Žloutenka typu B by mohla zmizet do roku 2030, jenže tu jsou odpůrci očkování

Všichni novorozenci by měli dostat první dávku vakcíny proti žloutence typu B co nejdříve, ideálně do 24 hodin po narození, doporučuje Světová zdravotnická organizace. Právě plošné očkování je jedním z důležitých nástrojů, jak dosáhnout celosvětové eradikace tohoto závažného infekčního onemocnění. Vyřadit jej z očkovacího kalendáře je tak nesmysl. Přesto je očkování proti žloutence typu B trnem v oku řadě odpůrců očkování. 

První dávka vakcíny proti žloutence typu B by měla být podána tak brzo po narození, jak je to jen možné, ideálně během prvních 24 hodin po porodu, doporučuje nové odborné stanovisko Světové zdravotnické organizace (WHO) právě k problematice vakcinace proti hepatitidě typu B. „Očkování proti žloutence typu B se doporučuje celosvětově u všech dětí. Dosažení očkování minimálně třemi dávkami vakcíny proti žloutence typu B u všech dětí by mělo být standardem pro všechny národní imunizační programy,“ informuje odborné doporučení WHO, které obsahuje shrnutí stávajících poznatků na poli vakcinace proti této závažné infekční chorobě. Jen v roce 2015 zemřelo v důsledku infekce hepatitidou typu B takřka 890 tisíc osob, ukazují to statistiky WHO. Těmto úmrtím přitom bylo do značné míry možné předejít, a to také díky očkování. Celosvětově by podle plánu WHO mohla být eradikována v roce 2030.

Jenže plán celosvětové eradikace hepatitidy typu B může dostat vážné trhliny v podobě odpůrců očkování. Řada z nich totiž považuje právě toto očkování za zbytečné či vyloženě nebezpečné. „Nežádoucí účinky očkování proti hepatitidě B jsou významné svým výskytem převyšují přínos ze zavedení povinného očkování,“ informuje mimo jiné české hnutí Rozalio na svých webových stránkách. Podle něj je právě toto očkování spojeno se syndromem náhlého úmrtí kojenců, alergických reakcí, jež mohou vést k rozvoji bronchiálního astmatu, autoimunitními onemocněními a neurologickými chorobami či diabetu. Podle názoru tohoto sdružení se navíc malé děti prakticky nemohou nakazit, a tak toto očkování nemá v dětském věku význam.

Global Advisory Committee on Vaccine Safety, který byl založen WHO v roce 1999 a zabývá se právě bezpečností a účinností vakcín, přitom potvrzuje, že očkování proti žloutence typu B je velmi bezpečné. Mírné vedlejší účinky jako například bolest v místě vpichu se vyskytují u méně než 10 % dětí. „Četné dlouhodobé studie nepřinesly žádné důkazy o nežádoucích účincích příčině souvisejících s tímto očkováním,“ shrnuje stanovisko WHO s tím, že nebyly prokázány žádné příčinné souvislosti mezi očkováním proti hepatitidě typu B a neurologickými onemocněními, včetně syndromu Guillain-Barré a roztroušené skleróze, diabetem mellitu, chronickým únavovým syndromem, artritidou, autoimunitními chorobami, ztrátou vlasů, astmatem ani syndromem náhlého úmrtí kojenců.

Mohlo by vás zajímat

Umělá inteligence odhaluje diabetickou retinopatii u tisíců pacientů

Žloutenka typu B není vzácná. K nákaze může dojít třeba na dovolené 

Hepatitida typu B patří k celosvětově rozšířeným onemocněním. Podle studie publikované v žurnálu Vaccine žily v roce 1995 na světě takřka dvě miliardy lidí, které tuto infekci buď prodělaly nebo jsou právě nemocní. Celosvětově se pak podle údajů WHO žloutenka typu B v chronické fázi týká 257 milionů osob, nejvíce v regionech Afriky a Západního Pacifiku. „Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který také napadá primárně játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji,“ popisuje docent Rastislav Maďar, odborný garant sítě Center očkování a cestovní medicíny a také prezident Fóra infekční, cestovní a tropické medicíny. Podle něj právě žloutenka typu B patří k velmi podceňovaným chorobám, jednoduše proto, že si řada lidí vůbec nepřipouští, že by se mohli nakazit. To se pak projevuje i v jejich přístupu k očkování u vlastních dětí. Řeknou si, že kojenec přece sexuálně nežije a ani neužívá nitrožilně drogy, a tak se nemůže nakazit.

