Je to jedna z nejlépe a nejpodrobněji prozkoumaných otázek medicíny. K dispozici jsou data z velkých populačních studií, které zahrnuly miliony dětí. Přesto se neustále objevují další konspirační teorie o tom, jak očkování způsobuje autismus, a proto je lepší se mu vyhnout. Na skutečné příčiny autismu i na to, jaké dopady má opakovaně vyvrácená představa, že za vznikem autismu stojí právě očkování, se zaměřil americký zpravodajský portál Vox.com.
Strach rodičů z infekčních chorob se postupně proměnil ve strach z očkování proti nim. Zatímco s infekcemi se díky očkování prakticky nepotkávají, emotivní příběhy o tom, jak očkování způsobilo autismus se v internetových diskusích a na sociálních sítích šíří, na čemž mají nemají podíl odpůrci očkování. Stovky tisíc rodičů po celém světě tak uvěřily, že vakcinace je nebezpečí pro jejich dítě. A to i přesto, že vědecké důkazy opakovaně ukazují, že za vznikem autismu očkování není. „Můžeme takřka s nepochybnou jistotou říci, že očkovací látky nezpůsobující autismus,“ shrnuje Sunil Mehta, dětský psychiatr, který věnuje výzkumu poruch autistického spektra na prestižní americké Mayo Clinic.
To ale mnoho nemění na obavách, které mají mnozí rodiče. Zvlášť, když se opakovaně setkávají s příběhy rodin s autistickými dětmi, jež za viníka své těžké situace očkování považují. Právě někteří rodiče těchto dětí patří podle portálu Vox.com mezi vůbec nejhlasitější zastánce názoru, že očkování způsobuje autismus. „Mnozí z nich jsou frustrovaní, zoufalí a vystrašení, když popisují, kdy a proč nastala porucha u jejich dítěte,“ dodává web. Označit jasného viníka v podobě očkování je tak svým způsobem srozumitelné a hlavně úlevné. Zvlášť když medicína po dlouhá léta nedokázala poskytnout jednoduché a jednoznačné vysvětlení toho, proč a jak autismus vlastně vzniká. To se ale mění. „Lékařská komunita se víc a víc přibližuje konečnému odhalení příčiny,“ popisuje Vox.com a nabízí přehled nejnovějších poznatků na poli výzkumu autismu.
Nejsilnější důkazy: genetika
Poruchy autistického spektra zahrnují celou řadu různých poruch s odlišnými příznaky, které mohou zahrnovat například zpoždění vývoje řeči, asociální chování nebo opakující se pohyby. „Ze všech možných příčin autismu víme s největší jistotou, že se jedná o geneticky podmíněnou poruchu,“ vysvětluje Stephan Sanders, dětský psychiatr, který se věnuje výzkumu autismu na University of Carolina v San Francisku. „Pokud se podíváte na dítě s autismem a na jeho sourozence, zjistíte, že míra autismu je u těchto sourozenců desetkrát vyšší než u obecné populace, což bylo zkoumáno na milionových populacích,“ dodává.
První důkazy o genetických souvislostech vzniku autismu se objevily v 70. letech 20. století, a to díky studii zahrnující dvojčata, kde alespoň jeden ze sourozenců byl autista. Tehdy se zjistilo, že pokud se jedná o jednovaječná dvojčata, tedy geneticky takřka identické jedince, je u nich pravděpodobnost rozvoje autismu vyšší než u dvouvaječných dvojčat, tedy geneticky více odlišných jedinců. Od té doby potvrdily další a rozsáhlejší studie stejný vzorec, a to sice, že genetické předpoklady k rozvoji autismu v rodině mají pravděpodobně větší vliv než stejné prostředí, ve kterém se děti pohybují. „Podstatné je, že když sečtete všechna genetická rizika, vypadá to, že genetika může představovat 50 % rizika rozvoje autismu, což je velmi vysoký podíl,“ uvádí David Amaral, specialista na problematiku autismu, který působí na UC David Medical Investigation of Neurodevelopmental Disorder Institute. Pro upřesnění portál Vox.com uvádí, že v případě autismu má vliv přes sto genů, což je více než u jiných běžnějších onemocnění, jako je třeba infarkt myokardu nebo některé nádory.
