakolik bude jednat jako nekompromisní manažer a nakolik jako straník.

„Je nutné však respektovat základní poučky o tom, že podnik musí pracovat na plný výkon, aby vydělával a přinášel zisk,“ uvedl Ludvík pro Právo v roce 2002 s tím, že nemocnice vydělává jen tím, že léčí. S touto filosofií ostatně rozhýbal FN Motol. Jenže „zisk“ je v sociální demokracii poněkud neoblíbené slovo, ještě hůře je na tom „spoluúčast“. „Naše vláda nepůjde cestou zvyšování tlaku na hotovostní spoluúčast pacientů. To je také věc, kterou jsme jasně řekli a která vyplývá z našeho programu a vyplývá z mandátu, který jsme získali od voličů,“ prohlásil Bohuslav Sobotka na konferenci Zdravotnictví 2015. Ve svém blogu z roku 2012 dokonce upřesnil, že „ČSSD je přesvědčena, že horní hranice spoluúčasti by neměla překročit 15 procent“. Nedávno se sociální demokraté dokonce ohradili proti článku v Hospodářských novinách, který naznačoval, že by snad byli ochotni svůj postoj revidovat, a to jasným prohlášením nazvaným: ČSSD neuvažuje o spoluúčasti pacientů!  „Věda začíná nabízet řešení, avšak problém je, že je to strašlivě drahé. Podle mého názoru budeme muset finančně uříznout spodek péče − a nebudou to jen ty zmiňované acylpyriny − a přidat peníze nahoře,“ uvedl budoucí ministr Ludvík před rokem v rozhovoru pro Hospodářské noviny.  Z následující logické otázky redaktorů, „čili vy, sociální demokraté, řeknete lidem, nač si budou muset připlácet, aby bylo na drahé operace?“ vyklouzl větami: „Podle mého názoru by měla cesta jít jinudy, a sice celkovým zvýšením platů v ekonomice. Protože jedině pak půjde do systému všeobecného zdravotního pojištění více peněz. Prostě naše platy mají nižší podíl na HDP než v Rakousku nebo Německu.“ Neprozradil, jak tohoto zvýšení platů dosáhne, ovšem „uříznutí péče“ neznamená nic jiného, než že nebudou hrazeny levné léky a péče (sám použil příklad acylpyrinu) a lidé se je zaplatí přímo ze své kapsy. Těžko si lze představit premiéra Sobotku, jak se náhle necelý rok před volbami vzdává hlavní mantry své strany. Ostatně ani Ludvík se zatím k „uříznutí péče“ nehlásí. Naopak. „Pod mým vedením bude ministerstvo zdravotnictví ministerstvem pacientů. Musím zamezit tomu, aby plíživě vzrůstala ekonomická spoluúčast pacientů. První se musí vymést černá zákoutí, která tam jsou,“ řekl včera novinářům po audienci u prezidenta republiky. K témuž se přihlásil i večer v Událostech, komentářích České televize.

Bude komora litovat změny ministra?

Nesáhne-li se na spoluúčast, pak má Miloslav Ludvík úplně stejný manévrovací prostor, jaký měl dosavadní ministr Němeček. Bude muset tlačit na ministra financí Andreje Babiše, aby souhlasil s navýšením plateb za státní pojištěnce tak, aby vláda mohla opět navyšovat platy zdravotníkům v nemocnicích. Nebude-li Babiš a ANO souhlasit, zřejmě se k výsledku vláda dostane jejich přehlasováním ostatními stranami vládní koalice. I to už je cesta, kterou prošlapal Němeček. Přestože možnosti ministra zdravotnictví jsou omezené, spojují některé osobnosti s jmenováním Miloslava Ludvíka očekávání, že bude lépe než Němeček umět s Andrejem Babišem vyjednávat, protože „je ekonom“ a není s ním na válečné stezce (toto přesvědčení vyjádřil například jak prezident lékařské komory Milan Kubek, tak pro Respekt i exministr Leoš Heger). Čím by mohl Ludvík přesvědčit Babiše, zatím známo není, víme jen, že se chce vrátit po skončení své mise na ministerstvu do ředitelského křesla, a protože je vysoce pravděpodobné, že ANO vyhraje volby a obsadí ministerstvo zdravotnictví, bude o dalším Ludvíkově osudu rozhodovat Andrej Babiš (upozornili jsme v komentáři zde).

