Všechna lůžková zařízení, jejichž zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví, by měla mít nemocničního kaplana, který bude součástí týmu nemocnice. Doporučuje jim to metodický pokyn, který připravilo ministerstvo zdravotnictví. Předpis, který včera představili zástupci ministerstva zdravotnictví a nemocničních kaplanů, stanovuje mimo jiné kvalifikační požadavky na kaplany, jejich práva a povinnosti. Dokument bude platný od čtvrtka 13. dubna, tedy o Velikonocích. V současnosti nemocniční kaplani působí asi ve třech desítkách nemocnic. 

 

V Česku dosud neexistovala právní norma, která by působení duchovních v tuzemských nemocnicích zakotvovala. Většina velkých státních nemocnic sice tuto službu v současnosti poskytuje, podle zástupců kaplanů to ale závisí na vstřícnosti vedení nemocnice. Nyní se ovšem situace mění – v polovině dubna totiž začne platit metodický pokyn ministerstva zdravotnictví, který zakotvuje místo kaplanů v systému.

„Vyjasní například i požadavky na kvalifikaci nemocničních kaplanů, ale co je nejdůležitější, ministerstvo zdravotnictví na základě tohoto pokynu zřídí Radu pro duchovní péči, která bude řešit koncepční otázky duchovní péče v lůžkových zařízeních, “ říká ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. „Nemocniční kaplan může být pro některé pacienty stejně důležitý jako například chirurg. Psychický stav pacienta totiž mnohdy výrazně ovlivňuje průběh a úspěšnost samotné léčby,“ dodává náměstkyně Lenka Teska Arnoštová, která se na tvorbě dokumentu podílela.

Představený metodický pokyn vymezuje pojmy duchovní péče v lůžkových zdravotnických zařízeních včetně cílů a zásad této formy péče. Kaplanem podle něj může být člověk, který má dokončené teologické vzdělání magisterského stupně a absolvoval kurz nemocničního kaplanství. Musí mít rovněž nejméně tři roky praxe v obecné pastorační péči. Nemocniční kaplan je jmenován na základě společného pověření Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. Metodický pokyn dále upravuje přístup k nemocničním kaplanům ze strany zdravotnického personálu a stejně tak se týká jejich mlčenlivosti o skutečnostech, které mají osobní nebo důvěrný charakter.

Mohlo by vás zajímat

Důležitost multidisciplinárního týmu

„Pro nás je důležité to, že kaplan už není ten, kdo je v nemocnici trpěný, nebo se dostává do nemocnice jen na základě toho, že ředitel fandí této otázce,“ poukazuje předseda Asociace nemocničních kaplanů Vítězslav Vurst, který působí v olomoucké fakultní nemocnici.

Vurst by chtěl, aby duchovní byli součástí multidisciplinárního nemocničního týmu. Podle náměstkyně Tesky Arnoštové bude ministerstvo prověřovat možnost, že by byl kaplan zařazen mezi takzvané jiné odborné pracovníky, mezi kterými jsou v současnosti například psychologové či sociální pracovníci. Podle Vursta se pacienti duchovním svěřují s věcmi, které lékařům neřeknou. „Lékaři řeknou, kde je trápí tělo, ale tělo často není to jediné, co trápí,“ vysvětluje Vurst. „Když dnes někdo přijde k nám do nemocnice a řekne, že ho bolí záda, ptám se, co má naloženo na zádech. Často z toho vyplynou vztahové věci, problémy v zaměstnání. To se potom odráží na celkovém stavu člověka,“ doplňuje.

Důležitost multidisciplinárního přístupu k pacientům podtrhuje také Marek Drábek, hlavní kaplan Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. „Jako kaplanům nám leží na srdci spolupráce, tedy nejen že se něco rozebírá, ale také, že se to skládá. Byli bychom rádi, kdyby se holistický přístup bral vážně a vytvářely se týmy složené ze všech odborníků, kteří složí dohromady obraz. Nemocný jinak mluví s psychoterapeutem, jinak s lékařem, jinak se sociální pracovnicí a jinak se zdravotní sestrou. Když se setká s kaplanem, tak se třeba úžasný zážitek z porodu nebo to, že v nemoci objevil další rozměr života, snaží nějak sdělit. Když tuto mozaiku poskládáme dohromady, můžeme pacientovi nabídnout obraz života, zrcadlit mu ho, a on si může vybrat, na co bude víc akcentovat, kde nabere sílu a všechno se navzájem propojí. Multidisciplinaritu a vytváření týmu, kde informace mezi všemi odborníky koluje tak, aby to pomohlo dobru pacienta, tedy vnímáme jako důležitou věc,“ vysvětluje Marek Drábek s tím, že je třeba zapojit i sociální zázemí a samotného pacienta.

Podle Drábka i Vursta tvoří většinu práce nemocničních kaplanů laické rozhovory s pacienty, příbuznými či personálem. Asi čtvrtinu tvoří svátosti a modlitby. Kromě práce s pacienty se duchovní věnují i pozůstalým, kterým v nemocnici někdo blízký zemřel. „Snažíme se, aby kaplani byli u sdělování úmrtí. Pozůstalí potřebují čas, aby se s tím mohli vyrovnat,“ doplňuje Marek Drábek.

Kaplani ovšem slouží i nemocničnímu personálu, kterému pomáhají například překonávat syndrom vyhoření. „Několikrát jsem hovořil s personálem na onkologiích, kde jsme se bavili o tom, jak překonat, že nám často lidé umírají na odděleních,“ dodává Vurst.

[infobox-cela-sirka]

-čtk, TZ MZ, red-