Mohlo by vás zajímat
Je však otázkou, jak tyto geny ovlivňují lidský mozek, že dojde k projevům autismu. To znamená další prostor pro výzkum v podobě odhalení působení jednotlivých genů a případně jejich mutací. „Předpokládáme, že některé autistické geny budou mít společné účinky, což odráží nejdůležitější aspekt biologie autismu,“ dodal doktor Sanders. Výzkum genetiky autismu je tak jako postupné doplňování jednotlivých dílků do velké skládačky, která dává vzniknout různým poruchám se společným základem. Tyto informace lze pak použít nejen k lepšímu porozumění poruch autistického spektra, ale také k vývoji možné terapie, která bude ovlivňovat už samotný biologický základ tohoto stavu. Právě Sandersův tým odhalil konkrétní genetickou sekvenci u genu označovaného jako SCN2A, který je spojen s autismem. Na základě tohoto objevu se pak vědci a vědkyně dostali k velmi specifické genetické vadě u konkrétního proteinu, která může vést buď k rozvoji epilepsie nebo autismu v závislosti na tom, jak daná mutace na protein působí.
Infekce nebo užívání léků v těhotenství?
Jenže ne každý člověk, který má genetické předpoklady k rozvoji autismu, skutečně trpí některou z poruch autistického spektra. A proto je zde předpoklad, že to nejsou pouze genetické mutace, které se podílí na vzniku této neurovývojové poruchy. V mnoha případech je třeba, aby vedle genetických předpokladů působily ještě enviromentální vlivy. V této oblasti nyní probíhají další výzkumy.
Objevily se různé hypotézy o tom, co vše může stát za rozvojem autismu, například znečištění ovzduší, používání pesticidů, užívání antidepresiv nebo třeba virová infekce. Jenže jen málo z těchto teorií je podloženo dostatečným množstvím vědeckých důkazů, které by jednoznačně potvrdily konkrétní příčinu z prostředí. Podle Stephana Sanderse se žádná z teorií o vlivu životního prostředí netěší větší vědecké důvěře, protože chybí dostatečně silné důkazy pro jejich podporu. Navíc provádění těchto studií je velmi obtížné, protože v reálném životě, na rozdíl od laboratorních podmínek, není snadné oddělit působení jednoho konkrétního vlivu od ostatních.
K dispozici jsou ale poměrně silné důkazy, které spojují rozvoj autismu u dítěte s tím, že matka během těhotenství prodělá virovou infekci zarděnkami. Důkazy u další virů, například chřipky nebo herpes virů, už ale nejsou tak jednoznačné. „Některé studie ukazují, že některé virové infekce mají souvislost s autismem, další ale nikoliv. Závěry proto nejsou určité,“ dodává Alice Kauová, ředitelka pro výzkum autismu v National Institutes of Health. Existují také dostatečné důkazy o vlivu užívání některých léků v těhotenství. Konkrétně se to týká thalidomidu, který byl v minulosti používán při léčbě těhotenských nevolností, aby bylo jeho použití pro tuto indikaci zakázáno. Později se na scénu vrátil jako například v léčbě mnohočetného myelomu (psali jsme zde). Podezření bylo potvrzeno i u valproátu, léku užívaného při léčbě epilepsie (také o tom jsme psali, zde). Jak u thalidomidu, tak valproátu byly potvrzeny teratogenní účinky, konkrétně vyšší pravděpodobnost rozvoje neurovývojových poruch, k nimž autismus patří. Naopak u antidepresiv, pokud jsou užívána matkou v těhotenství, chybí jednoznačné důkazy o tom, že by v tomto ohledu vyvíjecímu se plodu škodily.
Problematickou stránkou všech výzkumů, které se zabývají zevními faktory vzniku autismu je, že zde není jednoduchý lineární vztah. Nemluvě o významném vlivu genetických předpokladů. Aby tak bylo možné přesně určit, jaký vliv mají například pesticidy nebo jiné potenciálně rizikové látky v životním prostředí, musí být nejprve zřejmé, jak se na tom všem podílí právě genetika. To, jak organismus metabolizuje různé chemické látky, jak reaguje na stres i jak zvládá další zátěž, opět ovlivňuje genetika. To je pak další oblastí výzkumu, který napomáhá porozumět autismu a jeho vzniku. Například v nedávné studii týmu, který vedla genetička Lauren Weiss působící na University of Carolina v San Francisku, se ukázala zajímavá souvislost mezi hladinou určitých chemických látek v krvi matky během těhotenství a následným rozvojem autismu u dítěte. „Některé z nejsilnějších vazeb byly mezi autismem a nižšími hladinami chemických látek v krvi matky. Není tu ale tak jednoznačná příčinná souvislosti. Je možné, že zde hraje roli schopnost organismu tyto látky zpracovat, a právě ta určuje, jaká bude jejich hladina v krvi,“ upřesňuje Lauren Weiss. Pak samozřejmě záleží nejen na genetické výbavě matky, ale i na jejím zdravotním stavu a celkové kondici.