Do okamžiku, kdy převezme úřad, tedy do 1. prosince, se nechce Miloslav Ludvík k ničemu vyjadřovat (s výjimkou včerejších prohlášení po návštěvě prezidenta), ale při rešerši jeho mediálních výstupů jsme našli zatím ojedinělý náznak jakéhosi ekonomického nápadu, který by mohl využít a přitom být v souladu s programem ČSSD. „Jediné peníze, které by pravděpodobně do systému mohly přijít, mohou vyplynout ze zrovnoprávnění zdravotních odvodů živnostníků a zaměstnanců,“ řekl minulý rok Parlamentním listům. Otázkou ovšem je, co budou říkat šéfovi ANO průzkumy veřejného mínění a zda bude usilovat i o hlasy živnostníků, nebo je hodí přes palubu. Zcela jistě je to ale skupina voličů, o které by měla stát sociální demokracie, jejíž historická pozice vždy byla na straně malých a utiskovaných, ne velkých korporací či oligarchů.

Mohlo by vás zajímat

Při včerejším krátkém setkání s novináři na nádvoří Pražského hradu nový ministr několikrát zopakoval, že srovná do latě lobbistické skupiny. „Ve zdravotnictví je vážně strašně moc lobbistických skupin a každá umí udělat úžasné mediální kampaně, aby vysvětlila, že ona je na tom ta nejhůř. Mám výhodu, že jsem se pohyboval ve farmacii, v lékárenství, u firem, v nemocnicích. Já si myslím, že o tom vím hodně a že na spoustu těchto lobbistických tlaků umím odpovědět a jsem ekonom, ono to bude hlavně o číslech,“ vzkázal nejenom dodavatelům léků a zdravotnické techniky, ale nepochybně i lékařské komoře (narážka na mediální kampaň, na zkušenost z nemocnic). Prezident komory Milan Kubek zlomil nad ministrem Němečkem hůl, protože se mu zdálo, že nedokáže přimět Andreje Babiše, aby šlo do zdravotnictví více peněz přímo ze státního rozpočtu. „Ministr Němeček byl fackovací panák ministra Babiše,“ říká, kudy chodí. Komora uvítala Němečkův pád a pravděpodobně k němu i přispěla, protože si na ministra stěžovala premiérovi. Miloslav Ludvík se však dosud nejenže nepřihlásil ke zvyšování platů, ale dokonce řekl, že „až se vymetou černá zákoutí, musí přispět stát, to je bez debaty,“ čímž se přiblížil tezi Andreje Babiše, že je zdravotnictví černá díra a že je nejprve třeba využít jeho vnitřní rezervy. Oněch 11 měsíců, které zbývají do voleb, nyní ukáže, zda komora neudělala v prosazování svých zájmů taktickou chybu, když jí nestačil vrabec v hrsti (Němeček) a riskla holuba na střeše (Ludvík), jenž jí může odletět jiným směrem, než očekávala.

Z pusy vyšel neexistující zákon

Dobře naladěný budoucí ministr zdravotnictví včera ve vodopádu slov nadšeně hovořil o vzniku zákona o hospicové péči. „Je to velmi rozumná norma, kterou budu tlačit,“ prohlásil s tím, že zákon by měl být schválen do voleb. Trochu tím dal za pravdu pověsti poněkud upovídaného muže. Zdravotnický deník ověřil, že žádný takový zákon dosud nikdo nenavrhoval a neexistuje žádný záměr, ani nástin, tedy zcela jistě ne na ministerstvu zdravotnictví. Pokud by chtěl nový ministr zákon teprve zcela nově vytvořit na zelené louce, nemůže to do voleb v žádném případě stihnout (zákon koncipovat, dát k připomínkám teze, pak znovu do vnitřního a vnějšího připomínkového řízení paragrafové znění, pak předložení legislativní radě vlády, vládě, tři čtení v parlamentu, včetně projednání ve výborech, senát, prezident…). Navíc takový samostatný zákon nezapadá do koncepce zdravotnické legislativy v Česku. Problematika hospiců je upravena v zákoně o veřejném zdravotním pojištění a v současnosti se jedná o konkrétním návrhu zakotvení péče o terminálně nemocné do zákona o sociálních službách. Také třeba v Německu byla paliativní péče řešena rozšířením sekce zákona o zdravotním pojištění. Ve Francii přijali zákon garantující právo na paliativní péči pro všechny umírající a pak také zákon posilující práva pacientů na konci života. Vyloženě samostatný zvláštní o paliativní péči má Itálie, péče tam ale není lepší než v dalších vyspělých evropských státech.

