Psychiatr, psycholog, pediatr, adiktolog i sociální pracovní, ti všichni jsou nezbytnou součástí týmů, které pečují o závislé děti a mladistvé. Počet takových pacientů přitom neustále roste, ať už se potýkají s cigaretami, alkoholem, pervitinem nebo třeba s hraním online her. I proto Česko potřebuje síť specializovaných ambulancí. Zatím jsou v plném provozu pouze dvě, a to v Praze a Kladně. Podle plánu ministerstva zdravotnictví by měly vyrůst v každém kraji.
Na první pohled je nepoznáte. Vypadají stejně jako jejich vrstevníci, a to napříč všemi sociálními skupinami. Přesto se od svých spolužáků či kamarádů zásadně liší, do jejich života vstoupila závislost a potřebují pomoc. Pokud se jim jí včas nedostane, téměř jistě z nich vyrostou dospělé, kteří se budou dál potýkat s různými závislostmi a řešit ještě větší problémy, než mají teď. Přesto závislé děti a mladiství stojí tak trochu stranou pozornosti a společnosti se na ně dívá skrz prsty. Jenže zavírat oči není řešení, právě naopak. „I hodné děti berou drogy. Naši pacienti jsou jako děti, které máte doma nebo se s nimi běžně setkáváte. Není to žádná špína nebo děti, které přišly ve svém životě o všechny šance. My se snažíme jim svou prací nabídnout šanci a někdo z nich ji chytne za pačesy, ale někdo v budoucnu bohužel zemře,“ říká zcela otevřeně Marian Koranda, vedoucí lékař Dětského a dorostového detoxikačního centra Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Zde nabízí komplexní protidrogovou péči pro děti a mladistvé, ať s drogami pouze experimentují, stali se problémovými uživateli nebo dokonce mají rozvinout závislost na psychotropních látkách. „Našim pacientům nabízíme i velmi krátké několikadenní pobyty. Jednáme s nimi narovinu a otevřeně řekneme: „Bereš drogy a víš, že s nimi máš problém. U nás budeš pár dní, my uděláme odběry a další vyšetření, a stabilizuješ se. Většina uživatelů návykových látek jsou velmi úzkostní a mají velké obavy už jen nastoupit k léčbě,“ přibližuje lékař. Podle něj je zcela běžné, že část pacientů v léčbě selže, a proto je nutné počítat s relapsy. „Pacienti vědí, že mohou odejít, ale už během tohoto krátkého pobytu polovina z nich sama požádá o pokračování léčby, a i ti, kteří odejdou, se často vrací a to mnohem více motivovaní,“ dodává.
Alkohol pravidelně konzumují dvě třetiny šestnáctiletých
Poptávka po adiktologických službách pro dětí a mladistvé bezpochyby existuje, už jen proto, že mezi nimi je nemálo uživatelů návykových látek. „Pravidelná konzumace alkoholu se týká 60 % šestnáctiletých, čtvrtinu této populace tvoří denní kuřáci a 18,5 % šestnáctiletých jsou pravidelnými uživateli nelegálních návykových látek,“ přibližuje lékař výsledky studie ESPAD, která porovnává školní populaci napříč Evropou, a to právě ve vztahu k návykovým látkám. „Ohledně nelegálních látek a problémového užívání, nejsme na tom tak špatně, nacházíme se určitě v lepší polovině Evropy. Vymykáme se jen experimentálním užíváním marihuany,“ popisuje Jindřich Vobořil, národní protidrogový koordinátor s tím, že mnohem závažnější je fakt, že mladí Češi a Češky ve velkém holdují legálním drogám v podobě alkoholu a cigaret. A to dokonce víc než jejich vrstevníci v jiných evropských zemích.
S alkoholem mají zkušenost prakticky všichni šestnáctiletí a s cigaretami drtivá většina z nich, což navíc nemalá část české společnosti vnímá jako něco „normálního“. „Závislých dětí neustále přibývá, což rozhodně není něco, na co bychom mohli být pyšní. Protože potřebných pacientů je mnoho, měly by v jednotlivých krajích vzniknout adiktologické ambulance, které budou také pečovat o ty, kteří přijdou z detoxu a budou potřebovat doléčení,“ je přesvědčená poslankyně Soňa Marková (KSČM), místopředsedkyně poslaneckého výboru pro zdravotnictví. Podle ní je na místě pomoci těm, kteří pracují se závislými dětmi v terénu, aby získali větší odbornou podporu pro svou efektivní práci.
