Často se kvůli svému blízkému, který potřebuje pomoc, vzdají práce i sociálního života. Obětují vlastní čas, finance i koníčky – a přesto se jim systémové podpory dostává spíše výjimečně. V Česku dle odhadů žije několik set tisíc neformálních pečovatelů, obvykle žen. O tom, jakou pomoc by potřebovali a jaké se jim skutečně dostává, debatovali odborníci na konci listopadu na sněmovní konferenci s názvem Nástroje a možnosti pečujících v ČR a zahraničí: teorie a praxe.
V současnosti se odhaduje, že je v Česku kolem 250 až 300 tisíc pečujících osob. Ve většině případů jde o osobu blízkou, v 80 procentech ženu, obvykle ve věku 40 až 65 let. „Čelí často problému, že ještě mají nezaopatřené děti, a do toho se starají o rodiče, prarodiče nebo někoho jiného z rodiny. Péče je většinou velmi náročná, protože není institucemi České republiky příliš podporovaná. Sociální a zdravotní systém neformální péči příliš neoceňuje, a my se domníváme, že ani společnost,“ konstatuje Jana Ryšánková, vedoucí oddělení politiky stárnutí na MPSV s tím, že společenské i finanční ocenění pečovatelů (a to i těch formálních) je minimální. Zároveň schází také podpora ze strany obce a komunity, chybí poskytování základních informací o způsobu adekvátní péče, vzdělávání pečovatelů i psychologické poradenství, ani podpůrné služby a další výhody pro pečovatele za moc nestojí. „Pokud někdo poskytuje dlouhodobou péči jako svoji práci, měl by mít nárok na dovolenou, na oddych, tak jako pracující v jiném sektoru,“ dodává Ryšánková. K tomu dodejme, že do toho u nás nefunguje integrace zdravotní a sociální péče (psali jsme také zde).
Výsledek je ten, že i když pečující obvykle zpočátku kombinují péči a zaměstnání, v případě přetrvávání problému se musí lidé rozhodnout, zda práci opustí – flexibilních úvazků je totiž u nás jako šafránu. Jsou pak tedy odkázáni na odměnu, kterou jim poskytne osoba závislá na příspěvku na péči, a mnohdy tak rodina čelí riziku chudoby.
„Ne všechny pečující osoby mohou být zaměstnané. Pokud pečující osoba pečuje celý den, nemůže u toho ještě pracovat. Pokud ale pečující osoba má zájem a nějakou časovou dispozici, měli bychom její ekonomickou aktivitu podpořit,“ zdůrazňuje Hana Geissler z Fondu dalšího vzdělávání.
Pokud bychom se podívali blíže na ekonomickou aktivitu pečujících, pracuje jich necelá polovina. Čísla také ukazují, že každá druhá osoba v produktivním věku pečující o člověka se zdravotním postižením trh práce opustí; v případě péče o seniora je to 20 procent. „Není pečující jako pečující. Najdeme velké rozdíly mezi pečujícími o osobu se zdravotním postižením a o seniora. Zvlášť ženy pečující o osobu se zdravotním postižením, obvykle o své děti, jsou looseři celé situace. Z trhu práce se odsouvají nejvíce a jejich šance, že budou nějakým způsobem aktivní, přivydělají si nebo budou zaměstnány, je relativně nízká,“ přibližuje Hana Geissler.
Čísla také potvrzují zmíněnou nedostupnost flexibilních úvazků – ty má totiž jen osm procent pečujících, kteří péči zahajovali s plným úvazkem. Nedostatek částečných úvazků je i nejčastěji uváděnou překážkou při hledání zaměstnání u pečujících, kteří se v posledním roce práci pokoušeli najít. Problém nedostatku flexibilních úvazků přitom není v legislativě – pracovně-právní ukotvení je u nás dobré (viz zákoník práce, § 241), i když TOP 09 nyní chce podpořit částečné úvazky zrušením minimálního vyměřovacího základu (více zde). „Problém je implementace v praxi, kdy český trh práce není schopen absorbovat takový počet lidí, jejichž možnosti pracovního uplatnění jsou omezené. Jen 5,3 procenta zaměstnaných osob v ČR pracuje na částečný úvazek. V EU je číslo čtyřikrát vyšší,“ poukazuje Hana Geissler.
