Vyražené zuby, zlomené čelisti, tržné rány od střepin, zlomeniny končetin nebo mnohočetné zhmožděniny, to jsou jen některé úrazy, ke kterým běžně dochází pod vlivem alkoholu. Mezi zraněnými nejsou jen lidé na kraji společnosti, ale často i „slušní lidé“, kteří si své chování neumí vysvětlit. Záchranáři a další zdravotníci pak zažívají krušné chvíle, kdy zranění odmítají ošetření nebo dokonce ty, kteří se jim snaží pomoci, fyzicky napadnou.
Je považován za zdroj dobré nálady a pomocníka ve chvílích, kdy je třeba rozproudit zábavu. Nejen při silvestrovských oslavách zcela samozřejmě. Jenže konzumace alkoholu má i svou odvrácenou tvář, která není vidět při pohledu na rozesmáté lidi se skleničkou v ruce. Bujaré večírky nezřídka končí na lékařské pohotovosti nebo dokonce urgentním příjmu nemocnic, a právě alkohol v tom hraje ústřední roli. Ne snad, že by se střízliví lidé nemohli zranit, ale právě „pod vlivem“ dochází k mnohdy zcela zbytečným úrazům, včetně těch, které mají celoživotní následky nebo končí smrtí.
S jistou dávkou alkoholu v krvi se totiž nesmyslné nápady, jako přelézt z jednoho balkónu na druhý ve čtvrtém patře, projít se po zábradlí na mostě, kde je rušný automobilový provoz, zkrátit si cestu domů po železniční trati nebo třeba sednout za volat a odvézt přátele, stávají vcelku přijatelnými k realizaci. Ne náhodou se říká, že opilci mají štěstí, tedy spíš falešný pocit, že se „nemůže nic stát“. „Alkohol vede k tomu, že lidé mají sklon podceňovat rizika, která jim hrozí, a pouští se do činností, kterým by se střízliví vyhnuli. Snadno podcení své síly, více riskuji a také mohou ohrozit další osoby,“ shrnuje Petr Popov, primář Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Spolu s tím, jak alkohol „rozpouští zábrany“, roste chuť vyzkoušet něco neobvyklého a prožít adrenalinové zážitky bez ohledu na následky.
Vlastní úrazy jsou pak shodou několika okolností a toho, jak alkohol na člověka působí. „K úrazům dochází jak pod vlivem alkoholu, tak bez něj. Alkohol ale zhoršuje koordinaci pohybu, vyvolává euforii, snižuje zábrany a sebeovládání. Dochází tak snadněji k pádům, vzniku konfliktních situací a chybnému hodnocení situace se všemi z toho plynoucími důsledky,“ popisuje David Hoskovec, primář I. chirurgické kliniky hrudní, břišní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN. Následky opilosti přitom mohou být fatální. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) Global Alcohol Report 2014 konzumace alkoholu přímo souvisí s 22% úmrtí při napadení, 22% úmrtí v důsledku sebepoškození, 17% úmrtí při neúmyslném zranění, 16% úmrtí z důvodu pádu, 13% úmrtí v důsledku utonutí, 15% úmrtí při dopravních nehodách a 11 % úmrtí při požárech.
My jsme trochu slavili…
Příběhy, které končí několika řádky v černé kronice, ale začínají poměrně nevinně, třeba jako maturitní plesy, oslavy sportovních úspěchů českého týmu, narozeninové večírky či třeba bujaré loučení s končícím rokem. „Typicky následně řešíme intoxikaci alkoholem, nezřídka v kombinaci s dalšími návykovými látkami, pády z výšky, popáleniny, tržné rány od střepů a střepin, bodné rány, poranění obličeje a očí, ojediněle amputační poranění končetin nebo prstů. To vše zejména u mladší věkové skupiny,“ vyjmenovává Marek Slabý, prezident Asociace zdravotních záchranných služeb ČR a současně ředitel Zdravotní záchranné služby Jihočeského kraje. Záchranáři se podle něj vůbec nejčastěji setkávají s úrazy, které si podnapilý člověk přivodí třeba už v baru, kde popíjí, dokud nespadne z barové stoličky, židle či přesunu na toaletu, do dalšího výčepního zařízení či domů. Jedná se o kombinaci poruch vědomí z intoxikace a úrazu při pádu bezvládného těla. Běžné jsou případy, kdy se opilí lidé zraní v důsledku konfliktů, ať už přímo v barech a restauracích, nebo při různých hromadných akcích. „Pak dochází ke kombinaci pádu při poruše vědomí z opilosti, tržných ran, zhmožděnin, poranění od střepů a podobně,“ popisuje lékař záchranář. Denním chlebem pro záchranáře je pak péče o trvale popíjející bezdomovce nebo narkomany nalezené na ulici kolemjdoucími či policejní hlídkou, a také setkání s opilci, kteří byli zadrženi pořádkovými složkami.