Mezioborová spolupráce je nezbytná
Práce se závislými dětmi a dospívajícími se ale v mnohém liší od práce s dospělými pacienty, a to také klade trochu jiné nároky na týmy, které s nimi pracují. Péči potřebují celé rodiny, což znamená, že je nutné mít v týmu hned několik odborností a musí fungovat vzájemná spolupráce. „Klíčem naší práce je case management. Není možné nechat na jednotlivých odbornostech, aby pracovaly na jedné rodině samostatně, protože se na práci s jednou rodinou podílí obvykle pět různých expertů,“ popisuje profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Právě v této nemocnici vznikla první ambulance dětské a dorostové adiktologie v roce 2014 a to na základě kvalitativní analýzy. „Závislé děti a jejich rodiče jsou specifičtí. Ne všichni rodiče jsou ochotni a schopni svým dětem pomoci. Část ale je ochotná svým dětem pomoci, a proto je potřeba, abychom pro ně měli k dispozici službu v podobě adiktologických ambulancí,“ je přesvědčená Dana Jurásková, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Historicky vůbec první mezioborová ambulance pro děti a dorost vznikla ve VFN už v roce 1957 a u jejího zrodu stál pozdější profesor psychiatrie Jan Mečíř. Na fungování současné ambulance se podílí mimo jiné specialisté a specialistky v oblasti psychiatrie, adiktolog, psycholog i sociální práce. „Náš model péče je funkční i při zohlednění všech nevýhod, kdy například narážíme na chybějící smlouvy s dalšími zdravotními pojišťovnami. Netušili jsme, že disciplinovanost našich pacientů nebude právě ideální a také naše zkušenost s prací adiktologů v praxi byla nulová, stejně tak oni samotní mají méně zkušeností i menší frustrační toleranci. Jsme však schopni ekonomicky fungovat a ani jsme nenarazili na komplikace, kdybychom ‚překáželi‘, právě naopak cítíme velmi pozitivní přijetí odborné veřejnosti,“ dodává profesor Miovský.
V praxi je pak péče rozdělena do tří fází. Do první diagnostické fáze, trvající zhruba 2 až 4 měsíce, reálně vstoupí přibližně 90 % rodin. Posouzení každého případu je individuální a zahrnuje všechny dostupné nástroje v oborech adiktologie, psychiatrie, klinická psychologie a sociální práce. Do dlouhodobé péče se dostane zhruba třetina, tedy ti, kteří úspěšně dokončí diagnostickou fázi a mají dostatečnou motivaci a podmínky pro zahájení dlouhodobé terapeutické práce. K předčasnému vypadnutí z péče dojde přibližně u třetiny rodin. K přerušení dochází většinou mezi 1. až 5. diagnosticko-terapeutickým setkáním. „Přibližně 1/3 rodin nemá dostatečnou motivaci a podmínky pro zahájení dlouhodobé práce nebo je vhodná pro jiný typ péče, tedy pedagogicko-psychologická poradna, diagnostické ústavy, psychiatrická lůžková zařízení a podobně,“ dodává profesor Miovský. Současně tyto rodiny se potýkají s tím, že problematika závislostí je stigmatizující, a ony samy mnohdy obtížně hledají motivaci k pokračovaní nastavené léčby. „Důvodem pro vypadnutí péče jsou často sami rodiče. V okamžiku, když zjistí, že bychom se měli více věnovat také jim, někteří vezmou zpátečku,“ shrnuje. Náročná spolupráce s rodiči je denním chlebem také pro adiktologickou ambulanci v Kladně, která vznikla jako druhá v republice. „Naším úkolem není vysvětlit rodičům, že dělají chyby a dětem, že jsou nevychovaní spratci. Spíše se jim snažíme popsat vzniklou situaci a nabídnout její řešení,“ popisuje Michaela Štávková, vedoucí adiktologické ambulance. Podle ní skutečně neplatí, že by závislé děti byly odlišné od svých vrstevníků. Naopak se liší jejich rodiče. „Stává se nám, že rodiče svým dětem vůbec neřeknou, kam spolu jdou. Děti pak přijdou k nám a neví, co mají čekat,“ říká.
Každý kraj by měl mít svou adiktologickou ambulanci
Podle plánů ministerstva zdravotnictví je reálné, aby postupně vznikaly další adiktologické ambulance, až postupně bude mít každý kraj svou vlastní. „Ministerstvo podpoří vznik dětských a dorostových adiktologických ambulancí. Nyní připravujeme druhé kolo dotačního řízení pro program protidrogové politiky. Předpokládáme, že v průběhu letošního léta by již mělo dojít k čerpání těchto peněz,“ uvedla Lenka Teska-Arnoštová, náměstkyně ministra zdravotnictví s tím, že se pravděpodobně bude jednat o celkovou částku do výše 10 milionů korun. „Práce s dětmi, které se staly závislými, je velmi důležitá, a proto se ministerstvo i já osobně snažíme, aby docházelo ke vzniku dětských a dorostových adiktologických ambulancí,“ dodala s tím, že celý problém je komplexní a přesahuje pouze oblast zdravotnictví.
Do konce roku 2017 pak běží pilotní projekt VZP sedmi adiktologických ambulancí s cílem dosáhnout co největšího procenta pacientů, kteří přejdou do trvalé remise. Mimo jiné se sleduje, jak se mění chování pacientů před léčbou, během ní a po ní, jejich užívání návykových látek, další rizikové chování i celkový zdravotní stav. Sledovány jsou také komorbidity, a to nejen psychiatrické, a také somatická léčba, včetně komplikací, jako například virová hepatitida typu C či onemocnění jater. Výsledky tohoto projektu by pak měly být základním stavebním kamenem pro plánování další ambulantní adiktologické péče.
Ludmila Hamplová
