Když v roce 2000 odoperovali lékaři v Hradci Králové na základě chybného označení v dokumentaci pacientovi zdravou ledvinu, potrestal soud podmínkami a zákazy činnosti jednotlivé zdravotníky. Dnes by možná byla situace jiná. Soud by se už nemusel ptát jen na to, kdo pochybení udělal, ale také proč – zda například nebyl chybný zápis dán přepracováním či personálním podstavem nebo jestli měla nemocnice nastavenu kontrolu ze strany dalších zdravotníků. Výsledkem by tak mohlo být, že potrestáni nebudou lékaři, ale samotná nemocnice jako právnická osoba. Na novinku, která u nás platí od loňského roku, si policie i soudy budou chvíli zvykat, je ale jasné, že jde o veliký zlom. Zkoumání se totiž nově bude soustředit i na systém fungování nemocnice a to, jakou hrál při spáchání činu roli. Problematika trestně právní odpovědnosti nemocnic byla tématem 9. odborné konference Spojené akreditační komise ČR s názvem Výzvy pro kvalitu ve zdravotnictví 2017, která se konala v červnu v Praze.
[mn_protected]
Trestní odpovědnost právnických osob sama o sobě u nás není žádnou žhavou novinkou. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob byl totiž přijat už před více než šesti lety – jenže v praxi se příliš neodrazil.
„Skutečnost, že jste se s ním doposud nesetkali nebo nemuseli řešit jeho důsledky, je dána spíše tím, že v České republice je trestní odpovědnost v myšlenkách mnoha lidí včetně policie a státních zástupců velmi těžko propojována s právnickou osobou. U nás je typicky už po staletí trestní odpovědnost spojována s osobami fyzickými. Naše trestné činy co do skutkových podstat a znaků počítají s něčím tak výsostně osobním a fyzickým, jako je zavinění, úmysl a nedbalost. Možná i z toho důvodu velmi dlouho trvalo, než došlo k začlenění úpravy odpovědnosti právnických osob do českého trestního práva,“ přiblížil účastníkům konference Spojené akreditační komise advokát Lubor Šída. Podle něj už jsou ale první vlaštovky, že se přístup mění a mladší generace státních zástupců nebude mít problém spojovat trestní odpovědnost fyzické a právnické osoby. Mediálně prezentovaným příkladem toho, že už i právnické osoby jsou trestně stíhané, se stala letos na jaře Fotbalová asociace ČR.
Mohlo by vás zajímat
Nemocnice by měly apelovat na lepší ochranu osobních dat i nakládání s dokumentací
[/mn_protected]
Co se tedy mění pro nemocnice? Zákon 418/2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim v podobě, v níž platil do loňského roku, vyjmenovával trestné činy, za které mohla být odpovědná právnická osoba. V kontextu poskytování zdravotních služeb se ovšem žádný z těchto činů netýkal újmy na zdraví – šlo zejména o trestné činy hospodářské povahy (např. pletichy ve veřejné zakázce či podvod). Za tyto činy tedy bylo možné stíhat nemocnici jako právnickou osobu už v minulých letech, v praxi se tak ale nedělo. Úprava, která začala platit loni, však opustila pozitivní výčet trestných činů a nahradila ho výčtem negativním. Právnická osoba se tak nemůže dopustit trestného činu zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou či účasti na sebevraždě. Dalších trestných činů zasahujících do integrity člověka se ale už dopustit může. Jde hlavně o usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti či neposkytnutí pomoci. Mezi dalšími trestnými činy v souvislosti s poskytováním zdravotní péče pak přichází v úvahu také zbavení osobní svobody, neoprávněné nakládání s osobními údaji, týrání svěřené osoby nebo padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu.