O tom, že Miloslav Ludvík je mluvný člověk, svědčí jeho nejslavnější aféra s kulichy, tedy VIP pacienty, které z ředitelství posílali lékařům na oddělení, protože se tím zlepšuje image nemocnice a usnadňuje příliv peněz na investice. Ředitel o nich vyprávěl na setkání s přednosty a primáři a nahrávka unikla do médií. „Jeho vystoupení bylo nešťastné. Pan ředitel si nevidí do pusy. On takto někdy plácá a naplácá kraviny. My ho známe a víme, že z jeho hodinového projevu by stačil věcný desetiminutový,“ popsal Ludvíka pro MF Dnes přednosta ORL kliniky profesor Jan Betka. Podle deníku si „kvůli svému blábolení prý Ludvík mezi lékaři vysloužil přezdívku „malé dítě“. „Zaplaťbánbůh, že ho tu máme, dovedu si představit tisíc horších variant,“ dodal ovšem ve stejném článku přednosta chirurgické kliniky profesor Robert Lischke. Ostatně někteří zaměstnanci k němu mají skutečně velmi uctivý vztah. Přede dvěma lety obdržely dvě stovky zaměstnanců Motola pozvánku na předvánoční setkání spojené s varhanním koncertem. Na ní byl vyobrazen ředitel, jak v papežově rouchu kyne svým podřízeným, a označen jako „Papa Lodovico“. „Jde o žertík, který vyrobilo oddělení komunikace, a mě tím nenadchli. Radost z toho nemám, to vás ujišťuji. Ještě navíc já, katolík,“ posteskl si Lidovým novinám, které o pozvánce informovaly.

 

VÝROKY  Miloslava Ludvíka

 O Andreji Babišovi

  • „Andrej Babiš si na této hrubosti a vulgárnosti, kterou zaměňuje za lidovost, záměrně postavil image. Vždyť už ono okřídlené heslo Nekecáme, makáme přesně vyjadřuje, jaký styl komunikace do české politiky tito původně „NEpolitici“ z ANO přinášejí. 2015, Blog Miloslava Ludvíka

