Když se 25. července 1978 narodila Louise Brownová, první dítě ze zkumavky, vyvolalo to celosvětové pozdvižení – a také mnoho pochyb, otázek i odmítavých reakcí. Dnes, skoro o čtyři desítky let později, je na světě přes 6,5 milionu stejně počatých lidí, přesto i nyní zaznívají hlasy proti. Jenže nás v brzké době zřejmě čeká ještě mnohem větší přelom. V uplynulém roce se totiž vědcům povedlo vytvořit myši prostřednictvím kožních buněk. Tedy ve zkratce, díky stimulaci kožních buněk dali odborníci vzniknout vajíčkům a spermiím, z nichž pak vytvořili embrya a ve finále zdravé myšky. Než ale bude taková metoda využita u lidí, bylo by na místě zamyslet se nad celou řadou etických i právních otázek. Ruku v ruce s ní jde totiž možnost, že dítě bude mít geneticky jen jednoho rodiče, že jimi budou dva muži plus jedna surogátní matka nebo dokonce že bude mít rodiče čtyři. A vyloučené není ani to, že najednou celebrity přijdou k řadě potomků vytvořených z buněk, které si někdo tajně opatřil v jejich hotelovém pokoji.

 

Během jednoho nebo dvou desetiletí nás podle vědců bude čekat převratná změna. Budeme totiž zřejmě schopni vytvořit dítě prostřednictvím kožních buněk nastimulovaných k tak, aby z nich vznikly buňky pohlavní. Embryo by pak bylo implantováno do dělohy. Tento proces, takzvaná in vitro gametogeneze (IVG), se už povedl u myší. V Japonsku loni tým vedený Katsuhikem Hayashim vytvořil životaschopná vajíčka z kožních buněk myších samiček a vytvořil embrya, která pak myším implantoval. Výsledkem byly zdravé myšky.

Celý postup je pochopitelně v tuto chvíli velmi náročný. Nejdřív vědci potřebují kožní buňky dospělého jedince. Jiný typ buněk by sice mohl fungovat lépe, ale bylo by podstatně složitější je získat. Následně jsou buňky reprogramovány tak, aby se staly embryonálními kmenovými buňkami, z nichž mohou vyrůst různé typy buněk. Analogicky k přirozenému způsobu jsou pak pomocí signálních faktorů buňky navedeny k tomu, aby z nich vznikly spermie nebo vajíčka. Podle odborníků by přitom buňky ženy mohly vyprodukovat spermii, ta by ale bez chromozomu Y zplodila pouze holčičky.

Konec rodičovství, jak ho známe dnes?

Podle odborníků na kmenové buňky je využití u lidí jen otázkou času a přináší s sebou obrovské možnosti. IVG by totiž umožnilo dvěma mužům počít dítě, které by geneticky bylo spřízněné s oběma – z buněk jednoho by totiž bylo vytvořeno vajíčko, které by oplodnila partnerova spermie. Ženy, které by měly problémy s plodností, by získaly vajíčka z kožních buněk, místo aby podstupovaly zdlouhavou a nákladnou proceduru stimulace vaječníků, která s sebou nese řadu rizik.

„Jsem z toho nervózní, protože nevíme, kam to může vést. Představte si člověka, který sám poskytne jak vajíčka, tak spermie, skoro jako kdyby se klonoval. Umíte si představit, že tak snadno dostupná vajíčka by vedla k designování dětí,“ uvedl podle New York Times Paul Knoepfler, výzkumník v oblasti kmenových buněk na Kalifornské univerzitě.

