Fosfor – toxin 21. století?
Obdobně jako vápník je i fosfor nepostradatelný pro naše zdraví. V dobách, kdy byla hlavním problémem lidstva nedostatečná výživa, objevovaly se mimo jiné i nemoci spojené s jeho nedostatkem. V současnosti je tomu naopak – konzumace podstatně většího množství bílkovin a zejména pak průmyslově upravovaných potravin vede k nadbytku fosforu v naší stravě. Jak ukázal výzkum společnosti Fresenius Medical Care a Vysoké školy chemicko-technologické, optimální je konzumovat co nejvíce jídel připravených z čerstvých surovin. Průmyslově zpracované potraviny totiž zvyšují obsah fosforu v jídle až o několik stovek procent, což může vést k citelnému poškození cév.
V lidském těle je obsažen necelý jeden kilogram fosforu, a to z 90 % jako kostní minerál. Zbytek je součástí buněčných membrán nebo se podílí na uchovávání a transportu energie.
Nadbytečný fosfor tvoří komplexy s vápníkem, které se usazují v cévní stěně. Usazeniny jsou zpočátku miniaturní, viditelné pouze pod mikroskopem, časem se ale zvětšují a jsou patrné i na rentgenovém snímku. To už se jedná o cévní kalcifikace. Céva s kalcifikacemi ztrácí svou pružnost a není schopna plnit funkci elastického nárazníku mezi srdcem a tkáněmi. Tuhou cévou se krev prožene velkou rychlostí a jen minimálně zbrzděnými pulsy naráží do periferních tkání. Ztráta plynulosti krevního toku zhoršuje přenos kyslíku a tím ještě více poškozuje periferii.
Rizika fast foodu
Fosfor je pro živou přírodu nepostradatelný, ale stejně jako u mnoha dalších věcí i v tomto případě platí, že příliš dobrého může i škodit. Za normálních okolností přijme člověk denně kolem jednoho gramu fosforu a zhruba stejné množství také vyloučí: přibližně dvě třetiny močí a jednu třetinu stolicí. Bohužel díky restauracím s rychlým občerstvením a průmyslově upravovaným potravinám se ho dostává do těla výrazně větší množství.
Na svědomí to mají, kromě zvýšené spotřeby bílkovin prostřednictvím mléčných výrobků a masa, hlavně potravinářské přísady – tzv. „éčka“. Velká část z nich obsahuje fosfor a na obalech se skrývá pod kódovým označením E 338-343, E 450-452 a E1410-1414.
Hormony přirozeně regulující fosfor
Teprve nedávno byly objeveny mechanismy, které ochraňují lidský organismus před nadbytečným množstvím fosforu. V těle obratlovců je to hormon KLOTHO, (pojmenovaný podle vlákna života dcery Dia a Thermis), transmembránový jednoprůchodově uložený protein, který se tvoří v ledvinách a zvyšuje jejich vylučování fosforu. Excesivní exprese KLOTHO vede údajně k významnému prodloužení délky života, vymizení KLOTHO naopak k jejímu podstatnému zkrácení.
KLOTHO se váže na receptor pro fibroblastový růstový faktor (FGF23), který se tvoří v kostech a je schopen přenášet informaci o množství fosforu, které se dostává do organismu s potravou. KLOTHO/FGF23 tlumí tvorbu kalcitriolu a účastní se regulace kalcitonin/fosfátové homeostázy. Nedostatek KLOTHO nebo FGF23 znamená hyperfosfatémii a hyperkalémii, což vede k akcelerovanému stárnutí.
Mohlo by vás zajímat
KLOTHO a FGF23 tak dokonale spolupracují a pomáhají udržovat správnou hladinu fosforu. Po fosforových „hodech“ se zvýší hladina FGF23, ten předá informaci KLOTHO v ledvinách, zvýší se vylučování fosforu, a tím je zajištěna ochrana před jeho nadbytkem.
Obávat se ho v první řadě musejí pacienti s nemocnými ledvinami. S postupující chorobou klesá počet funkčních jednotek, které fosfor vylučují, a tím se snižuje i kapacita ledvin nadbytečný fosfor vyloučit. S životem na dialýze přírodní mechanismy vůbec nepočítaly, takže při selhání ledvin se tvoří velké množství hormonu FGF23, který se snaží v té době již nefunkční ledviny vybičovat k maximálnímu vylučování fosforu. Původně užitečný hormon má ale při vysokých koncentracích nežádoucí účinky, které nemocného poškozují. Na dialýze platí nepřímá úměra: čím více FGF23, tím více komplikací a tím větší pravděpodobnost předčasného úmrtí.