O praxi ve FN Motol

  • „Prohlašuji, že ničí skandalizaci jsem si neobjednal. Snad mě natolik znáte, abyste věděla, že to není můj styl. Kdo jim dal audit? To by mě taky zajímalo. Výtisky mám v trezoru.“ 2001, MF Dnes Reakce M. Ludvíka na informaci, že se jeho předchůdkyni Rögnerovou snažila znevěrohodnit mediální agentura Knight & Svoboda, s níž mělo vedení motolské nemocnice smlouvu.
  • „Když nám nedají milion, to přežijeme.“ 2006, ČTK, reakce na omezování investic ministrem Rathem
  • „Já se to snažím kontrolovat. Ale jestli se dva dospělí dohodnou jinak, do toho už nevidím.“ 2002, MF Dnes o dodržování zákoníku práce ve FN Motol.
  • „Státní příspěvková organizace se bezvadně hodí k řízení okresní knihovny, ale s nemocnicí už je to horší.“  2008, Euro
  • „Páni přednostové a primáři samostatných oddělení velmi dobře vědí, že my sice občas soutěžíme, ale ta soutěž vypadá tak: je pět firem, které mohou dodat materiál, tak se řekne, firma A se zúčastní, firma B se zúčastní, firma C se zúčastní, firma D vyhraje, firma E se zúčastní. Příště se to prohodí. Fakt si myslíte, že to nevím?“ šťouchá na nahrávce do svých podřízených ředitel největší nemocnice v Česku. 2011 – videonahrávka „kulich“
  • „Nejlevnější materiál bude opravdu standardem, všechno ostatní bude nadstandard.“ Motolská nemocnice podle ředitele musí letos vydělat asi o 50 miliónů korun více než loni. „Začneme vám asi v mnoha případech nařizovat, co budete používat za materiály. Dosud to byla otázka diskuse, materiály jste vybírali vy. Teď začne tvrdá realita.“ 2011 – videonahrávka „kulich“
  • „Ve službách nebude tolik lidí, tím klesnou přesčasové hodiny a ušetříme. To je pro mě zásadní.“  2011, idnes Ludvík chválil personální vyhlášku ministra Hegera
  • „Pro mladé mám pochopení, když protestují. Člen managementu na tohle nárok nemá, takže už není primářem.“ 2011, MF Dnes
  • „Tenkrát všechny nemocnice využívaly komplementátory, protože se nakupovalo více přístrojů. Třeba Motol měl balík 80 milionů a kupoval, tuším, patnáct přístrojů. A my jsme věděli, že když je nebudeme mít do určité doby vysoutěžené, tak peníze z výzvy (tj. z operačního programu EU) budeme muset vracet. Stačilo by včas nevysoutěžit jeden a celá věc by tím padla.“ 2014, idnes
  • „Se zveřejněním smluv nemám problém, udělám to klidně hned. Jen až ty smlouvy uvidíte, budete překvapeni, protože z nich nic nevyčtete.“ 2014, idnes
  • „Já jsem jen velmi znepokojen trendem poslední doby, kdy se ve jménu transparentnosti zadupává do země zdravý rozum. Nezřídka jsou pak schvalována protikorupční opatření, která pod hlavičkou zavádění transparentnosti negativně dopadají na ty, kteří třeba z principu, ale i ze zákona fungují jinak než většina adresátů těchto opatření. Následky mohou být velmi závažné, jak se snažím ukázat právě na příkladu Fakultní nemocnice Motol.“ 2016, Blog Miloslava Ludvíka

O sobě

  • „Já jsem ekonom a právník, který dělá deset let ve zdravotnictví. Takže mám představu o tom, jak ve zdravotnictví finance fungují a jsem hluboce přesvědčen, že rezervy tam jsou. Tu jejich identifikaci chci provést skutečně pomocí mezinárodních auditorských firem. Věřím, že se mi to pořadí. Upřímně řečeno při tom, jak jsou placeni čeští lékaři, tak to není až takový problém jim platy zvednout.“ 2001, Radiožurnál. Tak se M. Ludvík představil jako nový ředitel FN Motol.
  • „V této rozjitřené atmosféře rozhodně o svých příjmech a majetcích mluvit nebudu.“
  • „Kdysi jsem pracoval pro zahraniční společnosti, manželka provozovala síť lékaren, takže na prachy mě nikdo nedostane.“
  • „Můžu říct jen to, že co se týče platu, rozhodně nejsem v Motole jednička. Nade mnou je několik lékařů“. 2011, portál aktuálně mapoval majetkové poměry ředitelů nemocnic

