Nesmysly o očkování jsou stejně staré jako vakcinace samotná. Přesto jim lidé podléhají stále víc. Jednoduše proto, že se díky očkování zatím nesetkávají s vážnými infekčními chorobami, a současně spoléhají na pochybné zdroje informací. I to zaznělo na workshopu Pravda o očkování, který zorganizovala organizace Loono, za níž stojí mladí lékaři a lékařky i studenti a studentky medicíny. Jejich cílem je zvyšovat zdravotní gramotnost české veřejnosti i posílit povědomí o možnostech prevence řady onemocnění.
I když si to nepřipouštíme, jsme součástí přírody, a to bez ohledu jak moderní a pohodlný je náš život. „Byly to infekce, kdo určoval selekční tlak na lidskou populaci. My jsme ti šťastní, kteří se narodili těm, jež přežili infekční choroby,“ prohlásil profesor imunologie Jan Krejsek, který působí na
Ústavu klinické imunologie a alergologie, LF UK a Fakultní nemocnice Hradec Králové. Právě on na workshopu Pravda o očkování nabídl nejeden historický pohled na to, jak se lidstvo vyrovnávalo dnes již s téměř polozapomenutými infekcemi. „Ještě na začátku dvacátého století byl průměrný věk v Anglii, což byla tehdy jedna z nejvyspělejších zemí světa, jen 46 let. Ne snad, že by se zde neobjevovali i starší lidé, ale průměrný věk dožití byl výrazně zkrácen tím, že většina dětí zemřela ještě v kojeneckém a batolecím věku. To, že tomu tak dnes není, a žijeme v obecném blahobytu, není samozřejmost, která nám spadla z nebe,“ dodal s tím, že tato křehká rovnováha může být kdykoliv znovu narušena. „Zkusme si představit situaci, že se někde v ledovci objeví zachované tělo infikované pravými neštovicemi. Já sám jsem byl ještě očkován, a tak by se mé tělo pravděpodobně infekci ubránilo, ale všichni, kteří se narodili v osmdesátých letech a později, jsou vůči této infekci naprosto naivní. Ti, co by nezemřeli rovnou, by pak byli doživotně znetvoření,“ popsal katastrofický scénář.
Workshop s názvem Pravda o očkování uspořádala nezisková organizace Loono, která se snaží zvýšit povědomí veřejnosti o možnostech prevence celé řady chorob. Za touto organizací stojí mladí lékaři a mladé lékařky a také studenti a studentky medicíny, jejichž cílem je i zvyšování zdravotní gramotnosti české veřejnosti. A proto se mezi tématy probíhajících workshopů objevilo také očkování, kolem kterého se vyrojila celá řada mýtů a dezinformací. Jedním z takových omylů je, že ti, kteří očkování odmítají, nemohou nikoho ohrozit. „Tím, že se podaří udržet dostatečně vysokou proočkovanost, zajistíme kolektivní imunitu, která chrání před infekcí ty, kteří z vážných zdravotních důvodů očkováni být nemohou. Proto se jako pediatři tolik obáváme poklesu proočkovanosti, protože na něj doplatí právě ti nejslabší,“ popsala Parvine Gricová, praktická lékařka pro děti a dorost. Příkladem oprávněnosti těchto obav je pokles pročkovanosti proti spalničkám v několika evropských zemích. Právě tato infekce se znovu opět šíří. Více o epidemiích spalniček jsme informovali zde.
Očkování nefunguje na 100 % a ani není bez rizik
K dalším mýtům patří také to, že jedině 100% bezpečné a 100% účinné očkování je v pořádku a cokoliv jiného nemá smysl používat. „Žádný medicínský zásah nemá stoprocentní účinnost a stejně tak nikdo očkovaný nebude chráněn na sto procent, proto jsou však očkovací kalendáře ve vyspělých zemích světa sestaveny tak, aby účinek vakcín by co možná největší a zároveň jejich vedlejší účinky co nejmenší,“ vysvětlila pediatrička s tím, že tvrdit, že očkování je bez vedlejších účinků, je lež. Na druhé straně drtivá většina vedlejších účinků je velmi mírných, například v podobě zarudnutí, bolesti v místě aplikace či horečky. „K tomu patří i předem rodiče upozornit na možné změny po očkování a doporučit jim, aby dodrželi klidový režim, například s dítětem necestovali, nebo se zajímat o to, zda třeba v rodině není někdo nemocný či nepobývali v zahraničí, to vše může očkování ovlivnit,“ dodala.