Nijak výjimečné nejsou ani situace, kdy záchranáři řeší případy domácího násilí, kde alkohol násobí agresivitu i sílu útoku. Následkem jsou pak mnohočetné zhmožděniny, oděrky, zlomeniny končetin i žeber, kdy je mnohdy podezření na domácí násilí páchané na ženách, dětech a dalších obtížné prokázat či odhalit. Alkohol pak hraje zásadní roli při dopravních úrazech. „Často se jedná o pacienty mladších věkových skupin, kteří se vrací motorovým vozidlem z koncertů, diskoték a různých oslav. Takové nehody mají často tragické následky, protože ve vozidle jede více mladých lidí, jež nejsou připoutaní a díky alkoholu mají značně narušenou koordinaci pohybu a obranné mechanismy,“ vysvětluje Slabý s tím, že k těmto dopravním úrazům také samozřejmě patří bourající řidiči, následky motorkářských srazů nebo opilí chodci a cyklisté.
Běžné jsou také sportovní úrazy v opilosti, kdy „sportovec“ posilněn alkoholem přecení své schopnosti a zároveň má výrazně horší koordinaci pohybů. Týká se to cyklistů, lyžařů, snowboardistů, ale také plavců například při skoku do vody a vodáků, u nichž dochází k tonutí, úrazům hlavy, páteře a míchy. Ve větších městech jsou pak zranění spojena s hokejovými či fotbalovými utkáními a větším množstvím opilých fanoušků.
Alkohol hraje roli také u sebevražedných pokusů, ať už v podobě skoků a pádů z výšky, kolizí s vlakem či automobilem, oběšení či zastřelení. „U suicidálních pokusů má alkohol obrovský vliv. Nejenže konzumace alkoholu prohlubuje pocity beznaděje, zmaru a také úzkosti, ale současně alkohol dodává pacientům pomyslnou „odvahu“ k tomu, aby své sebevražedné myšlenky realizovali,“ popisuje docent Martin Anders, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, který působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Právě zde velká část akutních příjmů souvisí s návykovými látkami a zejména alkoholem. „Můžu s čistým svědomím říct, že pokud něco vidím opravdu často, tak jsou to duševní poruchy indukované právě psychoaktivními látkami. To znamená, že by se člověk nemusel dopracovat k tomu, že onemocní duševní chorobou, pokud by nezneužíval alkohol, stimulancia nebo jiné substance, které mají sloužit k určitému uvolnění a relaxaci, ale nakonec vedou k lůžku na psychiatrii,“ popsal Anders v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Silvestr znamená až trojnásobek pacientů
Novoroční oslavy už tradičně znamenají výrazně větší zátěž pro záchranáře i sloužící lékaře, sestry a další personál nemocnic. Své o tom ví také na Stomatologické klinice 1. LF UK a VFN, kde na pohotovostní ambulanci ošetřují také poranění měkkých tkání obličeje a obličejových kostí v souvislosti s pády nebo vlivem fyzického násilí páchaného pod vlivem alkoholu. „Za 24 hodin jsme ošetřili trojnásobné množství pacientů ve srovnání s běžným víkendovým dnem, většinu z nich ale mezi devátou hodinou večerní a sedmou hodinou ranní. V průměru nám do služby přiváží rychlá záchranná služba osm pacientů, tuto noc jich bylo 23, zbývajících 20 lidí přišlo „po svých“. Pod vlivem alkoholu byli všichni pacienti, míra intoxikace byla různá, řada z nich byla navíc pod vlivem dalších návykových látek. Vzhledem k agresivitě jsme ke čtyřem pacientům volali Policii ČR, ten nejagresivnější z nich ukopal i části stomatologického křesla, k osmi jsme přizvali ochranku VFN, s dalšími se nám podařilo se domluvit,“ vzpomíná na silvestrovskou noc 2015 ve službě Gabriela Pavlíková, primářka kliniky.
