K dispozici má lidstvo vůbec nejvíce antikoncepčních metod v historii, přesto plně nejsou využívány všechny možnosti. Zásadní vliv na to mají informace, které ženy mají k dispozici. Dávno přitom neplatí, že jediným zdrojem informací o antikoncepci jsou lékaři. Právě naopak, jejich odborný názor se stal pouze jedním z mnoha, s nimiž se ženy potkávají. Tato změna ovlivňuje i lékaře samotné, byť není vždy snadné se s ní vypořádat, o tom je přesvědčená Amanda Blacková, profesorka gynekologie a porodnictví, která působí na kanadské University of Ottawa.
Když antikoncepční pilulka v šedesátých letech poprvé spatřila světlo světa, byly karty jasně rozdány. Výluční právo na informace o antikoncepci měli lékaři a ženy se k nim dostávaly spíš díky šeptandě. Jak ukázal výzkum mezi 9 000 ženami v devíti zemích světa, který si nechala zpracovat společnost Bayer s cílem porovnat přístup k antikoncepci napříč generacemi, pro ženy, které řešily tuto otázku na přelomu 60. a 70. let, byli hlavním zdrojem informací lékaři a další zdravotníci. Dále se obracely na své přátele a případně partnery.
„Běžně docházelo k situaci, kdy o volbě antikoncepční metody rozhodoval gynekolog a manžel ženy, protože pilulky hormonální antikoncepce byly určeny jen pro vdané ženy nebo pro ty, co měly vážné poruchy menstruačního cyklu,“ popisuje socioložka Jane Pilcherová, která se na britské University of Leicester zabývá tím, jak se proměňuje životní styl jednotlivých generací. Nástup hormonální antikoncepce a postupné uvolňování pravidel pro její získání podle ní znamenal obrovskou změnu pro ženy, které se narodily po druhé světové válce a dospívaly právě v 60. a 70. letech. „Byla to první generace žen, která dostala na výběr a mohla se rozhodovat o tom, kdy a zda vůbec se stanou matkami. Už se nemusely spoléhat na muže, ale mohly se samy podílet na rozhodování o svém mateřství,“ dodává socioložka.
Do lékařských ordinací ale ženská emancipace přicházela o dost pomaleji. A tak se řada žen, které žily až „příliš svobodomyslně“ setkávala s odsouzením svého chování. „V minulosti nebylo neobvyklé, že lékaři měli potřebu morálně hodnotit sexuální chování ženy,“ přibližuje Picherová s tím, že i toto se promítalo do rozhodování o antikoncepci. Chtít antikoncepci mimo jiné z určitého úhlu pohledu znamenalo odmítnout „přirozenou“ roli ženy v podobě matky. Podle Pichlerové je právě to, že lékaři a lékařky mnohem méně hodnotí sexuální chování svých pacientek jedna z výrazných generačních změn, které se ženy dočkaly. Volba vhodné antikoncepce je tak o dost svobodnější a to, co bylo pro celé generace žen nepředstavitelné, tedy, že lze oddělit sexuální potěšení od lidské reprodukce, se stalo samozřejmostí.
Mohlo by vás zajímat
Komu věřit? Poradí Google?