Zas a znovu: Očkování autismus nezpůsobuje
Rozsáhlý výzkum na poli autismu ale nemění vědecký konsensus, že příčinou této neurovývojové poruchy není očkování. A to i přesto, že se znovu a znovu objevují pokusy ze strany odpůrců očkování „dokázat“, že právě očkování je příčinou autismu (o tom, jak si odpůrci očkování zaplatili studii, která dopadla úplně jinak, než očekávali, jsme informovali zde). Slabé jsou i důkazy o dalších vlivech, s nimiž se organismus dítěte setká až po narození. „I když se někdy pohybujeme v šedé zóně, když se snažíme najít určité specifické příčiny autismu, prakticky všechny z nich nastávají prenatálně. Máte-li autismus, pak jste se s ním pravděpodobně narodili,“ shrnuje David Amaral, již výše citovaný specialista na problematiku autismu.
Autismus je však stále spojen s celou řadou otázek, u kterých nejsou zřejmé snadno srozumitelné odpovědi, což vede k tomu, že jsou rodiče velmi zranitelní, pokud se jedná o souvislost s očkováním. Například není zcela jasné, proč se autismus až čtyřikrát častěji vyskytuje u chlapců než u dívek. Je třeba možné, že dívky „pouze“ nejsou dostatečně diagnostikovány, protože se u nich poruchy autistického spektra projevují odlišně. Stále je však jasnější, že příčina autismu leží někde v kombinaci genetických vlivů s vlivy prostředí během nitroděložního vývoje.
Konkrétně teorie o tom, že očkování vakcínou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím (MMR vakcína), vede ke vzniku autismu, byla odhalena jako velký podvod. Má ho na svědomí Andrew Wakefield, který záměrně zkreslil údaje o pouhých 12 dětech a na základě vzpomínek některých rodičů došel k tomu, že očkování vakcínou MMR má časovou souvislost s negativní změnou ve vývoji dítěte. Sám Wakefield pak začal prohlašovat, že očkování vakcínou MMR je rizikové a rozhodně jej nedoporučuje. Následně však vyšlo najevo, že se dopustil hned několika závažných pochybení. Nejen, že přijal peníze od právníků rodičů, kteří byli přesvědčeni o tom, že jejich děti poškodilo očkování vakcínou MMR, a také si nechal patentovat vlastní vakcínu, nic z toho však ve studii jako konflikt zájmů neuvedl. Současně prováděl u zkoumaných dětí řadu invazivních zákroků, aniž by měl schválení etické komise, a zejména záměrně zkreslil zjištěné údaje. Žurnál Lancet jeho práci stáhl s tím, že byla „naprosto nepravdivá“. „Wakefield jednal nečestně a nezodpovědně, a jednal též s bezohlednou lhostejností s dětmi zapojenými do své studie prováděním zbytečných a invazivních testů,“ konstatoval během vyšetřování Wakefieldových činů britský General Medical Council, který posléze rozhodl o odebrání jeho lékařské licence. Stalo se tak právě proto, že manipuloval s daty a jednal neeticky. Více o tom, jak se Wakefield stal „hrdinou“ pro odpůrce očkování a znovu se dostává do veřejného prostoru v článku zde.
Ačkoliv žádná z mnoha dalších a mnohem rozsáhlejších studií Wakefieldova tvrzení nepotvrdila, v mnoha rodičích byly zasety pochybnosti o bezpečnosti očkování. To následně vedlo k poklesu proočkovanosti a opětovnému návratu infekcí, které byly takřka vymýcené. Příkladem jsou spalničky, které se opakovaně objevují v evropských zemích, kde proočkovanost proti nim klesla pod potřebných 95 %. Více o šíření spalniček v Evropě jsme ve Zdravotnickém deníku informovali v tomto článku.
Ludmila Hamplová
