Nedostatek zdravotních sester a s tím související přetěžování je jedním z nejurgentnějších, ne-li nejurgentnějším problémem českého zdravotnictví. K situaci přispívá vedle výše odměn přebujelá administrativa a také to, že nemocnice často nemají dobře poskládané ošetřovatelské týmy – a sestry tak dělají práci, která jim nepřísluší a jíž by měli obvykle zastávat spíše zdravotničtí asistenti. Na to, jak sestřičkám více uvolnit ruce pro práci s pacienty, přišla řeč na konferenci věnované prevenci poranění ostrými předměty, kterou minulý týden uspořádala Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků (POUZP). Ukázal se přitom zásadní názorový nesoulad mezi lékaři, respektive Českou lékařskou komorou, a sestrami zastoupenými Českou asociací sester a POUZP. Zatímco ČLK by nejraději většinu papírování zrušila a vrátila práci i vzdělávání sester do doby před 15 lety, zástupci sester se proti takovému pohledu ohrazují. Bez jakékoliv dokumentace by totiž nejen zdravotnický personál, ale celá nemocnice přišla o právní krytí v případě soudu, a vracet se s dnešním rozvojem medicíny v úloze sestry a jejím vzdělávání zpět by postrádalo logiku.
Byrokratizace zdravotnictví je fakt, který dnes asi nikdo nebude rozporovat. Už před čtyřmi roky provedla Česká asociace sester (ČAS) průzkum mezi téměř šesti tisíci zdravotníky, který potvrdil narůstající množství administrativy a s tím také rostoucí nespokojenost personálu. Problém se už snaží řešit i ministerstvo zdravotnictví, a to několika způsoby. Jedním z nich je podpora zavádění elektronizace, druhým, na kterém se podílí i ČAS, je redukce ošetřovatelské dokumentace. Poté, co se 25. ledna obrátil na prezidentku ČAS Martinu Šochmanovou náměstek pro zdravotní pojištění Tom Philipp s žádostí o pomoc při řešení problému, má Šochmanová předložit návrh na zjednodušení ošetřovatelské dokumentace a připravit metodické doporučení pro poskytovatele služeb. Založila proto pracovní skupinu, která by měla s problémem pohnout.
„Velmi intenzivně pracujeme na snížení administrativní zátěže. I to je krok k tomu, jak zvýšit bezpečnost péče o naše pacienty,“ říká Šochmanová. Zároveň se ale nebojí pálit do vlastních řad – ne za všechnu zbytečnou administrativu totiž mohou požadavky ministerstva. „Chtěla bych apelovat na své kolegyně – hlavní sestry a náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Z praxe vím, že je to na nás, na tom, jak si to ve zdravotnickém zařízení nastavíme. V některých zařízeních musí sestry vyplňovat naprosto nesmyslné formuláře, musí několikrát zaznamenávat péči. To je obrovský nešvar, který naše sestry zbytečně zatěžuje a zdržuje od práce u pacientů,“ zdůrazňuje prezidentka ČAS.
Její slova potvrzuje z praxe při auditech v nemocnicích Gabriela Franková ze Spojené akreditační komise ČR. „Vrátím se jen k záznamům – proč sestry opisují informace, ordinace a další věci? Ve zdravotnické dokumentaci jsou duplicitní i triplicitní záznamy a stejně tak jsou různé složité formuláře a hlášení. Jde o to, aby se ve zdravotnických zařízeních zamysleli nad každým papírem a snažili se proces zjednodušit – a to tak, že na něm zainteresované strany budou participovat, ne že ho někdo vymyslí a ostatní ho dostanou příkazem,“ radí Franková.
ČAS vytyčí čáru mezi nutnými a zbytečnými papíry
Na druhou stranu ovšem ČAS poukazuje na to, že dokumentování péče nelze brát jako zbytečnou administrativu. „Musíme si uvědomit jednu důležitou věc: dokumentování péče není administrativní zátěž. Dokumentovat péči musíme a je to i naše ochrana legislativní. To, co prosazuje Česká lékařská komora a co mě velmi zaskočilo, tedy že sestra nemusí nic psát a papíry se zabývat, rozhodně není pravda. Sestry musí svou péči dokumentovat – je to odborná péče, jejich ochrana i ochrana pacientů. Že se budeme snažit snížit administrativní zátěž, neznamená, že nebudeme nic dokumentovat – to není správná cesta,“ vysvětluje Martina Šochmanová.