Podle Hany Geissler ovšem řada pečujících rovnou z trhu práce odchází, aniž by o snížený úvazek usilovala. Může se také stát, že je částečný úvazek pro pečujícího nevýhodný, protože nevydělá tolik, aby zajistil péči o svého blízkého v čase, kdy je pryč. Navíc jsou pečující špatně informováni o svých právech. „Orientují se ve zdravotních službách a celkem v tom, kde mají zažádat o finanční podporu, celkem mají přehled o sociálních službách. Neví ale, jaká jsou jejich práva v zaměstnání, neví, jak se bude řešit jejich starobní důchod, neví, kde si požádat o psychologickou pomoc, netuší, že existují svépomocné skupiny. Ví jen málo o pomoci, která je namířená přímo na ně,“ zdůrazňuje Geissler.
Jak přitom bylo naznačeno, dlouhodobá péče se může odrazit i na výši důchodu. „Jestliže je důchod vypočítáván z fiktivního příjmu nebo výše příspěvku na péči, může pak být nízký. Navíc je tu problém se zaměstnatelností po ukončení péče,“ poukazuje Ryšánková.
Pomohla by častější sdílená péče i možnost říct své problémy
Na podporu pečujících se proto dnes zaměřuje například Diakonie ČCE. „Uvědomili jsme si, že nás demografický vývoj dobíhá a nikdo neví, co bude v roce 2030 – jak bude péče o seniory probíhat. Právě to ukazuje, že skupina laických pečujících bude nepostradatelnou součástí dlouhodobé péče. Pečující se nejvíce potýkají s nedostatkem pobytových služeb – při transformaci pobytových služeb v terénní nejsou ve všech regionech dostupné. V poslední době zjišťujeme, že velmi chybí odlehčovací služby,“ zdůvodňuje Olga Mutlová z Centra na podporu laické péče Diakonie CČE.
Důležité je, aby se pečující dohodli se zaměstnavatelem a rodinou na sdílené péči. To bohužel není pokaždé možné, protože ne vždy jsou rodinní příslušníci ochotni se na péči podílet. Pečujícím pak často chybí také možnost, aby alespoň někdy někdo přišel k nim domů a problematikou se s nimi zabýval. „Na úřadech sice jsou sociální pracovníci, kteří mají provozovat sociální šetření v domácnostech, ale nemají na to potřebnou kapacitu,“ konstatuje Mutlová.
Diakonie CČE se proto snaží zlepšovat sociálně-právní informovanost, poskytnout znalosti ohledně ošetřovatelství či podpořit pečující v tom, aby si alespoň částečně udrželi předchozí život. Bezplatnou pomoc tak pečovatelé najdou například na webu Pečujdoma.cz (včetně poradny s právníkem), na call centru 800 915 915, v novinách Pečuj doma, v nácvikových videích či příručkách pro pečující. „Stěžejní aktivitou je vzdělávání, kde se nejen něco dozvědí, ale zároveň tam vzniká prostor pro sdílení,“ říká Mutlová. Od roku 2013 proto Diakonie CČE pořádá tematické kurzy, kterých dosud proběhlo 255, zároveň se konají svépomocné a zážitkové skupiny zaměřené na sdílení a odreagování. „Snažíme se posílit kvalitu pečujících, aby neměli pocit, že jsou na to sami, a uvědomili si, že se mají na koho obrátit,“ dodává Olga Mutlová.
MPSV chystá dlouhodobé ošetřovné
Pokud se podíváme na dostupnost odlehčovacích služeb, ty v roce 2015 využilo zhruba 12 tisíc lidí. „Je zcela jednoznačně zřejmé, že síť je naprosto nedostatečná. Z charakteristik vyplývá, že pouze 15 procent příjemců příspěvku na péči ve III. nebo IV. stupni závislosti, kteří nevyužívali žádnou pobytovou nebo ambulantní službu, využívali odlehčovací služby,“ říká Ladislav Průša, ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Dobrou zprávou je, že na tomto poli dochází ke změnám, které by do budoucna pečujícím osobám mohly alespoň trochu ulehčit život. V rámci novely zákona o nemocenském pojištění se mluví o zavedení dlouhodobého ošetřovného. To by bylo určeno neformálním pečovatelům, kteří jsou ekonomicky činní – předpokládá se přitom, že jich bude kolem 30 tisíc ročně. Jednalo by se o nárokové uvolnění zaměstnance při vzniku potřeby péče v rodině po dobu tří měsíců, během kterého je poskytována dávka nemocenského pojištění ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu. Zároveň by v zákoníku práce mělo být ochráněno zaměstnancovo pracovní místo.