Drobní hlodavci, jako jsou myši nebo krysy, mají hladinu fosforu relativně vysokou a dožívají se mezi savci nejkratšího věku. Zvířata s vyšším průměrným věkem mají obvykle nižší hladinu fosforu v krvi. Nejnižší hodnoty byly zaznamenány u lidí, kteří se dožili 100 let.
Vysoký příjem fosforu – negativum i pro kardiovaskulární onemocnění
Poznatky o škodlivosti fosforu u dialyzovaných pacientů zaměřily pozornost i na lidi, kteří mají zdravé ledviny a dialýzu nepotřebují. Zpětná analýza dalších osudů nemocných, kteří byli hospitalizováni pro srdeční infarkt a měli v době hospitalizace vyšetřenu hladinu fosforu v krvi, ukázala, že i v tomto případě fosfor škodí. Všichni nemocní měli koncentraci fosforu normální, v rámci statistické normy, kterou používají biochemické laboratoře. Záviselo ale na tom, zda hodnota byla při dolním nebo horním okraji normy. Pokud nemocné rozdělili na čtvrtiny podle stoupající hodnoty fosforu v krvi, měli nemocní ve skupině s nejvyšší hodnotou po pěti letech od infarktu vyšší úmrtnost než ti, kteří byli v nejnižší skupině.
Přímá úměra mezi hladinami FGF23 a výší finančních příjmů
Škodlivost fosforu souvisí se stravovacími zvyklostmi, ale není to závislost absolutní. Mnoho lidí s nesprávnými stravovacími návyky má nízké hodnoty fosforu a před nežádoucími účinky jsou zatím neznámým způsobem chráněni. Vysoké hodnoty škodlivých látek v krvi nemusejí odrážet pouze jejich příjem. Vysoká hodnota fosforu může znamenat i to, že se dotyčný nedokáže ani s jeho normálním příjmem vyrovnat. Buď proto, že má nemocné ledviny, jak již bylo zmíněno, nebo proto, že má chybně nastavenou regulaci vylučování fosforu. Pravděpodobně se tu uplatňuje dědičnost: jedním z parametrů, který by se mohl dědit, je množství nebo aktivita již zmiňovaného hormonu KLOTHO. Z tohoto důvodu je někdy s trochou nadsázky KLOTHO označováno jako hormon dlouhověkosti.
V této souvislosti byl v USA pozorován zajímavý fenomén: hladiny FGF23 nepřímo souvisejí s výší finančních příjmů. Když byl tento jev analyzován, ukázalo se, že nízkopříjmové skupiny jsou nejčastějšími konzumenty výrobků rychlého občerstvení (fastfoodové restaurace) a průmyslově zpracovaných potravin.
Jakým potravinám se raději vyhýbat?
Za vysoký příjem fosforu může z poloviny vysoký příjem bílkovin. Ty jsou obsaženy především v mase a mléce a všech výrobcích, které se z nich vyrábějí. Patří sem i vajíčka. Vždy je ale rozhodující především zkonzumované množství.
Dalším zdrojem fosforu jsou potravinářská aditiva. U pěti různých balení šunky, ze kterých si vybíráme v samoobsluze, se může obsah fosforu lišit až několikanásobně. Platí zde ale jednoduchá zákonitost: co je určeno k okamžité spotřebě, to má pravděpodobně nejnižší obsah fosforu. Prodloužené trvanlivosti je většinou dosaženo za cenu chemické úpravy. Sušené šunky (pršut, schwarzwaldská nebo parmská šunka) se konzervují solením a sušením, konzervační látky nepotřebují, obsah fosforu je v nich tudíž nízký. Naopak měkké uzeniny (párky, špekáčky) obsahují fosforu více, protože jejich přirozená trvanlivost je krátká. U sýrů zajišťují fosforové přídavky měkkou konzistenci a dobrou roztíratelnost. Nejméně fosforu obsahují sýry podobné tvarohu, nejvíce tavené sýry.
Fosfor patří mezi nejznámější prvky živé i neživé přírody. Díky své vysoké reaktivitě se nikdy nevyskytuje jako čistý prvek, ale pouze ve sloučeninách. Jako minerál se nejčastěji nachází v podobě apatitu, který si pamatujeme ze školy jako pátý v řadě populární stupnice tvrdosti.
Fosfor je rovněž nepostradatelný pro živé organismy a spolu s vápníkem tvoří významnou součást jejich koster a schránek. Z organických sloučenin obsahujících fosfor je asi nejpopulárnější DNA (deoxyribonukleová kyselina), která funguje jako základ dědičnosti a kterou dnes znají především milovníci detektivek jako důkazní materiál.
Sloučeniny fosforu se již dlouho používají jako hnojiva a těžba i zpracování fosforu jsou významným průmyslovým odvětvím.
MUDr. Petr Táborský, primář dialyzačního střediska NephroCare, Praha 4-Krč
Tomáš Cikrt
