V České republice přibývá nákaz HIV/AIDS ve skupině mužů majících sex s muži. To je proto také jedna z hlavních oblastí, na kterou se zaměřuje Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v ČR na období 2018–2022, k němuž se nyní na ministerstvu zdravotnictví sešly připomínky. Ty poukazují na absenci kvantitativních ukazatelů a vyčíslení finančních toků nebo mají výhrady k ošetření problematiky ve věznicích.

 

„Hlavní cíl Národního programu HIV/AIDS je zaměřen na snížení počtu nových případů infekce HIV v populaci ČR vzhledem k údajům za rok 2016 do roku 2022 o 25 procent. Tohoto hlavního cíle bude dosaženo prostřednictvím dílčích cílů: Zvýšit procento diagnostikovaných osob žijících s HIV (alespoň 90 procent všech infikovaných osob by mělo vědět o své HIV pozitivitě), zvýšit procento osob na antiretrovirové terapii (alespoň 90 procent diagnostikovaných by mělo být léčeno), zvýšit procento osob s nedetekovatelnou virovou náloží (alespoň 90 procent léčených by mělo dosáhnout nedetekovatelné virové nálože), zvýšit podporu preventivních aktivit na školách (100 procent dětí, které ukončily povinnou školní docházku, by mělo být informováno o  prevenci přenosu infekce HIV a sexuálně přenosných infekcí), zvýšit míru užívání kondomů v populaci mužů majících sex s muži, snížit míru stigmatizace mužů majících sex s muži a diagnostikovaných HIV pozitivních osob a jejich blízkých,“ píše se v programu (že ovšem naplnění výše uvedených kritérií nebude snadné, a dost možná ani reálné, jsme psali zde – dle odhadů se totiž neléčí čtvrtina pacientů v ČR).

V předkládací zprávě se zároveň upozorňuje na to, že některých úspěchů bylo již dosaženo v uplynulém období. Jde přitom zejména o navýšení financování, v jehož rámci jde od roku 2015 ročně do přímo řízených organizací osm milionů. Díky tomu došlo v posledních dvou letech ke zřízení 12 nových HIV poraden, kterých je tak nyní 32. „Postupné navyšování finančních prostředků tohoto dotačního programu umožnilo v roce 2015 podpořit projekty v celkové výši 5 055 000 Kč, v roce 2016 to bylo již 9 826 000 Kč a pro rok 2017 je k rozdělení celkem 10 577 500 Kč,“ uvádí předkládací zpráva. Oproti letům 2011 až 2014 tak jde o ztrojnásobení – tehdy byly k dispozici pouze tři miliony Kč ročně. Z téměř deseti milionů na prevenci v loňském roce přitom šlo 12 procent na děti a mládež, 36 procent na obecnou veřejnost, šest procent na injekční uživatele drog, sedm procent na osoby poskytující sexuální služby za úplatu, 13 procent na muže mající sex s muži a 26 procent na osoby ve zvýšeném riziku obecně.

Otazníky ohledně dostupnosti profylaxe

25stránkový dokument načrtávající činnosti v následujícím pětiletém období obsahuje 16 aktivit týkajících se prevence rizikových skupin (mj. komunitní centra, testování a sebetestování, podpora postexpoziční a preexpoziční profylaxe či služby ve věznicích), obecné populace (destigmatizace, bezplatné help linky, poradenská centra, skrínink těhotných) i odborníků (vzdělávání pedagogů a jiných). Dále zahrnuje čtyři body ohledně zajištění péče, dva body související s destigmatizací a sociálními službami plus zahraniční spolupráci. Dalších sedm aktivit se týká monitoringu a dvě koordinace.

Snad nejvíce připomínek přišlo z úřadu vlády. První z nich se týká dostupnosti profylaxe, konkrétně tvrzení, že „klienti, včetně skupiny mužů majících sex s muži, mají v současné době přístup k postexpoziční (PEP) i preexpoziční (PrEP) profylaxi, které si v případě rizikového sexuálního styku hradí v plné výši. Pro PrEP není zpracován žádný český doporučený postup.“

Mohlo by vás zajímat

„Text je vnitřně nekonzistentní. Nelze tvrdit, že klienti v ČR mají přístup k PEP a PrEP, pokud si jej hradí v plné výši. Cena se pohybuje v řádů tisíců až desetitisíců Kč, cenová dostupnost je tedy velmi nízká. Dále pokud není PrEP v ČR součástí doporučeného postupu, jde v zásadě o non-lege artis intervenci. Kde je tedy PrEP dostupný, resp. čím se jeho aplikace v ČR řídí? Žádáme o úpravu textu tak, aby vyjasnil výše uvedené nesrovnalosti. Vzhledem k tomu, že PrEP je v současnosti jednou ze základních doporučovaných strategií v prevenci HIV u mužů majících sex s muži, tato připomínka je zásadní,“ uvádí materiál zaslaný úřadem vlády.

Distribuce stříkaček ve věznicích: ano, nebo ne?

[mn_protected]

Další připomínky směřují k prevenci ve věznicích. Za větu „program výměny jehel a stříkaček není vězeňskou službou realizován zejména vzhledem k zákonnému rámci zakazujícímu užívání návykových látek během výkonu trestu a vazby v ČR a s odkazem na bezpečnostní rizika pro personál věznic“ požaduje úřad vlády doplnit, že „vězni tak nemají přístup ke stejným preventivním opatřením proti přenosu HIV infekce, jako mají uživatelé drog mimo věznice.“

„Princip rovnosti přístupu k léčebně-preventivní péči pro osoby ve věznicích je jedním ze základních principů demokratického vězeňského systému. Nenaplnění tohoto principu v oblasti prevence HIV je tedy závažným nedostatkem péče o uživatele drog ve vězeních ČR,“ stojí ve zdůvodnění. U bodu zajištění prevence, diagnostiky a léčby HIV/AIDS a sexuálně přenosných chorob u osob ve výkonu vazby a trestu je pak požadováno doplnit mezi kritéria hodnocení počet distribuovaných sterilních jehel a stříkaček s tím, že jde o intervenci doporučovanou mezinárodními organizacemi.

