Ministerstvo zdravotnictví by chtělo snížit limit na doplatky za léky pro děti a seniory. I když ale návrh schválila na konci ledna vláda, teď to vypadá, že podporu koaličních poslanců postrádá – alespoň těch, kteří zasedají ve zdravotním výboru. Nesouhlas už vyjádřili například Jana Pastuchová a Rostislav Vyzula (oba ANO), připomínky má i Ludvík Hovorka (KDU-ČSL). Další poslanci pak pro změnu tradičně využili otevření zákona 48/1997 k tomu, aby podali pozměňovací návrhy, které i při dobré vůli se snižováním limitů souvisejí sotva okrajově. Na které z nich zdravotní výbor kývne, ovšem zatím není jasné – poslanci totiž bod odložili.
„Mě se tento návrh nelíbí vůbec. Tváří se jako sociálně citlivý, ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Musím odmítnout argument, že jde o zákon pro sociálně zranitelné skupiny obyvatelstva, protože je koncipovaný jako plošný a vůbec zde není testována příjmová situace. Bude se totiž týkat i vysokopříjmových pojištěnců, kteří žádné sociální úlevy nepotřebují. Navíc návrh není ničím doložen – žádnou analýzou, která by alespoň otvírala možnost, že kvůli platbám je pro někoho nedostupná péče nebo léky. Je to nesmysl, protože i podle návrhu je třeba doplatky nejprve zaplatit a teprve následně je pojišťovna vrací. Přístup k péči to tedy rozhodně neovlivní,“ domnívá se Jana Pastuchová, podle níž je opatření naprosto nesystémové. Přijatelné by ovšem bylo ve chvíli, kdy by ke snížení docházelo podle diagnóz nebo u osob v hmotné nouzi. Jaroslav Krákora (ČSSD) ovšem připomíná, že pokud by se jednalo o osoby v hmotné nouzi, šlo by už o agendu ministerstva práce a sociálních věcí – a podle diagnóz by zase došlo k výraznému zatížení lékařů.
Proti se staví i další poslanci za ANO, jako je Miloslav Janulík a Rostislav Vyzula. „Já chápu sociální stránku a snížení poplatků pro určitou skupinu lidí – ale paušálně jsem zásadně proti, a to v jakýchkoliv případech, jako je to paušální přidávání o deset procent těm nebo o pět procent oněm. Ministerstvo mělo dostatek času, aby to projednalo hlavně s ministerstvem práce a sociálních věcí, protože je to hodně o tom, která skupina by se měla upřednostnit a která ne. Nezlobte se na mě, ale připadá mi jako těžký populismus, dávat to do sněmovny teď těsně před volbami,“ říká k tomu profesor Vyzula.
Nutno ovšem podotknout, že návrh se už dříve pokoušel prosadit exministr Svatopluk Němeček, proti se ale postavil šéf ANO Andrej Babiš (více zde, o problematice jsme informovali také např. zde či zde). Ten však nakonec po výměně ministra zdravotnictví přistoupil na dohodu se současným ministrem Miloslavem Ludvíkem (ČSSD) a sporný bod odblokoval (více zde).
Rozdáváme, když nemáme z čeho, upozorňuje Hovorka
Výhrady ale nemají jen poslanci za ANO. „Když se udělala první změna v regulačních poplatcích, snížil se limit na 2500. Teď se snižuje na úplně zanedbatelný limit. Přijde mi to zvláštní – na jedné straně víme, že se navrhovalo zvýšení platů zdravotnickému personálu. A zatímco teď mají zdravotní pojišťovny malé přebytky, na konci roku nebudou mít žádné. Toto opatření přinese zásah do zdravotního pojištění podle ministerstva ve výši 450 milionů korun. To neodpovídá tomu, co reálně ve zdravotním pojištění je,“ upozorňuje Ludvík Hovorka.
Na další problém, který často zmiňuje také Česká lékárnická komora, pak narazila poslankyně Jana Hnyková (Úsvit). „Návrh jsem nejdříve uvítala. Na druhou stranu se ale v terénu setkávám s tím, že lidé ani nevědí, za které léky jsou jim doplatky vraceny. Praktičtí lékaři nebo lékaři, kteří jim léky s doplatkem předepisují, je mnohdy neupozorní na to, že doplatek za lék nespadá do skupiny léků, ze které by mohli mít finanční prostředky vráceny,“ upozorňuje Hnyková.
Nakonec tak jediný jasně pozitivní hlas, s výjimkou poslanců ČSSD, novele dala Soňa Marková (KSČM). Ta už během prvního čtení ve sněmovně uvedla, že KSČM úpravu podpoří.