[mn_protected]
Nejčastěji se přitom dosud před soudem řešilo usmrcení z nedbalosti, které pro lékaře, pokud byl shledán vinným, často končilo podmíněným odnětím svobody a zákazem činnosti. „Usmrcení z nedbalosti zůstane základním kamenem těchto trestných činů,“ konstatuje Šída s tím, že pokud půjde o právnické osoby, bude sankcí pravděpodobně udělení peněžitého trestu.
Do budoucna by ovšem nemocnice měly zbystřit i v souvislosti s dalšími zmíněnými trestnými činy. „Neoprávněné nakládání s osobními údaji je trestný čin, který je velmi hluboce podceňovaný, přitom v České republice velmi rozšířený. Jsou případy, kdy zaměstnanec zdravotnického zařízení v hospodě zvesela vypráví o tom, že dnes odoperoval v intimních partiích toho a toho člověka, protože měl tu a tu venerickou nemoc. U vedlejšího stolu přitom seděla rodina operovaného. Osobní údaje se budou v trestních řízeních tvrdě chránit,“ poukazuje Lubor Šída. Nemocnice by tak měly apelovat na personál, aby s daty nakládal velmi opatrně.
Zdravotnického zařízení jako právnické osoby by se pak mohly dotknout i trestné činy související s paděláním dokumentace – soudy totiž do budoucna mohou zkoumat, nakolik jsou lékaři školeni v nakládání s dokumentací, jak jsou kontrolováni a zda jsou nastaveny postupy ohledně nakládání s dokumentací.
Policii i soudy čeká změna přístupu
Novinka přitom bude vyžadovat změnu přístupu všech dotčených. „Dosud chtěl policista při zahájení trestního stíhání nebo úkonech trestnímu stíhání předcházejících doktora a sestru, přičemž ho zajímalo, jak došlo k tomu, že byl možná spáchán trestný čin z pohledu lékařského – tedy co se fakticky dělo na sále, na ambulanci nebo kdekoliv jinde. Do budoucna budou policisté vedeni k tomu, aby se neptali jen na fyzický děj, ale i na to, jakým způsobem lékaři pracují, čím se řídí, jak jsou kontrolováni, jaký je systém na pracovišti. Jestli se mohlo stát něco, co mohli udělat jinak, ale co měla zajistit právnická osoba,“ popisuje Lubor Šída.
S novinkou se budou muset naučit zacházet i soudy, kterým ale zatím schází judikatura. „Může to vést k velmi složitým soudním sporům. V jedné z mých posledních trestních kauz jsme intenzivně řešili, co je standardní a nestandardní poskytování zdravotních služeb, doporučovaný a nedoporučovaný postup. Soudci to neznají a nevědí, jakým způsobem by měla být nastavena kvalita kontrol – to všechno se budou učit. Dřív nebo později ale situaci řešit budeme,“ konstatuje Šída. Ten také upozorňuje, že v posledních letech se judikatura vyvíjí v neprospěch nemocnic. Pokud v minulosti například znalec uvedl, že šlo o vitium artis, tedy o nehodu při výkonu, znamenalo to pro lékaře osvobození – což dnes již v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu vždy neplatí. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem už také nemusí být prokázána stoprocentně, stačí 80 procent.
Změna bude mít i další dopad – zatímco v občanskoprávní rovině jsou zdravotnická zařízení pojištěná, v rovině trestněprávní se na některé druhy trestů pojistit nepůjde. To platí například pro nejtvrdší možný trest v podobě zrušení právnické osoby, i když možnost, že by se někdo rozhodl zrušit nemocnici, je mizivá. Příliš pravděpodobný v tomto případě není ani trest formou propadnutí majetku či propadnutí věci. Nejspíše tak půjde o peněžité tresty (denní sazba je ve výši 1000 až 2 000 000 korun se zohledněním majetkových poměrů právnické osoby). Mezi další možné tresty patří zákaz činnosti na rok až dvacet let (u nemocnic nepravděpodobné), zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži (spíše u hospodářských trestných činů), zákaz přijímání dotací a subvencí (vzhledem k délce řízení je ale otázka, nakolik by měl takový trest smysl) či uveřejnění rozsudku (k němuž však beztak obvykle prostřednictvím médií dochází).