Mohlo by vás zajímat

Někteří vědci dokonce mluví o takzvaném scénáři Brada Pitta. Pokud by někdo získal buňky vyvolené osoby z hotelové postele nebo výlevky, mohl by si tak s ní pořídit dítě. „IVG zvyšuje riziko „neautorizovaného“ využití biomateriálů bez výslovného souhlasu. V nejextrémnějším případě si představte, že někdo použije buňky z odloupnutého kousku kůže někoho jiného, aby vytvořil gamety pro reprodukční účely. Mělo by to být kriminalizováno? Pokud se to stane, měl by zákon považovat zdroj kožních buněk za zákonného rodiče, nebo by měl rozlišovat mezi genetickým a zákonným rodičem? Dosud soudy neměly příliš zkušeností s nedobrovolným rodičovstvím. V případě krádeže spermie nebo znásilnění muže obvykle příliš nechtěly zprostit nedobrovolného otce zákonného rodičovství. Místo toho obvykle v podobných situacích dospěly k rozhodnutí, že dítě má právo na zákonného rodiče a podporu s tím spojenou a že práva dítěte nemohou být porušována chybným jednáním žádného z rodičů. IVG dále rozšiřuje hranice zvyšováním pravděpodobnosti neautorizovaného využití každodenního lidského buněčného odpadu. V tomto směru zůstává nejisté, zda by zákon měl a bude chránit právo nebýt genetickým rodičem,“ uvádějí profesor na právnické fakultě na Harvardu I. Glenn Cohen, děkan harvardské lékařské fakulty George Q. Daley a profesor medicínského výzkumu na univerzitě Brown Eli Y. Adashi v lednovém článku Science Translational Medicine.

Možné by bylo také to, aby dítě mělo více než dva rodiče. „Existují skupiny, které se chtějí množit mezi sebou. Mohli byste mít dva páry, z nichž každý zplodí embryo, pak z jednoho vytvoříte spermii a z druhého vajíčko a získáte dítě se čtyřmi rodiči,“ říká Sonia Suterová, profesorka práva z Univerzity George Washingtona, která začala o IVG psát ještě dříve, než se povedlo u myší.

Děti na míru

Vedle právních otazníků daných tím, jak by se mohlo proměnit rodičovství, jsou tu i další problémy. „IVG může vyvolat přízrak „pěstování embryí“ na dosud nepředstavitelné úrovni, což může zhoršit obavy z devaluace lidského života,“ píší Cohen, Daley a Adashi.

Ačkoliv je už dnes možné udělat testy a na jejich základě zvolit při IVF embryo, které například není nositelem některé genetické mutace způsobující závažnou chorobu, díky IVG by byly možnosti mnohonásobně větší. „IVG by mohlo, v závislosti na své finální ceně, velmi zvýšit počet embryí, z nichž je možno vybírat. Tím by zvětšilo obavy, že si rodiče budou vybírat své ideální budoucí dítě. Ještě by to pak zhoršila možnost kombinace s editováním genomu, jako je CRISPR/Cas9, která by neumožňovala jen vybírat, ale také měnit. Úspěšné využití těchto technologií by ovšem vyžadovalo mnohem hlubší poznání lidské genetiky, než jaké máme nyní,“ dodávají Cohen, Daley a Adashi. O etických otázkách v souvislosti s editací genomu jsme psali také zde.

To, za jak dlouho se začne IVG používat v klinické medicíně, je ovšem předmětem diskuse. „Nedivila bych se, kdyby to bylo během pěti let, ale nedivila bych se ani tehdy, kdyby to bylo 25 let,“ říká výzkumnice na Scripps Research Institute Jeanne Loringová, která spolu se sandiegskou zoo doufá, že díky IVG zachrání před vyhynutím severního bílého nosorožce. Podle ní její kolegové zpočátku vyjadřovali značné pochyby o tom, že by IVG mohlo být použito u lidí, jejich skepse ale postupně opadla.

Ne každý je ale přesvědčen, že se IVG skutečně začne u lidí běžně využívat, a to i pokud budou vyřešeny etické otazníky. „Lidé jsou mnohem komplikovanější než myši. A často jsme narazili na to, že čím jste něčemu blíže, tím více překážek se objevuje,“ domnívá se Susan Solomonová, výkonná ředitelka New York Stem Cell Foundation.

Ať už se ale IVG povede uvést do běžné klinické praxe nebo ne, je dobré být připraven. „V blízké budoucnosti bude zřejmě IVG omezeno na zlepšování poznatků o biologii zárodečných buněk. V nejbližší době zřejmě nebudou díky striktním bezpečnostním opatřením klinické aplikace posouvány kupředu. Jenže s tím, jak se věda a medicína žene vpřed závratnou rychlostí, by nás mohla proměna reprodukční a regenerativní medicíny překvapit. Než se stane nevyhnutelné, měla by společnost zahájit a vést živou debatu o etických výzvách IVG,“ uzavírají Cohen, Daley a Adashi.

-mk-