K nákaze ale může dojít třeba při exotické dovolené, když se dítě zraní nebo onemocní a potřebuje pomoc v místním zdravotnickém zařízení. „Každá nemocnice ve vyspělých zemích musí mít ošetřené situace, které by mohly vést k ohrožení zdraví pacientů. Proto se třeba v nemocnicích musí střídat používané dezinfekční prostředky a přísně kontrolovat, zda se pracuje se sterilními nástroji a podobně. Jedná se o celý komplex opatření, která musí být dodržována. To se ale v rozvojových zemích neděje, a tak pro pacienta může být riziková už samotná hospitalizace. Dvojnásob to platí v případech, kdy musí podstoupit nějaký invazivní zákrok,“ popisuje docent Maďar. K infekci žloutenkou typu B v nemocnici tak může dojít i v zemích, kam Češi celkem běžně jezdí na luxusní letní dovolenou.

Zásadním důvodem pro očkování proti žloutence typu B u kojenců je pak skutečnost, že právě u dětí má toto onemocnění vážnější následky. „Virová hepatitida typu B je nebezpečná přechodem do chronického stádia, cirhózy, rakoviny jater, a to nejčastěji v případě onemocnění dětí,“ vysvětluje profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP. K vlastní nákaze přitom může dojít i bez „viditelné kapky krve“, například při sdílení zubních kartáčků, holících strojků nebo dokonce při sdílení žvýkačky, protože se vir vyskytuje i v lidských slinách, jak popisuje doporučení WHO. Počáteční infekce přitom může probíhat zcela bez příznaků a připomínat nachlazení, platí to zejména u dětí do 5 let. Infekce však může přejít do chronického stádia Podle údajů amerického úřadu Centers for Disease Control and Prevention pak 25 % těch, u nichž došlo k rozvoji chronické hepatitidy typu B v důsledku infekce v dětství, umírá. Pokud dojde se hepatitidou typu B nakazí kojenec, je pravděpodobnost rozvoje chronické infekce 90 %, naproti tomu u dospělých se 95 % nemocných plně uzdraví a infekce u nich nepřejde do chronického stádia. „Neexistuje specifická léčba akutní hepatitidy typu B. Léčba pacientů je tak založena na úlevě od projevů nemoci, včetně vhodné výživy a doplňování ztráty tekutin, k níž došlo v důsledku zvracení a průjmů,“ konstatuje odborné doporučení WHO.

Očkování v dětství chrání i v dospělosti

V České republice je podobně jako v řadě jiných vyspělých zemí očkování proti hepatitidě typu B součástí očkovacího kalendáře. Nedávno bylo povinné očkování proti žloutence typu B zavedeno v Itálii a také ve Francii. Právě toto očkování je důležitý nástroj k tomu, jak dosáhnout snížení výskytu a následnému vymizení infekce v populaci. Důkazem toho je i vývoj situace v Česku. „V posledních letech jsme zaznamenali několik set případů tohoto onemocnění v porovnání s několika tisíci případy hlášenými v České republice ještě v 90. letech,“ vysvětluje profesor Chlíbek. Podle údajů WHO se v roce 2015 podařilo celosvětově dosáhnout 84 % proočkovanosti proti žloutence typu B. Od doby uvedení první vakcíny proti této chorobě na začátku 80. let do roku 2015 pak celosvětově poklesl podíl dětí mladších 5 let infikovaných hepatitidou typu B. Jako konkrétní příklad pak WHO uvádí region Západního Pacifiku včetně Číny, kde se před zavedení očkování rodilo více než 8 % dětí, které infekci získaly v těhotenství od matky. V roce 2012 byl pak podíl infikovaných novorozenců menší než 1 %.

„Očkování chrání malé děti před infekcí původcem vysoce nakažlivé virové hepatitidy B (VHB). A zaručuje, že takto očkované děti budou proti nákaze imunní ve starším věku, kdy mohou být nákaze vystaveny v souvislosti s rizikovým chováním (např. nechráněný pohlavní styk, sdílení injekčních jehel při nitrožilní aplikaci drog, nesprávně prováděný priercing či tetování),“ popisuje Štěpánka Čechová, mluvčí ministerstva zdravotnictví. Také proto ministerstvo neplánuje změny v očkovacím kalendáři, které by se týkaly právě vakcinace proti hepatitidě typu B. „Význam očkování malých dětí proti VHB dokumentuje skutečnost, že toto očkování je doporučováno Světovou zdravotnickou organizací a je součástí očkovacího kalendáře dětí ve většině států EU,“ dodává.

Doporučení WHO obsahuje také shrnutí studií, které se zabývaly dlouhodobou účinností a bezpečností očkování proti žloutence typu B. Dobrý efekt očkování přetrvává po dobu minimálně 40 let s tím, že negativní vliv zde může mít například kouření nebo obezita a další chronická onemocnění. „Programy očkování proti hepatitidě typu B jsou velmi efektivní,“ shrnuje doporučení WHO s tím, že důkazem je dramatický pokles výskytu hepatocelulárního karcinomu jater, který se rozvíjí v důsledku chronické hepatitidy typu B, pokles úmrtnosti v důsledku selhání jater související právě s touto infekcí a také pokles úmrtí způsobených chronickým onemocněním jater v souvislosti se žloutenkou typu B.

Ludmila Hamplová