Ženy, které jsou v plodném věku dnes, jsou v otázce antikoncepce v dost odlišné situaci, než byly jejich matky či snad babičky. Žijí v době, kdy mají k dispozici obrovské množství informací, což ale nemusí být jen pozitivní. „Generace mileniálů (pozn. redakce – lidé narození v 80. a 90. letech, kteří se od malička setkávali s informačními technologiemi) žije v propojeném světě, jehož je součástí, a tak je pro nás samozřejmé, že když hledáme odpovědi na různé otázky, ptáme se v komunitě,“ vysvětluje Hannah Bahlová, novinářka a socioložka žijící v Berlíně, která se tomuto fenoménu věnuje. Ženy generace mileniálů, které řeší otázku antikoncepce, se snaží rozhodnout na základě co možná největšího množství informací, a tak vše, na co narazí, nechávají posoudit ještě ve své vlastní „sociální bublině“. „Mileniálové nedělají svá životní rozhodnutí sami za sebe, ale věří svému okolí,“ dodává Bahlová. Jenže jedním ze znaků této generace, vedle neomezeného přístupu k informacím, které zajišťuje internet, je podle socioložky také to, že klesá její přesvědčení, že věda a technologie znamenají pokrok a změnu k lepšímu. To se pak projevuje i k přístupu k medicíně. Kdysi nezpochybnitelná autorita lékařů se rozplynula, byť podle zmiňovaného výzkumu jsou zdravotníci stále hlavním zdrojem informací o antikoncepci. Dále se o ní ženy dozvídají od svých matek a přátel. To ovšem může jejich vnímání zkreslit. „Antikoncepční prostředky se velmi změnily od doby, kdy se poprvé objevily, a tak nelze srovnávat zkušenosti, které měly ženy v minulosti a které mají dnes,“ popisuje Amanda Blacková, profesorka gynekologie a porodnictví, která působí na kanadské University of Ottawa. Příkladem jsou třeba moderní nitroděložní systémy uvolňující malou dávku hormonů, které na rozdíl od tělísek používaných v minulosti, nezvyšují riziko pánevních zánětů, a navíc mohou pozitivně ovlivňovat menstruační cyklus.
Role lékařů se ovšem mění. Spolu s tím, jak mají ženy více informací, se chtějí samy aktivně podílet na rozhodování o tom, jakou antikoncepční metodu zvolit. „Ženy dnes odmítají direktivní způsob komunikace, kdy jim gynekolog doporučí určitou antikoncepční metodu se slovy, že ta je pro ně nejlepší a tím je pro něj situace vyřešena,“ upozorňuje profesorka Blacková. Lékaři se podle ní musí vyrovnat s tím, že se jejich role mění více k partnerství, a to pro ně není vždy snadné. Musí být schopni odpovídat na otázky a nevnímat je jako zpochybnění své autority, ale jako nezbytnou součást procesu, který vede ke správné volbě antikoncepční metody. „Pokud se ženy mohou o antikoncepci informovaně rozhodnout, roste pravděpodobnost, že danou metodu budou užívat správně a dlouhodobě, aby se vyhnuly nežádoucímu otěhotnění,“ dodává profesorka Blacková. Jenže 53 % mladých žen podle zmiňovaného výzkumu má pocit, že během návštěvy v ordinaci získaly málo informací a jejich komunikace se zdravotníky byla neefektivní. Nejčastěji si pak stěžovaly na to, že jejich lékař či lékařka s nimi neprobrali všechny antikoncepční možnosti nebo měli předem jasný názor na to, jakou antikoncepci mají používat. Některé ženy se také cítily nepříjemně, když měly v ordinaci tuto otázku řešit.
To vše přitom ovlivňuje ochotu ženy danou antikoncepční metodu používat i její spokojenost s ní. „Zásadní je správný výběr metody. Pokud se tak nestane, uživatelka může být zklamána a odvrátí se od užívání hormonální antikoncepce úplně. A to není příznivé, protože užívání hormonální antikoncepce je pro mnoho žen a dívek nejvhodnější formou plánovaného rodičovství,“ upozorňuje gynekolog Petr Křepelka, který působí v Ústavu péče o matku a dítě a je také jedním z lékařů sdružených v projektu Forum antikoncepce. „Některé ženy jsou navíc vystrašeny nebo odrazeny od užívání spolehlivé antikoncepce v současnosti prosazovaným negativním obrazem hormonů. Sahají pak po jiných, riskantních metodách, které z dlouhodobého hlediska mohou vést ke zvýšení počtu nechtěně těhotných žen,“ varuje před zcela konkrétním dopadem.
Pro každou ženu existuje vhodná antikoncepce
V současnosti mají ženy k dispozici širokou škálu antikoncepčních metod, které se od sebe liší jak svou spolehlivostí, tak mechanismem účinku. Rozdílné jsou i různé metody hormonální antikoncepce, i ty se od sebe liší například v tom, jak dlouho a jak na organismus ženy působí, možnými nežádoucími účinky i tím, pro jakou situaci v životě ženy jsou vhodné. „Žijeme v době, kdy ženy mají mezi jednotlivými metodami antikoncepce podobně široký výběr jako při nákupech v supermarketu. Pro naprostou většinu žen je možné najít takovou metodu antikoncepce, která jim bude plně vyhovovat,“ je přesvědčený profesor Johanne Bitzer, který působí na gynekologické klinice nemocnice Universitätsspital Basel ve Švýcarsku.