Štětina a Kaňkovský chtějí podpořit lékárníky
K novele zákona už se také stihlo sejít několik pozměňovacích návrhů. Jeden z nich podal poslanec Jiří Štětina (Úsvit) a týká se zavedení dispenzačního poplatku v lékárnách. Jak stojí v odůvodnění, aby byla lékárenská péče adekvátně ohodnocena, mělo by dojít buď k navýšení přirážky, úhradě nového výkonu dispenzace prováděné farmaceutem nebo úhradě dispenzační taxy. První možnost je ovšem označena jako nevyhovující, druhá zase jako problematická.
„Ukazuje se, že výdej léčivého přípravku je jako výkon farmaceuta velmi odlišný od ostatních zdravotních výkonů. Jeho zařazení na seznam výkonů není příliš pravděpodobné, pokud nedojde ke změně některých parametrů tzv. úhradové vyhlášky. Hlavní překážky pro zařazení shledávají členové pracovní skupiny zejména v tom, kdo a v jaké výši bude nositelem výkonu, v limitované frekvenci výkonů a v tom, že v lékárnách není možné vést v potřebném rozsahu zdravotnickou dokumentaci a že by prý takto koncipovaný výkon zdvojoval činnosti, které jsou obsahem výkonů lékařů při vyšetřeních,“ stojí v odůvodnění. „Jako nejvhodnější proto zůstává varianta třetí, tedy dispenzační taxa. Její výši bude určovat ministerstvo zdravotnictví na základě vývoje nákladovosti lékárenské péče. Bude tak zachován přímý vztah mezi taxou jako vyjádřením odměny za lékárenskou péči a výší jejích nákladů,“ stojí dále v návrhu, podle kterého by u zcela nebo částečně hrazených přípravků na recept poplatek hradila pojišťovna, v ostatních případech pacient.
Na stejnou problematiku se chce ve svém pozměňovacím návrhu zaměřit také Vít Kaňkovský (KDU-ČSL), který by tak chtěl podpořit zejména malé lékárny. Svůj návrh ale ještě konzultuje s ministerstvem, takže jeho podoba není definitivní.
Uvolní se preskripční omezení pro praktické lékaře?
Další pozměňovák, tentokrát podaný Leošem Hegerem (TOP 09), se týká preskripčních omezení praktických lékařů. Ti si dlouhodobě stěžují, že oproti cizině nemohou předepisovat některé léky, takže jen kvůli receptu musí posílat pacienty ke specialistům – a péče tak nabývá (více jsme psali např. zde). Pozměňovací návrh proto chce do zákona vložit větu, že „předpokládaný dopad na prostředky veřejného zdravotního pojištění nemůže být jediným důvodem pro stanovení preskripčního omezení“. „Z medicínských důvodů je potřeba, aby při rozhodování byla posuzována hlavně odborná kvalifikace k poskytování péče, ale zákonem je umožněná často využívaná praxe, kdy je preskripční omezení stanoveno nikoliv z odborných, ale výlučně z finančních důvodů. To znamená, že je používáno jako nástroj limitace přístupu pacientů k léčbě s argumentem, že umožnění preskripce praktickými lékaři by vedlo k velkým nákladům, protože léčba by byla dostupná prakticky všem,“ uvádí Heger v odůvodnění.
„Pozměňovací návrh zavádí fakt, že pokud neexistují odborné důvody, proč by praktický lékař nemohl přípravek předepsat, nebude možné preskripční omezení stanovit. Těmito odbornými důvody může být např. náročnost stanovení správné diagnózy nebo kontroly onemocnění, neexistence přesných doporučených postupů pro léčbu, potřebnost zvláštního vyšetření nebo použití přístroje, dostupného jen u specialisty, znalost interpretace klinického obrazu onemocnění, vázaná na specialistu, předpoklad výskytu méně častých nežádoucích účinků při péči specialisty apod,“ dodává odůvodnění.
Tento vstřícný krok vůči praktikům by přitom mohl mít podle Hegera ještě další přínos. Často se totiž objevují směrem k praktickým lékařům výtky, že neslouží pohotovostní službu tak, jak by měli, či odmítají ohledávat zemřelé. „Když pro někoho uděláte něco pozitivního, tak s ním pak snáze vyjednáváte, aby také něco udělal on,“ myslí si poslanec. Sám Heger ovšem přiznává, že zatím odezvy na jeho návrh nejsou úplně souhlasné. „Reakce jsou, jak se dalo očekávat, spíše negativní,“ konstatuje Heger s tím, že návrh poslal na ministerstvo a na SÚKL.
Jak se zdravotnický výbor nakonec rozhodne jak ve věci novely, tak pozměňovacích návrhů, by snad mělo být jasné příští týden. Přerušený bod by totiž měli poslanci doprojednat ve čtvrtek 23. března. Na zasedání v uplynulém týdnu naopak zdravotnický výbor bez delších diskusí odsouhlasil navyšování plateb za státní pojištěnce až do roku 2020.
Michaela Koubová