Právě zdravotnická dokumentace je totiž tím, co může u soudu prokázat, že ze strany zdravotníků nedošlo k pochybení, a může pomoci i při řešení závažných nežádoucích událostí. Úkolem výše zmíněné pracovní skupiny proto bude také to, aby nadefinovala hranici stanovující rozdíl mezi nutnou dokumentací a nadbytečnou administrativou. Milan Laurinc ze Slovenské komory sester a porodních asistentek k tomu dodává, že by si sestry nestěžovaly na administrativu, kdyby měly vhodně vytvořené podmínky například v podobě elektronizace a tabletů. „Je to i to organizaci práce. Pokud vrchní sestra nebo náměstkyně trvá na tom, aby sestra něco napsala, a nevytvoří jí podmínky k tomu, aby vedla dokumentaci plynule a jednoduše, to je problém. Ale dokumentace nás má zaprvé chránit a zadruhé je v ní vidět činnost sestry,“ doplňuje Laurinc. O současném stavu zavádění eHealth včetně elektronické dokumentace jsme psali zde.
Sestry vysokoškolačky nechtějí dělat některé práce, stěžuje si ČLK
A jak na to reaguje lékařská komora? „My nechceme, aby sestry nepsaly nic – my bychom ale hrozně rádi, aby se sestry vrátily do toho, co tu bylo před deseti, patnácti lety, tedy aby ošetřovaly pacienty a nemusely většinu času trávit psaním. Kdyby se nám povedlo vrátit se mávnutím kouzelného proutku zpět při současné úrovni medicíny, bylo by to skvělé. Při současné hyperkorektnosti se ale bojíme nazvat věci pravými jmény, vytváříme nové funkce, nové instituce, nové předpisy a šílenou legislativu. Všechno se obrací proti nám,“ domnívá se Pavel Kubíček z představenstva ČLK. „Udělali jsme ze sester vysokoškolačky, které ale pochopitelně práci dělat nechtějí,“ dodává.
S tím však zásadně nesouhlasí předseda POUZP Tomáš Válek. „Doložte mi, že vysokoškolačky nechtějí pracovat,“ ohrazuje se Válek. „Pořád slyšíme z úst ministerstva zdravotnictví, potažmo některých poslanců, že nám sestry bakalářky a magistry nenastupují do praxe. Pokud se ale podíváme na čísla, vidíme, že sestry bakalářky jsou v praxi z poloviny více než 15 let, sestry magistry jsou ve více než 80 procentech v praxi více než 15 let. Nejsem si tedy jistý, že by nám nenastupovaly – ony v praxi jsou,“ poukazuje Válek s odkazem na průzkum, který v březnu POUZP provedla mezi téměř tisícovkou respondentů z řad zdravotníků.
Kubíček ale trvá na tom, že vysokoškolsky vzdělané sestry nechtějí dělat některé ošetřovatelské práce. Jenže, jak upozorňuje Válek, na to tady máme vícestupňové ošetřovatelství. „Jsou tu různé typy zdravotnických povolání od ošetřovatelů a sanitářů přes asistentská povolání, která vykonávají základní ošetřovatelskou péči, a pak zde máme všeobecné sestry, které vykonávají specifickou vysoce odbornou péči. Vedle toho, že nemáme dostatek personálu, je druhá věc, že nejsme schopni poskládat týmy tak, jak by měly být,“ poukazuje na jádro pudla Válek. Více o zmatcích v kompetencích zdravotníků jsme psali zde.
Rozbroje mezi profesemi zlepšení nepřinesou
S postoji ČLK nesouhlasí ani prezidentka ČAS. „Jedním dechem říkáte, že nám jde zdravotnictví dopředu, a zároveň, že se mají sestry vrátit o 15 let dozadu. S rozvojem medicíny, zdravotnictví, technologií i legislativy musí být i sestry více vzdělané,“ zdůrazňuje Martina Šochmanová.