K oblasti služeb ve věznicích míří také připomínky ministerstva spravedlnosti, ovšem oproti těm od úřadu vlády přesně opačné. U výše zmíněné aktivity zajištění prevence, diagnostiky a léčby HIV/AIDS a sexuálně přenosných chorob u osob ve výkonu vazby a trestu požaduje přeformulování popisu, který hovoří o zajištění „dostupnosti poradenství, HIV testování, programů snížení rizika u injekčních uživatelů drog (harm reduction) a bezplatná distribuce kondomů v těchto zařízeních“.

„Vzhledem k současnému legislativnímu rámci není možné uvažovat o zavedení programů snížení rizika u injekčních uživatelů drog (harm reduction) v celé šíři tohoto pojmu. Vězeňská služba ČR již v současné době zajišťuje poradenství a testování HIV (se souhlasem pacienta), stejně jako dostupnost substituční léčby. Odsouzeným osobám je zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, § 28 odst. 3 b) zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví. Vězeňská služba ČR jak z výše uvedených objektivních důvodů, tak z důvodu bezpečnosti vězněných osob i personálu přednostně uplatňuje prostředky směřující k zabránění průniku nelegálních látek do prostoru vězeňských zařízení. Systém distribuce injekčního náčiní za současného legislativního nastavení není možný. Vězeňská služba ČR se též domnívá, že jeho případná distribuce by měla výrazně více negativních důsledků, než pozitivních dopadů do oblasti veřejného zdraví,“ uvádí ministerstvo spravedlnosti. To také dále navrhuje doplnění úkolu ve smyslu rozšíření aktivit Vězeňské služby ČR o preventivní aktivity zaměřené na vězeňskou populaci s cílem zvýšení znalostí o významu bezpečnějšího sexu a prevenci infekce HIV. Zároveň ministerstvo požaduje své vypuštění z okruhu spolupracujících organizací na úkolu zahrnujícím preventivní aktivity zaměřené na sexuálně aktivní populaci na národní, regionální a místní úrovni. „Ministerstvo spravedlnosti ČR nedisponuje mechanismy umožňujícími vyvíjení takto formulovaných preventivních aktivit,“ zdůvodňuje úřad.

Chybí dopady na rozpočty

S kompetencemi u stejného bodu má problém i ministerstvo kultury. To by totiž mělo pomáhat vytvářet a nabízet vrstevnické a vzdělávací programy směřující k omezení dalšího šíření infekce HIV za využití odborných článků, televizních a rozhlasových pořadů, spotů či dalších médií a komunikačních kanálů. „Do kompetence ministerstva kultury sice spadá problematika periodického tisku a rozhlasového a televizního vysílání, avšak pouze ve vztahu k jejich právní úpravě. Ministerstvo kultury – odbor médií a audiovize – nicméně zcela postrádá jakoukoli pravomoc, která by mohla napomoci k plnění uvedeného cíle. Dle zákona nemůže ministerstvo kultury zasahovat do obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání a obdobně není možné ani ovlivňovat obsah periodického tisku. Tvorba odborných článků, popř. rozhlasových nebo televizních pořadů na uvedené téma je jistě chvályhodná, avšak jejich zařazení do periodického tisku, resp. do rozhlasového nebo televizního vysílání (event. dalších elektronických médií) je pouze v odpovědnosti jejich vydavatele, resp. provozovatele. Ministerstvo kultury nemůže v tomto směru sehrát žádnou roli,“ stojí v odůvodnění.

Několik připomínek má také ministerstvo financí. „Do materiálu by bylo vhodné doplnit kvantitativní cílové ukazatele pro posuzování, zda jednotlivá opatření vedou ke stanoveným cílům pro každý sledovaný rok tak, aby bylo možné jasněji sledovat postupné naplňování stanovených cílů a případně předcházet negativním tendencím. Tyto ukazatele také pomohou při vyhodnocování účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti využívání veřejných prostředků pro plnění stanovených cílů. K rozpočtovým dopadům požadujeme, aby v materiálu bylo doplněno, že rozpočtové dopady budou kryty v rámci již schválených výdajových rámců kapitoly ministerstva zdravotnictví. Do materiálu požadujeme doplnit přesné určení finančních nároků jednotlivých aktivit v celém plánovaném časovém horizontu 2018 až 2022. Dále zde není uvedeno, podle jakých kritérií budou finanční prostředky přiřazeny jednotlivým aktivitám,“ vypočítávají finance.

Podobnou výtku má i MPSV. „Předkladatel v zaslaném materiálu nevyčíslil u jednotlivých aktivit předpokládané dopady na veřejné prostředky, a to ani v rámcové podobě. Požadujeme proto doplnit Národní program HIV/AIDS o tyto dopady na veřejné rozpočty.“

A aby toho nebylo málo, místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace chce doplnění ohledně HIV poraden, konkrétně jejich pracovní náplň a celkové náklady na financování. „Domníváme se, že počet 32 HIV poraden je v poměru k počtu infikovaných poměrně vysoký, a nepokládáme za nutné jejich další rozšiřování,“ vysvětluje.

-mk-

[/mn_protected]