Více vysvětlování si podle ní zaslouží i to, jak se liší jednotlivé vakcíny a také, proč očkovat už kojence. „Živé vakcíny poskytují dlouhodobou ochranu, kdy se hladina protilátek udrží mnoho let či dokonce celoživotně. Zatímco neživé vakcíny poskytují ochranu zhruba 10 až 12 let,“ vysvětlila s tím, že řada rodičů obtížně chápe, proč očkovat z jejich pohledu „příliš brzy“. „Snažíme se překlenout období, kdy je malé miminko imunologicky kompromitované, tedy už nemá protilátky předané matkou, a přitom se už může setkat s infekcí,“ dodala. Příkladem je černý kašel, který mohou dospělí překonat v mírné formě, ovšem pro kojence může být tato infekce smrtelná. „Ve dvou měsících už tři čtvrtiny dětí nemají protilátky od matky, a je zcela namístě, aby byly očkovány. V důsledku pertuse u nich může dojít k dechové nedostatečnosti a následně úmrtí,“ upozornila lékařka Zuzana Blechová, která působí na Klinice infekčních nemocí 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze.
Právě výskyt černého kašle u kojenců, kdy před několika lety došlo i k několika úmrtím v České republice, byl jedním z důvodů ke změně očkovacího kalendáře. Do roku 2009 byly v Česku plošně očkováni novorozenci proti tuberkulóze, což bylo vlivem příznivé epidemiologické situace zrušeno. „Zatímco počty případů TBC, která ještě v roce 1957 u nás zabila na 5 tisíc lidí, klesaly, přibývaly případy pertuse v nejmladší věkové kategorii, a proto bylo očkování proti TBC vyřazeno z očkovacího kalendáře, aby bylo možné včas zahájit vakcinaci proti pertusi,“ popsala expertka na infekční choroby. Podle ní je otázkou, jak současnou příznivou situaci ohledně TBC ovlivní migrace, nicméně ještě nedávno používaná vakcína byla spojena s celou řadu vedlejších účinků, například v podobě lokálních abscesů, což následně vedlo k odsunutí dalšího očkování. „Toto je moje odpověď na argument, že očkovací kalendář je rigidní a nemění se. Ukázalo se, že tato vakcína není tak kvalitní, jak jsme si mysleli, a současně se změnila epidemiologická situace, a tak toto očkování bylo z očkovacího kalendáře vyřazeno,“ dodala Parvine Gricová.
Při boji s infekcemi jsme všichni na jedné lodi
Problematika očkování přináší i mnoho otázek, které se medicíny na první pohled příliš nedotýkají. Část rodičů, kteří odmítá očkování u svých dětí, to vidí jako projev své osobní svobody a demokratického rozhodnutí, na něž mají právo. „V otázce očkování se střetává principiální paradigma vyspělých evropských civilizací, a to absolutní důraz na osobní práva a svobody. Každý z nás je ale součástí sociálního přediva a z pohledu ochrany proti infekci všichni hrajeme za všechno. Nikdo z nás nemůže říct, jsem individuum a nezáleží mi na tom, jaké budou dopady mého rozhodnutí. Pokud tento názor převáží, vzroste počet černých pasažérů, kteří se vezou na tom, že většina z nás očkuje, až kolektivní imunita selže,“ varuje profesor Krejsek. Podle něj je velmi přínosné soudní rozhodnutí, které padlo v USA, kdy se rodiče dítěte s leukémií soudili o to, aby spolužáci byli očkováni, a tedy neohrožovali jeho zdraví. „V případě očkování a boji s infekcemi je třeba si uvědomit, že jsme všichni na jedné lodi,“ dodal imunolog.
Rozhodování rodičů je navíc zkresleno tím, že se nesetkávají s následky onemocnění, proti nimž se v současnosti očkuje. „Kdo dnes viděl polio, záškrt nebo tetanus? Jsou to dnes skoro zapomenuté choroby, které nevnímáme jako riziko. Navíc je velmi módní vracet se k ‚přirozenému‘ způsobu života, který nechce mít mnoho společného se západní civilizací. Jenže lidé, jež se takto rozhodnou, si už neuvědomují, že k přirozenému způsobu života patří také umírání na infekce, které už neznáme,“ upozornila Blechová. Místo jisté vděčnosti za to, jak dobře se máme, cítíme nespokojenost. S tímto se setkal také gynekolog Vladimír Študent, jenž působí na Porodnické a gynekologické klinice LF UK a Fakultní nemocnice Hradec Králové, který měl možnost strávit nějaký čas jako lékař v Africe. Tam se také setkával s úmrtími dětí a vážnými infekcemi. „Evropan nebo Severoameričan je mnohdy neustále nespokojený člověk, který i když má vše, utíká se k něčemu dalšímu a chce něco víc. V tom je jisté sobectví ‚alternativních lidí‘, také chtějí něco víc,“ shrnuje.
Ludmila Hamplová