O dětské nemocnici

  • „S některými zaměstnaneckými pojišťovnami ale nemáme uzavřené cenové dodatky ke smlouvám na první pololetí. To může mít velmi negativní následky pro jejich pojištěnce. Motol poskytuje v mnoha pediatrických oborech unikátní péči, která jinde není, a my budeme nuceni filtrovat pojištěnce a poskytovat jim jenom akutní péči.“ 2001, MF Dnes
  • „Může se stát, že některá zdravotní sestra zapne varnou konvici a vyhodí elektřinu v celém areálu.“ 2002, Hospodářské noviny
  • „Bojím se. Situace je opravdu vážná. Když jsme nedávno dělali tlakovou zkoušku, prasklo nám topení na pěti místech. (…) A pak to může být velký průšvih. Máme tu děti se sníženou imunitou. V noci závadu nezjistíme a do rána budou mít zápal plic.“ 2002, MF Dnes
  • „Budeme se bít do posledního dechu. Jinak nám to tu spadne na hlavu.“ 2002, MF Dnes
  • „Kdybych byl hodně chytlavej, tak ho prostě budu žalovat, protože lže.“ 2004, ČTK. Miloslav Ludvík o ekonomovi Martinu Kunštekovi, který v té době radil lékařské komoře a navrhoval ministrovi Kubinyimu odvolat ředitele motolské fakultní nemocnice, protože stavbu, na níž by stačilo 2,6 miliardy, hodlá postavit za čtyři až šest miliard.
  • „Kdo umíte pátrat na internetu, tak si najděte článek, který se jmenuje Motol je investiční hanebnost století. Tento článek podepsal jeden muž jménem Leoš Heger. On ten Leoš, vždycky, když se potkáme, říká: To je strašný, to jsou nejvyhozenější peníze do toho Motola. A já vždycky říkám, Leoši, a kdo tam udělal ty skleněný mosty mezi pavilony v Hradci Králové, já jsem si tě bral za vzor, když jsme dělali tu lávku. Tak sice zmlkne, ale pak si furt mele svou.“ 2011 – videonahrávka „kulich“
  • „Pokud by se neudělal nějaký zásah, tak bychom dneska měli velké problémy. To že jsem žmoulal čepici a leštil kliky, čtyři roky se to nedařilo, to se mi asi opravdu povedlo. I když přijedou profesoři ze Spojených států, tak nám říkají, že něco takové tam oni nemají.“ 2014, metro.cz o dětské nemocnici.

O financování zdravotnictví

  • „Trochu se bojíme jedné věci: příchodu geneticky upravovaných léků na míru. Bude to tak strašlivě drahé, že si nedovedu představit, že to současný systém ufinancuje. Biologická léčba už je první vlaštovka.“ 2008, Euro
  • „Jestli mají sloužit jako regulace, tak u dětí nemají smysl. Žádné dítě nechce být dobrovolně v nemocnici. Velkou chybou od začátku bylo, že není žádný limit, od kterého by už se poplatek neplatil. Problémem tak začaly být dlouhodobé hospitalizace.“ 2013, idnes
  • „Situace v léčebnách je komplikovaná a po zrušení stokorunových poplatků pro léčebny bude ještě těžší, pokud nedokáží poplatek vykompenzovat jinak. Třeba platbami od pacientů. “ 2014, idnes

O menšinách

  • „Já si ale opravdu nemyslím, že by homosexuální páry měly mít při adopci dítěte stejné šance jako heterosexuální páry. Samozřejmě za předpokladu, že se jedná o dobře fungující páry, které splňují požadované podmínky. Tradiční model rodiny, který je složen z otce, matky a dítěte, dle mého pevného přesvědčení rozhodně nebyl překonán.“ 2016, Blog Miloslava Ludvíka
  • „Jediné chvíle, kdy se upřímně musím přiznat, že mi gayové a lesbičky vadí, jsou ty, když jednoho letního dne vyjde do ulic Prahy vulgárností a nevkusem nabitý průvod Prague Pride…“ 2016, Blog Miloslava Ludvíka
  • „Rovnost pohlaví by přece měla být o rovných příležitostech a podmínkách. Neměla by opomíjet přírodu a její fyzické zákonitosti, nebo proti nim dokonce bojovat. Že většina žen nestačí na některá fyzicky náročná povolání, to není mýtus, to je realita. Stejně jako to, že já bych se například nikdy nezvládl postarat o děti tak, jako to zvládají miliony žen na celém světě. Měli by se kvůli tomu snad muži přivazovat ke kočárkům a držet hladovku?“ 2016, Blog Miloslava Ludvíka
  • „Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že je dnes úřad ombudsmana zaměřen především na nejrůznější práva všech možných menšin (které velmi zdatně nastolují buď marginální, nebo vůbec neexistující problémy) a prosazování rádoby rovnoprávnosti tam, kde to není v souladu ani s většinovým názorem společnosti, ani s tisíci lety fungujícím systémem a v řadě případů ani se základní logikou a selským rozumem.“ 2016, Blog Miloslava Ludvíka
  • „Jakkoliv jsem člověk se silným sociálním cítěním, v nepodmíněném základním příjmu, o kterém se kupodivu debatuje stále častěji, spatřuji řadu nebezpečí. On ostatně také nemá vlastně moc co dočinění se smyslem pro sociální spravedlnost…“ 2016, Blog Miloslava Ludvíka

 

Tomáš Cikrt