Investoři tratí miliardy dolarů kvůli nenaplněným nadějím, které vkládali do imunoterapie. Ta sice funguje, ale v podstatně menší míře, než se očekávalo.
Když si Cary Parton před čtyřmi lety při golfu natáhl zádový sval, nevěnoval tomu žádnou pozornost, popisuje list Financial Times příběh Američana, který už dávno neměl být mezi námi. Po několika návštěvách chiropraktika a rentgenovém vyšetření se však ukázalo, že jeho problém je daleko vážnější, než namožená muskulatura: rozvinutá rakovina plic, která se už stačila rozšířit do kostí a dalších orgánů. Tumor na játrech byl veliký jako lidská pěst.
Cary absolvoval dvě série chemoterapie, ani jedna však zlepšení nepřinesla. Lékaři mu dávali šest měsíců života. Bylo mu 59 let. „Najednou se mým cílem stalo oslavit šedesátku,“ vzpomíná Cary Parton. V červnu 2013 se přihlásil jako dobrovolník na Kalifornskou univerzitu, která se rozhodla testovat nový typ léku z dílny farmaceutické skupiny Merck. Keytruda patří mezi takzvané checkpoint inhibitory, tedy léky, které vybudí imunitní systém člověka k boji proti rakovinnému bujení.
Jen zlomek pacientů
Lék Carymu Partonovi zachránil život. Když s léčbou začínal, tumory v kostech mu tlačily na páteř a byly příčinou mnoha zlomenin v jeho těle. V říjnu 2013 se při oslavě svých šedesátých narozenin už cítil „docela dobře“. V lednu následujícího roku se vrátil do práce. Dnes se třikrát týdně vydává do posilovny, nachodí několik mil a v neděli si neodpustí partičku golfu. Rakovina ustoupila o 95 procent.
První checkpoint inhibitory se na trh dostaly na sklonku roku 2014. Záhy měly na kontě několik dobrých výsledků. Pacientům, u nichž už rakovina dosáhla nejrozvinutějšího stádia, pomohly prodloužit život o měsíce či dokonce roky. Cary Parton je jeden z těch šťastnějších. Imunoterapeutické léky totiž fungují jen u 20 až 30 procent nemocných. „Imunoterapie není zázračná pilulka,“ říká Bob Hugin, šéf biotechnologické skupiny Celgene. „Checkpoint inhibitory jsou účinné jen u zlomku pacientů,“ dodává.
Naděje, že farmaceutické společnosti budou schopny rychle zvýšit efektivitu imunoterapeutických léků v kombinaci s dalšími druhy medikamentů, se dosud nenaplnily. Přesto se farmafirmy snaží najít způsob, jak rozšířit počty pacientů, kterým by imunoterapeutická léčba pomohla. Jenže ani poslední výsledky nejrůznějších klinických testů zatím nevěští výrazný pokrok.
Lež má krátké nohy
Americká skupina Bristol-Myers Squibb vloni v srpnu představila s velkou pompou lék Opdivo. Ale rozsáhlé testy nakonec ukázaly, že Opdivo bylo u pacientů s rozvinutou rakovinou plic méně účinné než standardní chemoterapie. Uživatelé léku přežili v průměru jen čtyři měsíce, než se tumor začal zvětšovat nebo rozšiřovat. U chemoterapie se pacienti dožili šesti měsíců.
Přitom každý další test vzbuzoval v investorech nová očekávání, protože věřili, že Opdivo nakonec uspěje. Mark Schönenbaum, dlouholetý analytik investiční banky Evercore, který se specializoval na farmaceutické odvětví, popsal neúspěch Opdiva jako „největší klinický průšvih kariéry.“
Bristol-Myers však trval na tom, že může Opdivo kombinovat s jinými léky, a tím „odbrzdit“ jinou část imunitního systému a rakovinu tak konečně porazit. Investorům navíc tvrdil, že je schopen rychle získat povolení úřadů, aby nový typ léčby mohl uvést na trh. A to ještě tento rok. Nakonec se ukázalo, že schvalovací proces nebude probíhat tak rychle, jak firma svým „mecenášům“ slibovala. Akcie společnosti od loňského srpna oslabily o 30 procent a tržní hodnota celé skupiny spadla o více než 35 miliard dolarů (890 miliard korun).
Podobně si s investory zahrává také AstraZeneca, která pracuje na podobné kombinaci léků proti rakovině jako Bristol-Myers. Před měsícem ale britsko-švédská skupina oznámila, že termín dokončení klinických testů léčby na pacientech s rakovinou plic se posouvá. Někteří investoři si tento krok vyložili tak, že AstraZeneca nevěří, že se na konci dlouhé cesty dostaví úspěch.
Rozzlobení akcionáři
Takovéto nezdary ukazují, jak je výzkum a vývoj nových léků na tak závažné nemoci jako rakovina nepředvídatelný. Obrovská euforie, která se v prvních fázích výzkumu projeví také na Wall Street, může být záhy vystřídána ještě větším zklamáním a výprodejem akcií společností, které se na tuto nejistou cestu vydaly.
Někteří analytici předpovídali, že Opdivo během dekády přinese Bristolu až 12 miliard dolarů (305 miliard korun) ročně na tržbách. Počítali totiž s tím, že onkologové budou imunoterapeutické léky upřednostňovat před chemoterapií, a imunoterapie tak nad léčbou rakoviny zcela převezme vládu. A takové předpovědi se podle Financial Times objevovaly i v době, kdy žádné výsledky rozsáhlých klinických testů nepotvrzovaly, že Opdivo je efektivnější než stávající léčebné postupy.
Bristol-Myers však očekávání nenaplnil. Jeho produkty se víceméně staly při léčbě rakoviny léky až druhého sledu. Onkologové stále vsázejí více na chemoterapii a imunoterapeutické léky jsou podávány jako podpora.
„Akcionáři se zlobí. Mnoho lidí umístilo své peníze do akcií Bristolu ještě v době, kdy první testy selhaly,“ řekl listu Financial Times Brad Loncar, zakladatel fondu, skrze který lze investovat do společností zabývajících se imunoterapií, a který v Bristol-Myers vlastní určitý balík akcií. Jiní investoři hovoří o tom, že Bristol-Myers byl „příliš tvrdošíjný a dogmatický“ a přecenil své schopnosti, když sliboval výzkum dotáhnout do úspěšného konce. Nyní se otevřeně hovoří o tom, že Bristol je zralý na to, aby ho některá konkurenční firma akvírovala. Ve hře je prý Pfizer, Novartis nebo Merck.
Nebát se a nevzdat to
Farmaceutické společnosti ale svůj boj s rakovinou nevzdávají. V současné době pracují asi na osmi stovkách klinických testů, v rámci kterých ověřují efektivitu kombinací léků, v nichž figurují také ty imunoterapeutické. Švýcarský Roche například pracuje se skupinou více než 2400 pacientů, u nichž zkouší zkombinovat imuno- a chemoterapii. Výsledky se očekávají ve druhé polovině tohoto roku.
Podle Rogera Perlmuttera, výzkumníka společnosti Merck, je však málo pravděpodobné, že se najde taková kombinace léků, která bude fungovat na všechno. „Nejspíše zjistíme, že u různých pacientů budou fungovat různé kombinace. Tohle je vlastně taková medicína na míru,“ říká Perlmutter.
Petr Musil