Preventivní opatření mohou napomoci vyvinění
Spolu s rozšířením okruhu trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit, se ale rozšiřuje i možnost vyvinění. „Když dojde k postupu non lege artis ze strany zdravotnického personálu, který v příčinné souvislosti povede k následkům, ať už úmrtí nebo ublížení na zdraví, nebude to automaticky znamenat odpovědnost právnické osoby. Ta se může vyvinit. Trestní právo přichází jako poslední a nejvážnější nástroj postihu osoby,“ zdůrazňuje Šída, podle kterého by proto nemocnice v případě trestního stíhání měla věc vždy od začátku řešit za pomoci advokáta.
Novinkou je přitom možnost vyvinění z trestného činu spáchaného osobou ve vedoucí pozici, osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat nebo vykonávající řídící či kontrolní činnosti, pokud právnická osoba prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Trestní odpovědnost právnické osoby pak může i zaniknout, a to v případě účinné lítosti. Ta spočívá v doložení kroků provedených pro to, aby k trestnému činu znovu nedošlo.
Jaké preventivní kroky jsou tedy na místě? Nemocnice by se měly zaměřit na tzv. criminal compliance programy, což je systém vnitřních předpisů a opatření zajišťující prevenci, včasné odhalení a potlačení trestného jednání. Nestačí ovšem pouhé zavedení, zásadní je aktivní kontrola. Jak už jsme informovali zde, jsou důležité srozumitelné a provázané vnitřní předpisy nemocnice, etické kodexy či vzdělávání zaměstnanců, pomoci může také nezávislý nemocniční ombudsman.
Trestní soudy nechtějí rozhodovat o nemajetkových újmách
V případě, že nemocnice bude shledána trestně vinnou, je možná dobré vědět, že prohra u trestního soudu automaticky neznamená stejný verdikt v občanskoprávním sporu. Trestní soudy přitom často nechtějí řešit občanskoprávní odpovědnost vyjádřitelnou v penězích.
„Mnoho poškozených iniciuje trestní řízení, které vede k trestnímu soudu, jehož součástí je řízení adhezní o náhradu škody, typicky nemajetkové újmy. Stává se, že dotyčný lékař je odsouzen, ale v devíti z deseti případů odkáže trestní soud ve věcech občanskoprávních na občanskoprávní řízení. To musí poškozený iniciovat, tedy podat žalobu. V případě odsuzujícího rozsudku v trestním řízení je poměrně vysoká pravděpodobnost negativního rozsudku v občanskoprávní věci. Trestní soud se ale zaměřuje na naplnění skutkové podstaty trestného činu, zatímco občanskoprávní soud bude zkoumat vztahy mezi pozůstalými či poškozeným a všechny atributy, které mají vést k úhradě nemajetkové újmy,“ vysvětluje Šída.
Jak ovšem poukazuje poslanec a ombudsman v havlíčkobrodské nemocnici Vít Kaňkovský (KDU-ČSL), v České republice dochází mnohem častěji než v západních státech ke kriminalizaci zdravotníků, tedy upřednostňování trestních žalob před občanskoprávními. Lubor Šída vidí jednu z příčin v tom, že soudce obvykle vyžaduje znalecký posudek – a zatímco v trestním řízení se většinou provede za peníze státu, v tom občanskoprávním ho musí zaplatit stěžovatel. I při zastavení trestního řízení přitom poškození mají z posudku možnost zjistit, zda pro ně vůbec má cenu občanskoprávní řízení iniciovat. Dalším důvodem bývá to, že poškození chtějí zabránit tomu, aby se podobná situace opakovala, čehož v občanskoprávním sporu nedosáhnou.
Michaela Koubová
[/mn_protected]