„Největší diskuse byla a je o délce tohoto opatření. Návrh byl původně koncipován dle zahraničních příkladů, zejména Rakouska, a byl delší. Nakonec v meziresortním připomínkovém řízení došlo ke snížení doby. Teď hlavně věříme, že bude návrh přijat. O tom, že po vyhodnocení v čase může být modifikován, ještě bude diskuse,“ přibližuje Jana Ryšánková s tím, že by se dávka vyplácela od prvního dne péče, takže by také překlenula období do přiznání příspěvku na péči. „Ve světle závěrů nedávné tripartity lze očekávat, že se výše dávky pravděpodobně zvýší,“ dodává Ladislav Průša. Novinkou by také mělo být to, že pečující osoby budou definovány jako cílová skupina v zákoně o sociálních službách a budou tak mít nárok na nezbytnou respitní péči.
MPSV by dále chtělo posílit podporu terénních sociálních služeb tak, aby osoby vyžadující péči zůstaly co nejdéle doma. „Chtěli bychom, aby byla řešena situace, kdy člověk nemá dostatečné finanční prostředky na to, aby mohl čerpat například pečovatelskou nebo asistenční službu v rozsahu, který potřebuje. V tomto směru máme návrh, že bude existovat účelová dotace, o kterou si může ošetřovaná osoba zažádat prostřednictvím kraje. Je tu samozřejmě mechanismus, kterým bude rodina prokazovat, že finanční prostředky nemá, ale myslím si, že jde o opatření, které pomůže v mnoha rodinách,“ vysvětluje Ryšánková.
V rámci koncepce rodinné politiky se pak navrhuje zřízení nové pozice sociálního pracovníka, který by měl koordinovat péči. Obce by tak měly být schopny lépe pečujícím rodinám radit ohledně služeb, které jsou v regionu k dispozici, nebo ohledně možností v oblasti dávek.
Financování sociálních služeb by se mělo nastavit systémově
Ministerstvo si také chce pilotně ověřit fungování služby pro domácnost dle belgického vzoru, který by mohl být financován z evropských strukturálních fondů. Systém služeb by tedy byl založen na vztahu vydavatele poukázek, příjemce služeb čili domácnosti, zaměstnavatele – registrované agentury a pracovníků agentury a vlády, která by byla hlavním zdrojem financování systému. Domácnost by si tak mohla nakoupit určité množství poukázek, za něž nakoupí státem částečně dotované služby u registrované agentury. Agentura by přitom zaměstnávala osoby znevýhodněné na trhu práce, jako jsou ženy po rodičovské dovolené.
Do budoucna nás také zřejmě nemine debata o financování sociálních služeb jako takových. „V dalším období budeme mimo příspěvku na péči muset výrazně řešit i financování sociálních služeb. Pro rok 2017 MPSV zajistilo podle mne dostatečnou částku tak, aby jednotlivé druhy služeb byly zabezpečeny. Přesto si myslím, že je třeba diskuse o tom, jaký systém financování budeme mít. Jsem přesvědčen, že budeme muset přejít na pojistný systém sociálních služeb, který je dlouhodobě udržitelný,“ domnívá se Petr Krčál, politický náměstek za ČSSD na MPSV.
Podle prognóz se počet seniorů starších 75 let během dvaceti let zdvojnásobí. Čtvrtina až třetina přitom bude ve špatném zdravotním stavu, kdy bude vyžadovat dlouhodobou péči. Vzhledem k demografickému vývoji ovšem na druhé straně bude ubývat lidí v produktivním věku, kteří by o tyto seniory pečovali.
Michaela Koubová