Při výběru antikoncepce je důležité ke každé ženě přistupovat individuálně a doslova jí najít metodu „ušitou na míru“. Zcela jiné požadavky na antikoncepci bude mít mladá dívka, která odjíždí na studijní pobyt do zahraničí, jiné kojící matka nebo třeba žena na prahu klimakteria. Pro všechny z nich ale je možné najít vhodnou antikoncepční metodu i s ohledem na jejich zdravotní stav, včetně možné genetické zátěže spojené s vyšší srážlivostí krve a tím i vyšším rizikem vzniku krevní sraženiny. „Cílem spolupráce mezi lékařem a pacientkou je najít antikoncepci, která bude maximálně spolehlivá, a přitom s minimálními zdravotními riziky a bude jí vyhovovat s ohledem na její životní situaci,“ dodává.
Obrovské množství často protichůdných informací o antikoncepci může přitom podle profesorky Blackové vést k tomu, že žena přijde do ordinace s jasnou představou o tom, jakou antikoncepci rozhodně nechce. Úkolem zdravotnickým profesionálů je podle ní být pro ženu partnerem při volbě antikoncepce a pomoci ji zvolit takovou, která bude odpovídat jejímu životnímu stylu i potřebám. „Mnoho žen změní své rozhodnutí ohledně antikoncepce po rozhovoru se zdravotníky a rozhodne se pro metodu, která se liší od té, kterou původně zvažovali,“ upřesňuje profesorka Black. Podle ní by ovšem měli být zdravotníci vzděláváni nejen o antikoncepčních možnostech, jejich výhodách i rizicích, ale také o tom, jak s ženami komunikovat a jak srozumitelně odpovídat na jejich otázky.
Antikoncepční mýty nemizí, právě naopak
Zdravotníci by ale měli být také schopni odpovídajícím způsobem reagovat na mýty o antikoncepci, se kterými se ženy setkávají a uvést je na pravou míru. K těmto mýtům patří například to, že při užívání hormonální antikoncepce je třeba „detoxikační“ přestávka na „očištění“ organismu nebo, že nitroděložní tělíska jsou metodou pouze pro ženy, které už rodily. Mimochodem, hlavní obavou dnešní generace mladých žen při užívání hormonální antikoncepce je to, že budou vystaveny syntetickým hormonům, a to negativně ovlivní jejich zdraví. Obávají se například toho, že hormonální antikoncepce způsobí, že v budoucnu nebudou moci mít děti. „Antikoncepce svým způsobem doplatila na to, že je až příliš dobrá. Ženy, které ji užívají, mají pravidelný cyklus, slabší menstruaci, netrápí je premenstruační syndrom, a tak je vůbec nenapadne, že by jejich vlastní cyklus nemusel fungovat správně,“ popsala Kateřina Veselá, gynekoložka a majitelka Kliniky reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky Repromeda. Podle ní není nijak neobvyklé, že hormonální antikoncepci užívají ženy deset, patnáct a více let, a po jejím vysazení jsou najednou překvapené, že jejich tělo nefunguje tak, jak by si představovaly. „Žena dlouhá léta nechce děti, a pak najednou ve 35 letech zjistí, že je chce a nejlépe okamžitě. Je pod tlakem a má málo času na to, aby otěhotněla a porodila, přitom vůbec neví, jak funguje její vlastní fyziologický cyklus,“ uvedla na diskusním večeru Pravda o antikoncepci, který pořádala organizace Loono. A právě plány o (budoucím) mateřství by měly být součástí rozhovoru mezi ženou a jejím gynekologem.
K dalším obavám žen patří také to, že užívání hormonální antikoncepce výrazně zvýší riziko, že se u nich objeví nádorové onemocnění. Hormonální antikoncepce ale může mít i opačný efekt a chránit před některými typy nádorů. Tyto aspekty je třeba zvážit u konkrétní pacientky s ohledem na její anamnézu a zdravotní stav. Otázky spojené s užíváním antikoncepce ženy trápí a chtějí na ně znát odpovědi od lékaře, kterému mohou důvěřovat.
Ludmila Hamplová