Vzhledem k tomu, že záchytná stanice byla už od odpoledne plně obsazená, intoxikovaní pacienti, kteří nebyli schopni samostatného odchodu a následného pobytu doma, museli být uloženi na nemocničním lůžku na pozorování. „Nejčastějšími poraněními byly tržné rány různě v obličeji a na hlavě, poranění zubů a okolních tkání, například vyražení zubů, jejich částeční uvolnění z lůžek zubů, zlomeniny čelistí a oblasti očnice. Rozsáhlejší poranění obličeje jsme zaznamenali u muže, jemuž byl po slovní „přestřelce“ vhozen člověkem sedícím naproti němu do obličeje těžký skleněný popelník,“ přibližuje Gabriela Pavlíková.
Mezi pacienty, kteří se v opilosti zraní, ovšem nejsou jen lidé na okraji společnosti, právě naopak. „U každého člověka alkohol a aktuální okolní situace vyvolá jinou reakci. Často ale i nečekanou – mezi ošetřenými pacienty nebyli pouze chroničtí pijáci, ale v běžném životě asi i velmi slušní lidé, kteří překročili svou únosnou hranici množství vypitého alkoholu a v tomto stavu se chovali natolik nepřiměřeně, že následující den při propouštění si neuměli své chování vysvětlit a omlouvali se za něj,“ dodává primářka.
Běžně se s různě poraněnými opilými pacienty setkávají také na I. chirurgické klinice hrudní, břišní a úrazové chirurgie. „Pravděpodobně nejčastější indikací k přijetí nemocného pod vlivem alkoholu je poranění hlavy spojené s otřesem mozku. Problémem u těchto úrazů je obtížné rozlišení příznaků spojených s otřesem mozku od příznaků opilosti. Typickým pacientem je osoba pod vlivem alkoholu, která někde upadla, je přivezena záchrannou službou, nepamatuje si, co se mu stalo a má poraněnou hlavu. Dechovou zkouškou potvrdíme požití alkoholu,“ popisuje David Hoskovec, primář kliniky. Celopražským problémem podle něj je malá kapacita záchytné stanice, takže část pacientů, kteří patří na záchytku, končí na standardních nemocničních lůžkách.
Zbavte nás zraněného opilce, volá na záchranku personál restaurací
Péče o pacienty pod vlivem alkoholu současně znamená velkou zátěž pro zdravotníky. „Prakticky v každé pohotovostní službě zdravotní personál čelí agresivnímu chování osob pod vlivem alkoholu. Slovní napadání, urážky a vyhrožování zdravotníkům jsou již prakticky standardem, bohužel stoupá i počet pokusů o napadení,“ konstatuje primář Hoskovec. Také pro záchranáře jsou pak konfliktní situace s opilými pacienty časté. „Podle stupně opilosti řešíme poruchy vědomí, ovládání, sebekontroly, ztráty náhledu na závažnost poranění, odmítání ošetření a takřka vždy to, že s námi tito pacienti nespolupracují. Běžná je vulgárnost a verbální agrese, velmi často agrese fyzická,“ popisuje Marek Slabý s tím, že agresivitě čelí záchranáři také ze strany okolí opilého – objevují se například nesmyslné požadavky nebo nátlak na způsob ošetření či transportu. Výjimkou není ani poškozování vybavení i vozidel, občasné je pak přímé napadení záchranářů.
Podle Slabého běžně dochází k situaci, že opilec zavolá záchranku pro jiného opilce, který však pomoc zásadně odmítá. Často to pak končí agresí ošetřovaného vůči záchranářům, ale také násilím skupiny opilých, kteří pomoc volali a dožadují se jí za každou cenu a dle svých představ modulovaných alkoholem, nezřídka v kombinaci více návykových látek. „Častým volajícím k osobě zraněné či v bezvědomí je personál restaurací, náleven, heren a non stopů, který dotyčnému do poslední chvíle naléval alkohol, než upadl do bezvědomí či na zem, a nyní jej požaduje ihned ošetřit a hlavně odvézt z podniku,“ přibližuje Slabý s tím, že se všechny tyto případy snaží zasahující záchranáři řešit ve spolupráci s policií, aby nedošlo k jejich zranění. „Jakmile je sebemenší známka konfliktní situace na místě volání, je vyžadován společný zásah s policejní hlídkou, případně je hlídka na místo vysílána předem. Verbální agresi či násilí jedince však nelze nikdy zcela předvídat nebo zabránit a výjezdy k pacientům pod vlivem alkoholu jsou denním chlebem záchranářů, takže jsou fyzické či verbální agresi vystaveni stejně jako kolegové na chirurgických nebo interních ambulancích, záchytkách a samozřejmě policisté takřka denně,“ uzavírá prezident Asociace zdravotních záchranných služeb.
Ludmila Hamplová