Milan Laurinc přitakává, že podobné požadavky na středoškolské vzdělávání sester s tím, že vysokoškolačky jsou líné, zaznívají i na Slovensku. „Nejsme v časech Marie Terezie a Florence Nightingale. Dnes jsme někde jinde. Nedělejme mezi sebou rozbroje – tak jako potřebujeme lékaře, potřebujeme i sestry. Máme být tým, a když mluvíme o multidisciplinárním týmu, tak tam už není sestra, která svého času umývala podlahu, okna, starala se o pacienta a nevím, co všechno. Je tu hierarchie a rozdělená odpovědnost,“ doplňuje Milan Laurinc s tím, že problém s nedostatkem sester pociťují i na Slovensku, kde jim schází až 12 tisíc sestřiček.
Spor o to, jak vlastně sestry vzdělávat, pochopitelně nepanuje jen mezi ČAS a ČLK. Jak Zdravotnický deník opakovaně informoval, dlouhé diskuse probíhaly i v parlamentu při projednávání novely zákona 96/2004. Ten by měli poslanci ve třetím čtení projednávat ve středu 26. dubna, kdy s největší pravděpodobností projde. „Budeme se snažit systém zvrátit v Senátu předložením průkazných materiálů, že to žádné navýšení sester do praxe nepřinese,“ dodává Válek.
Zdravotníci se přesunou z jedné škatulky do druhé. Chybět budou dál
Trochu paradoxní naopak je, že by změna zákona naopak mohla vést k dočasnému úbytku zdravotníků v nemocnicích. „Zcela jistě bude po schválení zájem současných zdravotnických asistentů, kteří si vzdělání chtějí doplnit. Moje otázka zní: budou nám rok chybět v praxi? To personál nenavýší, ale sníží,“ konstatuje Martina Šochmanová. „Jeden rok se počet personálu sníží a budou chybět. Pak se ale přesunou ze škatulky A do škatulky B a žádné navýšení nebude. Najednou nám budou chybět asistentská povolání. Zrušíme zdravotnického asistenta, uděláme z něj po ročním studiu všeobecnou sestru, a navýšení máme kde?“ ptá se Válek. „Ministerstvo přišlo s tímto návrhem změny, aniž by udělalo analýzu. Loni se snažilo přes ÚZIS zjistit data, kolik sester chybí a kolik jich je v praxi. Vrátilo se asi 50 procent dotazníků, z nichž 30 procent bylo vyplněno špatně nebo s chybějícími údaji. Relevantní data tedy nemáme,“ dodává předseda POUZP.
Pokud bude novela od září platit, přibude nám další škatulka zdravotníků – všeobecné sestry vystudované v systému 4+1. „Sestry jsou v jedné skupině bez rozdílu toho, jestli mají takové nebo makové vzdělání – jsme prostě stále sestry. Strašně se ale obávám, jak přijmeme své nové kolegyně, které budou mít takto minimální vzdělání. Někdo se mnou nesouhlasí a tvrdí, že stará zdrávka byla naprosto dostatečná a čtyři roky zcela stačily. Teď stačit nemohou z prostého důvodu, a to, že se škola od základu změnila, už tam nejsou v takovém počtu zastoupeny odborné předměty a logicky absolventi nemají přípravu, jako kdysi. Velmi se obávám, že když přidáme jeden rok odborného studia, o kterém vůbec nevíme, nakolik bude odborné, jak budou tito absolventi připraveni pro praxi,“ shrnuje stále skloňované hlavní překážky návratu ke starému systému vzdělávání Šochmanová.
Zároveň však prezidentka ČAS nevylučuje, že z nového modelu navzdory schválení novely nic nebude. „V poslanecké sněmovně jsem slyšela názor, že se nebude dělat nový vzdělávací program, ale že tito absolventi volně přejdou do třetího ročníku vyšší odborné školy, tedy že přeskočí dva ročníky. Vůbec si to neumím představit, ale když se snažím myšlenku přijmout, říkám si, že se možná nic nestane – myslím si, že na to studenti nebudou mít. Nebudeme schopni vytvořit vzdělávací program a nakonec se to zahubí samo,“ uzavírá Šochmanová.
Michaela Koubová
